Dva měsíce po úspěšném letu Artemis II NASA v úterý 9. června představila posádku pro další misi. Velitelem mise Artemis III byl jmenován Randy Bresnik, pilotem astronaut ESA Luca Parmitano, specialisty mise Frank Rubio a Andre Douglas. Na fotografii jsou zleva v pořadí: Douglas, Parmitano, Bresnik, Rubio. Záložním členem posádky byl jmenován Bob Hines. Mise Artemis III přesouvá pozornost k testům prototypů landerů na nízké oběžné dráze Země. V době předpokládané připravenosti SLS a Orionu pro Artemis III totiž komerční společnosti ještě nebudou schopné dopravit svoje landery do blízkosti Měsíce. Hlavním úkolem bude ověření schopnosti přiblížení a spojení Orionu s prototypy landerů Blue Moon MK2 a Starship.

Randy Bresnik (1967) absolvuje při misi Artemis III svoji třetí kosmickou misi po letu raketoplánu Atlantis v rámci mise STS-129 v roce 2009 na kosmickou stanici ISS a letu kosmické lodi Sojuz MS-05 na ISS v roce 2017, na níž působil jako letový inženýr Expedice 52 a velitel Expedice 53. Ve vesmíru zatím strávil 149 dní a absolvoval pět výstupů do volného kosmu. Rodák z Kalifornie studoval matematiku v The Citadel a letecké systémy na University of Tennessee. Do týmu kandidátů na astronauty NASA byl vybrán v roce 2004. Jako penzionovaný plukovník americké námořní pěchoty nalétal více než 7000 hodin na 95 typech letadel a je členem Společnosti experimentálních zkušebních pilotů. Od roku 2018 působí jako asistent vedoucího Kanceláře astronautů pro průzkum, kde dohlíží na vývoj a testování kosmických lodí a systémů, které budou fungovat během misí Artemis.

Luca Parmitano (1976) také poletí na misi Artemis III při svém třetím kosmickém letu. ESA ho vybrala jako astronauta v roce 2009 a nejprve působil jako letový inženýr na první dlouhodobé misi Italské kosmické agentury ASI na kosmickou stanici ISS, na kterou letěl v Sojuzu TMA-09M. V roce 2019 se na ISS vrátil na palubě Sojuzu MS-13 a působil jako velitel Expedice 61. Ve vesmíru zatím strávil 367 dní a absolvoval šest výstupů ze stanice. Parmitano získal bakalářský titul z politologie na univerzitě v Neapoli a magisterský titul na Vojenské letecké akademii. V roce 2007 se stal zkušebním pilotem a v roce 2019 byl povýšen na plukovníka. Nalétal více než 2000 hodin na 40 typech letadel.

Pro Franka Rubia (1975) půjde o druhou cestu do vesmíru. V roce 2022 letěl na palubě lodi Sojuz MS-22 na roční let na ISS, během něhož ustanovil s 371 dny na oběžné dráze dosud platný rekord nejdelšího kosmického letu amerického astronauta. Při letu absolvoval tři výstupy do volného kosmu. Rubio byl vybrán do třídy kandidátů na astronauty v roce 2017. Rodák z Floridy absolvoval v roce 1998 Vojenskou akademii. V roce 2010 získal titul doktora medicíny. V armádě USA dosud sloužil 28 let jako letec, lékař a astronaut.

Andre Douglas (1985) absolvuje při misi Artemis III svůj první kosmický let. NASA ho vybrala do třídy kandidátů na astronauty v roce 2021, poté působil jako záložní člen posádky pro Artemis II. Douglas, rodák z Floridy, získal bakalářský titul v oboru strojírenství na Akademii pobřežní stráže USA a čtyři postgraduální tituly na různých univerzitách, včetně doktorátu v oboru systémového inženýrství na George Washington University. Během služby v Pobřežní stráži prováděl pátrací a záchranné operace, námořní záchranu a boj proti drogám. Kromě toho působil v Laboratoři aplikované fyziky na Johns Hopkins University, kde navrhoval a testoval autonomní robotické kosmické a námořní systémy.

Bob Hines (1975) bude jako záložní člen trénovat společně s letovou posádkou. Pokud by se kterýkoli člen posádky nemohl zúčastnit mise, byl by Hines zařazen do posádky. V roce 2022 byl Hines pilotem mise NASA SpaceX Crew-4 na kosmickou stanici ISS, při níž nalétal 170 dnů. NASA ho vybrala do třídy kandidátů na astronauty v roce 2017, před výběrem působil jako výzkumný pilot v Johnsonově středisku. Je plukovníkem amerického letectva s více než 27 roky služby jako instruktor, stíhací pilot a zkušební pilot.

