Vážení čtenáři, starý rok 2021 se kvapem blíží ke svému konci a proto je čas nejen bilancovat, ale také se začít dívat do roku následujícího. Na našem webu už několik let držíme tradici, že v posledních dnech končícího roku přinášíme článek s pohledem na očekávané události roku příštího a naopak nový rok otevíráme rekapitulací nejdůležitějších momentů roku právě skončeného. Ani na přelomu let 2021 a 2022 tomu nebude jinak. Po důkladném zvážení množství zajímavých momentů jsme došli k názoru, že nejlepší bude tyto články rozdělit na dva. Dělit můžeme podle různých kategorií – mise mířící k Zemi a dále, podle toho, zda jde o soukromé či státní projekty, podle států a každý by jistě dokázal vymyslet celou řadu dalších možností. Nakonec jsme se rozhodli rozdělit články podle toho, zda se týkají pilotované či nepilotované kosmonautiky. Dnes se tedy můžete těšit na očekávané starty raket bez lidí či na vědecké mise různých sond a zítra si posvítíme na lety s lidmi, dění na kosmických stanicích i na chystané zásobovací lety.

V roce 2022 bychom se měli dočkat premiérových vzletů hned několika raket – od malých nosičů až po obří rakety. Nejvíce premiér se týká malých raket, což odpovídá stále více expandujícímu trhu s malými družicemi a CubeSaty. Svou premiéru by tak v roce 2022 mohly mít nosiče RS-1 od ABL Space Systems, Prime od firmy Orbex, Skyrora XL od firmy Skyrora, Spectrum od Isar Aerospace, RFA One od Rocket Factory Augsburg, Rocket 4 od Astra Space, Agnibaan od Agnikul Cosmos, SSLV od agentury ISRO, Eris od Gilmour Space Technologies, Rocky 1 od Space Ops, Volans od Equatorial Space, The Corona od Eclipse orbital, SMA-2 od Space Mission Architects, C6 Launch Systems z Kanady, Montenegro od Acrux, Hypperbola-2 od iSpace, Zhuque-2 od LandSpace, ZK-1A a ZK-2 od CAS Space, Vikram I od Skyroot Aerospace, Reaction Dynamics a SpaceRyde z Kanady, Hapith V z Tchaj-wanu, Firehawk-1 od Firehawk Aerospace, Dauntless od Vaya Space, Terran-1 od Relativity Space a Blue Whale 1 od Perigee Aerospace. Tento předlouhý seznam je však potřeba brát s velikou rezervou. V mnoha případech firma mohla před lety vyhlásit termín startu své rakety na rok 2022, ale pak se po ní mohla slehnout země a aktualizace plánů již chybí. Mnohé společnosti navíc o svých projektech veřejně neinformují – mohlo dojít k opuštění projektu, jeho odkladu na pozdější roky či změně na suborbitální nosič. Reálně tedy bude nových raket mnohem méně.

Svou premiéru by si mohly odbýt i dvě evropské rakety – Vega-C (duben) a Ariane 6 (třetí čtvrtletí). Novou raketu chystá také Japonsko – raketa H3 by si měla svou premiéru odbýt v prvním čtvrtletí roku 2022. Pokud v žebříčku nosnosti postoupíme výše, dostáváme se k premiéře kosmické rakety Vulcan od United Launch Alliance. Tato premiéra má proběhnout zhruba v polovině roku, ale vše bude záviset na dodávkách raketových motorů BE-4. Ty bude využívat i raketa New Glenn od firmy Blue Origin. Její první start je plánován na čtvrté čtvrtletí, což je vždy nebezpečně blízko skluzu do dalšího roku. Ještě silnější pak bude americká raketa SLS, která má zhruba v březnu až dubnu vyrazit s lodí Orion na bezpilotní misi Artemis I, při které Orion obletí Měsíc, vstoupí na jeho oběžnou dráhu a zase se vrátí. Nejsilnějším nosičem, který si v roce 2022 odbude premiéru, bude systém Super Heavy Starship od firmy SpaceX. Ke vzletu ze základny Starbase Boca Chica by mohlo dojít nejdříve v březnu – teprve na konci února má totiž úřad FAA rozhodnout o vydání povolení. Právě starty SLS a Super Heavy-Starship budou patřit k vrcholům první části roku 2022.

