I tento týden byl na kosmonautické aktivity bohatý. Tentokrát si jako hlavní téma probereme jedno rekordní pozorování, které provedla sluneční evropská sonda Solar Orbiter, díky které jsme mohli poprvé spatřit jižní polární pól naší nejbližší hvězdy. V dalších tématech se můžete těšit na jeden čínský start s družicí, která chce pozorováním magnetického pole ukázat možnost předpovídání zemětřesení či erupcí. Čeká nás také netradiční pohled na dvojici připravovaných japonských raket, nebo testování lunárního landeru od Blue Origin. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Solar Orbiter pořídil rekordní snímek

Evropské kosmické agentuře se podařil pěkný kousek. Vůbec poprvé jsme mohli spatřit jižní pól Slunce! Evropská sonda Solar orbiter se nachází na dráze, která umožnila pořídit záběry jižních polárních oblastí naší hvězdy. 23. března pozorovala sonda Solar Orbiter Slunce z úhlu 17° pod slunečním rovníkem, což stačilo k přímému spatření jižního pólu Slunce. V nadcházejících letech sonda ještě více nakloní svou oběžnou dráhu, takže ty nejlepší pohledy teprve přijdou. Pojďme se podívat na podrobnosti tohoto zajímavého úlovku.

Všechny snímky Slunce, které jste kdy viděli, byly pořízeny z oblasti kolem slunečního rovníku. Je to proto, že Země a ostatní planety a naprostá většina kosmických sond a družic obíhají kolem Slunce v plochém disku, který se nazývá rovina ekliptiky. Nakloněním své oběžné dráhy z této roviny sonda Solar Orbiter odhaluje Slunce ze zcela nového úhlu.

Video vložené nad tímto odstavcem porovnává pohled sondy Solar Orbiter (žlutě) s pohledem ze Země (šedě). Snímky ze Solar Orbiteru jsou z 23. března 2025. V té době sonda pozorovala Slunce z úhlu 17° pod slunečním rovníkem, což stačilo k přímému spatření jižního pólu Slunce. „Dnes odhalujeme vůbec první pohledy lidstva na sluneční pól,“ říká profesorka Carole Mundell, ředitelka pro vědu v ESA. „Slunce je naše nejbližší hvězda, dárce života ale také potenciální narušitel moderních kosmických a pozemních energetických systémů, takže je nezbytné, abychom pochopili, jak funguje, a naučili se předpovídat její chování. Tyto nové jedinečné snímky z naší mise Solar Orbiter jsou začátkem nové éry slunečního výzkumu.“

Vpravo přiložená koláž ukazuje jižní pól Slunce, jak byl zaznamenán 16. a 17. března 2025, kdy Solar Orbiter pozoroval Slunce z úhlu 15° pod slunečním rovníkem. Jednalo se o první pozorovací kampaň mise z vysokého úhlu, několik dní před dosažením svého současného maximálního pozorovacího úhlu 17°. Tyto snímky byly pořízeny třemi vědeckými přístroji sondy Solar Orbiter: polarimetrickou a helioseismickou kamerou (PHI), extrémní ultrafialovou kamerou (EUI) a přístrojem SPICE (spectral Imaging of the Coronal Environment). „Nevěděli jsme, co přesně od těchto prvních pozorování očekávat – póly Slunce jsou doslova terra incognita,“ říká profesor Sami Solanki, který vede tým přístrojů PHI z Max Planckova institutu pro výzkum sluneční soustavy (MPS) v Německu. Každý z výše uvedených přístrojů pozoruje Slunce jiným způsobem. PHI zobrazuje Slunce ve viditelném spektru (vlevo nahoře) a mapuje povrchové magnetické pole Slunce (uprostřed nahoře). EUI zobrazuje Slunce v ultrafialovém spektru (vpravo nahoře) a odhaluje nabitý plyn o teplotách milionů stupňů ve vnější atmosféře Slunce, koróně. Přístroj SPICE (dolní řada) zachycuje světlo přicházející z různých teplot nabitého plynu nad povrchem Slunce, a tím odhaluje různé vrstvy sluneční atmosféry.

Porovnáním a analýzou doplňkových pozorování provedených těmito třemi zobrazovacími přístroji se můžeme dozvědět více o tom, jak se materiál pohybuje ve vnějších vrstvách Slunce. To může odhalit neočekávané vzorce, jako jsou polární víry podobné těm, které jsou pozorovány kolem pólů Venuše a Saturnu. Tato průlomová nová pozorování jsou také klíčem k pochopení magnetického pole Slunce a důvodů, proč se přibližně každých 11 let obrací, což se shoduje s vrcholem sluneční aktivity. Současné modely a předpovědi jedenáctiletého slunečního cyklu nedokážou přesně předpovědět, kdy a jak silně Slunce dosáhne svého nejaktivnějšího stavu.

