Koncem září bylo na fixní servisní ocelové věži vzletového komplexu 301 kosmodromu Wenchang instalováno rameno, které by mohlo být určeno pro přístup posádky do kosmické lodi Mengzhou, nebo ke kapotáži lunárního landeru Lanyue. Poté, v polovině října, technici dokončili strukturální sestavování druhé mobilní vypouštěcí plošiny pro lunární rakety CZ-10. To představuje důležitý krok k realizaci čínské koncepce letu na Měsíc, která využívá profil dvou startů raket CZ-10. Jedna nosná raketa má na oběžnou dráhu Měsíce dopravit Lanyue, druhá Mengzhou.

NASA situaci podrobně sleduje. Hlavním krátkodobým úkolem programu Artemis je dopravit na Měsíc další americkou posádku dřív, než tam dorazí ta čínská. Výsledek tohoto nového lunárního závodu mezi USA a Čínou by mohl zásadně ovlivnit mezinárodní geopolitické aliance, technologické standardy i globální vnímání poměru americké a čínské moci. Jeho geopolitické dopady by se tak mohly projevit po celém světě.

„To zpochybní pozici všech ostatních zemí na světě“, prohlásil administrátor NASA Jared Isaacman 23. září na konferenci Off World v Houstonu k možnosti, že by čínští astronauti přistáli na Měsíci dřív. „V čí bezpečnostní záruky pak budou moci věřit? Budou důvěřovat Spojeným státům a NATO? Nebo uvěří Číně, která se zde etabluje jako nově vznikající technická supervelmoc? Čí technologii, čí vojenské vybavení by si měly kupovat? Podle čích standardů se budou řídit? Komu vlastně budeme naslouchat skrze umělou inteligenci? Budou to Spojené státy, nebo Čína? Tohle všechno je ve hře. Pokud neuspějeme v tom, kdo sestoupí na povrch jako první, dopad pocítí celý svět“.

Také bývalý administrátor NASA Bill Nelson varuje před čínskými plány na průzkum Měsíce. „Strategií Pekingu je ovládnout strategické pozice jednadvacátého století“, píše ve své chystané knize Space Odyssey, která vyjde v lednu 2027. Nelson v ní zdůrazňuje, že Spojené státy musí udělat vše pro to, aby si udržely vedoucí postavení v průzkumu vesmíru. „Čína není partner, kterému lze věřit“, dodává rezolutně.

Tento konkurenční boj se vyostřuje i na poli bezpilotních misí. Jared Isaacman s ulehčením kvitoval odklad čínské robotické mise Chang’e-7 na začátek příštího roku. Díky tomuto zpoždění si Spojené státy uchovaly šanci, že k lunárnímu jižnímu pólu dorazí jako první americký lander Blue Moon Mark 1.

Američtí představitelé v čele s Isaacmanem vyjadřují vážné obavy, že by si Čína mohla v místech přistání svých sond s rovery a autonomními drony nárokovat exkluzivní bezpečnostní zóny. Tím by ostatním státům potenciálně znemožnila přístup k vědecky i strategicky nejhodnotnějším lokalitám, zejména v okolí kráteru Shackleton. Zdejší osvětlené vyvýšeniny totiž představují nejlukrativnější místa pro budoucí lunární základny. V těsně sousedících, trvale zastíněných kráterech se nacházejí bohatá ložiska vodního ledu a dalších těkavých látek, které se zde akumulovaly po miliardy let a jsou klíčové pro udržení lidské přítomnosti na Měsíci.

Simulace osvětlení oblastí u jižního pólu Měsíce v průběhu roku 2027
Zdroj: https://svs.gsfc.nasa.gov/

Artemis III

Mise Artemis III je koncipována jako klíčový zkušební let na nízké oběžné dráze Země. V průběhu tohoto letu se má kosmická loď Orion setkat a spojit s demonstrátory lunárních landerů Blue Moon Mark 2 od společnosti Blue Origin a Starship od SpaceX. Cílem této komplexní mise je prověřit kritické operace přiblížení a dokování ještě předtím, než se NASA a její komerční partneři pokusí o samotné přistání u jižního pólu Měsíce.

