Oblet Měsíce v rámci mise Artemis II přitáhl pozornost celého světa. Ve skutečnosti se ale za tímto návratem skrývá mnohem víc než jen vědecký nebo technologický pokrok. V pozadí se totiž znovu rozehrává tichý, ale o to zásadnější souboj: Spojené státy a Čína soupeří o to, kdo jako první vrátí člověka na měsíční povrch a udá směr další éře dobývání vesmíru. Proč je to ale tak důležité? Na to a další otázky se pokusíme odpovědět v dnešním článku.

Tentokrát nejde jen o hrdé zapíchnutí vlajky nebo zanechání otisků bot v měsíčním prachu. Naše přirozená družice se postupně mění v prostor, kde se budou nastavovat pravidla pro budoucnost, protože země, která se tam dostane jako první, může získat náskok při výběru klíčových lokalit pro budoucí základny, ovlivnit podobu technických standardů a ovlivní to, jak bude vypadat další fáze průzkumu vesmíru. Jinými slovy – nejde jen o prestiž, ale i o to, kdo bude určovat směr, kterým se lidstvo mimo Zemi v příštích desítkách let vydá. Dalším rozměrem je samozřejmě ona prestiž a národní hrdost, která však skutečně může mít zásadní vliv. A to zejména pokud by to Čína dokázala dříve než Spojené státy. Odborníci tvrdí, že to má opět všechny aspekty vesmírných závodů, ale zároveň upozorňují, že tentokrát je to zásadně jiné, než jaké bylo soupeření mezi USA a Sovětským svazem v polovině 20. století. Nejde jen o to být první a dokázat technologickou převahu jedním symbolickým krokem. Ambice jsou mnohem širší – jak Spojené státy, tak Čína chtějí na Měsíci už zůstat, budovat infrastrukturu a postupně z něj udělat další místo lidské přítomnosti ve vesmíru. Zásadní rozdíl je i v tom, že dnešní kosmická scéna už není duel dvou velmocí. Do hry vstupují také soukromé firmy, mezinárodní partnerství i další státy, které chtějí být u toho. Výsledkem není jen závod, ale složitá síť spolupráce a konkurence zároveň – a právě to dělá současný návrat na Měsíc mnohem méně předvídatelným.

Nová kosmická supervelmoc

Čína se do dobývání vesmíru zapojila až později. Postupovala mnohem systematičtěji a už od prvních krůčků si stanovovala jasné a stále složitější cíle. Teprve v roce 1970 země draka dokázala na oběžnou dráhu dostat svůj první satelit a trvalo další tři dekády, než se vůbec začalo vážně uvažovat o seriózním lunárním programu. Právě ignorace a podceňování byly pro zemi draka slušnou motivací. Skutečný zlom přišel až v roce 2007, kdy k Měsíci Číňané poslali první sondu Chang’e 1 (Čchang-e 1), která se stala první vlaštovkou stejnojmenného programu nazvaného po čínské bohyni Měsíce, která podle staré pověsti na něj vystoupala se svým králíčkem a žila zde v krásném paláci. Proto v mnoha asijských kulturách – zejména v Číně, Japonsku a Koreji připodobňují tamní krátery k obrysu králíka sedícího na zadních nohách. Zatímco u nás v Evropě a dalších zemích hovoříme spíše o tváři na Měsíci. Vraťme se ale ke skutečnému kosmickému programu, který vznikl pod záštitou CNSA (China National Space Administration), což je v podstatě čínská obdoba NASA. Národní kosmická agentura postupuje od začátku systematicky krok za krokem a přesně stanovené cíle se daří s úspěchem i naplňovat. Jednou z hlavních priorit čínské kosmonautiky se záhy stal Měsíc. Za poměrně krátkou dobu tak Čína na měsíční povrch vyslala například dvě lunární vozítka – Yutu 1 a Yutu 2. Právě druhé z nich je dodnes aktivní a od svého přistání v lednu 2019 v rámci mise Chang’e 4 (Čchang-e 4) stále zkoumá měsíční povrch – konkrétně jeho odvrácenou stranu, kam se žádná jiná mise předtím nedostala!

