Oblet Měsíce v rámci mise Artemis II přitáhl pozornost celého světa. Ve skutečnosti se ale za tímto návratem skrývá mnohem víc než jen vědecký nebo technologický pokrok. V pozadí se totiž znovu rozehrává tichý, ale o to zásadnější souboj: Spojené státy a Čína soupeří o to, kdo jako první vrátí člověka na měsíční povrch a udá směr další éře dobývání vesmíru. Proč je to ale tak důležité? Na to a další otázky se pokusíme odpovědět v dnešním článku.
Tentokrát nejde jen o hrdé zapíchnutí vlajky nebo zanechání otisků bot v měsíčním prachu. Naše přirozená družice se postupně mění v prostor, kde se budou nastavovat pravidla pro budoucnost, protože země, která se tam dostane jako první, může získat náskok při výběru klíčových lokalit pro budoucí základny, ovlivnit podobu technických standardů a ovlivní to, jak bude vypadat další fáze průzkumu vesmíru. Jinými slovy – nejde jen o prestiž, ale i o to, kdo bude určovat směr, kterým se lidstvo mimo Zemi v příštích desítkách let vydá. Dalším rozměrem je samozřejmě ona prestiž a národní hrdost, která však skutečně může mít zásadní vliv. A to zejména pokud by to Čína dokázala dříve než Spojené státy. Odborníci tvrdí, že to má opět všechny aspekty vesmírných závodů, ale zároveň upozorňují, že tentokrát je to zásadně jiné, než jaké bylo soupeření mezi USA a Sovětským svazem v polovině 20. století. Nejde jen o to být první a dokázat technologickou převahu jedním symbolickým krokem. Ambice jsou mnohem širší – jak Spojené státy, tak Čína chtějí na Měsíci už zůstat, budovat infrastrukturu a postupně z něj udělat další místo lidské přítomnosti ve vesmíru. Zásadní rozdíl je i v tom, že dnešní kosmická scéna už není duel dvou velmocí. Do hry vstupují také soukromé firmy, mezinárodní partnerství i další státy, které chtějí být u toho. Výsledkem není jen závod, ale složitá síť spolupráce a konkurence zároveň – a právě to dělá současný návrat na Měsíc mnohem méně předvídatelným.
Nová kosmická supervelmoc
Čína se do dobývání vesmíru zapojila až později. Postupovala mnohem systematičtěji a už od prvních krůčků si stanovovala jasné a stále složitější cíle. Teprve v roce 1970 země draka dokázala na oběžnou dráhu dostat svůj první satelit a trvalo další tři dekády, než se vůbec začalo vážně uvažovat o seriózním lunárním programu. Právě ignorace a podceňování byly pro zemi draka slušnou motivací. Skutečný zlom přišel až v roce 2007, kdy k Měsíci Číňané poslali první sondu Chang’e 1 (Čchang-e 1), která se stala první vlaštovkou stejnojmenného programu nazvaného po čínské bohyni Měsíce, která podle staré pověsti na něj vystoupala se svým králíčkem a žila zde v krásném paláci. Proto v mnoha asijských kulturách – zejména v Číně, Japonsku a Koreji připodobňují tamní krátery k obrysu králíka sedícího na zadních nohách. Zatímco u nás v Evropě a dalších zemích hovoříme spíše o tváři na Měsíci. Vraťme se ale ke skutečnému kosmickému programu, který vznikl pod záštitou CNSA (China National Space Administration), což je v podstatě čínská obdoba NASA. Národní kosmická agentura postupuje od začátku systematicky krok za krokem a přesně stanovené cíle se daří s úspěchem i naplňovat. Jednou z hlavních priorit čínské kosmonautiky se záhy stal Měsíc. Za poměrně krátkou dobu tak Čína na měsíční povrch vyslala například dvě lunární vozítka – Yutu 1 a Yutu 2. Právě druhé z nich je dodnes aktivní a od svého přistání v lednu 2019 v rámci mise Chang’e 4 (Čchang-e 4) stále zkoumá měsíční povrch – konkrétně jeho odvrácenou stranu, kam se žádná jiná mise předtím nedostala!
V Číně si celý měsíční program rozdělili na čtyři fáze. První etapa zahrnovala první dvě sondy a jejich úkolem bylo: pozorování a fotografování Měsíce z jeho oběžné dráhy. V druhé etapě mělo jít o robotická přistání a vypuštění lunárních vozítek v rámci dvou misí. Třetí etapa zahrnovala již odběr vzorků a jejich návrat zpět na Zem, a tak se také stalo. Sonda Chang’e 5 (Čchang-e 5) v listopadu 2020 úspěšně přistála v oblasti Mons Rümker, odebrala vzorky hornin z povrchu a dopravila 1,7 kilogramu vzorků zpět na Zem. Po Spojených státech a Sovětském svazu se tak Čína stala teprve třetí zemí, které se to podařilo. Tým byl oceněn mezinárodní cenou IAA Laurels for Team Achievement Award 2023, což je nejvyšší týmové ocenění International Academy of Astronautics. A to nebyl zdaleka konec. Sondě Chang’e 6 (Čchang-e 6) se opět podařilo to, co ještě žádné jiné před ní. V červnu 2024 úspěšně přistála na odvrácené straně Měsíce v oblasti South Pole-Aitken, kde by měla stát i budoucí základna, a odebrala vzorky hornin z povrchu, které byly dopraveny v pořádku zpět na Zem 25. června 2024, a misi se dostalo mezinárodního uznání. Za tento úspěch v roce 2025 získala mise Chang’e 6 od Mezinárodní astronautické federace cenu World Space Award, jako v roce 2020 čtyřka.
Ledová horečka (název cíleně odkazuje na pojem zlatá horečka)
V poslední čtvrté etapě, ve které se počítá už s vývojem a stavbou předsunuté základny na jižním pólu Měsíce, se nacházíme právě teď. Na předešlé úspěchy se pokusí navázat sedmička, tedy Chang’e 7 (Čchang-e 7), která se zaměří na detailnější průzkum jižního pólu. Na palubě bude mít celkem 21 vědeckých přístrojů a z toho šest mezinárodních ze zemí jako: Rusko, Egypt, Bahrajn, Itálie, Švýcarsko nebo Thajsko. Sonda bude pokračovat v průzkumu v oblasti Jižního pólu a jedním z cílů bude přistání na osvětleném okraji kráteru Shackleton. Toto místo samozřejmě nebylo vybráno jen tak náhodou, protože vše nějakým způsobem souvisí s finálním cílem přistání lidské posádky. Kráter Shackleton je poměrně unikátní. Vrcholy podél okraje jsou vystaveny téměř nepřetržitému slunečnímu záření, zatímco vnitřek je naopak trvale ponořen do stínu. Díky tomu by se na dně mohla ukrývat voda, respektive vodní led, jak naznačují měření z jiných misí. Právě zásoby vody a jejich dostupnost by mohly rozhodnout o tom, kde se bude stavět základna na povrchu. Součástí sondy Chang’e 7 je přistávací modul s vozítkem a unikátním robotem, který by měl být schopen „hopsat“ po povrchu a ponese kritickou součást celé mise, a to vědecký přístroj k analýze molekul vody v půdě. (Celé misi se bude věnovat článek, který u nás brzy vyjde). Hledání vodního ledu na Měsíci vyžaduje měření s vysokou citlivostí přímo na jeho povrchu za extrémních podmínek, které tam panují. Přístroj, který bude na palubě důmyslného robota, je speciálně navržen právě pro tento úkol. Skokan, jak se mu zatím říká, bude schopen samostatného pohybu pomocí šesti nohou a také vzletů a opětovných přistání. Sedmička bude klíčová k vydláždění cesty k mnohem ambicióznějším plánům, které započnou už misí následující.