Pokud opustíme kategorii nosných raket, pak se dá směle prohlásit, že rok 2022 může být rokem Měsíce. K naší přirozené družici totiž zamíří hned několik zajímavých misí. V předešlém odstavci zmíněná mise Artemis I dostane k Měsíci nejen bezpilotní loď Orion, ale také 10 CubeSatů, z nichž většina bude studovat právě Měsíc. Zapomínat nesmíme ani na malou raketu Electron, která by měla v březnu vynést CubeSat CAPSTONE. Ten se usadí na protáhlé oběžné dráze kolem Měsíce, kterou bude za pár let využívat stanice Gateway. Jelikož na této dráze zatím žádná družice nepracovala, je potřeba ověřit v praxi její parametry. Na oběžnou dráhu Měsíce míří také Jižní Korea se svou první sondou KPLO, která má startovat na Falconu 9 v srpnu. Další mise však mají zamířit přímo na povrch. Na rok 2022 (bez upřesnění termínu) plánuje Japonsko start lunárního landeru SLIM.

V rámci programu CLPS mají na Měsíci přistát komerční landery Peregrine od Astrobotic a Nova-C od Intuitive Machines. První jmenovaný má v rámci mise Mission One letět na premiérové raketě Vulcan a měl by i s 90 kg nákladu (vědecké přestroje a technologické demonstrátory) přistát  v ploché lokalitě Lacus Mortis. Lander Nova-C by mohl stihnout dokonce dvě mise. Na první čtvrtletí se chystá start mise IM-1 na Falconu 9, při které má lander dosednout mezi Mare Serenitatis a Mare Crisium. Na čtvrté čtvrtletí se pak chystá mise IM-2 (start také na Falconu 9), která má přistát u jižního pólu poblíž kráteru Shackleton.

Tím však výčet misí mířících na povrch Měsíce nekončí. Po předlouhých 46 letech totiž Rusko oživí jeden z nejslavnějších a nejúspěšnějších kosmonautických programů Sovětského svazu, program Luna. Mise Luna 25 má startovat v červenci na raketě Sojuz-2.1b s horním stupněm Fregat a měla by dosednout blízko kráteru Boguslawski. Na třetí čtvrtletí roku 2022 připravuje Indie misi Chandrayaan-3. Ta je reakcí na napůl úspěšnou misi Chandrayaan-2 z roku 2019 – té se sice podařilo usadit orbiter na oběžné dráze Měsíce, ale lander nedokázal přistát a bylo tak zničeno i malé vozítko. Indie to proto chce zkusit ještě jednou – tentokrát už bez orbiteru – pouze s landerem a roverem. Výčet lunárních misí plánovaných na rok 2022 uzavírá mise chystaná zatím na říjen. Japonský lander Hakuto-R od firmy iSpace by měl na Měsíc dopravit vozítko Rašid ze Spojených arabských emirátů.

Než se vydáme do hlubších končin kosmického prostoru, vraťme se ještě alespoň v jednom odstavci na oběžnou dráhu Země. I sem má v roce 2022 vyrazit celá řada zajímavých misí. Za pozornost stojí třeba mise TROPICS, která má s pomocí šesti CubeSatů studovat srážky a bouřky. Ruské mise Monitor-1 a 2 (duben) mají pomoci gama astronomii, americká mise CIRBE (červen) má studovat kosmické počasí, indický XPoSat (druhé čtvrtletí) bude pozorovat vesmír v rentgenové části spektra, čínská mise ASO-S (první pololetí) pomůže heliofyzikálnímu výzkumu, jihokorejské družice SNIPE (první pololetí) zase budou studovat ionosféru. Na čtvrté čtvrtletí se chystá italsko-čínská mise CSES-02 také pro ionosférický výzkum. Na stejné období cílí i start čínské mise Einstein Probe pro rentgenovou astronomii. V listopadu by pak mohla startovat americko-francouzská mise SWOT monitorující oceánskou topografii. Z technologických demonstrátorů můžeme jmenovat například prototyp nafukovacího tepelného štítu LOFTID (září). Občany České republiky může těšit, že hned na třech po sobě následujících startech programu Transporter od SpaceX, budou české CubeSaty. Na misi Transporter-3 (zatím 10. ledna) má letět VZLUSAT-2, na misi Transporter-4 (březen) poletí BDSat a na misi Transporter-5 (červen) pak Planetum-1. Těch startů mířících na oběžnou dráhu bude samozřejmě mnohem více. V našem přehledu jsme proto vynechali všechny komunikační či armádní mise, protože jinak by byl výčet neúměrně dlouhý.

