Články autora 'Pavel Boháček':

Vliv umělé gravitace na zdraví astronautů

Dostat zaplaceno nějakých 16 500 euro za to, že 60 dní ležíte v posteli, hmmm vypadá to jako snadno vydělané peníze, ale opak je pravdou. Lidský organismus není stvořen k ležení na lůžku a šedesát dní v posteli mu činí značné problémy. Problémy, které jsou velmi podobné tomu, co se s lidským tělem děje, je-li delší dobu vystaveno pobytu v mikrogravitaci. Tzv. bedrest studie, čili uložení zdravých dobrovolníků na lůžko, jsou proto užívány k simulaci některých fyziologických účinků mikrogravitace na lidský organismus. V laboratoři Envihab v Kolíně nad Rýnem se teď jedna taková studie koná. Dalo by se říci, že je jedna z mnoha. Avšak pozor! Tento experiment je v jedné věci unikátní.

Kosmonautika ve výzkumu Alzheimerovy nemoci

Na palubě Mezinárodní kosmické stanice je v současné době realizován výzkum, jehož cílem je poodhalit tajemství Alzheimerovy choroby. Tato neurodegenerativní choroba, jeden z typů demence, se projevuje postupným ubýváním nervových buněk, následkem čehož pacienti trpí poruchami paměti. Alzheimerovou nemocí trpí celkově cca 1% populace. Její výskyt pak stoupá v jednotlivých věkových skupinách. Od 65 let až po 84. rok věku tímto onemocněním trpí od 4% do 17% lidí. To z tohoto onemocnění činí významný nejen zdravotní, ale i socioekonomický problém. Uvádí se také, že Alzheimerova choroba je 4. – 5. nejčastější příčinou smrti.

Cislunární medicína

Stanice u Měsíce

Jak asi většina z fanoušků Kosmonautix.cz ví, NASA plánuje ve spolupráci s Roscosmos, Kanadou, ESA a Japonskem, jako další významný projekt po ISS, postavit menší stanici, a to v tzv. cislunárním prostoru poblíž Měsíce, která zatím nese neoficiálně název Deep Space Gateway (zkráceně DSG),  či chcete-li užívat zatím poslední verzi názvu stanice, tedy LOP-G (Lunar Orbital Platform – Gateway). Stanice by měla plnit dva hlavní úkoly. Jednak by měla sloužit pro robotické a pilotované výsadky na povrch Měsíce, ale její hlavní význam je bezesporu v přípravě pilotovaného letu na Mars a testování nových technologií. A právě v této souvislosti nestojí pozadu ani výzkum v oblasti kosmické medicíny a biologie a také v oblasti života (přežití) lidí ve vesmíru.

Water dry immersion, neboli „kosmonautika ve vaně“

Mikrogravitace, to je fyzikální jev, který spolu s účinky záření a dlouhodobým pobytem v uzavřeném prostředí, má na fyziologii člověka pobývajícího např. na palubě ISS, velký (zejména negativní) vliv. Proto je výzkumu těchto účinků ze strany odborníků na kosmickou medicínu věnována značná pozornost. Na Zemi je tento výzkum realizován zejména pomocí tzv. analogových studií, jako jsou například studie vlivu dlouhodobého upoutání člověka na lůžko (tzv. bed-rest studie, o kterých jsem už na Kosmonautix psal) a dále pak za pomoci tzv. water dry immersion studií, neboli studií vlivu tzv. suchého ponoření člověka do vody, či gelu.

Výzkum na ISS ve znamení emulace,  neboli lidské „orgány na čipech“

Od okamžiku, kdy se na palubě Mezinárodní kosmické stanice usídlila první stálá posádka (2. listopadu 2000), až k dnešním dnům, byly na palubě této orbitální laboratoře realizovány stovky experimentů z nejrůznějších oblastí vědy. Podstatnou část tohoto výzkumu tvoří také experimenty z oblasti medicíny. Člověk by řekl, že za ta léta už musí být vše vyzkoumáno. Ale opak je pravdou. Objevují se stále nové a nové otázky a medicíně na ISS se otevírají další výzvy. Na co se tedy můžeme zanedlouho na palubě ISS těšit? V příštích několika letech bude výzkum v oblasti kosmické fyziologie člověka z velké části ve znamení tzv. emulace, neboli napodobování fyziologických pochodů pomocí tzv. tkáňových čipů.

Léky na míru, aneb kosmická medicína budoucnosti

Týmy pokročilých konceptů, světových kosmických agentur a soukromých aerokosmických společností nyní pracují na odvážných plánech objevitelských kosmických misí, zahrnujících vybudování stálých základen na Měsíci nebo na Marsu. Takové mise budou charakteristické nejen pobytem v nehostinném a životu nebezpečném prostředí. Lidé budou zcela izolování, odkázaní sami na sebe a na své, velmi omezené, zdroje. Život na Měsíční, nebo Marsovské základně si od budoucích průzkumníků bude vyžadovat vysokou úroveň autonomie. To platí i v případě, pokud dojde k onemocnění či k úrazu některého ze členů posádky. Je řada technologií, které bude potřeba teprve vymyslet, ale již dnes mají vědci dobře nakročeno do budoucnosti…

HDBR – Na Mars přes postel

Zatímco fyziologické účinky krátkodobého pobytu člověka ve v prostředí mikrogravitace, jsou díky misím raketoplánů, či pobytu lidí na kosmických stanicích, relativně dobře popsány, vliv dlouhodobého pobytu ve vesmíru s sebou nese stále mnoho otázek. Nejdelší souvislý pobyt na oběžné dráze absolvoval Valerij Poljakov (437 dní). Nejnovějšími „rekordmany“ jsou v tomto ohledu Scott Kelly a Michail Kornienko, kteří na ISS strávili souvisle 340 dní. Je jasné, že z hlediska potřeb dlouhodobých kosmických misí, trvajících déle, než 3 roky, jako by tomu bylo např. u misí na Mars, jsou dispozici údaje, získané jen od malého počtu testovacích „subjektů“ a čas, který tito astro/kosmonauti ve vesmíru strávili, také není dostatečný. A tak přicházejí ke slovu analogové simulace, jako jsou relativně levné a dobře řiditelné bed-rest studie – neboli studie vlivu dlouhodobého uložení člověka na lůžko, které mají velký význam také z hlediska klinického medicínského výzkumu – tedy pro péči o nás, běžné pacienty.

Jak zachránit kosmonauta?

V době kdy vznikal tento článek, měl svou premiéru scifi film, natočený na motivy knihy Andyho Weira – Marťan, ve kterém režisér Ridley Scott vypráví dramatický příběh o záchraně astronauta Marka Watneyho, který zůstal opuštěný na planetě Mars. Jenže snadná není ani záchrana kosmonauta z oběžné dráhy, která je ve výšce “pouhých” cca 360 km nad Zemí…