Zatímco tým Blue Origin usilovně odstraňuje následky havárie na vzletovém komplexu LC-36 na Mysu Canaveral s cílem zprovoznit jej před koncem letošního roku, SpaceX již sbírá neocenitelné zkušenosti z reálného provozu lodí Starship. Kosmická loď s výrobním číslem 41 uskutečnila 28. září historicky první plně orbitální let celého programu. Na eliptické oběžné dráze s parametry 262 × 277 kilometrů a sklonem 30,5° k rovníku dvakrát obletěla Zemi, úspěšně vypustila náklad družic a po zkráceném, přibližně tříhodinovém letu řízeně dosedla na hladinu Tichého oceánu.

Původní letový plán přitom počítal se šesti oběhy kolem Země během desetihodinového letu. Hlavním důvodem pro jeho zkrácení byl výpadek jednoho z vakuových motorů Raptor během fáze navádění na oběžnou dráhu. Inženýrům se proto nepodařilo otestovat dlouhodobější fungování lodi v kosmickém prostoru, což měl být významný milník před plánovaným prodloužením pobytu Starship na oběžné dráze na několik dní při budoucích misích. Právě prověření dlouhodobější životnosti systémů na dráze je jednou z kritických součástí procesu snižování rizik pro budoucí misi Artemis III.

V pořadí druhý plně orbitální let Starship z texaského kosmodromu Starbase je předběžně plánován na letošní listopad a SpaceX se při něm chce pokusit o první návrat z oběžné dráhy na místo startu. Třetí orbitální let by se mohl uskutečnit v prosinci z nově vybudovaného vzletového komplexu LC-39A v Kennedyho vesmírném středisku na Floridě.

Administrátor NASA Jared Isaacman rozeslal 20. září zaměstnancům agentury interní e-mail, v němž přiznal, že přípravy na misi Artemis III mají přibližně tříměsíční zpoždění. Vzhledem k neveřejnému harmonogramu lze reálný stav příprav nejlépe odhadnout porovnáním s časovým průběhem přípravných fází u předchozích misí.

Pro pravidelné čtenáře by tento skluz neměl být překvapením. Jak bylo uvedeno v minulém dílu, kritickou cestou je dokončení kosmické lodi Orion. Ta si vyžádá ještě několikaměsíční pobyt v montážní buňce FAST, ale v té době deklarovaný cíl startu v červnu 2027 vyžadoval připojení na nosnou raketu SLS už za půl roku. Pro srovnání: u předchozí mise Artemis II trval identický proces od opuštění stanoviště FAST po integraci na SLS celých osm měsíců. Bylo jasné, že se blíží oficiální oznámení odkladu startu Artemis III.

V minulém dílu byl popsán dosavadní průběh sestavování dvojice pětisegmentových postranních vzletových stupňů nosné rakety SLS na mobilní vypouštěcí plošině ML-1 v sekci High Bay 3 budovy VAB. Tehdejší přehled končil usazením pátého segmentu levého boosteru dne 17. září.

Na tento milník se podařilo rychle navázat: 24. září byl připojen pátý segment pravého boosteru. Následovala instalace aerodynamických předních sestav, které obsahují klíčovou avioniku. Levá sestava byla usazena 29. září, pravá pak hned následující den. V současnosti probíhají na boosterech závěrečné práce, které zahrnují především propojení kabeláže v systémovém tunelu a finální inspekce.

V tuto chvíli odborná veřejnost čeká na zprávu o vyzvednutí centrálního stupně z vertikální integrační buňky CSVIC v sekci High Bay 2. Pokud se podíváme na časovou osu příprav mise Artemis II, k tomuto kroku došlo 23 dní poté, co oba boostery SRB dosáhly své plné výšky. V případě identického tempa u hardwaru pro Artemis III by tento významný milník vycházel na 23. října.

