51. vydání kosmotýdeníku je pro vás opět tradičně připraveno k nedělnímu obědu. Jako vždy se zde dočtete o třech nejzajímavějších událostech uplynulého týdne, které přinesla kosmonautika. Dnes se můžete těšit na start sondy LADEE na nosiči Minotaur V., což je rozhodně nejzajímavější událost celého týdne. Dále se budeme věnovat dalšímu raketovému testu suborbitálního raketoplánu SS2 a dnešní vydání uzavřeme zprávou o odletu japonské zásobovací lodě Kounotori 4. Přeji příjemné čtení.
Už samotná konstrukce roveru, který by splňoval podmínky k získání ceny Google Lunar X Prize, je poměrně obtížnou záležitostí a velkou technologickou výzvou. Ovšem postavit si kromě toho i svou raketu, která poslouží nejen k vynesení sondy k Měsíci, ale zároveň umožní týmu rozjezd komerčních aktivit na poli suborbitálních turistických letů, případně vynášení družic na nízkou oběžnou dráhu a dál, to už vyžaduje velkou odvahu, pevné odhodlání, tým šikovných lidí a a v neposlední řadě hodně finančních prostředků. Uvidíme, zda rumunský tým ARCA všechny potřebné dispozice pro své velké plány má.
Rubrika Technologie 
Štítky: Google Lunar X Prize, Měsíc, rover, sonda, Za 20 miliónů dolarů na Měsíc 
Rusko chce uzemnit americké rakety, které vynášejí družice GPS, meziplanetární sondy nebo budoucí pilotované lodě. V minulých dnech se objevila informace, že Bezpečnostní rada Ruska (opakovaně) zvažuje zapovědět dodávky raketových motorů RD-180 do USA. Tento motor je přitom srdcem rakety Atlas V, která zase tvoří páteř americké nosné kapacity; počítají s ní dokonce i dvě ze tří vyvíjených komerčních pilotovaných lodí (kabina CST-100 od firmy Boeing a miniraketoplán Dream Chaser od Sierra Nevada Corp.).
Mezinárodní vesmírná stanice – momentálně jediný nonstop obydlený objekt ve vesmíru a zároveň i největší lidský výtvor mimo povrch Země. V jejích útrobách vedle sebe žije a pracuje šest astronautů, kteří mají své dny pečlivě rozplánované. Mají na starosti jak nejrůznější vědecké experimenty, tak i běžnou rutinu, která souvisí s provozem stanice. Musí procvičovat své svaly, ale najdou si čas i na oslavu státních svátků. Pro alespoň krátký pohled do jejich povinností jsme pro Vás připravili dnešní článek.
Pokud všechno půjde podle plánu, otře si sedmého září hodně lidí pot z čela. Hlavně se to týká pracovníků společnosti Orbital Sciences Corporation. Není se co divit – ke startu se chystá doposud neozkoušená raketa Minotaur V. V její prospěch hraje to, že společnost OSC není na poli konstrukcí nosných raket žádným nováčkem. Ale znáte to – každý start neozkoušeného nosiče je o trochu větší adrenalin než obvykle. Nikdo neví, zda byly dosavadní zkoušky dostatečné – vše se ukáže až při ostrém startu.V dnešním článku proto rozebereme stavbu rakety Minotaur V.
