Výzkum mikrovlnného záření prošel revolucí

Některé věci si člověk uvědomí až zpětně. Když žijeme současností, málokdy si uvědomíme, jak velký posun udělala věda za poslední roky. Více než dobře je to vidět na měření odchylek mikrovlnného záření kosmického pozadí. To poprvé odhalili v roce 1965 američtí vědci Arno Allan Penzias a Robert Woodrow Wilson. Tomuto zajímavému fenoménu se v budoucnu věnovalo několik vědeckých týmů a pomohly i vědecké družice, mezi kterými ční americké satelity COBE a WMAP a evropská sonda Planck. V našem dnešním článku se podíváme na to, jak neuvěřitelným zpřesněním prošlo mikrovlnné záření kosmického pozadí, o kterém jsme před pár desítkami let ani netušili, že existuje.

Vesmírné osudy 86. díl – John Young

Apollo-1

V pátek 27. ledna 1967 byl John Young v kalifornském Downey, kde spolu s Tomem Staffordem a Gene Cernanem trénovali v kabině Apolla s výrobním číslem 014. Přestože Stafford, Cernan a Young byli záložní posádkou pro plánovaný let posádky Jima McDivitta na nové specifikaci Apollo Block II, reálný hardware zatím ještě nebyl hotov, proto museli astronauti vzít zavděk starší specifikací lodi. Jedině tak mohli trénovat činnost posádky v reálné kabině. Ta ovšem nestála ani za zlámanou grešli. Ten den nedokončili Stafford a spol. ani jeden simulovaný odpočet, a když Young zpozoroval na podlaze velitelského modulu kaluž glykolu, Stafford se rozhodl test odpískat. „Na Měsíc, to určitě…“, odfrknul znechuceně Young, „…tenhle kýbl šroubů nedoletí ani na orbit!“ Když pak John odšroubovával vnitřní poklop kabiny, spadl mu tento těžký kus přímo na nohu, čímž si loď, poklop a jeho tvůrci vysloužili výživnou dávku jmen, která nelze ve slušné společnosti opakovat. Jako první z lodi vylezl Tom Stafford a okamžitě se k němu přitočil jeden z techniků s tím, že má jít k telefonu. Volal jeden z astronautů nováčků Al Worden: „Už jsi něco slyšel o požáru na rampě na Mysu?“ Po Staffordově záporné odpovědi mu Worden sdělil šokující zprávy. Stafford zavěsil a počkal, až Young a Cernan ukončí vypínání lodi, vzal si je stranou a pověděl jim, že tři jejich kolegové a blízcí přátelé jsou mrtví. Tiché obavy, které měli všichni ohledně kyslíkové atmosféry na palubách kosmických lodí, se právě proměnily v šerednou realitu…

Mozková gymnastika

Vzpomínky na výcvik

„Dnes je to už týden, co jsem v Montrealu. Bydlím v půvabné čtvrti Plateau Mount Royal a celé dny trávím výcvikem v robotice v Kanadské kosmické agentuře. Prozatím jsem se neodvážila vydat se mimo trasu, po které dojíždím do práce, s výjimkou krátkých procházek do blízké kavárny na snídani. Můj malý každodenní rituál, který se každé ráno postupně posouval s tím, jak jsem pomalu trávila šestihodinový časový posun z Evropy. Je mi potěšením prozkoumávat malebné ulice obklopené stromy a řadovými domy, kde má každý unikátní fasádu a venkovní schodiště vedoucí do vchodu samostatného druhého patra. Ať už rovné či zatočené, jednoduché či komplikované, tato schodiště vykouzlují dynamiku, která ladí s barvitým životem sousedství.

Na ISS už jsem jako doma

úvodní obrázek

„Můj třetí víkend na ISS se blíží ke konci a zjistila jsem, že jsem dost rozpolcená, co se týče plynutí času. Na jednu stranu se dny jen mihly kolem a zdá se, jako bych přiletěla včera. Na stranu druhou doba, kdy jsem byla zvyklá spát v posteli nebo chodit se zdá téměř jako vzdálená vzpomínka a připadá mi, jako bych se vznášela odjakživa, vždy spala ve spacáku, vždy běhala po zdi a vždy zvedala závaží na stropě. Jinými slovy, na Mezinárodní vesmírné stanici se cítím jako doma a žiji zde svůj normální život. Potom se ale s ubíhající Zemí pode mnou dostanu k řízení obrovského robotického ramene skrývajícího se v temnotě za naším oknem, a stále uvažuji nad tím, jestli je to skutečné, nebo jen sním. Přesně tak, Butch a já jsme včera strávili dost času v Cupole u ovládání robotického ramene kvůli přípravám na zachycení Dragona v příštím týdnu. Po stovkách hodin na simulátoru bylo tohle moje první skutečné ovládání opravdového staničního ramene!

