Sovětská propaganda vždy ukazovala jen ty pozitivní stránky života v Sovětském svazu. Na veřejnost se tak téměř nikdy nedostaly poloprázdné pulty obchodů, úroveň občanské vybavenosti v porovnání se západním světem, nekoncepčnost vedení ve všech oblastech jak v civilní, tak vojenské sféře. Navenek Sovětský svaz ukazoval fasádu jednoty, dostatku a promyšlených kroků směřujících k lepším zítřkům. O nedostatku běžného zboží se mohl přesvědčit každý sovětský občan, o zmatených krocích „věrchušky“ a často nesmyslných rozhodnutích však vědělo jen pár zasvěcených. A výjimkou nebyl ani kosmický program. Pro pozorovatele zvenčí se mohlo v roce 1961 zdát, že program Vostok postupuje podle jasně daného scénáře, kdy každý další let je kulminací mnohaměsíčního intelektuálního úsilí odborníků. Onen pozorovatel by asi byl překvapen skutečným stavem věcí. Každý další let byl ve skutečnosti výsledkem často velmi tvrdých sporů mezi různými skupinami a, jak již bylo řečeno v souvislosti s letem Germana Titova, nejednou sloužily coby politická páka. Tato improvizace se stala jakousi „značkou“ sovětského kosmického programu a…