Sonda Chang’e 8 (Čchang-e 8), která by už přímo na místě (na jižním pólu na odvrácené straně Měsíce) měla zkoušet využívat místní zdroje. K dispozici by měl být demonstrátor 3D tisku z regolitu, s jehož pomocí by v budoucnu mohla Čína stavět zamýšlenou základnu. Součástí má být i humanoidní rover, neboli vozítko, na kterém bude torzo multifunkčního robota s pažemi, pro velmi přesné práce na povrchu. Tato mise je předběžně v plánu na rok 2028 a pomalu se připravuje zázemí i na pilotovanou misi, kterou chce země draka uskutečnit ještě před koncem roku 2030. Jednotlivé mise do sebe chytře zapadají jako dílky skládačky. Každý další krok tak není izolovaným úspěchem, ale součástí dlouhodobé strategie, která má vyvrcholit návratem lidí na měsíční povrch – tentokrát s ambicí tam už zůstat. Nebojím se říci, že v současnosti má právě Čína nejpokročilejší lunární program na světě.
Měsíc made in USA
V tom se od amerického pojetí čínský přístup velmi liší a osobně to vidím jako velké plus, protože v USA své plány až velmi často mění podle politické situace a dalších vlivů, které ve finále jsou spíše k neprospěchu celé věci. Americká kosmonautika už roky působí spíše dojmem přešlapování a nerozvážnosti, skoro jako by si tím vším nebyli stále úplně jistí. Pryč jsou doby éry Apollo, kdy vše bylo podřízeno jednomu velkému cíli. Nadějí zůstává hlavně soukromý sektor, který pomyslně převzal štafetu a nyní se dominantně podílí na americkém dobývání vesmíru. Změna je v tom, že NASA si od nich služby pouze kupuje. Tato spolupráce perfektně funguje například při dopravě astronautů na Mezinárodní kosmickou stanici ISS v lodích Crew Dragon společnosti SpaceX miliardáře Elona Muska. Právě on se stal klíčovou postavou a synonymem pro moderní kosmonautiku v USA i ve světě. Společnost SpaceX již mnohokrát své kvality prokázala, a z outsiderů se rázem stal vůdčí subjekt určující trendy. Opakovaně použitelné rakety a vývoj nových technologií proměnily lety do vesmíru a opět z nich udělaly fenomén pro masy. Těmito úspěchy se nechala strhnout také NASA a při prvním kole výběru lunárního modulu pro přistání pod záštitou programu Artemis v roce 2021 vše vsadila právě na SpaceX, což se s odstupem času ukázalo jako špatné rozhodnutí. Roli hrály samozřejmě i finance. Kritika i žaloby se snesly na tehdejší vedení agentury, která slibovala přistání na Měsíci v rámci plánované mise Artemis III už v roce 2025. To vše je však pasé.
Firma Elona Muska tehdy nabídla upravenou kosmickou loď Starship, kterou vyvíjí, ale vše jde mnohem pomaleji, než se očekávalo. Přitom se to dalo předvídat. Jde totiž o naprosto novou platformu, která bude fungovat zcela jinak než všechny jiné nosné rakety před ní. Kombo Super Heavy Starship – tedy nosná raketa s kosmickou lodí je největším a nejvýkonnějším strojem, který kdy lidstvo vynalezlo. Navíc má být celá sestava opakovaně použitelná a pro své cesty za oběžné dráhy Země bude potřebovat tankování ve vesmíru. A jsou to právě přednosti, které pomyslně celému systému Starship lámou vaz. NASA své rozhodnutí přehodnotila a v roce 2023 dala prostor i další společnosti. Jako druhý dodavatel pro přistávací modul byla vybrána firma Blue Origin dalšího miliardáře Jeffa Bezose, která vyvíjí Blue Moon Mark 2, který je na rozdíl od Starship více konzervativní a připomíná obdobné stroje z programu Apollo. Za rozhodnutím NASA prý stála snaha o zvýšení konkurence a investice do lunární ekonomiky a to, že poletí s tím dodavatelem, který bude připraven jako první. Právě přistávací modul neboli lander se ukazuje jako kruciální součást celého programu Artemis, kvůli kterému by Spojené státy mohly v souboji o další přistání prohrát. Obě společnosti sice slibují, že jejich stroje budou připraveny na start v druhé polovině roku 2027, ale nutno přiznat, že to bude těžké, a osobně bych si v tomto případě vsadil spíše na Blue Origin. SpaceX však už mnohokrát prokázala, že není radno je podceňovat. Právě tlak a rivalita by mohla být pro celý program přínosem, i když klíčová zůstává samozřejmě bezpečnost.
Je třeba si přiznat, že Čína v současnosti není schopna provést oblet Měsíce s posádkou, tak jak jsme to sledovali u mise Artemis II v podání NASA a partnerů. Může tedy vznikat falešný pocit, že Spojené státy mají jednoznačně navrch. To by však bylo krátkozraké. Čína totiž zvolila úplně jiný přístup a k měsíčnímu programu přistupuje jako k celku, a tak má například už vlastní přistávací modul v pokročilejším stadiu vývoje a jak jsme si řekli, právě tato část může být hřebíkem do rakve programu Artemis. Pomyslný velký náskok USA tedy odpadá. Jednu nespornou výhodu však Spojené státy přece jen mají. Lunární moduly, které se tam vyvíjejí, jsou mnohem větší než ten, kterým začíná Čína. Tudíž jsou i mnohem vhodnější pro budování a následnou dopravu materiálu na Měsíc. Takže jejich vývoj potrvá pravděpodobně déle, ale ve finále mohou být užitečnější a vhodnější pro založení základny na povrchu. Zda země draka v současnosti už pracuje na větší verzi vlastního modulu, není zatím známo. Cíl je však stejný. Vybudovat na povrchu našeho vesmírného souseda smysluplnou infrastrukturu.
Jaká bude měsíční základna?
Podle aktuální architektury, kterou představila NASA, by měla budoucí lunární základna vznikat postupně v několika na sebe navazujících fázích. Nejde o jednorázový projekt, ale o dlouhodobý proces, který má během třicátých let tohoto století plynule přejít od prvních experimentů až k trvalé lidské přítomnosti na povrchu Měsíce. Úvodní etapa se zaměřuje především na robotické mise a technologické demonstrace. Ty mají připravit prostředí, otestovat klíčové systémy a ověřit, jak se jednotlivé prvky chovají v reálných podmínkách. Následovat má fáze budování základní infrastruktury, která umožní první delší pobyty astronautů na povrchu. Postupně by se pak základna měla rozšiřovat o další moduly a systémy tak, aby bylo možné přejít k dlouhodobému, téměř nepřetržitému provozu. Celý současný koncept vychází z představy modulární základny, kterou bude možné rozšiřovat podle aktuálních potřeb a technologického pokroku. Důležitou roli přitom sehrají automatizované systémy a robotika, které mají minimalizovat nutnost lidské práce v náročném prostředí. Zároveň se počítá s využitím místních zdrojů, například regolitu, ať už pro stavební účely, nebo jako ochrana proti radiaci a mikrometeoroidům.