V Číně si celý měsíční program rozdělili na čtyři fáze. První etapa zahrnovala první dvě sondy a jejich úkolem bylo: pozorování a fotografování Měsíce z jeho oběžné dráhy. V druhé etapě mělo jít o robotická přistání a vypuštění lunárních vozítek v rámci dvou misí. Třetí etapa zahrnovala již odběr vzorků a jejich návrat zpět na Zem, a tak se také stalo. Sonda Chang’e 5 (Čchang-e 5) v listopadu 2020 úspěšně přistála v oblasti Mons Rümker, odebrala vzorky hornin z povrchu a dopravila 1,7 kilogramu vzorků zpět na Zem. Po Spojených státech a Sovětském svazu se tak Čína stala teprve třetí zemí, které se to podařilo. Tým byl oceněn mezinárodní cenou IAA Laurels for Team Achievement Award 2023, což je nejvyšší týmové ocenění International Academy of Astronautics. A to nebyl zdaleka konec. Sondě Chang’e 6 (Čchang-e 6) se opět podařilo to, co ještě žádné jiné před ní. V červnu 2024 úspěšně přistála na odvrácené straně Měsíce v oblasti South Pole-Aitken, kde by měla stát i budoucí základna, a odebrala vzorky hornin z povrchu, které byly dopraveny v pořádku zpět na Zem 25. června 2024, a misi se dostalo mezinárodního uznání. Za tento úspěch v roce 2025 získala mise Chang’e 6 od Mezinárodní astronautické federace cenu World Space Award, jako v roce 2020 čtyřka.

Ledová horečka (název cíleně odkazuje na pojem zlatá horečka)

V poslední čtvrté etapě, ve které se počítá už s vývojem a stavbou předsunuté základny na jižním pólu Měsíce, se nacházíme právě teď. Na předešlé úspěchy se pokusí navázat sedmička, tedy Chang’e 7 (Čchang-e 7), která se zaměří na detailnější průzkum jižního pólu. Na palubě bude mít celkem 21 vědeckých přístrojů a z toho šest mezinárodních ze zemí jako: Rusko, Egypt, Bahrajn, Itálie, Švýcarsko nebo Thajsko. Sonda bude pokračovat v průzkumu v oblasti Jižního pólu a jedním z cílů bude přistání na osvětleném okraji kráteru Shackleton. Toto místo samozřejmě nebylo vybráno jen tak náhodou, protože vše nějakým způsobem souvisí s finálním cílem přistání lidské posádky. Kráter Shackleton je poměrně unikátní. Vrcholy podél okraje jsou vystaveny téměř nepřetržitému slunečnímu záření, zatímco vnitřek je naopak trvale ponořen do stínu. Díky tomu by se na dně mohla ukrývat voda, respektive vodní led, jak naznačují měření z jiných misí. Právě zásoby vody a jejich dostupnost by mohly rozhodnout o tom, kde se bude stavět základna na povrchu. Součástí sondy Chang’e 7 je přistávací modul s vozítkem a unikátním robotem, který by měl být schopen „hopsat“ po povrchu a ponese kritickou součást celé mise, a to vědecký přístroj k analýze molekul vody v půdě. (Celé misi se bude věnovat článek, který u nás brzy vyjde). Hledání vodního ledu na Měsíci vyžaduje měření s vysokou citlivostí přímo na jeho povrchu za extrémních podmínek, které tam panují. Přístroj, který bude na palubě důmyslného robota, je speciálně navržen právě pro tento úkol. Skokan, jak se mu zatím říká, bude schopen samostatného pohybu pomocí šesti nohou a také vzletů a opětovných přistání. Sedmička bude klíčová k vydláždění cesty k mnohem ambicióznějším plánům, které započnou už misí následující.

