Další týden utekl jako voda, máme tu neděli a s ní i čas zrekapitulovat si, co nám přinesl právě končící týden. Rozhodně jsme se nenudili a byli jsme svědky mnoha zajímavých momentů, které jsme Vám v průběhu týdne přinášeli ve formě článků. V Kosmotýdeníku si nejen shrneme všechny naše vydané články, ale podíváme se i na jedno větší téma, na které se v minulých dnech nedostalo a přesto by naší pozornosti nemělo ujít. Týká se totiž významného pokroku na cestě k možná nejvýznamnějšímu letošnímu evropskému startu. Kromě toho se můžete těšit na tradiční rubriky jako je Video či Snímek týdne.

BepiColombo dostala zelenou

Evropská kosmická agentura již vyslala své nepilotované sondy k různým objektům sluneční soustavy, ale Merkur, planeta, která obíhá nejblíže ke Slunci, zatím ve sbírce chybí. To by se ale mělo změnit díky misi BepiColombo, která se již brzy vydá na kosmodrom v Kourou, kde podstoupí závěrečné předstartovní přípravy.

8. března přišla velmi příjemná zpráva – přezkoumání hlavních atributů celé mise bylo dokončeno s pozitivním výsledkem. Odboníci věnující se misi samotné i pozemnímu vybavení se navíc shodli, že jsou připraveni na přesun cenného nákladu z technologického střediska Evropské kosmické agentury ESA ESTEC v nizozemském Noordwijku na kosmodrom v Jižní Americe. Pokud se nic nepokazí, mělo by k tomuto přesunu dojít na konci dubna, přičemž startovní okno se otevírá 5. října a zavře se 29. listopadu.

„Cesta do tohoto bodu byla dlouhá a občas trochu hrbolatá, navíc máme před sebou ještě hodně práce, než budeme připraveni ke startu,“ přiznává Ulrich Reininghaus, projektový manažer mise BepiColombo z ESA a dodává: „Velmi nás ale těší, že jsme konečně naše přípravy posunuli směrem ke kosmodromu a jsme vděční všem, kteří to umožnili. Současně s těmito přípravami pokračujeme i v dlouhodobých zážezích repliky přeletového modulu, které probíhají v podmínkách podobných vesmírnému prostředí, abychom byli maximálně připraveni na cestu k Merkuru.“

Kdo by si myslel, že připlutím na jihoamerický kosmodrom veškerá práce končí a že se do nádrží natankuje palivo a celá sestava se posadí na špičku rakety, ten se mýlí. V Kourou totiž na BepiColombo čeká skoro šest dlouhých měsíců intenzivních příprav včetně série kontrol nejdůležitějších systémů. Inženýři zabalí letový hardware do ochranné izolační vrstvy, který jej ochrání před drsným prostředím s extrémními teplotami panujícími u Slunce. Dojde také k připojení a ozkoušení solárních panelů včetně testu jejich výklopného mechanismu. Následovat bude instalace slunečního štítu, tankování paliva a spojení všech tří složek dohromady.

Pár týdnů před startem se celá sestava uloží do aerodynamického krytu rakety Ariane 5, se kterou se následně spojí. Asi není potřeba zdůrazňovat, že příprava samotného nosiče bude probíhat už několik měsíců před startem samotným. Po startu pak přijde dlouhé období přeletové fáze, která zabere sedm let. Po celou dobu budou tři základní prvky spojené dohromady – přeletový modul dopraví dvě vědecké sondy až k nejvnitřnější planetě sluneční soustavy, k čemuž použije jak svůj iontový pohon, tak i devíti (!!!) gravitačních manévrů u Země, Venuše a Merkuru.

Každá ze dvou vědeckých sond bude kroužit po vlastní oběžné dráze kolem Merkuru a jejich měření se budou vzájemně doplňovat. Evropská a japonská sonda společně prozkoumají Merkur ze všech stran. Od jeho vnitřních vrstev až po interakci se slunečním větrem. Poznáme, jak se až doposud Merkur vyvíjel v těsné blízkosti své mateřské hvězdy.

Jak již zaznělo v minulém odstavci, mise BepiColombo se řadí k mezinárodním projektům. Konkrétně jde o spolupráci mezi Evropskou kosmickou agenturou ESA a její japonskou obdobou JAXA. Zatímco Evropa do projektu dodá přeletový modul MTM (Mercury Transfer Module), sondu MPO (Mercury Planetary Orbiter) a sluneční štít, Japonci se postarají o výrobu sondy MMO (Mercury Magnetospheric Orbiter).

Kosmický přehled týdne:

Start Falconu 9 s družicí Hispasat 30W-6 vypadal na první pohled nudně – použil se nový první stupeň, který se ani nepokusil o přistání a nákladem byla běžná telekomunikační družice. Přesto se u této mise objevilo překvapení. Po startu se totiž v dokumentech objevily dva objekty spojené s tímto startem, které však měly písmena A a C. Když začal objekt A upravovat svou dráhu, bylo jasné, že jde o družici, takže C musí být horní stupeň Falconu. Ale proč se horní stupeň neoznačuje jako B a co je vlastně objekt B zač? Nedošlo snad k havárii? Je to úlomek z horního stupně? Všechny tyto spekulace utichly až po několika dnech, kdy vyšlo najevo, že Hispasat měl malého spolucestujícího. O subsatelitu označovaném PODSat (Payload Orbital Delivery system Satellite), který vznikl pod křídly agentury DARPA je však jen velmi málo informací.