Když opustíme oběžnou dráhu Země, dostaneme se k libračním bodům soustavy Slunce-Země. Do bodu L1 má ve třetím čtvrtletí zamířit indická mise Aditya-L1 pro studium Slunce. Ještě před ní ale do libračního bodu L2 doletí Dalekohled Jamese Webba. Nyní již můžeme úplně opustit okolí Země a vydat se na oběžnou dráhu kolem Slunce. V roce 2022 bychom se teoreticky mohli dočkat rovnou pěti startů Falconu Heavy, ale nás bude v tomto výčtu nejvíce zajímat mise plánovaná na srpen. Při ní má totiž Falcon Heavy vynést sondu Psyche, která zamíří ke stejnojmenné planetce 16 Psyche, která se zásadně odlišuje od všech doposud prozkoumaných objektů. Je totiž tvořena kovem, konkrétně železem a niklem. Možná tedy jde o odhalené jádro dávné planetky. Společně se sondou Psyche poletí jako sekundární náklad i mise Janus. Jde o dvojici sond, které mají prozkoumat dvě dvojplanetky ((175706) 1996 FG3 a (35107) 1991 VH).

Zlatým hřebem pak bude start rakety Proton-M, která má v září z kosmodromu Bajkonur vynést misi ExoMars 2022. Společný evropsko-ruský projekt tvoří ruská přistávací plošina Kozáček a evropské vozítko Rosalind Franklin. To má po přistání sjet z plošiny a provádět analýzu oblasti Oxia Planum. Hlavní důraz bude v případě této mise zaměřen na hledání stop dávného života. Za tímto účelem bude rover vybaven čtyřmi půlmetrovými segmenty, ze kterých složí až dvoumetrový vrták. S jeho pomocí bude možné analyzovat materiál v hloubce dvou metrů, kde je již nadložní vrstva tak silná, že eliminuje ničivé účinky kosmického záření, které jinak likvidují složitější organické látky. Ačkoliv má mise ExoMars přistát až v roce 2023, bude i její start patřit mezi vrcholy roku 2022.

Předešlé odstavce se zaměřovaly pouze na mise, které mají být v roce 2022 vypuštěny. V nadcházejícím roce se ale dočkáme novinek i od sond vypuštěných dříve. Mnoho takových objevů se v současné době nedá ani odhadnout. Přesto alespoň zlehka naznačíme, co důležitého čeká na dřív vypuštěné sondy ve Sluneční soustavě. Evropsko-japonská mise BepiColombo má v květnu provést svůj druhý průlet kolem Merkuru, evropský Solar orbiter se v září potřetí prosmýkne kolem Venuše, sondu Juno čeká v září průlet kolem Jupiterova měsíce Europa a v říjnu se k Zemi vrátí letos vypuštěná americká sonda Lucy, která díky gravitačnímu manévru zamíří vstříc hlavnímu pásu planetek a oběžné dráze Jupiteru.

Ačkoliv jsme každé misi věnovali jen pár slov, stejně nám článek nakynul na téměř 1500 slov. To samo o sobě ukazuje, jak nabitý rok nás čeká. A to jsme vůbec nezmínili vývoj, který souvisí s přípravou misí plánovaných na pozdější roky. Příprava velkých projektů trvá několik let a k tomu, aby nějaká sonda mohla za pět let odstartovat, musí se na ní tvrdě pracovat už dnes. Jak zaznělo v začátku, dnešní článek také kompletně ignoroval pilotovanou kosmonautiku a dění na dvou obydlených kosmických stanicích. Tento nedostatek však napravíme hned zítra, kdy na našem webu vyjde článek zaměřený právě na tohle téma.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://www.nasa.gov/
https://www.economist.com/
https://www.skyatnightmagazine.com/
https://www.inverse.com/
https://www.theguardian.com/
https://nextspaceflight.com/launches/

Zdroje obrázků:
https://thumbs.dreamstime.com/…copy-space-white-background-218949884.jpg
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2019/09/Terran-1-ascent-6-wm.png
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/db/Sls_block1_on-pad_sunrisesmall.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/p7270056.jpg
https://upload.wikimedia.org/…Artemis_Program_%2847974873213%29.jpg
https://swot.jpl.nasa.gov/…surface-height-ocean-eddies-radar-altimetry-main-16×9.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/pia21499-20170523.jpg
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…0802830cece3d009ac844c50f99f78b8&oe=5E81DBA7
European Space Agency (ESA): BepiColombo Launch Media Kit. 2018.