Sonda Chang’e 8 (Čchang-e 8), která by už přímo na místě (na jižním pólu na odvrácené straně Měsíce) měla zkoušet využívat místní zdroje. K dispozici by měl být demonstrátor 3D tisku z regolitu, s jehož pomocí by v budoucnu mohla Čína stavět zamýšlenou základnu. Součástí má být i humanoidní rover, neboli vozítko, na kterém bude torzo multifunkčního robota s pažemi, pro velmi přesné práce na povrchu. Tato mise je předběžně v plánu na rok 2028 a pomalu se připravuje zázemí i na pilotovanou misi, kterou chce země draka uskutečnit ještě před koncem roku 2030. Jednotlivé mise do sebe chytře zapadají jako dílky skládačky. Každý další krok tak není izolovaným úspěchem, ale součástí dlouhodobé strategie, která má vyvrcholit návratem lidí na měsíční povrch – tentokrát s ambicí tam už zůstat. Nebojím se říci, že v současnosti má právě Čína nejpokročilejší lunární program na světě.

Měsíc made in USA

V tom se od amerického pojetí čínský přístup velmi liší a osobně to vidím jako velké plus, protože v USA své plány až velmi často mění podle politické situace a dalších vlivů, které ve finále jsou spíše k neprospěchu celé věci. Americká kosmonautika už roky působí spíše dojmem přešlapování a nerozvážnosti, skoro jako by si tím vším nebyli stále úplně jistí. Pryč jsou doby éry Apollo, kdy vše bylo podřízeno jednomu velkému cíli. Nadějí zůstává hlavně soukromý sektor, který pomyslně převzal štafetu a nyní se dominantně podílí na americkém dobývání vesmíru. Změna je v tom, že NASA si od nich služby pouze kupuje. Tato spolupráce perfektně funguje například při dopravě astronautů na Mezinárodní kosmickou stanici ISS v lodích Crew Dragon společnosti SpaceX miliardáře Elona Muska. Právě on se stal klíčovou postavou a synonymem pro moderní kosmonautiku v USA i ve světě. Společnost SpaceX již mnohokrát své kvality prokázala, a z outsiderů se rázem stal vůdčí subjekt určující trendy. Opakovaně použitelné rakety a vývoj nových technologií proměnily lety do vesmíru a opět z nich udělaly fenomén pro masy. Těmito úspěchy se nechala strhnout také NASA a při prvním kole výběru lunárního modulu pro přistání pod záštitou programu Artemis v roce 2021 vše vsadila právě na SpaceX, což se s odstupem času ukázalo jako špatné rozhodnutí. Roli hrály samozřejmě i finance. Kritika i žaloby se snesly na tehdejší vedení agentury, která slibovala přistání na Měsíci v rámci plánované mise Artemis III už v roce 2025. To vše je však pasé.
Firma Elona Muska tehdy nabídla upravenou kosmickou loď Starship, kterou vyvíjí, ale vše jde mnohem pomaleji, než se očekávalo. Přitom se to dalo předvídat. Jde totiž o naprosto novou platformu, která bude fungovat zcela jinak než všechny jiné nosné rakety před ní. Kombo Super Heavy Starship – tedy nosná raketa s kosmickou lodí je největším a nejvýkonnějším strojem, který kdy lidstvo vynalezlo. Navíc má být celá sestava opakovaně použitelná a pro své cesty za oběžné dráhy Země bude potřebovat tankování ve vesmíru. A jsou to právě přednosti, které pomyslně celému systému Starship lámou vaz. NASA své rozhodnutí přehodnotila a v roce 2023 dala prostor i další společnosti. Jako druhý dodavatel pro přistávací modul byla vybrána firma Blue Origin dalšího miliardáře Jeffa Bezose, která vyvíjí Blue Moon Mark 2, který je na rozdíl od Starship více konzervativní a připomíná obdobné stroje z programu Apollo. Za rozhodnutím NASA prý stála snaha o zvýšení konkurence a investice do lunární ekonomiky a to, že poletí s tím dodavatelem, který bude připraven jako první. Právě přistávací modul neboli lander se ukazuje jako kruciální součást celého programu Artemis, kvůli kterému by Spojené státy mohly v souboji o další přistání prohrát. Obě společnosti sice slibují, že jejich stroje budou připraveny na start v druhé polovině roku 2027, ale nutno přiznat, že to bude těžké, a osobně bych si v tomto případě vsadil spíše na Blue Origin. SpaceX však už mnohokrát prokázala, že není radno je podceňovat. Právě tlak a rivalita by mohla být pro celý program přínosem, i když klíčová zůstává samozřejmě bezpečnost.