Vše však závisí na připravenosti samotného centrálního stupně. Instalace posledního, v pořadí čtvrtého motoru RS-25 byla dokončena 1. září. Přestože oficiální harmonogram vyjmutí tohoto stupně z integrační buňky CSVIC nebyl veřejně známý, určité vodítko nám nabízel pohled do minulosti. Dosud nejrychleji totiž závěrečné práce na centrálním stupni po integraci pohonných jednotek probíhaly u premiérové mise Artemis I.

Tehdy byl čtvrtý motor RS-25 instalován 6. listopadu 2019. Po strukturální montáži, která zajistila bezpečnou konfiguraci všech motorů, bylo 15. listopadu dokončeno zbývající propojení se stupněm a odstraněno pozemní podpůrné zařízení.

Hned následující den zahájili technici společnosti Boeing přibližně měsíc trvající finální integrační funkční test (FIFT). NASA současně spustila řadu oficiálních auditů dokumentace a inspekcí hardwaru, které předcházely jeho formálnímu převzetí. V rámci testování byly natlakovány obě nádrže, aktivován systémový tunel a spuštěna série čtrnácti testovacích sekvencí různých systémů. Inženýři prověřovali komunikaci mezi všemi subsystémy. Tyto zkoušky spočívaly v zadávání příkazů a ověřování zpětné odezvy. Inženýři prověřovali komunikaci mezi všemi subsystémy – například vazbu mezi avionickými boxy v horní části stupně a komponentami v motorové sekci, nebo reakci letových počítačů na simulované nouzové vypnutí motoru. Kontrolou prošly také nádrže či stav palubních baterií.

Celý přezkum byl dokončen 28. prosince 2019. O necelý týden později, 1. ledna 2020, byl centrální stupeň uložen na kolové dopravníky MPTS a NASA jej oficiálně převzala. Od instalace posledního motoru RS-25 do kompletního otestování stupně a převzetí kosmickou agenturou tehdy uplynulo 56 dní. Pokud by se toto tempo opakovalo i nyní u hardwaru pro Artemis III, vycházelo by převzetí centrálního stupně na 27. října 2026. A skutečně, na mediální prezentaci konané 23. října 2026 NASA představila den staré fotografie dokončeného centrálního stupně, vyzvednutého z buňky CSVIC a ukládaného v hlavní chodbě budovy VAB na kolové dopravníky SPMT.

V tomto prostoru technici provedou celkovou inspekci centrálního stupně a případně dokončí dodatečné montáže. Během několika dní bude raketový stupeň přesunut blíže k High Bay 3 a pomocí jeřábů bude vyzdvižen, což umožní odjetí transportních podvozků. Stupeň bude přetočen do vertikální polohy a v High Bay 3 definitivně usazen mezi dvojici boosterů SRB.

Po dokončení strukturálního spojení centrálního stupně s oběma pomocnými boostery přejdou technici k propojení elektrických a datových tras. To umožní palubním počítačům v centrálním stupni komunikovat s avionikou v boosterech. Následovat bude příprava na komplexní integrované testování ITCO (Integrated Test and Check Out). Pod touto zkratkou se skrývají klíčové zkoušky rozhraní a datových toků mezi centrálním stupněm, boostery a systémy mobilní vypouštěcí plošiny ML-1.

Tato fáze bude zahrnovat připojení obslužných ramen z věže mobilní plošiny k nosné raketě a následné testy těsnosti. Z věžové kostrukce bude směrem k centrálnímu stupni vyklopeno rameno CSITU (Core Stage Intertank Umbilical). Jeho plnicí hadice a datové kabely technici připojí do příslušných konektorů v intertanku. K přednímu lemu na horním konci centrálního stupně se pak přiblíží rameno CSFSU (Core Stage Forward Skirt Umbilical), zatímco stabilizaci celé rakety zajistí rameno VSS (Vehicle Stabilizer System). K samotné motorové sekci budou na závěr připojeny plnicí a odvětrávací trasy kapalného vodíku a kyslíku z čerpacích stojanů TSMU (Tail Service Mast Umbilicals), které se nacházejí na základně plošiny.

