William Reid Pogue (1930- 2014)

Bill Pogue (1930- 2014)

Jedno staré úsloví praví, že „čas nečeká na nikoho“. Poslední dobou se bohužel o platnosti této věty přesvědčujeme až příliš často. Ať se nám to líbí, nebo ne, průkopníci pronikání lidstva do sfér mimo naši atmosféru nemládnou, a jakkoli fotografie z dob jejich slavných misí vykreslují zdravé muže v plné síle, dnešní realita je poplatná uplynuvším dekádám. V krátkém časovém údobí jsme se museli rozloučit s několika kosmickými cestovateli, kteří byli u toho, když se tvořila historie. Bohužel, v noci ze 3. na 4. března nás opustil další z těch, na jejichž zkušenostech staví soudobá stálá přítomnost člověka na orbitu. Ve věku 84 let zemřel William Reid Pogue. Přestože se proslavil hlavně coby člen třetí posádky stanice Skylab, která ve své době držela rekord v délce pobytu ve vesmíru, jeho život byl mnohem pestřejší- málokdo například ví, že původně měl letět k Měsíci coby pilot velitelského modulu Apolla-19. Pojďme však na úplný začátek…

Kosmotýdeník 77. díl (3.2. – 9.3.2014)

Týden se s týdnem sešel a jak už se stalo tradicí, je pro vás připraven aktuální díl kosmotýdeníku, který shrne to nejzajímavější, co přinesl uplynulý týden v kosmonautice. Dnes se můžete těšit na tři velké zprávy. První bude hovořit o výměně posádek na Mezinárodní kosmické stanici, a zda má ukrajinská krize vliv na fungování ISS. Ve druhé zprávě se pak podíváme na jeden spor o to, kdo bude vynášet americké vojenské satelity a kosmotýdeník uzavřeme zprávou o pokroku v rámci projektu Morpheus. Na závěr nebude chybět ani několik krátkých zpráv z vesmíru, kde se seznámíme s jednou zajímavou animací a tím, co Curiosity aktuálně vidí na Marsu.

Sondě New Horizons už chybí k Plutu méně než 4AU

27. února letošního roku absolvovala sonda New Horizons další drobný ale důležitý milník. Překonala vzdálenost čtyř astronomických jednotek od planetky (čtyřikrát vzdálenost Země – Slunce), což činí 598 milionů kilometrů.

„Jsme teď tak blízko systému Pluto – blíž než může být planeta Země od Jupiteru“, říká šéf mise New Horizons Alan Stern ze Southwest Research Institute v Boulderu. „A to rozhodně není vše, držte si klobouky, to nejlepší teprve příjde. Pro nás všechny je to čím dál tím zajímavější“, dodává.

Od startu 19. ledna 2006 sonda urazila 4,62 miliard kilometrů. Vlétě letošního roku se dočkáme jednoho zajímavého výročí v historii dobývání meziplanetárního prostoru. 25. srpna bude sonda míjet oběžnou dráhu planety Neptun – a to přesně 25 let poté, co kolem tohoto ledového obra proletěl Voyager 2. Když dorazí 14. července příštího roku k systému Pluto, bude dosahovat nejvyšší rychlosti, jakou kdy měla sonda zkoumající cílový objekt v rámci svého primárního programu.

Jubilejní průlet kolem Titanu

Sonda Cassini

O tom, že americká sonda Cassini patří mezi nejúspěšnější lidské výtvory v kosmu není potřeba spekulovat. Tato unikátní družice nám umožnila prozkoumat druhou největší planetu Sluneční soustavy, Saturn, s rozlišením, o kterém se nikomu předtím ani nezdálo. Cassini bude již brzy slavit desáté narozeniny na oběžné dráze prstencem ozdobené planety. Díky této dlouhodobé službě můžeme lépe pochopit nejen krátkodobé jevy, ale také změny, které se počítají na roky. Nebavíme se přitom jen o samotné planetě, ale i o její početné rodině měsíců.

Co čeká NASA v dalších letech?