Je třeba si přiznat, že Čína v současnosti není schopna provést oblet Měsíce s posádkou, tak jak jsme to sledovali u mise Artemis II v podání NASA a partnerů. Může tedy vznikat falešný pocit, že Spojené státy mají jednoznačně navrch. To by však bylo krátkozraké. Čína totiž zvolila úplně jiný přístup a k měsíčnímu programu přistupuje jako k celku, a tak má například už vlastní přistávací modul v pokročilejším stadiu vývoje a jak jsme si řekli, právě tato část může být hřebíkem do rakve programu Artemis. Pomyslný velký náskok USA tedy odpadá. Jednu nespornou výhodu však Spojené státy přece jen mají. Lunární moduly, které se tam vyvíjejí, jsou mnohem větší než ten, kterým začíná Čína. Tudíž jsou i mnohem vhodnější pro budování a následnou dopravu materiálu na Měsíc. Takže jejich vývoj potrvá pravděpodobně déle, ale ve finále mohou být užitečnější a vhodnější pro založení základny na povrchu. Zda země draka v současnosti už pracuje na větší verzi vlastního modulu, není zatím známo. Cíl je však stejný. Vybudovat na povrchu našeho vesmírného souseda smysluplnou infrastrukturu.

Jaká bude měsíční základna?

Podle aktuální architektury, kterou představila NASA, by měla budoucí lunární základna vznikat postupně v několika na sebe navazujících fázích. Nejde o jednorázový projekt, ale o dlouhodobý proces, který má během třicátých let tohoto století plynule přejít od prvních experimentů až k trvalé lidské přítomnosti na povrchu Měsíce. Úvodní etapa se zaměřuje především na robotické mise a technologické demonstrace. Ty mají připravit prostředí, otestovat klíčové systémy a ověřit, jak se jednotlivé prvky chovají v reálných podmínkách. Následovat má fáze budování základní infrastruktury, která umožní první delší pobyty astronautů na povrchu. Postupně by se pak základna měla rozšiřovat o další moduly a systémy tak, aby bylo možné přejít k dlouhodobému, téměř nepřetržitému provozu. Celý současný koncept vychází z představy modulární základny, kterou bude možné rozšiřovat podle aktuálních potřeb a technologického pokroku. Důležitou roli přitom sehrají automatizované systémy a robotika, které mají minimalizovat nutnost lidské práce v náročném prostředí. Zároveň se počítá s využitím místních zdrojů, například regolitu, ať už pro stavební účely, nebo jako ochrana proti radiaci a mikrometeoroidům.

Primárním cílem základny, které NASA pracovně říká Moon Base nebo také Base Camp, nebude jen samotný pobyt na Měsíci, ale především testování technologií a postupů, které by bylo možné využít při mnohem náročnějších letech na Mars. NASA nově slibuje využít prvky z dříve zamýšlené vědecké stanice Gateway, která měla vzniknout u Měsíce a pomoci se stavbou základny přímo na povrchu. Celá stavba však nabírala neúměrné zpoždění. Agentura NASA však nově pozastavila práce na připravované stanici Gateway. Jelikož však šlo o mezinárodní projekt, bude teď záležet, jak na to zareagují partneři. Jared Isaacman nedávno poskytl informaci, že oba připravované moduly HALO i I-HAB, které staví v Evropě, nesou známky koroze. Mnozí odborníci považovali tuto informaci za lež, ale reakce Evropské kosmické agentury to potvrzuje, a poskytla tak jasnější představu o stavu těchto klíčových prvků. ESA potvrdila, že modul HALO, který byl v dubnu 2025 dodán společnosti Northrop Grumman k finálnímu nastrojení před předáním NASA, dorazil se známkami koroze a potvrdila, že i I-HAB měl podobný, ale méně závažný problém, ale upřesnila, že modul dosud nebyl ze závodů odeslán. Kromě objasnění stavu modulů ESA uvedla, že to zdaleka nejsou jediné faktory přispívající ke zpoždění ve vývoji celé stanice. O definitivním konci Gateway sice rozhodnuto zatím nebylo, ale naděje na její uskutečnění jsou teď mnohem menší.

