Vítejte v novém roce. Doufejme, že bude minimálně stejně dobrý a zajímavý jako ten právě skončený, nebo možná ještě lepší. Alespoň z pohledu kosmonautiky. Abychom věděli, na o se můžeme v následujících 365 dnech těšit, vznikl tento článek, který se pokusí nastínit největší očekávané události. Jak už ale historie mnohokrát ukázala, dá se očekávat, že v roce 2013 se do kosmonautické historie zapíše i mnoho událostí, které teď očekávat nemůžeme.
V posledním Kosmotýdeníku tohoto roku si představíme minisatelit FitSat-1, který bude vysílat zprávy pomocí LED diod. Sonda byla vypuštěna astronauty na Mezinárodní vesmírné stanici a po dvou testech nad Japonskem byla odvysílána zpráva nad Britskými ostrovy a Evropou.
Jupiter v roce 2030 přivítá dalšího návštěvníka a to sondu JUICE, která bude zkoumat ledové měsíce největší planety Sluneční soustavy. Ke startu by mohlo dojít již v roce 2022.
12 světelných let od Země byla nalezena planeta, na které by mohl být život. Podle mezinárodního týmu astronomů je možné, že planeta je celá pokryta vodou.
Na otázku v názvu článku si musí každý odpovědět sám. někomu se dařilo více a někomu méně. Ale o tom náš dnešní článek není. Dneska se bude mluvit o kompletním zhodnocení roku 2012 z hlediska kosmonautiky. Na své si přijdou jak statistici, kteří si libují v číslech, tak i archiváři. Dal jsem si totiž za úkol přinést co možná nejkomplexnější shrnutí roku, ze kterého v těchto dnech ukrajujeme poslední dílky.
V roce 2002 založil Elon Musk soukromou společnost, která si kladla za cíl, že vyvine nosič, s nímž dokáže na orbitu dopravovat malé satelity a nosič, s jehož pomocí dopraví na oběžnou dráhu vlastní kosmickou loď a bude jí zásobovat Mezinárodní kosmickou stanici. V roce 2002 to byl odvážný cíl a jistě se našlo mnoho skeptiků, kteří po právu zpochybňovali nějaký rychlý vývoj, či naději na úspěch. O deset let později bylo vše jinak. Tato společnost se jmenuje SpaceX a dokázala nám, že své závazky umí plnit a většinou přihodí ještě něco navíc.
Posádka první orbitální stanice se zabydlela v novém domově a prováděla experimenty podle letového plánu. I přes nemožnost pozorování pomocí komplexu ONA byl jejich program nabitý. Jenže fakt, že posádka byla sestavena relativně nedávno a měla za sebou pouhé čtyři měsíce výcviku (jmenování záložní posádkou přišlo pro Dobrovolského, Volkova a Pacajeva v polovině února) se podílel na jistém napětí a čím dál častějších konfliktech v rámci posádky a také mezi posádkou a řídícím střediskem. Nedostatek výcviku a malá „sehranost“ posádky ovšem nebyla jediným faktorem. Vyskytly se problémy, které prostě nikdo nečekal: osvětlení uvnitř stanice bylo nedostatečné- na několika pracovních místech bylo v podstatě šero; kosmonauti byli nuceni ze začátku nepřetržitě nosit biomedicínské pásy se senzory, které způsobovaly alergické reakce; pracovní náplň byla předimenzována a hlavně, díky charakteristikám orbitu a rozložení komunikačních „oken“, den na stanici netrval 24 hodin, ale 23 hodin a 35 minut. Neustále se tak posouvala doba práce a odpočinku, s čímž si cirkadiánský rytmus organizmů Dobrovolského, Volkova a Pacajeva nevěděl rady. Není divu, že muži byli podráždění a zejména Vladislav Volkov byl iniciátorem častých rozepří, se kterými si komunikátoři v řídícím středisku v Jevpatorii na Krymu často nevěděli rady. Domlouvat mu musel sám hlavní konstruktér Vasilij Mišin.