Průběh letu Artemis III

V minulém dílu bylo uvedeno, že představitelé společností SpaceX a Blue Origin ujistili administrátora NASA Jareda Isaacmana o připravenosti landerů k dokování s Orionem a k testům na oběžné dráze Země koncem roku 2027. Tři dny po vydání článku Isaacman napsal, že byl špatně pochopen novinářem a k oficiálnímu odkladu Artemis III na konec roku 2027 nedošlo. Na konci května Isaacman potvrdil, že cílovým termínem startu je polovina roku 2027.

Na mediální akci konané 9. června NASA poskytla nové detaily plánované zkušební mise Artemis III. Během mise bude provedena řada testů, které NASA považuje za nezbytné před Artemis IV, plánovanou misí na jižní pól Měsíce. Během Artemis III budou předvedeny schopnosti setkání a spojení Orionu s testovacími demonstrátory landerů, které vyvíjejí společnosti Blue Origin a SpaceX. Testy budou zaměřeny na integrovaný hardware včetně systémových rozhraní, software, pohon a komunikaci. Prototypy budou mít daleko do plné technické vyzrálosti. NASA zdůrazňuje, že mise pomůže snížit rizika pro budoucí přistání na Měsíci.

Jako první má vzlétnout New Glenn s demonstrátorem landeru Blue Moon MK2 společnosti Blue Origin. Životnost demonstrátoru na oběžné dráze Země bude až 90 dní. NASA poté vyšle SLS s pilotovaným Orionem, který se setká s MK2. Obě tělesa budou spojená přibližně dva dny, během kterých budou prováděny testy a technologické demonstrace včetně vstupu posádky do interiéru MK2 a testů jeho systému podpory života ECLSS.

Možnost odpojení MK2 se dvěma astronauty od Orionu a vzdálení obou pilotovaných objektů nebyla na mediální akci zmíněna. Při misi Artemis III tedy astronauti neprocvičí ani všechny úkony, které byly provedeny při misi Apollo 9 v březnu 1969.

Po dokončení společného letu se Orion odpojí a vyčká na start Super Heavy s demonstrátorem landeru Starship. V době samostatného letu budou astronauti provádět vědecký výzkum zaměřený na Zemi. Obě tělesa se poté spojí a spojené zůstanou přibližně jeden den, během kterého budou prováděny kontroly a testy bez vstupu posádky do Starship. Poté se Orion s posádkou odpojí a přistane v Tichém oceánu.

Očekává se, že Orion bude na oběžné dráze Země přibližně dva týdny. Přesná délka letu bude stanovena operativně během mise podle toho, jak půjdou starty, setkání a dokování s landery.

NASA uvedla, že alespoň v jednom demonstrátoru má být prověřeno hardwarové rozhraní landeru a skafandru AxEMU od Axiomu. Zástupce společnosti Blue Origin výslovně řekl, že zkoušky skafandru by byly provedeny v Blue Moon. Také řekl, že nyní probíhá výroba modulu pro posádku tohoto landeru, systému RCS se skladovatelnými pohonnými látkami, dokovacích systémů a systému podpory života.

Podle zástupkyně SpaceX bude demonstrátorem landeru Starship pro Artemis III loď Starship V3 s přidaným dokovacím hardwarem, nikoli skutečný lander s kabinou. Dodala, že dokovací hardware pro Starship je téměř totožný s tím, který je používán na Dragonu.

Příprava SLS k misi Artemis III

Dne 2. června byl ze železniční stanice Corinne v Utahu vypraven nákladní vlak vezoucí zbývajících osm palivových segmentů stupňů SRB rakety SLS pro Artemis III. Na slavnostním ceremoniálu vystoupilo několik řečníků. Zástupce programového manažera SLS Chris Cianciola řekl několik slov o plánovaném harmonogramu. Uvedl, že segmenty boosterů pro Artemis III budou naskládány letos v létě. Tato informace snížila nejistotu, která panovala v době vydání minulého dílu.

Mezi nové informace patří i plán instalace čtyř motorů RS-25 na centrální stupeň letos v létě. Cianciola také potvrdil, že centrální stupeň a boostery budou na konci letošního roku vyvezeny na startovací komplex 39B, kde má být ještě letos provedena zkouška tankování. Po dokončení zkoušky bude podle Ciancioly sestava podporovat startovní připravenost už od března 2027. To znamená, že SLS by měla být připravena dříve než Orion.