Kosmotýdeník 118. díl (15.12. – 21.12.2014)

Ani v předvánočním čase na Zlatou neděli nebude chybět náš tradiční souhrn kosmonautických novinek. Odpočiňte si proto alespoň na chvíli od uklízení svých bytů, nebo pečení dobrot a pojďte se spolu s námi podívat na souhrn toho nejzajímavějšího, co s sebou přinesla kosmonautika v posledních sedmi dnech. Podíváme se na úspěšnou premiéru nové indické rakety, navštívíme Mars, kde došlo k významnému objevu a nezapomeneme ani na návrat kosmické lodi Orion na místo startu.

Ohnivý návrat Orionu z prvního pohledu

Když jsme minulý týden sledovali misi kosmické lodi Orion, tak asi nemálo z nás napadla otázka jaké by to asi bylo být na palubě Orionu. Jak bychom viděli průchod atmosférou, vystřelení padáků a přistání do mořských vln? Těmto snům je ale konec. NASA zveřejnila desetiminutové video, které v nezkrácené verzi zachycuje právě tyto klíčové momenty mise EFT-1. Kamera byla umístěná v horní části lodi – v místě, kde by u ostrého Orionu byl vstupní průlez.

Krásy modré planety – 24. díl

Kdo by snad čekal, že poté, co se z pobytu na ISS vrátil německý astronaut Alexander Gerst, tak že ustane příliv krásných fotografií, ten by se šeredně mýlil. Gerstovo místo totiž velmi pohotově nahradila italská astronautka Samantha Cristoforetti, která fotí nejen ráda, ale také dobře. Fanoušci kosmonautiky proto čekají na sociálních sítích, až sympatická Italka zveřejní nové snímky naší krásné planety. V našem dnešním díle se podíváme na dvacet povedených fotek, které vznikly právě díky této fotografce. Podíváme se třeba do Namibie, ale i do Jižní Ameriky a nevynecháme ani Alpy.

Falcon poletí až po Novém roce

Logo mise SpaceX-CRS 5

Všichni, kdo jste se těšili na start soukromé rakety Falcon 9 se zásobovací lodí Dragon, nebudou mít z dnešní krátké zprávy radost. O tom, že se nestihne termín startu plánovaný na 19. prosince se už několik dní ví. Proslýchalo se, že firma by mohla stihnout start 26. prosince. Ovšem nyní i tato možnost padla. Na start si budeme muset počkat minimálně do 6. ledna. V tomto článku si ukážeme všechny důvody, které k tomuto odkladu vedly. V úterý 16. prosince se Falcon chytal na tradiční předstartovní proceduru – tzv. hot-fire test. Tato zkouška spočívá ve zkušebním natankování nosiče (Wet dress rehersal) a krátkým zážehem motorů. Tento pokus byl ale stornován v čase T+0. SpaceX tedy chce důkladně prozkoumat důvody tohoto storna. Pokud vše půjde podle plánu, měl by dnes přijít na řadu druhý pokus o hot-fire test.

Další data sondy Voyager 1 z mezihvězdného prostředí

Nejvzdálenější výtvor lidských rukou, odkaz silné generace popularizátorů vesmírného výzkumu Carla Sagana či Arthura C. Clarka a zároveň jedna z vlajkových lodí NASA je v dobré kondici a neustále odesílá data, která v současnosti formují vznik nové vědní disciplíny. Voyager 1 se vydal na svou předlouhou pouť vesmírem 5. srpna 1977, a to paradoxně o 16 dní později než jeho sesterská sonda Voyager 2. Proto dvojka drží světový rekord nejdelší nepřetržitě probíhající kosmické mise. Voyager 1 se v současné době nachází více než 130 astronomických jednotek od Země (díky poloze naší planety má v tuto roční dobu blíž ke Slunci) a vzdaluje se od nás rychlostí 61 000 km/h. Jeho slabý signál cestuje přes 17 hodin, než jej zachytí některá ze stanic sítě DSN. Každý rok urazí přes 520 milionů kilometrů (relativně ke Slunci).

Čuchám, čuchám organiku!

Aj Curiosity má profilovku na facebooku. A nerobí "duck face"!

Americké vozítko Curiosity, které už dva a půl roku brázdí povrch Rudé planety se v minulých hodinách opět dostalo na první místa novinových titulků. Není se co divit. Její nejnovější objev se totiž týká tématu, které dráždí představivost lidí na celém světě. V odebraném vzorku se totiž podařilo objevit stopy organických látek a v atmosféře byl navíc detekován metan. Náš dnešní článek se pokusí celý objev shrnout a také si povíme, co nové informace znamenají při hledání odpovědi na otázku, zda na Marsu někdy mohl být život.