Fanoušci kosmonautiky už tuhle situaci berou jako tradiční rituál – vždycky na začátku roku přijde Bílý dům s návrhem amerického rozpočtu, který se týká všech státních agentur, NASA nevyjímaje. Ohledně návrhu se vždy hodně diskutuje, vydávají se tiskové zprávy, točí působivá videa a tak dále. Samotný návrh rozpočtu ještě neznamená automaticky jeho schválení, které přichází na program dne až za několik měsíců. Přesto je to právě návrh, který v mnoha ohledech rozhoduje o dalším směřování americké kosmonautiky. Dnešní článek se proto věnuje návrhu rozpočtu na fiskální rok 2015 a důslednějším rozborům toho, co s sebou přinese.

Měníme přehledně rychlost na oběžné dráze

Minulý článek o výpočtu rychlosti družice na oběžné dráze kosmického tělesa sklidil u čtenářů docela velký úspěch. Není se co divit, kosmonautika je obor, který se matematice vyhnout nemůže. Přesto může být, především pro některé nováčky v oboru, docela komplikované do tohoto rozjetého vlaku naskočit. Dnes proto přichází další díl našeho seriálu, který cílí právě na nové zájemce o kosmonautiku. Zaměříme se na změnu rychlosti na oběžné dráze a stejně jako v minulých dílech, i tentokrát budeme všechno vysvětlovat pomalu a názorně.

Vesmírné osudy 44. díl – Valentina Těreškovová

Životní příběh Valentiny Těreškovové jsme v minulém díle opustili ve chvíli, kdy úspěšně přistála ze své mise Vostok 6. Ona sama přistála na padáku a k lodi byla po přistání přemístěna, aby mohly vzniknout fotky jí a lodě po úspěšně zvládnuté misi. Už v té době bylo jasné, že mnohé z toho, co se dělo během letu, bude muset být utajeno. Stejně tak se mnozí začali ptát, jak je možné, že mohlo dojít k tomu, že takto nepřipravená a nezpůsobilá žena mohla letět na tak nebezpečnou misi. A právě tomu se budeme věnovat v aktuálním dílu, kde si shrneme důvody, proč se stalo to, co se stalo, co to později mělo za následky a jaké poučení vzešlo z tohoto letu.

Jak dlouho vlastně trvá dostat se ze Země na Mars?

Jde o jednu z nejčastějších otázek jak na webu, tak v reálu, třeba při setkání s kamarády. Bohužel se tento problém ještě více zkomplikoval po přistávacím manévru roveru Curiosity, jenž vešel ve známost jako „Sedm minut hrůzy“ a díky mohutné mediální kampani zdomácněl i v debatách laiků. Bohužel byl zaměněn čas, po který probíhalo přistání (od průletu svrchními vrstvami tenké atmosféry až po odpojení zařízení SkyCrane a usazení roveru na marsovský povrch, což činilo oněch sedm minut), s dobou prodlení signálu – latence nutné pro světlo a všechny ostatní frekvence elektromagnetického záření, aby se dostalo z povrchu Marsu k talířům pozemských trackovacích stanic. To ale bylo v tu dobu něco kolem dvanácti minut.

Kosmotýdeník 76. díl (24.2. – 2.3.2014)

V neděli, kdy se starý týden chýlí ke svému konci, přichází čas na rekapitulaci. Ano, stálí čtenáři našeho blogu už určitě tuší, že v poledne posledního dne v týdnu přichází další díl tradičního seriálu Kosmotýdeník. I dnes pro Vás máme připravená tři hlavní a dvě menší témata. Řeč bude o vypuštění nového meteorologického satelitu, který vznikl spoluprací Spojených států a Japonska, druhým tématem se vrátíme do loňského léta – konečně víme, proč se Luca Parmitano během svého výstupu málem utopil. Aktuální díl uzavře informace o velkém úspěchu amerického teleskopu Kepler.

Pojem Taikonaut mohl být o 30 let starší

Čínský pilotovaný let zdroj:danielmarin.naukas.com

Dnes je Čína jedním ze dvou států, které jsou aktuálně schopné dostat člověka na oběžnou dráhu okolo Země. I technologie obou států jsou velmi podobné, neboť čínská kosmická loď Shenzhou má z větší části společné prvky s ruskou (sovětskou) lodí Sojuz. Číňané vsadili v tomto případě na osvědčený stroj, který zakoupili od Rusů, včetně odborného zaškolení svých inženýrů. Ale nemuselo tomu tak být. Pokud by nedošlo k jistým politickým událostem, mohla být první čínská loď zcela jiná, kompletně navržená v Číně a hlavně nasazená o celých 30 let dříve.