Do železničního depa v Titusville poblíž Kennedyho vesmírného střediska vlak dorazil 8. června. Od Titusville do zpracovatelské budovy RPSF v Kennedyho vesmírném středisku si přepravu kontejnerů se segmenty boosterů zajistila NASA vlastní železniční vlečkou.

Už v dubnu byly z Corinne do budovy RPSF dopraveny oba spodní segmenty bočních vzletových stupňů SRB. Nyní se nacházejí v pracovních buňkách v RPSF, kde k nim byly připojeny kuželové spodní lemy. Další kompletace segmentů zahrnuje připojení spodních výstupních kuželů a dalších prvků. Po dokončení budou spodní segmenty připraveny k usazení na upevňovací patky v úrovni podlahy mobilní vypouštěcí plošiny ML-1. Podle informace Ciancioly má k sestavování SRB dojít v létě, což se v podstatě kryje s třetím čtvrtletím.

Připojením prvních z těchto segmentů na spodní sestavy na plošině ML-1 v budově VAB bude zahájen běh certifikačního limitu. V případě Artemis I začal limit naskládaných segmentů běžet v lednu 2021, kdy do startu zbývalo 22 měsíců. V případě Artemis II začal limit běžet v prosinci 2024, přibližně 15 měsíců před startem. V obou případech NASA uvedla, že má ještě časovou rezervu. Pokud k prvnímu spojení segmentů pro Artemis III dojde letos v létě, budou moci SRB zůstat naskládané minimálně do poloviny roku 2028.

Vraťme se k harmonogramu, o kterém mluvil Chris Cianciola. Řekl, že sestava boosterů a centrálního stupně bude na konci letošního roku vyvezena na startovací komplex 39B a otestována při zkoušce tankování.

Dvojici boosterů pro Artemis II se podařilo sestavit během tří měsíců. Čtyři měsíce po zahájení sestavování byl mezi ně vložen centrální stupeň. Šest měsíců po zahájení byly v rámci testovací kampaně zapnuty systémy centrálního stupně i obou bočních stupňů. Pracovníci ověřili správnost elektrických propojení a funkčnost systémů rakety. Na konci sedmého měsíce byly dokončeny technické testy centrálního stupně a na konci osmého měsíce testy stupňů SRB. Podle toho, co řekl Chris Canciola, NASA plánuje stejné práce pro Artemis III provést během přibližně pěti měsíců.

Otázkou je také doba kompletace a testů samotného centrálního stupně. NASA ho chce připojit mezi oba SRB na podzim 2026.

Centrální stupeň je kompletován ve vertikální integrační buňce CSVIC v sekci High Bay 2 budovy VAB. Pro celkový kontext současného stavu a dalších prací si opět vypomůžeme daty z přípravy mise Artemis II. Zatímco pro Artemis II bylo připojení a přišroubování motorové sekce k centrálnímu stupni dokončeno v polovině března 2023, stejného milníku pro Artemis III bylo dosaženo na začátku května 2026. Podle NASA mají jít další práce díky vertikální poloze stupně rychleji než u Artemis II. Tehdy byl stupeň kompletován horizontálně.

Pro Artemis II byly k centrálnímu stupni připojeny motory RS-25 ve dnech 11. září až 20. září 2023. V té době zbývaly k dokončení a otestování stupně čtyři měsíce. Motory RS-25 pro Artemis III dosud nebyly odeslány ze skladu ve Stennisově středisku. Po přepravě nějakou dobu potrvá, než budou motory připraveny k připojení pod centrální stupeň. Současný plán pro připojení motorů je podle Ciancioly léto 2026, přičemž léto skončí 22. září.

Po konstrukčním spojení, udržujícím motory v bezpečné konfiguraci, budou dokončena palivová a elektrická spojení motorů se stupněm a budou odstraněna pozemní podpůrná zařízení. Poté proběhnou kontroly těsnosti připojení motorů pomocí helia vháněného do potrubí. Po dokončení montáže budou obě nádrže natlakovány a bude provedena série finálních integrovaných testů funkčnosti systémů centrálního stupně. U Artemis II si tyto činnosti vyžádaly čtyři měsíce. Nyní NASA hodlá vykonat stejné činnosti za tři měsíce.

13. května NASA potvrdila, že SLS pro Artemis III nebude mít horní stupeň ICPS. Místo ICPS bude pro Artemis III vyroben distanční modul „spacer“, určený k vymezení přesné vzdálenosti mezi adaptéry LVSA a OSA. Spacer tedy bude válec se stejnými vnějšími viditelnými rozměry a spojovacími body jako ICPS. Konstrukce bude také propojovat kabelové svazky mezi systémem řízení letu SLS a systémem Orionu. Pracovníci v Marshallově středisku nyní obrábí materiál pro válcovou sekci, horní a spodní prstence spaceru. Tyto díly budou po vyrobení vzájemně svařeny. NASA hodlá připojit spacer na centrální stupeň pravděpodobně poté, kdy se SLS vrátí ze zkoušky tankování do budovy VAB.