Bez partnerů na Měsíc nelez…

Další zásadní změnou je zaměření následující mise Artemis III. Původně bylo v plánu již přistání na povrchu v roce 2027, ale to se prozatím odkládá. Mise se uskuteční, ale její náplň bude zcela odlišná. Cílem bude otestovat dokování kosmické lodě a lunárního modulu. K přistání má dojít až v rámci mise Artemis IV v roce 2028, ale to je velice optimistický scénář. Celkově chce NASA zvýšit počet startů z jednoho plánovaného každé tři roky na jeden start každých 10 měsíců. Nový plán v hodnotě 20 miliard dolarů doufá, že do 30. let 21. století USA s partnery vybudují trvalou lidskou přítomnost na Měsíci. Program Artemis je totiž vskutku mezinárodní a nejde tak úplně jen o počínání Spojených států. Klíčovým partnerem je například Evropská kosmická agentura, která nehraje jen roli druhých houslí, jak někdy slýchávám, ale podílí se na stavbě nezbytných součástí. Například poskytuje komplexní a složitý servisní modul pro kosmickou loď Orion. Právě v této části se nachází pohon, zásoby vody i kyslíku a také systém podpory života a regulace teploty. Dalšími důležitými partnery projektu jsou: Kanada (CSA), Japonsko (JAXA) a Spojené arabské emiráty (MBRSC). Za pouhých šest let k 7. květnu 2026 pak podepsalo už 67 zemí světa (včetně ČR) listinu Artemis Accords. Z toho 31 v Evropě, 16 v Asii, 8 v Jižní Americe, 5 v Severní Americe, 5 v Africe a 2 v Oceánii. Dohodu vypracovala NASA s Ministerstvem zahraničí USA a stanoví rámec pro spolupráci v oblasti civilního výzkumu a mírového využívání Měsíce, Marsu a dalších astronomických objektů. Signatáři se mohou rozhodnout pro přímou účast na aktivitách programu Artemis, nebo se mohou jednoduše zavázat k dodržování zásad zodpovědného průzkumu Měsíce, jak je stanoveno v dohodách.

Měsíc má sloužit jako jakási zkušební platforma, kde si lidstvo ověří, co skutečně funguje mimo Zemi, a připraví lidskou posádku na misi k Marsu, který je dalším dlouhodobým cílem. V rámci příprav a výstavby lunární základny mají klíčovou roli hrát autonomní rovery a stavební roboti. Ti budou zajišťovat průzkum povrchu, přípravu stavenišť i manipulaci s materiálem ještě před příchodem posádek. Celý plán však zatím zůstává na úrovni konceptu a dlouhodobé vize. Konkrétní podoba jednotlivých modulů, jejich rozmístění i finální rozsah základny se budou v následujících letech dále vyvíjet podle výsledků misí i dostupných technologií.

Ovládne Měsíc drak?