Jedním z prvních vědeckých zjištění z polárních pozorování je zjištění, že na jižním pólu je magnetické pole Slunce v současné době v chaosu. Zatímco normální magnet má jasný severní a jižní pól, měření magnetického pole přístrojem PHI ukazují, že na jižním pólu Slunce jsou přítomna magnetická pole severní i jižní polarity.

K tomu dochází pouze krátkou dobu během každého slunečního cyklu, v maximu sluneční aktivity, kdy se magnetické pole Slunce převrátí a je nejaktivnější. Po převrácení pole by se měla na pólech Slunce pomalu vytvářet jedna polarita, která by měla převzít vedení. Za 5 až 6 let Slunce dosáhne svého dalšího slunečního minima, během kterého je jeho magnetické pole nejuspořádanější a Slunce vykazuje nejnižší úroveň aktivity. „Jak přesně k jednotlivým stavům cyklu Slunce dochází, stále není plně pochopeno. Naštěstí Solar Orbiter dosáhl své pozorovací pozice ve správný čas, aby mohl celý proces sledovat z jeho jedinečné a výhodné perspektivy,“ poznamenává Sami.

Pohled PHI na celé magnetické pole Slunce staví tato měření do kontextu. Nejsilnější magnetická pole se nacházejí ve dvou pásmech po obou stranách slunečního rovníku. Tmavě červená a tmavě modrá oblast zvýrazňují aktivní oblasti, kde se magnetické pole koncentruje ve slunečních skvrnách na povrchu Slunce (ve fotosféře).

Mezitím jsou jižní i severní pól Slunce posety červenými a modrými skvrnami. To ukazuje, že v malých měřítkách má magnetické pole Slunce složitou a neustále se měnící strukturu.

Další zajímavé „prvenství“ pro Solar Orbiter pochází z přístroje SPICE, který je zobrazovacím spektrografem, měří světlo (spektrální čáry) vyzařované specifickými chemickými prvky – mezi nimiž je vodík, uhlík, kyslík, neon a hořčík – při známých teplotách. Posledních pět let SPICE toto využívá k odhalení toho, co se děje v různých vrstvách nad povrchem Slunce. Týmu SPICE se nyní poprvé podařilo použít přesné sledování spektrálních čar k měření rychlosti pohybu shluků slunečního materiálu. Toto měření je známé jako „Dopplerovo měření“, pojmenované podle známého jevu.

Výsledná mapa rychlosti ukazuje, jak se sluneční materiál pohybuje v rámci specifické vrstvy Slunce. Zde můžete přímo porovnat umístění a pohyb částic (uhlíkových iontů) v tenké vrstvě zvané „přechodová oblast“, kde teplota Slunce rychle stoupá z 10 000 °C na stovky tisíc stupňů.

EDIT: V originálním článku ESA je poněkud zavádějící informace, že Solar Orbiter je první sondou, která zkoumala polární oblasti Slunce. Již dříve však proběhla mise Ulysses, kde sonda pozorovala severní i jižní pól Slunce. Jednalo se však o méně četné pozorování a také z mnohem větší vzdálenosti, než kterou provádí a bude provádět Solar Orbiter. Také přístrojové vybavení je lepší a jedná se tak o nejlepší měření polárních oblastí, které je nyní k dispozici. Děkujeme za upozornění v diskuzi a možnost tuto informaci doplnit.

Kosmický přehled týdne:

V sobotu v 9:56 SELČ proběhl start čínské rakety CZ-2D, která měla na palubě družici CSES-2. Tyto družice jsou vědecké mise zaměřené na výzkum a monitorování elektromagnetických polí a vln, jakož i parametrů plazmatu a toků částic v blízkozemním prostoru, které jsou indukovány přírodními zdroji na Zemi, jako jsou seismické a sopečné jevy. Po úspěšném vypuštění první družice CSES-1 v únoru 2018 tak následuje start druhé družice CSES-2. Bude se nacházet na stejné sun-synchronní kruhové oběžné dráze Země jako CSES-1, ale s fázovým posunem 180 stupňů. Kombinovaná pozorování obou družic zdvojnásobí pravděpodobnost detekce událostí souvisejících s přírodními událostmi jako je zemětřesení a pomohou oddělit seismické od neseismických událostí. Družice vznikla ve větší mezinárodní spolupráci, třeba Rakousko dodalo skalární magnetometr (CDSM).