Primárním cílem základny, které NASA pracovně říká Moon Base nebo také Base Camp, nebude jen samotný pobyt na Měsíci, ale především testování technologií a postupů, které by bylo možné využít při mnohem náročnějších letech na Mars. NASA nově slibuje využít prvky z dříve zamýšlené vědecké stanice Gateway, která měla vzniknout u Měsíce a pomoci se stavbou základny přímo na povrchu. Celá stavba však nabírala neúměrné zpoždění. Agentura NASA však nově pozastavila práce na připravované stanici Gateway. Jelikož však šlo o mezinárodní projekt, bude teď záležet, jak na to zareagují partneři. Jared Isaacman nedávno poskytl informaci, že oba připravované moduly HALO i I-HAB, které staví v Evropě, nesou známky koroze. Mnozí odborníci považovali tuto informaci za lež, ale reakce Evropské kosmické agentury to potvrzuje, a poskytla tak jasnější představu o stavu těchto klíčových prvků. ESA potvrdila, že modul HALO, který byl v dubnu 2025 dodán společnosti Northrop Grumman k finálnímu nastrojení před předáním NASA, dorazil se známkami koroze a potvrdila, že i I-HAB měl podobný, ale méně závažný problém, ale upřesnila, že modul dosud nebyl ze závodů odeslán. Kromě objasnění stavu modulů ESA uvedla, že to zdaleka nejsou jediné faktory přispívající ke zpoždění ve vývoji celé stanice. O definitivním konci Gateway sice rozhodnuto zatím nebylo, ale naděje na její uskutečnění jsou teď mnohem menší.
Bez partnerů na Měsíc nelez…
Další zásadní změnou je zaměření následující mise Artemis III. Původně bylo v plánu již přistání na povrchu v roce 2027, ale to se prozatím odkládá. Mise se uskuteční, ale její náplň bude zcela odlišná. Cílem bude otestovat dokování kosmické lodě a lunárního modulu. K přistání má dojít až v rámci mise Artemis IV v roce 2028, ale to je velice optimistický scénář. Celkově chce NASA zvýšit počet startů z jednoho plánovaného každé tři roky na jeden start každých 10 měsíců. Nový plán v hodnotě 20 miliard dolarů doufá, že do 30. let 21. století USA s partnery vybudují trvalou lidskou přítomnost na Měsíci. Program Artemis je totiž vskutku mezinárodní a nejde tak úplně jen o počínání Spojených států. Klíčovým partnerem je například Evropská kosmická agentura, která nehraje jen roli druhých houslí, jak někdy slýchávám, ale podílí se na stavbě nezbytných součástí. Například poskytuje komplexní a složitý servisní modul pro kosmickou loď Orion. Právě v této části se nachází pohon, zásoby vody i kyslíku a také systém podpory života a regulace teploty. Dalšími důležitými partnery projektu jsou: Kanada (CSA), Japonsko (JAXA) a Spojené arabské emiráty (MBRSC). Za pouhých šest let k 7. květnu 2026 pak podepsalo už 67 zemí světa (včetně ČR) listinu Artemis Accords. Z toho 31 v Evropě, 16 v Asii, 8 v Jižní Americe, 5 v Severní Americe, 5 v Africe a 2 v Oceánii. Dohodu vypracovala NASA s Ministerstvem zahraničí USA a stanoví rámec pro spolupráci v oblasti civilního výzkumu a mírového využívání Měsíce, Marsu a dalších astronomických objektů. Signatáři se mohou rozhodnout pro přímou účast na aktivitách programu Artemis, nebo se mohou jednoduše zavázat k dodržování zásad zodpovědného průzkumu Měsíce, jak je stanoveno v dohodách.
Měsíc má sloužit jako jakási zkušební platforma, kde si lidstvo ověří, co skutečně funguje mimo Zemi, a připraví lidskou posádku na misi k Marsu, který je dalším dlouhodobým cílem. V rámci příprav a výstavby lunární základny mají klíčovou roli hrát autonomní rovery a stavební roboti. Ti budou zajišťovat průzkum povrchu, přípravu stavenišť i manipulaci s materiálem ještě před příchodem posádek. Celý plán však zatím zůstává na úrovni konceptu a dlouhodobé vize. Konkrétní podoba jednotlivých modulů, jejich rozmístění i finální rozsah základny se budou v následujících letech dále vyvíjet podle výsledků misí i dostupných technologií.
Ovládne Měsíc drak?
Podobné plány má i Čínská lidová republika. V rámci svého programu ILRS (International Lunar Research Station) prezentuje vize, které v mnoha ohledech připomínají ty od NASA. Podle aktuálních konceptů by jádro její povrchové základny mohlo být dokončeno kolem roku 2035, přičemž plně rozšířená síť pro podporu života by měla vzniknout do poloviny století. Počítá se s mezinárodní účastí a zapojením Ruska, o jehož konkrétní roli se stále jedná. Většina těchto návrhů se soustředí na strategicky cenný, osvětlený hřeben poblíž Shackletonova kráteru. Jde v zásadě o stejnou lokalitu, kterou pro svou základnu zvažují i Američané, a proto bude důležité, kdo se tam nakonec dostane dřív. Inženýrské studie počítají s tím, že budoucí obytné struktury by mohly vznikat přímo na místě pomocí 3D tisku z měsíčního regolitu. Teoreticky by se při tom využila prostá fyzika: soustředěné sluneční paprsky (nebo laser) by vytvořily dostatečný žár k roztavení prachu, ze kterého by se formovaly stavební bloky. Tyto „lunární cihly“ jsou navrženy tak, aby do sebe zapadaly jako skládačka, což by robotům umožnilo sestavit požadovanou strukturu. Nejstarší příklad této techniky pochází z kultury Hemudu ve východočínské provincii Če-ťiang, která je stará 7 000 let! Vzorky cihel, které sestavil tým ve Wu-chanu, váží 226 gramů a jedná se o simulovaný lunární regolit na základě autentických vzorků, které byly na Zemi přivezeny z Měsíce čínskou robotickou misí Chang’e-5 a 6. Test odolnosti už proběhl v roce 2024 v rámci zásobovací mise Tianzhou-8, která vzorky cihel dopravila na kosmickou stanici Tiangong. Zde jsou umístěny vně stanice a jsou vystaveny kosmickému záření a dalším vlivům. Některé budou odolávat až 3 roky tedy nejméně do roku 2027 a pak se vrátí na Zemi k další analýze. Čína v tomto počínání momentálně vede v praktickém testování, jak ukazuje například právě projekt z univerzity HUST ve Wu-chanu, kde tým vědců vyvinul prototypy cihel z měsíčního regolitu metodou sintrování (spékání). Cihly mají tvar podobný zámkové dlažbě, aby odolávaly mechanickému namáhání bez nutnosti pojiv. Mise Chang’e-8 (2028) bude mít za úkol tyto postupy otestovat 3D tiskem přímo na povrchu Měsíce pomocí robotického ramene a pojízdného robota.
Měsíční hrnec
Jeden z nejzajímavějších návrhů obydlí je struktura přezdívaná „Měsíční hrnec“, pochází rovněž od inženýrů z HUST. Jejich koncept se inspiruje vaječnou skořápkou pro její mimořádnou pevnost v tlaku, což je klíčové pro udržení váhy ochranné vrstvy regolitu. Konstrukce s dvojitou dutou stěnou by sloužila jako izolace proti extrémním teplotním výkyvům a zároveň by poskytla velkorysý vnitřní prostor, který by byl následně natlakován pomocí nafukovací vložky. Měsíční 3D tisk by také stavbu vyztužil. Model budovy má vzhled vertikálně orientované konstrukce ve tvaru vaječné skořápky, rozdělené na horní pracovní prostor a spodní odpočinkovou zónu. Jediným rozdílem oproti americkému modelu programu Artemis je, že Čína od počátku sází na robotickou výstavbu před příchodem posádky, zatímco USA se více soustředí na lidi v počátcích výstavby. Pokud Čína uspěje s misí Chang’e 8 v roce 2028, mohla by v otázce lunárního stavitelství přece jen získat před NASA technologický náskok. Některé čínské návrhy počítají i s využitím lávových tunelů na Měsíci, kvůli ochraně před radiací. Jedná se stále o rané návrhy, takže konečné plány mohou být odlišné. Drsné měsíční prostředí představuje pro výstavbu základny obrovské výzvy. Povrchové teploty kolísají a regolit také není zrovna ideální materiál. Podobně nízká gravitace Měsíce a neustálé vystavení záření vysokoenergetických částic kladou vysoké nároky na konstrukční pevnost a trvanlivost stavebních materiálů. Možná tu jsou dokonce další překážky, o kterých zatím nic nevíme.