Podobné plány má i Čínská lidová republika. V rámci svého programu ILRS (International Lunar Research Station) prezentuje vize, které v mnoha ohledech připomínají ty od NASA. Podle aktuálních konceptů by jádro její povrchové základny mohlo být dokončeno kolem roku 2035, přičemž plně rozšířená síť pro podporu života by měla vzniknout do poloviny století. Počítá se s mezinárodní účastí a zapojením Ruska, o jehož konkrétní roli se stále jedná. Většina těchto návrhů se soustředí na strategicky cenný, osvětlený hřeben poblíž Shackletonova kráteru. Jde v zásadě o stejnou lokalitu, kterou pro svou základnu zvažují i Američané, a proto bude důležité, kdo se tam nakonec dostane dřív. Inženýrské studie počítají s tím, že budoucí obytné struktury by mohly vznikat přímo na místě pomocí 3D tisku z měsíčního regolitu. Teoreticky by se při tom využila prostá fyzika: soustředěné sluneční paprsky (nebo laser) by vytvořily dostatečný žár k roztavení prachu, ze kterého by se formovaly stavební bloky. Tyto „lunární cihly“ jsou navrženy tak, aby do sebe zapadaly jako skládačka, což by robotům umožnilo sestavit požadovanou strukturu. Nejstarší příklad této techniky pochází z kultury Hemudu ve východočínské provincii Če-ťiang, která je stará 7 000 let! Vzorky cihel, které sestavil tým ve Wu-chanu, váží 226 gramů a jedná se o simulovaný lunární regolit na základě autentických vzorků, které byly na Zemi přivezeny z Měsíce čínskou robotickou misí Chang’e-5 a 6. Test odolnosti už proběhl v roce 2024 v rámci zásobovací mise Tianzhou-8, která vzorky cihel dopravila na kosmickou stanici Tiangong. Zde jsou umístěny vně stanice a jsou vystaveny kosmickému záření a dalším vlivům. Některé budou odolávat až 3 roky tedy nejméně do roku 2027 a pak se vrátí na Zemi k další analýze. Čína v tomto počínání momentálně vede v praktickém testování, jak ukazuje například právě projekt z univerzity HUST ve Wu-chanu, kde tým vědců vyvinul prototypy cihel z měsíčního regolitu metodou sintrování (spékání). Cihly mají tvar podobný zámkové dlažbě, aby odolávaly mechanickému namáhání bez nutnosti pojiv. Mise Chang’e-8 (2028) bude mít za úkol tyto postupy otestovat 3D tiskem přímo na povrchu Měsíce pomocí robotického ramene a pojízdného robota.

Měsíční hrnec

Jeden z nejzajímavějších návrhů obydlí je struktura přezdívaná „Měsíční hrnec“, pochází rovněž od inženýrů z HUST. Jejich koncept se inspiruje vaječnou skořápkou pro její mimořádnou pevnost v tlaku, což je klíčové pro udržení váhy ochranné vrstvy regolitu. Konstrukce s dvojitou dutou stěnou by sloužila jako izolace proti extrémním teplotním výkyvům a zároveň by poskytla velkorysý vnitřní prostor, který by byl následně natlakován pomocí nafukovací vložky. Měsíční 3D tisk by také stavbu vyztužil. Model budovy má vzhled vertikálně orientované konstrukce ve tvaru vaječné skořápky, rozdělené na horní pracovní prostor a spodní odpočinkovou zónu. Jediným rozdílem oproti americkému modelu programu Artemis je, že Čína od počátku sází na robotickou výstavbu před příchodem posádky, zatímco USA se více soustředí na lidi v počátcích výstavby. Pokud Čína uspěje s misí Chang’e 8 v roce 2028, mohla by v otázce lunárního stavitelství přece jen získat před NASA technologický náskok. Některé čínské návrhy počítají i s využitím lávových tunelů na Měsíci, kvůli ochraně před radiací. Jedná se stále o rané návrhy, takže konečné plány mohou být odlišné. Drsné měsíční prostředí představuje pro výstavbu základny obrovské výzvy. Povrchové teploty kolísají a regolit také není zrovna ideální materiál. Podobně nízká gravitace Měsíce a neustálé vystavení záření vysokoenergetických částic kladou vysoké nároky na konstrukční pevnost a trvanlivost stavebních materiálů. Možná tu jsou dokonce další překážky, o kterých zatím nic nevíme.