Z ruského segmentu Mezinárodní kosmické stanice ISS opět začal unikat vzduch. Tentokrát to však asi není z přechodové části, kde se únik poprvé objevil v září 2019. Situace je tak komplikovanější o nalezení nového místa úniku. Více informací bude k dispozici snad v pondělí. pic.twitter.com/4XvI6eFRdJ

— Michal Vaclavik (@Kosmo_Michal) June 14, 2025

Přehled z Kosmonautixu:

Aby byl přehled všech kosmonautických událostí uplynulého týdne úplný, přináší tato rubrika informace o všech vydaných článcích na Kosmonautixu. Začali jsme zprávou, že mise NASA s názvem EZIE zahájila svou 16 měsíců trvající vědeckou misi, kde bude zkoumat aurorální elektrojety. V pravidelném měsíčním článku sledujeme vývoj nevyhlášeného lunárního závodu o to, kdo se vrátí na Měsíc jako první. Budou to opět USA, anebo je předběhne Čína? Projekt s názvem „Česká cesta do vesmíru“ už nejspíš znáte. Nyní jeho cíle představuje nová výstava, která je zdarma přístupná veřejnosti ve Valdštejnské zahradě. Dvojice malých sond od NASA pro průzkum Marsu s názvem EscaPADE, by teoreticky mohla startovat na druhém exempláři New Glennu, jehož start má proběhnout koncem léta. Tedy snad. Tento týden byl ve znamení čekání na start mise Axiom-4 k ISS. Misi však postihl odklad jak kvůli počasí, samotné raketě Falcon 9, tak nakonec i kvůli problémům na ISS. Start s polským astronautem na palubě, je tak prozatím odložen nejdříve na 19. června. Tropické cyklóny představují nebezpečí pro zdraví, životy i majetek. Výzkumníci se stále více zaměřují na dálková pozorování s využitím družic na oběžné dráze. Díky nim mohou data využít pro zlepšování předpovědí, upřesňování, kdy živel vstoupí na pevninu. Mise PUNCH od agentury NASA poslala na Zemi své první snímky velkých slunečních erupcí. A na podobné téma byl i další článek. Vědci analyzující data z přístroje CODEX umístěného na ISS úspěšně vyhodnotili jeho první snímky, ze kterých mohli vyčíst rychlost a teplotu materiálu, který proudí ze Slunce. Neuvěřitelně napínavé shrnutí slovenské mise GRBAlpha nám poskytl Jakub Kapuš z firmy Spacemanic. Družice NISAR, kterou společně vyvinula americká agentura NASA a její indická kolegyně ISRO, se minulý měsíc posunula o kus blíže ke startu, když dorazila na kosmodromu Šríharikota. Nakonec jsme se podívali na demolici rampy 37 na Floridě, kde zázemí pro rakety Delta uvolní prostor pro provoz systému Super Heavy Starship.

Snímek týdne:

Na japonském kosmodromu Tanegašima bylo k vidění výjimečné divadlo. Montážní hala VAB otevřela obě montážní kóje a výjimečně tak byly vidět práce hned na dvou raketách. Vlevo je H-2A, která se připravuje na svůj poslední start a tudíž už nikdy ji nebude možné takto spatřit. V pravé kóji se připravuje nová raketa H-3. Na snímku můžete taktéž porovnat rozdílnou konstrukci mobilních odpalovacích plošin.

Video týdne:

Společnost Blue Origin se pochlubila videem zachycujícím zkoušky částečné rozměrové makety jejich lunárního pilotovaného landeru Blue Moon. Maketa přechodové komory landeru byla ponořena v bazénu NASA nazvaného Neutral Buoyancy Laboratory umístěného v Houstonu. Během testu proběhly dva výstupy a nástupy do přechodové komory, nácvik urychleného nástupu v případě nebezpečí a také se testovalo nakládání nákladu. Blue Moon by měl sloužit minimálně při misi Artemis V, která by měla proběhnout nejdříve v roce 2030.

Zdroje informací:
https://www.esa.int/
https://www.oeaw.ac.at/

Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/ESA_Multimedia/Images/2025/06/PHI_sees_mixed-up_magnetism_at_the_Sun_s_south_pole
https://www.esa.int/Science_Exploration/Space_Science/Solar_Orbiter/Solar_Orbiter_gets_world-first_views_of_the_Sun_s_poles
https://th-thumbnailer.cdn-si-edu.com/6HbHPZZ7JaooSD3Wk18MgoW_eB8=/fit-in/1600×0/filters:focal(926×279:927×280)/https://tf-cmsv2-smithsonianmag-media.s3.amazonaws.com/filer_public/00/b3/00b35418-ac1a-4900-9415-d5e7fd08f41d/solar_orbiter_s_view_of_the_sun_s_south_pole.png
https://pbs.twimg.com/media/GtT6BDmbMAAOKxr?format=jpg&name=4096×4096