V dnešním dílu se podíváme do nedalekého Maďarska. Tamější tým pojmenoval svůj projekt Puli, podle místního pasteveckého psíka. Toto plemeno se vyznačuje inteligencí, poslušností a hravým temperamentem. Vlastnostmi Puliho by maďarští inženýři rádi obdařili i svůj rover. Dá se říci, že podobou je psíkovi blíž spíše přistávací modul. Stejně jako Puli, připomíná nesmírně chlupatou kouli.
Rubrika Aktuální dění, Technologie 
Štítky: Google Lunar X Prize, Měsíc, rover, sonda, Za 20 miliónů dolarů na Měsíc 
Od dávných dob si lidé vyprávěli různé báje o dalekých zemích, kde se o zlato a jiné poklady doslova zakopává. Někteří dobrodruzi se chtěli přesvědčit, co je na těch povídačkách pravdy a vydali se na dlouhou cestu do neznámých končin. Museli čelit mnoha nebezpečím a nástrahám. Však také mnoho z nich za touhu po bohatství zaplatilo životem. Ale tahle „zlatá horečka“ neuvěřitelně nastartovala ekonomiku Severní Ameriky. Ať už se bavíme o té, která propukla v kalifornii, Britské Kolumbii, nebo okolo řeky Klondike. A teď , po mnoha desítkách let se možná blíží horečka nová. Jen s tím rozdílem, že tentokrát leží onen zlatý důl mimo naši planetu. A těžba v něm bude opět vyžadovat hodně odvahy, kumštu a píle.
Program Gemini byl pro NASA triumfem. Všechny důležité úkoly, které musely být splněny předtím, než se astronauti vydají k Měsíci, Gemini zvládla během deseti pilotovaných letů. Podařilo se měnit parametry dráhy, bylo provedeno první rendez-vous, rendez-vous na prvním obletu (technika, která přišla později ke slovu při startu lunárních modulů z povrchu Měsíce), spojení dvou objektů, vycházky do volného prostoru, použití navigačního počítače a v neposlední řadě byly také otestovány palivové články, které byly nutností při letech, trvajících až dva týdny, kdy by baterie nepostačovaly k zajištění provozu lodi. Všechny pilotované lety Gemini se uskutečnily v rozmezí let 1965 až 1966. Tento údaj napovídá o neuvěřitelném tempu celého programu. Není divu- závod o Měsíc byl v plném rozmachu. Ovšem ani Gemini se nevyhnuly mnohdy velmi nebezpečné momenty. Některé z nich si připomeneme v dalších dílech miniseriálu. Dnešní díl se jmenuje:
Start- nestart, aneb „Jen sedíme a dýcháme!“
Jedna z hlavních událostí tohoto týdne je určitě skok rakouského parašutisty Felixe Baumgartnera z výšky 39 kilometrů. Svým skokem překonal hned tři rekordy. Dále se podíváme na možné problémy sondy New Horizons, která právě teď míří k trpasličí planetě Pluto a na novou technologii přistání, která se testuje ve slavné montážní hale VAB v Kennedyho vesmírném středisku.
Napadlo vás někdy, jak to vypadá na Marsu? Myslíte si, že je to hloupá otázka? Že v dnešní době máme tuny fotek z povrchu i oběžné dráhy? To je pravda, ale stejně tyhle snímky (byť se proti jejich kvalitě nedá říct půl slova) nedokáží věrně přenést dojem z místa. Je to tím, že jsou dvourozměrné a tak nám chybí dojem prostorovosti. Nic ale není ztraceno. V dnešní době není těžké vytvořit tzv. anaglyf, který ze dvou podobných fotek udělá trojrozměrný snímek. A v dnešním článku se zaměříme na trojrozměrné fotky, které souvisí s vozítkem Curiosity. V dnešním článku nečekejte žádné dlouhé texty. Uvařte si oblíbený čaj, nebo kávu, pohodlně se usaďte do svého křesla, nasaďte si červenomodré 3D brýle a kochejte se krásou světa, který se zdá na dosah ačkoliv jej od vás dělí miliony kilometrů.