První na Měsíci píše pravidla
Další přistání na Měsíci tedy není jen politickou potřebou, ale také geografickou. Obě velmoci hovoří o zřízení základen a jako vhodný cíl se jeví jižní pól Měsíce. Vědci a plánovači považují tuto oblast za obzvláště cennou, protože některé hluboké krátery mohou obsahovat zásoby vody. Ta by se dala samozřejmě dále využívat k výrobě kyslíku, paliva anebo k pití atd. To znamená, že země, která přistane v dané oblasti jako první, může mít přednostní výběr těchto lokalit. Země, které vybudují první trvalou základnu, mohou také pomoci stanovit pravidla a technické standardy pro cokoli, co bude následovat. Peking vnímá Měsíc víc než jen cíl. Obzvláště pokud porazí Američany, bude to vzkaz, že to nejenže dokáže, ale že Američané ztratili své dovednosti a Čína je technicky napřed. Pro obě země je však Měsíc jen částí příběhu. Jakákoli budoucí lunární základna je všeobecně vnímána jako odrazový můstek pro hlubší vesmírný průzkum – na Mars a dále.
V zemi draka finalizují nosnou raketu a zázemí pro ni se už také dokončuje, a tak finále bude zřejmě velmi těsné. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem v novém vesmírném závodě s Čínou o Měsíc nebude měřen na roky, ale spíše měsíce, jak podotkl také ředitel NASA Jared Isaacman. Na jedné straně je to mezinárodní program Artemis, prostřednictvím kterého by chtěly Spojené státy s pomocí mezinárodních partnerů vrátit člověka na Měsíc. Na straně druhé je tu Čína s programem Chang’e jehož vrcholem má být taktéž přistání posádky na Měsíci a vybudování mezinárodní lunární stanice. Je tu však jeden podstatný rozdíl – rychlost. Zatímco Artemis postupuje pomalu a na cestě nabírá další a další zpoždění, tak na druhé straně se řadí na vyšší rychlostní stupeň a daří se naplňovat jeden vytyčený cíl za druhým. Zpoždění tu také jsou, ale menší. Klidně se tak může stát, že dalším člověkem na Měsíci bude Číňan.
Důležitá aktualizace:
Po dopsání článku došlo ve Spojených státech k důležitému oznámení. Zásadní událost přišla 26. května 2026, kdy NASA představila dlouhodobý plán a konkrétnější vizi pro nadcházející léta a dokonce zveřejnila lokace, kde má v plánu budovat. Agentura si rozložila výstavbu na 3 hlavní fáze.
Udržitelná přítomnost na Měsíci
Zásadní událost přišla 26. května 2026, kdy NASA představila dlouhodobý plán a konkrétnější vizi pro nadcházející léta a dokonce zveřejnila lokace, kde má v plánu budovat. Agentura si rozložila výstavbu na 3 hlavní fáze. Tou první budou robotické mise v rychlejším sledu za sebou. Jejich cílem bude otestovat technologie a připravit se na povrchové operace. Celkem až 25 misí a většina s přistáním. Řada vozítek a dalších robotů. Klíčovou součástí bude lander od Blue Origin: Blue Moon Mark 1. Bude pomáhat s vědeckým výzkumem, demonstrovat klíčové technologie a podporovat rozvoj schopností potřebných pro trvalé lunární operace v blízkosti jižního pólu Měsíce. Dále sem patří i mise Endurance, VIPER, Griffin-1 společnosti Astrobotic, drony MoonFall a další. Druhá fáze už je zaměřena na rané osídlení. Do roku 2029 má NASA v plánu budování polopermanentní infrastruktury a zahájení raných obytných a logistických operací. Na povrch by měl být dopraven přetlakový rover pro dva astronauty dodaný japonskou agenturou JAXA. Rover umožní astronautům provádět procházky po Měsíci do vzdálených míst, čímž se rozšíří dosah průzkumu a umožní přístup k novým vědeckým cílům. Klíčová bude logistika a její budování pro výstavbu obydlí a vědeckých pracovišť. NASA má v plánu využít radioizotopové termoelektrické generátory pro výrobu elektřiny a právě v této fázi by je chtěla zavádět. Poslední třetí fáze už má zajistit trvalou lidskou přítomnost na Měsíci s pravidelnými rotacemi posádky a nepřetržitou aktivitou na povrchu. Klíčové bude zvládnutí využívání místních zdrojů v co největší míře. Fungující logistika dopravy na i z Měsíce. Jsou to plány velmi smělé i odvážné. Nicméně je to po dlouhé době, kdy má NASA konkrétní cíl, kterému se může dlouhodobě věnovat. Je vidět také příklon po vzoru Číny k dlouhodobějším plánům a jejich postupnému naplňování v přesném harmonogramu. Teď bude důležité dokázat, že to Spojené státy myslí vážně a plány se podaří měnit na realitu. NASA má v plánu masivně spolupracovat i se soukromým sektorem a mezinárodními partnery. Některé otazníky však zůstávají.
To, co vypadá na první pohled jako pozitivní zpráva má v sobě dost možná schované i zklamání pro ty, kteří umí číst mezi řádky. Je to vlastně chytrý způsob, jak říci lidem, že přistání člověka se odkládá, i když to nezaznělo přímo. Podle zveřejněných plánů se totiž s landery s lidskou posádkou počítá až někdy mezi lety 2029-2032, a to by znamenalo další odklad mise Artemis IV. Zdá se, že lunární moduly SpaceX i Blue Origin si vyžádají více času, a to znamená i více prostoru pro Čínu pokusit se být na Měsíci první. 
Nebyla to však poslední aktualizace po dopsání článku. Minulý týden přišla další událost, která může zamíchat kartami v novém závodě o Měsíc. Dne 28. května 2026 explodovala při statickém zážehu na rampě v Cape Canaveral nosná raketa New Glenn společnosti Blue Origin. Tomu se ostatně věnuje náš nedávný článek. Dobrou zprávou je, že nikdo nebyl zraněn. Mohutná exploze však zničila samotný nosič a vážně poškodila také startovní infrastrukturu. Dobrou zprávou ale je, že škody jsou výrazně nižší než se původně mohlo zdát.
Následky pro americký lunární program to ale zřejmě mít bude. Právě New Glenn má totiž v budoucnu hrát důležitou roli při dopravě nákladů i prvků souvisejících s programem Artemis a lunárními aktivitami. Podle prvních odhadů mohou opravy rampy a vyšetřování nehody způsobit zdržení v řádu měsíců, v horším případě i déle. To vytváří další tlak na harmonogram NASA, který už nyní počítá s několika odklady. Událost zároveň ukazuje, jaké jsou nedostatky současných plánů NASA návratu člověka na Měsíc. Spojené státy dnes ve velké míře spoléhají na soukromé společnosti a jakýkoliv vážnější problém u jednoho z klíčových partnerů se okamžitě promítá do celého programu a nepříjemně komplikuje všechny vytyčené cíle.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Chinese_Lunar_Exploration_Program
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cchang-e_4
https://en.wikipedia.org/wiki/Chang%27e_5
https://en.wikipedia.org/wiki/Chang%27e_6
https://en.wikipedia.org/wiki/Shackleton_(crater)
https://www.scientificamerican.com/article/how
https://www.csmonitor.com/USA/Society/2026/
https://europeanspaceflight.com/esa-sheds-light-
https://en.wikipedia.org/wiki/Artemis_program
http://chrome-extension://
https://en.wikipedia.org/wiki/Tianzhou_8
https://www.nasa.gov/directorates/esdmd/nasa-
Zdroje obrázků:
Vytvořeno pomoci AI (ChatGPT), úprava Karel Zvoník
https://cs.wikipedia.org/w
https://cdn.i-scmp.com/sites/default/
https://pubs.acs.org/cms/10.1021/acss
https://pbs.twimg.com/media/HJCQXuO
https://pbs.twimg.com/media/HFZZViW
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/
https://pbs.twimg.com/media/HE1VopO
https://english.hust.edu.cn/__local/1/43/
https://www.golem.de/2412/191603-48
https://pbs.twimg.com/media/Gx-ndy
Naprosto skvělý souhrn, díky za něj!