První na Měsíci píše pravidla

Další přistání na Měsíci tedy není jen politickou potřebou, ale také geografickou. Obě velmoci hovoří o zřízení základen a jako vhodný cíl se jeví jižní pól Měsíce. Vědci a plánovači považují tuto oblast za obzvláště cennou, protože některé hluboké krátery mohou obsahovat zásoby vody. Ta by se dala samozřejmě dále využívat k výrobě kyslíku, paliva anebo k pití atd. To znamená, že země, která přistane v dané oblasti jako první, může mít přednostní výběr těchto lokalit. Země, které vybudují první trvalou základnu, mohou také pomoci stanovit pravidla a technické standardy pro cokoli, co bude následovat. Peking vnímá Měsíc víc než jen cíl. Obzvláště pokud porazí Američany, bude to vzkaz, že to nejenže dokáže, ale že Američané ztratili své dovednosti a Čína je technicky napřed. Pro obě země je však Měsíc jen částí příběhu. Jakákoli budoucí lunární základna je všeobecně vnímána jako odrazový můstek pro hlubší vesmírný průzkum – na Mars a dále.

V zemi draka finalizují nosnou raketu a zázemí pro ni se už také dokončuje, a tak finále bude zřejmě velmi těsné. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem v novém vesmírném závodě s Čínou o Měsíc nebude měřen na roky, ale spíše měsíce, jak podotkl také ředitel NASA Jared Isaacman. Na jedné straně je to mezinárodní program Artemis, prostřednictvím kterého by chtěly Spojené státy s pomocí mezinárodních partnerů vrátit člověka na Měsíc. Na straně druhé je tu Čína s programem Chang’e jehož vrcholem má být taktéž přistání posádky na Měsíci a vybudování mezinárodní lunární stanice. Je tu však jeden podstatný rozdíl – rychlost. Zatímco Artemis postupuje pomalu a na cestě nabírá další a další zpoždění, tak na druhé straně se řadí na vyšší rychlostní stupeň a daří se naplňovat jeden vytyčený cíl za druhým. Zpoždění tu také jsou, ale menší. Klidně se tak může stát, že dalším člověkem na Měsíci bude Číňan.

Důležitá aktualizace:

Po dopsání článku došlo ve Spojených státech k důležitému oznámení. Zásadní událost přišla 26. května 2026, kdy NASA představila dlouhodobý plán a konkrétnější vizi pro nadcházející léta a dokonce zveřejnila lokace, kde má v plánu budovat. Agentura si rozložila výstavbu na 3 hlavní fáze.

Udržitelná přítomnost na Měsíci

Zásadní událost přišla 26. května 2026, kdy NASA představila dlouhodobý plán a konkrétnější vizi pro nadcházející léta a dokonce zveřejnila lokace, kde má v plánu budovat. Agentura si rozložila výstavbu na 3 hlavní fáze. Tou první budou robotické mise v rychlejším sledu za sebou. Jejich cílem bude otestovat technologie a připravit se na povrchové operace. Celkem až 25 misí a většina s přistáním. Řada vozítek a dalších robotů. Klíčovou součástí bude lander od Blue Origin: Blue Moon Mark 1. Bude pomáhat s vědeckým výzkumem, demonstrovat klíčové technologie a podporovat rozvoj schopností potřebných pro trvalé lunární operace v blízkosti jižního pólu Měsíce. Dále sem patří i mise Endurance, VIPER, Griffin-1 společnosti Astrobotic, drony MoonFall a další. Druhá fáze už je zaměřena na rané osídlení. Do roku 2029 má NASA v plánu budování polopermanentní infrastruktury a zahájení raných obytných a logistických operací. Na povrch by měl být dopraven přetlakový rover pro dva astronauty dodaný japonskou agenturou JAXA. Rover umožní astronautům provádět procházky po Měsíci do vzdálených míst, čímž se rozšíří dosah průzkumu a umožní přístup k novým vědeckým cílům. Klíčová bude logistika a její budování pro výstavbu obydlí a vědeckých pracovišť. NASA má v plánu využít radioizotopové termoelektrické generátory pro výrobu elektřiny a právě v této fázi by je chtěla zavádět.  Poslední třetí fáze už má zajistit trvalou lidskou přítomnost na Měsíci s pravidelnými rotacemi posádky a nepřetržitou aktivitou na povrchu. Klíčové bude zvládnutí využívání místních zdrojů v co největší míře. Fungující logistika dopravy na i z Měsíce. Jsou to plány velmi smělé i odvážné. Nicméně je to po dlouhé době, kdy má NASA konkrétní cíl, kterému se může dlouhodobě věnovat. Je vidět také příklon po vzoru Číny k dlouhodobějším plánům a jejich postupnému naplňování v přesném harmonogramu. Teď bude důležité dokázat, že to Spojené státy myslí vážně a plány se podaří měnit na realitu. NASA má v plánu masivně spolupracovat i se soukromým sektorem a mezinárodními partnery. Některé otazníky však zůstávají.