Příprava Orionu k misi Artemis III

Kritickou cestou v přípravě systému SLS/Orion pro Artemis III je příprava Orionu v budově O&C v Kennedyho vesmírném středisku. Pro porovnání odstupu jeho přípravy s přípravou Orionu pro Artemis II se trochu vraťme v čase. Počáteční elektrické zapnutí servisního modulu pro Artemis II proběhlo v polovině roku 2022, pro Artemis III v srpnu 2025. Tedy přibližně o 38 měsíců později.

Dne 21. května 2026 ESA oznámila, že byly dokončeny akustické testy DFAT servisního modulu pro Artemis III. Technici z Airbusu poté odstranili dočasně instalované solární panely, které byly připojeny pro akustické testování, ale po zbytek testovacího programu zůstanou z důvodu zamezení rizika poškození demontovány. Pro porovnání, servisní modul pro Artemis II prošel sérií akustických testů v květnu 2023. Časový odstup se tedy oproti loňsku zkrátil na 36 měsíců.

Servisní modul pro Artemis II byl po dokončení testů DFAT přemístěn 22. května 2023 do buňky FAST (Final Assembly and System Testing), v níž byly po kontrole modulu provedeny finální přípravy na spojení s modulem pro posádku, konečná montáž a testování systémů integrované lodi. Přesun servisního modulu pro Artemis III zatím nebyl ze strany NASA potvrzen.

Ani přípravy modulu pro posádku zatím nejdou výrazně rychleji než u Artemis II. Počáteční zapnutí velitelského modulu pro Artemis II proběhlo v květnu 2022, pro Artemis III v dubnu 2025. Před rokem byl tedy časový odstup 35 měsíců.

Nyní čekáme na informaci o připojení tepelného štítu pod velitelský modul pro Artemis III. Zpráva NASA z 9. června potvrdila, že tepelný štít stále nebyl připojen. Stejná instalace pro Artemis II byla provedena 22. června 2023, tedy před 36 měsíci. Časový odstup se tedy nezkracuje.

Velitelský modul poté podstoupí další přípravu, kterou si opět můžeme ilustrovat na modulu pro Artemis II. Ten prošel sérií akustických testů DFAT v srpnu 2023. Testy byly dokončeny 13. srpna 2023. Po testu byl velitelský modul pro Artemis II přesunut zpět na pracovní stanici, kde týmy provedly několik testů, aby se ujistily, že je připraven na spojení se servisním modulem. Jejich vzájemné sešroubování proběhlo v buňce FAST čtyřmi pyrotechnicky oddělitelnými šrouby 19. října 2023. Podle zprávy NASA z 9. června technici sešroubují modul pro posádku a servisní modul pro Artemis III letos v létě. V létě také integrují dokovací systém Orionu. Poznamenejme, že léto skončí 22. září.

Pro Artemis II proběhlo po propojení elektrických a datových kabelů dne 6. listopadu 2023 počáteční zapnutí systémů integrovaného Orionu a byly zahájeny komplexní funkční testy, které mimo jiné zahrnovaly tři přesuny do vakuové komory. Po dokončení a finálním vyjmutí Orionu z buňky FAST v únoru 2025 trvalo dalších osm měsíců, než byl Orion po instalaci solárních panelů, zakrytování servisního modulu, naplnění nádrží v budově MPPF a instalaci záchranného systému v budově LASF umístěn na nosnou raketu SLS. Jak chce NASA zajistit startovní připravenost Orionu už za rok ode dneška, zůstává v tomto kontextu záhadou.

Další plány

Administrátor NASA Jared Isaacman mluví o příštím americkém pilotovaném přistání na Měsíci v roce 2028. Tento termín má nízkou úroveň důvěryhodnosti, i když Isaacman říká opak. Podobný problém ve snaze důvěryhodně časově zařadit kosmické starty vedoucí k pilotovanému přistání na Měsíci je i u čínského programu. Je tedy těžké v současnosti říct, která země je k příštímu přistání lidí na Měsíci blíže. Isaacman říká, že o vítězi závodu mezi USA a Čínou o návrat lidí na Měsíc nebudou rozhodovat roky, ale měsíce.