Díky za pochvalu, moc si toho cením. Příští týden vyjde další článek, který se bude věnovat další měsíční misi.
Podla mna by NASA mala viacej tlacit na standarizaciu infrastruktury, logistiky a komunikacie.. myslim tym napr. v energetike – rozhrania, nabijanie.. baterky by mali byt vzajomne vymenitelne/nabijatelne medzi vsetkym hardwarom na povrchu.. rovnako so systemami podpory zivota.. logistikou – standarizovane palety, max dovolene pretazenia pri pristani a starte, naklony atd…
teda ak ako firma budem chciet navrhnut povedzme bager na pracu na Mesiaci, viem do coho idem.. na kolko a akych casti musi byt rozlozitelny, ho tam dopravit.. ako sa bude dobijat, ako sa astronaut napoji na podporu zivota a komunikacie atd.. nie ze 10 nekompatibilnych landerov od 10 firiem a kazda si pojde svoje..
Z čeho vyplývá, že měsíční HW nebude standardizovaný a kompatibilní?
Vzhledem k tomu jak stará je ISS a kdy se začala plánovat, tak je nečekaně dost standardizovaná v případě neruské části. Nevidím důvod proč by se nyní rozhodli udělat to na Měsíci jinak, když naopak mají tolik zkušeností právě z ISS.
Máte nějaké insider informace, že to bude jinak?
no, skorej outsiderske informacie ze neexistuje ziadny standarizacny framework..
Nieco co by v spolupraci s priemyslom generovalo standardy a toto by mohla viest NASA.. presne ako spominate na ISS.. ak chcem poslat pristroj, viem na aky rack, napajanie a dalsie musi byt navrhnuty.. pracuje sa na niecom takom na posielanie payloadov na Mesiac?
ako, mozu to nechat na trh (napr. ako sa „vykrystalizoval“ nabijaci konektor pre EV v USA, kde nakoniec vsetci prebrali Tesla riesenie) a mozno o 10 rokov vsetci preberu SpaceX/Starship „standardy“.. myslim si, ze momentalne by to pomohlo nastartovat vesmirnu ekonomiku, hlavne mensim startupom a vseobecne logistickemu retazcu..
Diky za podrobny prehled.
K soutezi o Mesic bylo naslapnuto v 70 letech, a pokud by sovetsky program neskoncil ,USA by byli nuceni na Mesici zustat.
Tehdy byly Soveti porad dale nez dnes Cina.
Ani po 4. havari N1 nebylo vse ztraceno, ten start ani nebyl fiasko raketa se vznesla a letela asi 100s(?), po havarii dale probihal vyvoj spolehlivejsich motoru NK33, vystavby spolehkivejsich verzi N1F bezely dale, vyrabeli se lode LOK a lunarni moduly NK, probihal vycvik kosmonatu.
Cely lunarni program bezel plne dal.
Nebyly velke tlaky na ruseni.
Paradoxne hodne skod napachala vymena Misina za Gluska, ktery projekt N1 pohrbil a nemel k dispozici zadnou realistickou nahradu.
Dalsi roky zpozdeni a na scenu se dostava STS a Soveti jsoi nuceni menit priority.
Pokud zustala Misinova administrativa, N1 zustala, tak bychom zazili soft For all makind v realu a minimalne americka zakladna by na Mesici od 80desatek stala.
SSSR neměl peníze na lety na Měsíc, vojáci měli zájmy jinde, N-1 byl program pro vítězství v závodu, ne pro dobývání Měsíce (dva lidé v LOK, jeden v LK). Pro základnu by museli mít jinou loď a jiný lander, výpravu ze dvou startů N-1 spojených na orbitě Země. Navíc USA od roku 1968 Apollo omezoval a po roce 1969 ukončoval. Od roku 1971 už se nedal obnovit, NASA rozjela STS a zbytky Apolla použili pro Skylab a Sojuz-Apollo, pak škrty v NASA a ropná krize 1973.
Pripravovala se verze N1M s TLI 40-50t, t.j. obdobne jakou mel Saturn 5.
O zavodu to nebylo, jinak program skoncil uz v prubehu roku 1969, ale byl ukoncen az v roce 1974.
Rusáci pořád něco „připravovali/ – ují…
Od jistych osob uz ani konstruktivnejsi reakce necekam
Komu dojdou argumenty, opouští téma a přechází do osobní roviny. Výpady anonymů, kteří se stydí pod své názory podepsat mě opravdu nechávají chladným.
Inteligentní diskutér by mohl namítnout, že řada i slibných projektů neopustila rýsovací prkna. A měl by pravdu. Ovšem v kontextu reality ruska a jeho nabubřelé propagandy to není ten případ .
V podstate diky za potvrzeni meho prispevku
P.S.:
Kdyby te to nechavalo chladnym nepresels bys sam do osobni roviny, kterou u druhych kritizujes, a nestalo by ti to za reakci.
Chladným, znamená, že na invektivy reaguji s chladnou hlavou. Ne že na ně neodpovím, pokud se mi chce (o tom co mi stojí za reakci a co ne si rozhoduji sám). Fakt mi tím den nezkazíš. Naopak, pobavíš.
Na osobní komentář nejde reagovat neosobně. Základ je, debatovat o tématu a nenapadat ostatní.
asi dalsi komentar netreba, necham ti posledni slovo, at se necitis tak frustrovany
Přistáním Apollo 11 na povrchu v SSSR pozbylo další pokračování v lunárním programu smysl. Šlo o to, tam být především první a to se nepovedlo. Dlouho také měsíční aktivity tajili a svět se o tom dozvěděl později. Zájem byl převeden na kosmické stanice a aktivity na nízké oběžné dráze. Vrcholem byl MIR.
Tohle snění úplně ignoruje realitu posléze zkrachovaného SSSR.
A jak ukázal následný vývoj a dokumentuje současnost, ani technické schopnosti rusáků na Měsíc nestačily.
Pro USA zase nebyla trvalá přítomnost ekonomicky a politicky udržitelná. Nejsem si jistý, jestli to je dneska jinak.
Bez partnerů je i dnes pro USA ekonomicky ta přítomnost stále neudržitelná. Jak je na tom Čína si netroufám odhadnout.
Pokud dopravni system Starship bude efektivni, tak ekonomika bude nekde jinde nez v pripade SLS.
A zakladna by mela byt postupne i sobestacnejsi nez v pripade ISS, minimalne diky vodnimu ledu voda, kyslik a vodik pro palivo.
Perspektiva tam určitě je. I když měsíční led zatím nikdo neviděl, natož aby si na něj „sáhl“.
Ale pořád je to jen surovina, kterou je nutné těžit a zpracovávat v dost velkém objemu. Na Měsíci.
Jasně, Oba Lunochody a Luny 16, 20 a 24 byly jen takovými hračkami a ve světě nevyvolaly žádná uznání ani obdiv… Si ohledně ignorantství nejprve zameťte před svým prahem…
Radim přeci nic takového netvrdí a ani nikdo jiný zde.