To, co vypadá na první pohled jako pozitivní zpráva má v sobě dost možná schované i zklamání pro ty, kteří umí číst mezi řádky. Je to vlastně chytrý způsob, jak říci lidem, že přistání člověka se odkládá, i když to nezaznělo přímo. Podle zveřejněných plánů se totiž s landery s lidskou posádkou počítá až někdy mezi lety 2029-2032, a to by znamenalo další odklad mise Artemis IV. Zdá se, že lunární moduly SpaceX i Blue Origin si vyžádají více času, a to znamená i více prostoru pro Čínu pokusit se být na Měsíci první.

Nebyla to však poslední aktualizace po dopsání článku. Minulý týden přišla další událost, která může zamíchat kartami v novém závodě o Měsíc. Dne 28. května 2026 explodovala při statickém zážehu na rampě v Cape Canaveral nosná raketa New Glenn společnosti Blue Origin. Tomu se ostatně věnuje náš nedávný článek. Dobrou zprávou je, že nikdo nebyl zraněn. Mohutná exploze však zničila samotný nosič a vážně poškodila také startovní infrastrukturu. Dobrou zprávou ale je, že škody jsou výrazně nižší než se původně mohlo zdát.

Následky pro americký lunární program to ale zřejmě mít bude. Právě New Glenn má totiž v budoucnu hrát důležitou roli při dopravě nákladů i prvků souvisejících s programem Artemis a lunárními aktivitami. Podle prvních odhadů mohou opravy rampy a vyšetřování nehody způsobit zdržení v řádu měsíců, v horším případě i déle. To vytváří další tlak na harmonogram NASA, který už nyní počítá s několika odklady. Událost zároveň ukazuje, jaké jsou nedostatky současných plánů NASA návratu člověka na Měsíc. Spojené státy dnes ve velké míře spoléhají na soukromé společnosti a jakýkoliv vážnější problém u jednoho z klíčových partnerů se okamžitě promítá do celého programu a nepříjemně komplikuje všechny vytyčené cíle.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Chinese_Lunar_Exploration_Program
https://cs.wikipedia.org/wiki/%C4%8Cchang-e_4
https://en.wikipedia.org/wiki/Chang%27e_5
https://en.wikipedia.org/wiki/Chang%27e_6
https://en.wikipedia.org/wiki/Shackleton_(crater)
https://www.scientificamerican.com/article/how
https://www.csmonitor.com/USA/Society/2026/
https://europeanspaceflight.com/esa-sheds-light-
https://en.wikipedia.org/wiki/Artemis_program
http://chrome-extension://
https://en.wikipedia.org/wiki/Tianzhou_8
https://www.nasa.gov/directorates/esdmd/nasa-

Zdroje obrázků:
Vytvořeno pomoci AI (ChatGPT), úprava Karel Zvoník
https://cs.wikipedia.org/w
https://cdn.i-scmp.com/sites/default/
https://pubs.acs.org/cms/10.1021/acss
https://pbs.twimg.com/media/HJCQXuO
https://pbs.twimg.com/media/HFZZViW
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/
https://pbs.twimg.com/media/HE1VopO
https://english.hust.edu.cn/__local/1/43/
https://www.golem.de/2412/191603-48
https://pbs.twimg.com/media/Gx-ndy