Pokud můžeme věřit informacím čínského armádního deníku PLA Daily, došlo v harmonogramu startů nosných raket CZ-10 k odkladu. Podle dřívějšího harmonogramu by měly být bezpilotní čínské ověřovací mise k Měsíci zahájeny v roce 2027 a k pilotovanému přistání by mělo dojít v roce 2029. Článek PLA Daily zařazuje tento plán do období let 2028 až 2030.

Na americké straně je pilotované přistání na Měsíci cílem mise Artemis IV. V minulém článku byly představeny fotografie tří dílů určených pro sestavení centrálního stupně rakety SLS pro Artemis IV. Po vydání článku NASA zveřejnila fotografie zbývajících dvou dílů. U všech pěti dílů přesahuje aktuální časový odstup od stejné úrovně rozestavěnosti jejich předchůdců pro Artemis III dvouletý interval.

Na první fotografii je zachycena vodíková nádrž během přesunu z vertikální montážní budovy do výrobní oblasti č. 6 v budově 103 montážního závodu Michoud Assembly Facility v New Orleans. V oblasti 6 je nádrž připravována na sérii nedestruktivních hodnotících testů. Tyto testy budou provedeny v budově 451. Při testech bude ověřováno, jestli svary nádrže splňují požadavky na pevnost.

Motorová sekce pro Artemis IV se od srpna 2025 nachází v hlavní chodbě budovy VAB. Současné umístění není vhodné k provádění vnitřních instalací. Všechny otvory motorové sekce jsou proto po celou dobu uzavřené igelitem a dovnitř je vháněn klimatizovaný vzduch. Jedinou prováděnou činností je instalace korkové ochranné vrstvy ve spodní třetině vnější stěny.

Na mediální akci dne 9. června řekl zástupce společnosti Blue Origin, že společnost plánuje na rok 2028 bezpilotní přistání landeru Blue Moon MK2 na Měsíci i pilotované přistání.

Zástupkyně SpaceX na téže akci řekla, že při misi Artemis IV bude provedeno spojení Orionu a Starship na oběžné dráze Země, přičemž Starship provede zážeh TLI pro sebe i pro Orion. Jde o variantu, kterou navrhlo SpaceX v říjnu 2025 v odpovědi na žádost NASA o poskytnutí návrhů možností urychlení přistání na Měsíci. Tehdejšího dočasného administrátora NASA Seana Duffyho dohnala k žádosti o informace o alternativních konceptech neuspokojivá situace s připraveností landeru Starship.

Nová koncepce mise Artemis IV, kterou navrhlo SpaceX, vychází z programu Constellation. V něm se měl Orion spojit s odletovým stupněm EDS a lunárním modulem Altair na nízké oběžné dráze Země. EDS měl zajistit odlet k Měsíci a Altair vstup sestavy na jeho oběžnou dráhu. Díky tomu, že v servisním modulu Orionu by zůstaly téměř veškeré pohonné látky pro návrat k Zemi, počítala koncepce s navedením Altairu s Orionem na nižší oběžnou dráhu Měsíce, než tomu bylo v pozdější koncepci Artemis.

SpaceX v odpovědi na žádost NASA uvedlo, že setkání na oběžné dráze Země sníží počet tankovacích letů. Doplňování kryogenních pohonných hmot do lunární Starship na oběžné dráze Země totiž může probíhat i v době těsně před startem SLS, což významně sníží množství odpařených látek. Navíc, po startu z Měsíce nemusí Starship letět až na vysokou oběžnou dráhu Měsíce, což také klade menší nároky na množství pohonných hmot.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://news.northropgrumman.com/
https://www.esa.int/
https://mp.weixin.qq.com/

Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/06/artemis-iii-crew.jpg
https://pbs.twimg.com/media/HJCQXuOWkAAF3rY?format=jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2026/05/20260529_NG-4_static_fire_explosion.jpg
https://forum.nasaspaceflight.com/index.php?action=dlattach;topic=60991.0;attach=2508315;image
https://forum.nasaspaceflight.com/index.php?action=dlattach;topic=60991.0;attach=2508319;image
https://pbs.twimg.com/media/HJlAuxhbcAAgm8y?format=jpg
https://cdn.northropgrumman.com/-/media/NEWS/multimedia/photo/general/20260602_DB_2_047-Edit_resized.jpg
https://cdn.northropgrumman.com/-/media/NEWS/multimedia/photo/general/20260601_DM_1_01_resized.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260608-PH-CSH01-0044/KSC-20260608-PH-CSH01-0044~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260507-PH-JNR01_0002/KSC-20260507-PH-JNR01_0002~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/MAF_20260306_CS4_LH2toArea6_15/MAF_20260306_CS4_LH2toArea6_15~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260512-PH-KLS02_0038/KSC-20260512-PH-KLS02_0038~medium.jpg