„A jak ukázal následný vývoj a dokumentuje současnost, ani technické schopnosti rusáků na Měsíc nestačily.“
Vyložte si tuto větu jak chcete, ale vzhledem ke všeobecně známému komplexu dotyčného se nejednalo o pouhé zhodnocení pilotovaných letů na Měsíc 🙂
Opravdu si myslím, že to bylo myšleno ve smyslu pilotovaných letů. Dnes už bohužel i to robotické přistání na Měsíci dělá Rusům velké problémy.
„Všeobecně známý komplex dotyčného“. Na naprosto pochopitelném odporu k rusákům není nic divného a je vidět, že netušíte, co slovo komplex vyjadřuje. Klidně si je obdivujte, ale faktem zůstává, že všechny pokusy o start N1 byly fiaskem, které navíc samozřejmě mělo být před světem utajeno, ideálně spolu s celým zoufalým snažením o pilotovaný let k Měsíci. Podle mého názoru jedním z důvodů naprostého neúspěchu bylo utajování a s tím související nemožnost využít všechny zdroje třeba i v ostatních komoušských státech.
Jednalo, viz dále.
Tvoje kritika mě blaží. 😉
Mám za to, že tématem článku a této diskuze jsou pilotované lety na Měsíc. Pletu se? Mám si opravdu zajít pro koště já? 😉
dobry point.. ved preto to dopuju tymto jednostrannym „zavodom s Cinou“, snaha o motivaciu a dovod na tahanie penazi z Kongresu..
První závod (v 60. letech) se zvenčí taky mohl jevit jako jednostranný, protože druhá strana svoji motivaci tajila.
Ohledně tahání peněz z Kongresu – naopak, loni Kongres přidělil v rámci zákona OBBA 10 miliard USD, o které NASA nežádala.
Na Měsíc se vrací USA. Čína se tam dostane poprvé. Závody skončily dne 20. července 1969, kdy přistál lunární modul Eagle, postavený pomocí logaritmických pravítek a analogových počítačů.
Nevím co se děje nyní, ale vyhrát v závodě, který už dávno vyhráli jiný moc smysl nedává. Nedává smysl ani bizarní logistická slátanina recyklovaných dinosauřích raket a lodí a budoucích nejistých raket a lodí. Ty prachy, které se tam nalily by v soukromém sektoru zajistily udržitelnou dopravu a třeba pokročilé robotické měsíční mise, robotické trvalé základny atd. Jsem velký fanda do kosmonautiky, ale aktuální Artemis je za mě vřed, který saje finance, které by NASA využila ke smysluplným projektům.
Zkuste si ten článek nejdříve přečíst.
To se stalo předtím než jsem psal komentář.
No pak nechápu, jak se můžete ptát: Nevím, co se děje nyní. Další důvody, proč jde o závody jsou v článku takže jasně a zřetelně uvedeny.
„Tentokrát nejde jen o hrdé zapíchnutí vlajky“
a já píšu že o to nejde vůbec.
No a pak článek pokračuje měsíční základnou atd. A opět, za mě je to nesmysl, protože všechno udělá robot, případně celá robotická základna levněji a bezpečněji. Návrat člověka je jen zátěží. Zase se opaku ten samý scénář. Mise nesplněna (termín + gateway), tak vyrobí se nová a lepší mise (Base Camp) a nebude to ani moc drahé, protože se využije tamto a ono – kde už jsem jen slyšel a co z toho vzniklo…? Číňani tam nebyli, tak ať si to tam taky letí užít ať taky přitom spálí spousty Juanů.
Kdyby jste článek četl, tak víte, že Čína má v plánu výstavbu zahájit roboticky. Tedy bez člověka a nové plány v programu Artemis počítají S robotickými misemi před přistáním člověka. V nadcházejících letech jich je v plánu až 25. Opět mi spíš přijde, že jste článek nečetl, protože to vše v něm je… A nemá smysl to vypisovat.
Co bude dělat Čína, to nevím a proto jsem se k ní nevyjadřoval. A jakým způsobem postaví základnu USA to je vcelku vedlejší. Staví se to pro lidi a ne pro roboty. A o tom jsem psal. Všechno totiž mohou udělat roboti a žádní lidé na Měsíci být nikdy nemusí.
Nevím proč máte nutkání opakovat moje čtení článku, ale na to reagovat už znova nebudu.
Protože se k němu vyjadřujete, když jste ho zjevně nečetl. 🙂
„Návrat člověka je jen zátěží.„
„Všechno totiž mohou udělat roboti a žádní lidé na Měsíci být nikdy nemusí.„
To je sice hezké téma, ale děje se něco jiného. Obě supervelmoci jsou ochotné financovat pilotovaný lunární program a ani jedna z nich teď nechce ztratit tvář a pokazit si pověst. Ani jedna to nechce vzdát. Je to geopolitický souboj.
Kdyby jste článek nezaujatě přečetl, tak hlavním v něm vypíchnutým cílem trvale osídlené měsíční základny je především získání zkušeností a technologií jako odrazový můstek pro cestu k Marsu a v budoucnosti i dále. A ne, roboti nezvládnou všechno co člověk a především ne v místním průzkumu a výzkumu v prakticky neznámém prostředí a podmínkách.
O dva komentáře výše jste napsal: „Na Měsíc se vrací USA. Čína se tam dostane poprvé„. Nyní píšete v souladu s článkem, že jde o návrat člověka. Takže došlo ke shodě a už není nutné objasňovat, že jde o návrat lidí na Měsíc.
„Návrat člověka je jen zátěží.“
99% zivocisnych druhu na Zemi vyhynulo diky globalnim katastrofam, clovek je zaklad a musi se naucit zit mimo Zemi, jinak to cele postrada smysl.
Robotika ma proces ulehcit ne zcela nahradit cloveka. A jak je uvedeno v clanku, NASA touto cestou jde. Prvni faze jsou v ruku robotu a automatu.
Žít mimo Zemi? Proč ne, když to bude dávat smysl. Měsíc smysl nedává, člověk tam žít nebude resp neměl by. Jediné místo kde by se asi nějakou dobu dalo žít, je Mars. Ale nebylo by to nic příjemného. „Trénink“ na Měsíci nepřinese mnoho, co by se dalo využít na Marsu. Jsou tam jiné podmínky než má Mars, bude se testovat v diametrálně jiném prostředí. Otestovat se dá to, co zvládne robot – těžba ledu, výroba paliva, abrazivní prostředí, reaktor, 3D tisk,… Budiž, pak to finálně za několik desetiletí může otestovat na Měsíci člověk a doladit. Ostatně NASA neměla stanici aktuálně v plánu, jenže termíny Artemis se přiblížily, splnit se nedají, tak se vyrobil nový plán, jak je poslední dobou zvykem. Voliči se uklidnili, že to nebude tak drahé, protože se přece recykluje, nadšenci jim to zbaštili. Už to tu bylo několikrát. Dřív to byl Space Shutle – Freedom – ISS. Frankensteinova SLS. Constellation – zrušeno, lepší je prý letět na asteroid a pak na Mars. A teď tu máme Artemis – prý je lepší letět na Měsíc a až pak na Mars až se to na Měsíci naučíme.
„Ostatně NASA neměla stanici aktuálně v plánu, jenže termíny Artemis se přiblížily, splnit se nedají, tak se vyrobil nový plán, jak je poslední dobou zvykem.„
A z komentáře 56Flip o několik příspěvků výše: „Zase se opakuje ten samý scénář. Mise nesplněna (termín + gateway), tak vyrobí se nová a lepší mise (Base Camp)„
Nikoli. Koncept základny Artemis Base Camp nevznikl letos, ale už v roce 2020:
https://www.nasa.gov/blogs/missions/2020/10/28/lunar-living-nasas-artemis-base-camp-concept/
Na konci toho článku NASA z října 2020 je obrázek umělecké představy základny Artemis Base Camp. Karel Zvoník převzal tento obrázek do svého článku, což jste zřejmě chybně interpretoval jako nový plán.