Během integrovaných testů ITCO projdou boostery a centrální stupeň funkční kontrolou kompatibility s pozemním komplexem. Součástí tohoto procesu bude například test ověření rozhraní IVT (Interface Verification Test) a integrované komunikační zkoušky řídicího střediska s palubními počítači rakety. Poté přijdou na řadu integrované inženýrské testy PSET (Program Specific Engineering Test) centrálního stupně, které nakonec završí identické prověrky PSET u obou pomocných boosterů.

Po dokončení těchto prověrek bude sestava SLS poprvé vyvezena na vzletovou rampu LC-39B, kde podstoupí kritické zkušební tankování WDR (Wet Dress Rehearsal) centrálního stupně kapalným kyslíkem a vodíkem. NASA plánuje tento test uskutečnit ještě před koncem letošního roku. Jakmile bude zkouška úspěšně završena, bude raketa vrácena zpět do montážní budovy VAB k finální integraci. Ta bude zahrnovat především instalaci horních dílů rakety a samotné lodi Orion.

Výroba a úprava horních dílů probíhá v Marshallově středisku vesmírných letů v Huntsville. Vzhledem k přesunu profilu mise Artemis III na nízkou oběžnou dráhu Země však došlo k zásadní změně: původně plánovaný kryogenní horní stupeň ICPS i letové adaptéry LVSA a OSA zůstaly v halách a byly přeřazeny pro potřeby následující mise Artemis IV. Namísto letového stupně ICPS bude při nadcházejícím letu použit nově vyrobený distanční prvek (tzv. spacer), který v sestavě doplní deset let staré strukturální testovací exempláře obou adaptérů.

Na spacer už byly přivařeny horní a spodní konstrukční prstenec a nyní probíhá kontrola jeho rozměrů. Adaptér OSA byl natřený bílou barvou a brzy do něj budou instalovány držáky a kabely. Adaptér LVSA prošel podrobnou kontrolou stavu a nyní je téměř dokončen proces odstranění koroze vzniklé během několikaletého vystavení povětrnostním vlivům. Následovat bude nedestruktivní hodnocení LVSA. Po něm technici nanesou na vnitřní stěnu LVSA konverzní nátěr a na vnější stěnu základní nátěr, barvu a stříkanou tepelnou ochrannou pěnu. Spacer a oba adaptéry mají být odeslány na Kennedyho středisko začátkem příštího roku.

Výroba kosmické lodi Orion prošla důležitým milníkem 30. července, kdy byl v integračním a testovacím stanovišti FAST v budově O&C na Kennedyho vesmírném středisku modul pro posádku pevně spojen se servisním modulem.

V první polovině srpna inženýři propojili elektrické, datové a potrubní trasy mezi oběma moduly a Orion byl elektricky oživen. Od té doby kosmická loď prochází integrovanými funkčními testy. Klíčovou součástí těchto prověrek bude testování ve vakuové komoře, která se nachází ve stejné budově jako montážní stanoviště FAST. Tato fáze umožní ověřit stoprocentní funkčnost Orionu v simulovaných podmínkách kosmického prostoru, kterým bude vystaven v průběhu své nadcházející mise.

Před první misí Artemis I byl Orion z montážního stanoviště FAST vyzdvižen k přesunu do vakuové komory čtyři měsíce od integrace obou modulů, zatímco u lodi pro Artemis II tento proces trval pět a půl měsíce. NASA sice očekává, že příprava lodi pro nadcházející misi bude v montážním přípravku FAST rekordně rychlá, samotný harmonogram však zůstává neveřejný. Od strukturálního spojení obou hlavních částí lodi uplynuly téměř tři měsíce a dosud se neobjevily žádné oficiální zprávy o tom, že by byl hardware připraven na přesun do vakuové komory.

Kosmická loď pro předchozí misi Artemis II musela být v rámci svých environmentálních zkoušek instalována do vakuové komory celkem třikrát. Vzhledem k současnému napjatému harmonogramu se však NASA možná pokusí sloučit všechny prověrky do jediného vakuového cyklu. Ve hře je tak zrušení specifických testů elektromagnetické kompatibility (EMI/EMC) ve vakuové komoře, čímž by se celá procedura zredukovala na absolvování čistě vakuového testu.