V předvánočním díle Kosmotýdeníku si shrneme misi dvou měsíčních sond Ebb a Flow, které až donedávna obíhaly Měsíc. Tato mise byla pojmenována GRAIL. V pondělí však sondy dopadly na lunární povrch a byly zničeny. 19. prosince k Mezinárodní vesmírné stanici odstartovala tříčlenná posádka, konkrétně Roman Romaňeko, Thomas Marshburn a Christopher Hadfield . Ke stanici se připojili o dva dny později a doplnily tak Expedici 34. NASA se připravuje na premiérový let kosmické lodě Orion, který má přijít v roce 2014. Ve čtvrtek provedla kosmická agentura test padáků.
Rubrika Aktuální dění 
Štítky: Chris Hadfield, Grail, ISS, Kosmotýdeník, NASA, Orion, Roman Romaněnko, Thomas Marshburn 
V minulém dílu seriálu jsem slíbil, že se budeme zabývat programem HEAO, nyní svůj slib splním byť poněkud se zpožděním. Program HEAO představovaly tři sondy, z nichž jedna byla zcela průlomová pro celý obor, byla jí HEAO 2, známá také pod označením Einstein. Einstein byla významným milníkem, protože na své palubě vynesla na oběžnou dráhu první skutečnou rentgenovou optiku. Kromě těchto informací je na čase se podívat na zoubek oné tajemné rentgenové optice, uvidíte že to nic tajemného není, snad o to zajímavější povídání to bude.
Sníh a led není jen výsadou planety Země. I Mars se může pochlubit sněhovou pokrývkou. Zatímco na Zemi tvoří led a sníh pouze voda, na Marsu sněhovou pokrývku tvoří kromě vody i takzvaný suchý led z oxidu uhličitého. Většina plochy sněhu a ledu je soustředěna ve slavných polárních čepičkách, které fascinovaly astronomy od 17.století. Zajímavé je, že severní polární čepička má jako hlavní složku vodu, zatímco jižní právě oxid uhličitý v pevném skupenství.
Po neúspěchu v závodě o Měsíc se Sovětský svaz rozhodl namířit své úsilí v dobývání vesmíru trochu jiným směrem. Zmínky o Sovětském pilotovaném měsíčním programu nadlouho zmizely z oficiálních dokumentů a teprve po rozpadu SSSR a otevření archivů mohla laická veřejnost nahlédnout pod pokličku plánovaných měsíčních misí.
Směr, kterým se Sověti začali ubírat, byl ovšem také zajímavý a nebyl prostý překážek, problémů a skvělých nápadů a řešení. Cílem se stal dlouhodobý pobyt na orbitálních stanicích.
22. dubna 1971 ve 23:54:06 UTC z Bajkonuru odstartovala mise Sojuz-10. Na její palubě byl zkušený velitel Vladimir Šatalov, palubní inženýr Alexej Jelisejev a nováček- kosmonaut- výzkumník Nikolaj Nikolajevič Rukavišnikov. Cíl: měsíční pobyt na první plnohodnotné orbitální stanici Saljut-1.
Na oběžnou dráhu Země znovu zavítal malý raketoplán X-37B vyrobený firmou Boenig. Cíl mise zůstává tajemstvím. Do vesmíru ho vynesla raketa Atlas V 11. prosince v 19:03 našeho času. Podle amatérských pozorovatelů se stroj nachází na nízké oběžné dráze, ale potvrdit to zatím nelze. Sonda Cassini objevila na Saturnově měsíci Titanu řeku, která ústí do velkého jezera Kraken Mare. Nejedná se však o vodu, ale o metan s etanem. Pokud vám unikl meteorický roj Geminidy, tak si budete moci vychutnat nádherné video, na kterém jsou „padající hvězdy“ zachyceny.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
1. ledna 2013