V druhém odstavci článku z října 2020 je odkaz na ještě další článek, z dubna 2020.
20.7.1969 skončil první závod o Měsíc. Nyní probíhá druhý závod.
Aktuální „Artemis“, kterou zřejmě myslíte SLS a Orion, v případě misí Artemis IV a Artemis V nesaje finance z jiných projektů NASA. Výroba raket SLS pro tyto dvě mise je financována zákonem OBBA mimo standardní rozpočtový proces. NASA by tyto peníze na jiné projekty neobdržela, k jejich uvolnění z federálního rozpočtu by nedošlo.
Technicky souhlas, dobrý souhrn. Jen nemohu souhlasit s tvrzením, že kdo přistane dříve, bude určovat další rozvoj. Jednak povrch i okolo jižního pólu je obrovský, pak jde spíše o desítky let, ale hlavně proto, že srovnáváme demokratický svět s totalitou – vykořisťováním miliardy otroků bez sociálního zabezpečení země draka. Demokracie musí přesvědčit své občany, aby část svých prostředků věnovali budoucnosti ve vesmíru. Otroků se neptají, jen musí souhlasit a jásat. Už jsme to ostatně zažili dříve…
Souhlasím, že totalita má proti demokracii v tomto výhodu. Navíc Čína má zdroje, má mozky, má úspěchy. Takže jí nic nebrání vyvíjet lunární program kontinuálně, nemusí se ohlížet na změny vlády a s tím související úpravy programu. Navíc nemá v zádech parlament, který by mohl brzdit snahy, škrtit finance… tedy jakýsi „parlament“ mají, ale to je podobná šaškárna jako kdysi u nás nebo v současnosti třeba ruská duma.
A tohle tady, pane Majere, opravdu necháte bez jakéhokoliv komentáře, neřkuli výhružek banem?
Mám na mysli to vykořisťování miliardy otroků, kteří za to musejí jen jásat a souhlasit s tím, a podobné blitiny (kdy že to skončil otrokářský řád – nebylo to náhodou v roce 1865 někde úplně jinde než v Číně?)? Když jsem tu před časem napsal krátkou zmínku o deindustrializaci a islamizaci EU, mohl jste se zbláznit, že sem politika nepatří, a to jsem to přitom nepsal jako politickou repliku, nýbrž s poukazem na celkový úpadek technických znalostí a ekonomický ústup ze slávy EU.
Takže máte nyní skvělou příležitost předvést svou objektivitu…
Upřímně na tom komentáři nevidím nic tak zásadního, proč by měl pan Majer zakročit.
Vy se v první řadě uklidněte. Nesedím u PC 24/7. Ke komentářům se mohu někdy dostat i později. To ale neznamená, že bych je neřešil vůbec. V klidu, řekl bych, že moderování diskuse mám stále pevně v rukou.
A tedy? To je všechno, co k tomu řeknete, jen že si tu poznámku o otrocích mohl Herrmann odpustit? Žádná pohrůžka banem, jako za mou „islamizaci“? Opět dvojí metr?No, budiž, v tom případě, když vidím u některých zdejších jedinců tu přetékající ideologickou žumpu, na které pan Zvoník nevidí nic tak zásadního, tak si dovolím poznamenat, že navzdory tomu, že bych si jako fanoušek přál, aby jako první na Měsíci přistála Muskova Starship, tak od téhle chvíle to budu přát Číňanům. Ti jsou v každém případě pragmatičtí a jejich úspěch nechť nasype sůl do rány šiřitelům nenávisti.
Mám pocit, že si to celé berete až příliš osobně. Cítíte se ukřivděný a hledáte každou záminku k vyvolání konfliktu. Myslíte, že bych byl schopen napsat objektivně takový článek, kdybych řešil ideologickou žumpu? Přeji více nadhledu.
V některých věcech jste bystrý – ano, to je všechno. V jiných ohledech vám zase bystrost trochu schází. U vás šlo o zcela zbytečné ideologické odplivnutí, které se absolutně netýkalo tématu. Zatímco v tomto případě se diskutující alespoň snažil dotknout tématu. Přešlápl vedle a byl na to upozorněn. Pokud ten rozdíl nevidíte, není chyba na mé straně.
Přejte úspěch komu chcete, my jej přejeme všem bez rozdílu. Tady se totiž řeší kosmonautika a ne politika.
To mě těší. Čistě mezi námi, jako popularizátora kosmonautiky si vás velice vážím. Byl jsem osobně na vaší přednášce o SpaceX a řadu dalších přednášek jsem sledoval na internetu, a neměl jsem k nim žádné výhrady. Byly fundované a bez jakéhokoliv ideologického balastu. O to víc mě tudíž překvapuje, že Herrmannův příspěvek, vůči němuž jsem vznesl kritiku a který by se docela dobře dal použít jako věrnostní doložka k přihlášce do Sturmabteilungu, považujete za pouhé „přešlápnutí vedle“. Když přitom přejete úspěch všem, což vám vcelku věřím a naprosto to schvaluji, zatímco ale u některých zdejších diskutujících mám pocit, že za jediný úspěch ruské či čínské rakety/lodi považují její výbuch. Pokud možno s co největšími škodami. A vám, jak se zdá, to aspoň na tomto fóru nevadí. To je všechno.
Silně pochybuju, že jste na nějaké přednášce skutečně byl, protože svými komentáři neustále dokazujete, že vás kosmonautika vůbec nezajímá, jen využíváte každé příležitosti diskusi politizovat.
Hm, tak schválně, ať rozhodne pan Majer, kdo z nás je lhář. Přednáška o perspektivách SpaceX, konaná někdy před dvěma roky v Praze v Dolních Chabrech v přednáškovém sálu Chaberský dvůr. Když to pan Majer potvrdí, budete mít dost cti se omluvit?
A jinak když si poctivě přečtete všechny komentáře, zjistíte, že některé politikou přímo překypují, akorát že vy to tak nevnímáte, poněvadž podle vašeho přesvědčení je to ta „správná“ politika.
Tak a myslím, že toho bylo tak akorát. Za prvé toto není článek Dušana Majera a přijde mi krajně neslušné řešit tu podobné věci, které jsou hodně vzdálené tématu článku. Takže poprosím, aby jste už komentoval pouze k tématu nebo Vám ten ban pošlu já. Díky za pochopení.
Aha, a zase jsme u toho. Pajuc mne klidní obviní ze lži ohledně mé účasti na přednášce, ale to je zcela v pořádku, to se očividně smí, jelikož se nedočkal jediné výtky. Ten špatný jsem já, že jsem si dovolil se bránit a dokonce uvést přesné údaje, ze kterých se dá jasně prokázat, kdo z nás dvou je lhář a pomlouvač. Že byste napsal taky Pajucovi?
Díky za pochopení.
Co má přednáška Dušana Majera společného s tímto článkem? Vyžadujete si zde jen pozornost a záměrně vyvoláváte kontroverze, protože se cítíte ukřivdění a chytáte se každého stébla. Tohle zde tolerovat nebudeme a je to poslední varování. Považuji téma za uzavřené.