Přistání kosmické lodi je jednou z nejnebezpečnějších částí vesmírné mise. Už samotné brzdění z 1.kosmické rychlosti připomíná průlet ohnivým peklem, ale ani druhá podstatná pasáž návratu, sestup na padáku, není zcela bez rizika. Ostatně, o tom se přesvědčil kosmonaut Sojuzu 1, Vladimír Komarov, pro kterého byla bohužel osudná.
Parašutisté strefující se se sportovními padáky přesně doprostřed kříže 1×1 metr se mnou asi nebudou moci souhlasit když napíši, že i při správné funkci mají padáky kosmické lodi jednu zásadní nevýhodu. Nemůžete s nimi ovlivnit místo přistání, alespoň tedy nějak výrazně. Proto se již několikrát v minulosti pokoušeli konstruktéři kosmických plavidel přijít s něčím, co by tuto nevýhodu eliminovalo. Když pominu raketoplán, který problém vyřešil takřka dokonale, jsou zde ještě další dva koncepty. Tím prvním je přistání pomocí raketových motorů a tím druhým, které se nyní dere na scénu, je přistání pomocí vrtule.
Ten pohled byl úžasný… Dole ubíhala Země, tak nádherná… A nahoře naprosto černé nebe s tisíci, ne- přímo s miliony hvězd. Tenhle pohled si bude pamatovat po celý život. Bude se jej snažit přivolat zpět v kresbách a malbách, ale nikdy se mu to nepodaří… Vznášel se přibližně 400 kilometrů nad zemským povrchem a od okolního vakua jej nedělilo více, než pár vrstev tkanin a helma s průzorem. Krom šumu kyslíku, který jej udržoval při životě a občasného zapraskání statiky ve sluchátkách neslyšel naprosto nic. Po chvíli však jeho sluchátky a také reproduktory těch, kteří hluboko dole naslouchali, zaduněl hlas, který oznamoval: „Prosím pozor! Lidská bytost vykonala první kosmickou vycházku. Přímo v tuto chvíli volně letí kosmickým prostorem.“ Blondýn právě vstoupil do historie.
Dnes, ve čtvrtém díle Kosmotýdeníku, si připomeneme start kosmické lodě Dragon od soukromé firmy Space X, který neproběhnul zcela bez problémů a jeho spojení s ISS. Dále se podíváme na start dvou evropských satelitů systému Galileo, které teď obíhají Zemi ve výšce 23 000 km a na zajímavé obrázky z první zkoušky přistání na vodní hladinu lodě CST-100 od firmy Boeing.
Na ISS momentálně pobývá jen tříčlenná posádka. V podstatě se jedná o zárodek 33. dlouhodobé expedice, která začala v polovině září, kdy se od stanice podle plánu oddělila kosmická loď Sojuz TMA-04 M. Stanici momentálně vede Američanka Sunita Williamsová. Nyní se ale všechno schyluje k doplnění počtu astronautů na tradiční počet, tedy na šest. Z kosmodromu Bajkonur totiž za několik dní odstartuje raketa Sojuz, která na největší vesmírnou stavbu vynese trojici astronautů.
V minulosti hodně pomáhaly rozvoji vědy a techniky různé soutěže či soupeření ať už mezi jednotlivci, týmy nebo celými státy. 18.stoletím hýbaly rekordy prvních balónů, kde soutěžily mezi sebou zastánci balónů plněných horkým vzduchem (Montgolfiér) a vodíkových balónů (Charliér). V 19.století zažila prudký rozvoj železnice a padaly rychlostní rekordy parníků v soutěži známé jako Modrá stuha. Rovněž soutěžili mezi sebou průkopníci řiditelných vzducholodí.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ... 
27. října 2012 