Finální vyjmutí Orionu pro misi Artemis II z přípravku FAST proběhlo osm měsíců před jeho integrací na nosnou raketu SLS. V průběhu tohoto období byla na loď instalována čtyři křídla solárních panelů a evropský servisní modul dostal ochranné aerodynamické odhazovatelné panely. V časovém úseku těchto osmi měsíců byl Orion převezen do tankovacího střediska MPPF k plnění palubních nádrží pohonnými látkami a nakonec do haly LASF, kde inženýři provedli montáž věže únikového systému LAS.

Artemis IV

Oficiálním cílovým termínem NASA pro první pilotované přistání na Měsíci v rámci kampaně Artemis doposud zůstává rok 2028. Stále však visí otazník nad tím, zda bude pro misi Artemis IV dokončen lunární lander Starship od SpaceX dřív než konkurenční Blue Moon Mark 2 od Blue Origin. Experti navíc pochybují, zda bude alespoň jeden z těchto landerů schopen pilotovaného přistání na Měsíci v následujících 26 měsících, které zbývají do konce roku 2028.

Na rozdíl od lunárních landerů se kosmická loď Orion i nosná raketa SLS pro misi Artemis IV nacházejí v podstatně pokročilejší fázi výroby. Vodíková a kyslíková nádrž centrálního stupně jsou připravovány ve specializovaném komplexu Michoud Assembly Facility v New Orleans. Obě nádrže nedávno podstoupily v tamní budově 103 rentgenovou inspekci svarů, která ověřila strukturální integritu konstrukcí.

Vodíková nádrž, jejíž inspekce byla dokončena jako první, byla na přelomu září a října přesunuta do sousední výškové budovy 110. Ačkoliv NASA konkrétní harmonogram dalších prací nezveřejnila, reálné tempo lze odhadnout z přípravy vodíkové nádrže pro předchozí misi Artemis III. Ta podstoupila stejný přesun přesně před třemi roky, v říjnu 2023. V průběhu téhož měsíce byla v budově 110 vertikálně uložena do speciální buňky E, kde byl vnitřní povrch nádrže umyt, chemicky vyčištěn a důkladně vysušen.

Po vyjmutí z čisticí stanice dne 14. listopadu 2023 byly k tehdejší vodíkové nádrži připevněny dva rotační prstence, které posloužily jako příprava pro nanášení základového nátěru. Tyto přípravky umožňují technikům otáčet celou strukturou kolem podélné osy a získat tak optimální přístup k celému jejímu povrchu. Následně, 21. listopadu 2023, byla nádrž přemístěna do buňky P v budově 131. Vzhledem k této historické paralele lze předpokládat, že k identickému přesunu hardwaru pro Artemis IV dojde v průběhu několika příštích týdnů.

V buňce P bude povrch nádrže nejprve zbroušen a poté ošetřen antikorozní základovou barvou. Zatímco na hlavní válcovou sekci aplikuje nátěr automatizované robotické rameno, povrch obou koncových kupolí natřou technici ručně.

Před několika hodinami skončila tisková konference NASA, které se zúčastnili Jared Isaacman, Amit Kshatriya a Jeremy Parsons. Během prezentace bylo představeno několik zajímavých slajdů:

Zdroje informací:
https://x.com/
https://x.com/
https://arstechnica.com/
https://arstechnica.com/
https://nasawatch.com/
https://images.nasa.gov/
https://x.com/
https://images.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/blogs/

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com/media/HVOcbd-bIEcm_b.jpg
https://pbs.twimg.com/media/HUlDQAsaMAASaAF?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/HTpV0zqXYAAxnFD.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260930-PH-CSH01-0001/KSC-20260930-PH-CSH01-0001~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260504-PH-FMX01_0015/KSC-20260504-PH-FMX01_0015~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260731-PH-AJN01_0025/KSC-20260731-PH-AJN01_0025~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260818-PH-ALS01_0001/KSC-20260818-PH-ALS01_0001~medium.jpg
https://pbs.twimg.com/media/HTrY5_eWYAAH6Wr.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/jsc2026e417620/jsc2026e417620~medium.jpg