Jistěže váš článek nemá s přednáškou pana Majera nic společného, jenže já jsem původně reagoval ne na váš jinak výborný článek, nýbrž na repliku právě toho pana Majera v diskusi vůči mně. Že jsem v té své reakci mj. pochválil jeho fundovaný přístup k popularizaci kosmonautiky, to mi, doufám, nebudete mít za zlé. Tím to také mohlo skončit, kdyby jistý Pajuc, jemuž do toho nic nebylo, nepovažoval za potřebné mne osočit. A odnesl jsem to paradoxně já. Jinak každý může udělat tu chybu, že někomu třeba i neprávem vynadá nebo ho pomluví, ale víte, jak to chodí ve slušné společnosti? Ve slušné společnosti je zvykem se pak za to omluvit a ne dělat mrtvého brouka jako Pajuc, za kterého jste tak obětavě zaskočil, aby to nebylo na něm. Proto doufám, že až někdy někdo osočí vás, ponesete to se stoickým klidem.
no, povrch je sice obrovsky ale zaujmove oblasti sa meraju viac v hektaroch ako v km2. Ide o trvalo osvetlene hrebene kraterov (energia + stabilne podmienky) s dobrym pristupom (sklony svahov, teren celkovo) do trvale zatienenych oblasti kraterov..
zvysok, o Cine, si dostudujte sam, lebo Vas nebude nikto brat vazne..
Děkuji za pochvalu článku. A k tomu prvnímu přistání. Ono se to možná nezdá, ale těch opravdu vhodných lokalit na jižním pólu Měsíce nemusí být tolik. Nejlepší by byla samozřejmě společná spolupráce, ale ta zatím nepřipadá v úvahu. A v článku jsem obě velmoci nesrovnával politicky, to není náš úkol. Srovnával jsem jen technicky a tím, co se týká kosmonautiky.
Tu poznámku o otrocích jste si mohl odpustit. Řešte u nás příště jen kosmonautiku a politiku nechte za dveřmi. Díky.
Také děkuji za přehledný článek a spoustu informací, jen mě tam trošku některé formulace a úvahy nadzvedly, vyberu jen tu nejkřiklavější:
„Těmito úspěchy se nechala strhnout také NASA a při prvním kole výběru lunárního modulu pro přistání pod záštitou programu Artemis v roce 2021 vše vsadila právě na SpaceX, což se s odstupem času ukázalo jako špatné rozhodnutí.“
Jednak bych řekl, že ještě není vůbec jasné zda to bylo nebo nebylo špatné rozhodnutí, pakliže se na to podíváme ještě i z druhé strany, tak bych řekl, že NASA ani jinou možnost vůbec neměla. Blue Origin uměl sotva skočit do 100 km a ještě roky se nebyl schopen vlastním silami dostat ani na oběžnou dráhu, natož přistát s landerem na měsíci + pro pilotovanou verzi budou muset zřejmě také tankovat na oběžné dráze a jak ukázaly nejnovější události, mají ještě hodně daleko ke stabilní a zálohované infrastruktuře.
Možná mohli ještě vybrat Boing, ale v tu dobu bylo jasné, že by to zřejmě byly jen vyhozené peníze (dle zkušeností se Starlinerem).
Uvidíme také, zda vůbec bude celý program zdržovat lunární lander (potažmo SpaceX) a nebo zatím jako scifi vypadající schopnost SLS startovat a především být vyráběna s kadencí co deset měsíců.
Návrh Boeingu na HLS byl vyřazen z dalšího posuzování už v rané fázi vyhodnocování v dubnu 2020, protože neodpovídal zadání.
SLS pro Artemis III bude připraven včas, ale landery v té době ještě nebudou schopny odletět z nízké oběžné dráhy Země k Měsíci. Proto se při Artemis III nepoletí na Měsíc, ale jen na LEO.
Děkuji za pochvalu. Pojďme se tedy podívat přesně na tu konkrétní formulaci. Můžeme si rozebrat i další, které Vám nesedí. Rád si svá tvrzení obhájím a vysvětlím, proč jsem je napsal. NASA v roce 2021 skutečně překvapivě vsadila vše na SpaceX, i když poradci a odborníci doporučovali vybrat návrhy dva. Tehdy ani SpaceX nebyla se Starship daleko. A dnes už je jasné, že to špatné rozhodnutí bylo, protože později byl přidán i druhý návrh na lander od BO, a za druhé to celý program zdrželo, protože lander od SpaceX měl být připraven už pro Artemis III. My dnes už víme, že není. Takže lze říci, že to tenkrát zkrátka nebylo dobré rozhodnutí. Zda se HLS podaří připravit a jednou s ním úspěšně létat na Měsíc v tomto mém tvrzení nehraje žádnou roli.
Ano souhlasím, v zásadě je to má chyba, protože jsem tvrzení pochopil tak, že to nebylo správné rozhodnutí z důvodů „neschopnosti“ SpaceX, ale bylo nesprávné z hlediska celého projektu z důvodů nedostatku financí. Takže se tímto omlouvám a děkuji za dovysvětlení.
V pořádku. Proto diskutujeme. Rád spornější nebo nejasné věci do vysvětlím, jak byly myšleny. Děkuji za otázku. A jsem rád, že už je to jasnější. 🙂
Jeff Bezos zveřejnil 26.7.2021 (po výběru SpaceX jako jediného dodavatele landeru pro Artemis III) svůj dopis administrátorovi NASA Nelsonovi, v němž navrhl zajímavé řešení nedostatku financí NASA v programu HLS. Pro fiskální roky 2021, 2022 a 2023 se zavázal, že Blue Origin překlene tento nedostatek tím, že se trvale zřekne všech plateb až do výše 2 miliard dolarů. Navíc navrhl jako doplněk k požadované bezpilotní demonstraci přistání na Měsáci a nad rámec těchto dvou miliard dolarů, že Blue Origin vyvine a vynese na vlastní náklady další prototyp landeru – Pathfinder na nízkou oběžnou dráhu Země, který by snížil rizika spojená s vývojem a harmonogramem.
V dopisu napsal, že návrh Blue Origin vyžaduje pro vynesení landeru pro Artemis III pouze tři starty nosných raket a že prvky landeru jsou schopné být vyneseny raketami z portfolia: Falcon Heavy, SLS, Vulcan Centaur a New Glenn. Bill Nelson však na otevřený dopis nereagoval.
https://www.blueorigin.com/news/open-letter-to-administrator-nelson
NASA hned při výběru SpaceX v roce 2021 řekla, že výběr jediného dodavatele není optimálním rozhodnutím a že se bude snažit pro program zajistit více peněz, aby se v něm udržela konkurenceschopnost. To se nakonec podařilo a v roce 2023 byl v novém výběrovém řízení vybrán druhý dodavatel (Blue Origin, který v roce 2021 skončil na druhém místě).
Je však namístě říct, že do prvního výběrového řízení (2021) nešel Blue Origin samostatně, ale v rámci Národního týmu. Tehdejší návrh jednotlivých prvků landeru byl optimalizován pro rychlou realizaci v rámci Artemis III (nevyžadoval orbitální tankování a byl určen pro pětimetrový kryt, aby byl kompatibilní s komerčními raketami Atlas V, Vulcan Centaur a New Glenn). Blue Origin byl zodpovědný za sestupový prvek, Lockheed Martin za vzletový prvek a kabinu s využitím prvků Orionu, Northrop Grumman za přeletový prvek vycházející ze servisního modulu nákladní lodi Cygnus.
Návrh landeru Blue Moon MK2 byl podán až v rámci výběrového řízení 2023 a protože lander pro Artemis III už měl přidělen svého dodavatele, tak rychlost realizace MK2 nebyla prioritou nového návrhu. Konkurenční prostředí pro lander mise Artemis III bylo znovuvytvořeno až na konci roku 2025. A na začátku roku 2026 bylo rozhodnuto o zrušení cíle přistát při Artemis III na Měsíci.
Díky Jirko za upřesnění.
Tak to nebyl Atlas V, ale Falcon Heavy (viz můj příspěvek výše s odkazem na Bezosův dopis).
Děkuji za super čláek.
Rádo se stalo. Byla zábava ho psát.