Rubrika Aktuální dění Štítky: LADEE, Minotaur, Northrop Grumman Innovation Systems (dříve Orbital ATK), raketa 
Raketové motory žily, alespoň co se Valentina Gluška týče, jakoby vlastním životem. Zatímco jeden motor pracoval téměř bezchybně, jiný kus po několika milisekundách vybuchoval a měnil okolí testovací stolice a své vlastní naleštěné a delikátní vnitřnosti v kusy kovu, zralé pro šrotiště. Motory z jedné série měly být identické, ale to prostě nebylo možné. Mikroskopické odchylky při výrobě měly zásadní vliv na funkci agregátu. A navíc- první série motorů pracovaly přinejlepším 2-3 sekundy. Nejlepší motor z další desítky po implementaci vylepšení a po zpřísnění kontroly práce fungoval závratných 15 sekund. Pořád to ale bylo málo. Musíme postavit další sérii motorů, pak další sérii, a ještě další, časem se určitě propracujeme k časům přes 100 sekund. A tak obyvatelé moskevského předměstí Chimki mohli téměř každý den poslouchat ohlušující šum a sledovat oblaka dýmu, vycházející z věží testovacích stolic v areálu OKB-456. Příznačně pro tehdejší léta byl celý komplex umístěn uprostřed běžné zástavby rychle expandujícího předměstí na severozápadním okraji Moskvy. Až po několika letech se podařilo navrhnout testovací stendy s uzavřeným odvodem spalin. I tak je ale závod uprostřed Chimek s dvěma sty tisíci obyvateli dodnes svým způsobem unikátní. Nicméně oněch malých odlišností, kterými se motory lišily jeden od druhého, se Valentinu Gluškovi a jeho lidem zbavit nepodařilo. Zanedlouho jim tento fakt měl připravit velmi krušné chvíle…
Po letní prázdninové pauze se náš blog vrací zpět k pravidelnému vydávání pondělního seriálu o Evropské kosmické agentuře. V minulých dílech jsme popsali nejdůležitější a nejúspěšnější mise, jaké Evropa uskutečnila na poli vesmírného výzkumu v minulosti. S tímto dílem však přicházejí nejen projekty současné, ale také plánované, které se pod taktovkou Evropské kosmické agentury uskuteční v blízké budoucnosti. A nejen to! Pohodlně se tedy usaďte a začtěte se do tohoto článku, který odstartuje druhou část seriálu o agentuře ESA. Dnešní článek popisuje úspěšnou sérii technologických demonstrátorů v oblasti autonomního výzkumu a monitorování životního prostředí i blízkého vesmíru. Řeč tedy bude o družicích Proba.
Vážení čtenáři, je až neuvěřitelné, jak čas letí. Dnes se o tom znovu na vlastní kůži všichni přesvědčíme. Cítím, jako kdyby to bylo včera, když na našem, tehdy ještě zbrusu novém, blogu vyšel první článek. Blog začal fungovat 1. září 2012 a to neznamená nic jiného, než že dnes slavíme jeho první narozeniny. Dnešní článek se tedy pokusí shrnout dosavadních 365 dní z pohledu tohoto webu. Přineseme Vám i několik zajímavých statistik a navíc vyhlásíme i redaktora roku!
Tentokrát se týden s týdnem nesešel a kosmotýdeník vychází výjimečně v sobotu, protože zítra je pro náš blog významný den a chystá se speciální článek. Dnes vám tedy kosmotýdeník přináší to nejdůležitější, co přineslo posledních šest dní v oblasti kosmonautiky. Podíváme se na start nejsilnější evropské rakety Ariane 5 a také na start nejsilnější rakety současnosti Delty IV. Heavy. Třetí zpráva se bude týkat nezdařeného pokusu o start nové japonské rakety Epsilon.
Rubrika Aktuální dění Štítky: Ariane 5, Delta IV, Epsilon, Eutelsat-25B, GSAT-7, Kosmotýdeník, NROL 65 
Titan je zatím jediným dalším tělesem kromě Země, na kterém probíhá koloběh kapaliny. Obíhající kapalinou není však voda, nýbrž kapalné uhlovodíky, které tvoří jezera. Z nich se kapalina dostává do atmosféry. Nakonec zkondenzuje a spadne ve formě deště zpět na povrch. Tam pak může kromě doplnění hladiny stávajících jezer vytvořit jezera nová nebo se drobnější proudy mohou nakonec stéci do řek. O jejich objevu jsme vás informovali v prosinci 2012. Se vsakováním to mají však uhlovodíky velmi obtížné, neboť pod povrchem se nachází ledová krusta. Ta je již tvořena skutečně vodním ledem, který má při teplotě -180°C panující na Titanu tvrdost srovnatelnou s mnohými známými pozemskými nerosty. A led je tím činitelem, který nedávno zamotal hlavy vědcům.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
8. září 2013
