Z roku 2020 zbývá v době vydání tohoto článku méně než 24 hodin a pokud tedy nezasáhne zákon schválnosti, neměli bychom se dočkat již žádné významné události. Nabízí se tedy (stejně jako v minulých letech touto dobou) zrekapitulovat právě končící rok a podívat se na něj nejen z hlediska výčtu důležitých momentů, ale i pohledem statistik. Zatímco svět neprožíval v roce 2020 lehké období, kosmonautice se v globálu dařilo. Pravda, některé projekty potkalo zpoždění vlivem restrikcí, které jsou spojené s epidemiologickými opatřeními, ale ve výsledku můžeme říct, že kosmonautika zůstala letos spíše neovlivněna problémy kolem Covid-19.
Zdroj: https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/
Ještě než se dostaneme ke slibovaným statistikám, je potřeba vypíchnout alespoň některé důležité momenty roku 2020. Zde nemůže chybět skutečnost, že k Marsu v průběhu července odstartovaly hned tři mise – Al Amal ze Spojených arabských emirátů, Tianwen-1 z Číny a Mars 2020 z USA.
Právě poslední jmenovaná mise přitahuje největší pozornost – nejen kvůli tomu, že je rover Perseverance nejdokonalejším pojízdným průzkumníkem Marsu v historii, ale i tím, že jde o první článek řetězce misí, které mají na Zemi dopravit vzorky z Marsu. A technologický demonstrátor marsovského vrtulníku Ingenuity také poutá zaslouženou pozornost. Příletu všech tří sond k Marsu se však dočkáme až v únoru 2021.
Zdroj: https://live.staticflickr.com/
Pro Spojené státy byl rok 2020 také ve znamení zbavení se závislosti na ruských lodích Sojuz, které po dobu téměř devíti let (od ukončení provozu raketoplánů) jako jediné prostředky vozily posádky na Mezinárodní kosmickou stanici. Loď Crew Dragon sem však nejprve v červnu přivezla v rámci zkoušky dvoučlennou posádku, za několik měsíců skončila několikaletá certifikace a k ISS mohla vyrazit také první ostrá (nikoliv testovací) mise Crew-1 s čtyřčlennou posádkou. To mimochodem znamená, že se počet členů dlouhodobých expedic na ISS zvyšuje ze šesti na sedm. Díky tomu je možné v západním segmentu stanice průměrně věnovat vědě dvojnásobek času.
Když už jsme nakousli pilotovanou kosmonautiku, sluší se dodat, že jsme zažili čtyři pilotované mise (Sojuz MS-16, Sojuz MS-17, DM-2 a Crew-1), při kterých se na oběžnou dráhu dostalo 12 lidí – všichni letěli na ISS. Na stanici také v roce 2020 proběhlo 8 výstupů do volného prostoru – sedm ze západní a jeden z ruské sekce. Do volného prostoru vystoupil kromě Američanů a Rusů také Ital Luca Parmitano, který dokončil složitou opravu přístroje AMS-2. Skončila také výměna staničních akumulátorů, která probíhala několik let po jednotlivých etapách.
Zdroj: https://live.staticflickr.com/
Na ISS také padl jeden rekord – Američanka Christina Koch při své premiéře na oběžné dráze strávila v kosmickém prostoru (převážně na ISS) nonstop 328 dní, což zatím žádná žena nezažila. K celkovému americkému rekordu Scotta Kellyho jí chybělo pouhých 12 dní. Vůbec poprvé v roce 2020 letěla nákladní loď Dragon 2, která na ISS přivezla komerční přechodovou komoru Bishop.
Na Floridu dorazily segmenty postranních stupňů první rakety SLS a její centrální stupeň prochází zkouškami na Stennisově středisku. Letový test zažila nová čínská kosmická loď XZF-SC, která má jednou vozit posádku. Tři letové zkoušky v roce 2020 provedly prototypy lodí Starship od SpaceX. Dva skoky do výšky 150 metrů byly úspěšné včetně přistání. Skok do 12,5 kilometru byl téměř úspěšný – nepovedlo se pouze přistát. Navíc se na základně Boca Chica rozběhla sériová výroba dalších prototypů včetně prvního prototypu rakety Super Heavy.
Pokud se odkloníme od pilotované kosmonautiky, pak musíme zmínit úspěch čínské sondy Chang’e 5, která přistála na Měsíci, odebrala tam povrchové i podpovrchové vzorky, jako první stroj v historii provedla automatické setkání a spojení dvou nepilotovaných těles mimo oběžnou dráhu Země a po 44 letech doručila na Zemi nové vzorky z Měsíce – konkrétně jich je 1731 gramů. Zahanbit se nedala ani japonská sonda Hayabusa 2, která přesně 6 let a 2 dny po svém startu doručila na Zemi vzorky z planetky Ryugu. Konkrétně šlo o 5,4 gramu materiálu.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Z vědeckých sond bychom neměli zapomínat na evropský Solar orbiter, který má studovat slunce. V průběhu dalších let se sonda dostane na dráhu, ze které uvidí na sluneční póly. Vědci tak budou moci opět rozšířit své znalosti. Solar orbiter má navíc spolupracovat s americkou sondu Parker Solar Probe (vypuštěnou v roce 2018), která se v roce 2020 dostala ke Slunci na vzdálenost 14,2 milionu kilometrů. Nás může těšit, že 4 z 10 přístrojů na palubě Solar orbiteru nesou českou stopu. Jde tedy o jeden z největších českých kosmických úspěchů posledních let. A zapomenout nesmíme ani na mnohokrát odkládaný a nakonec úspěšný start rakety Vega, která nesla 53 družic – ty byly usazeny na tzv. dispenzeru, který navrhli a postavili v brněnské firmě SAB Aerospace. Mise, při které se ověřovala funkčnost, byla úspěšná a již se připravuje pokračování.
V roce 2020 pokračovala SpaceX v budování družicové sítě Starlink – při celkem 14 startech bylo vypuštěno 833 družic. Většinou jich letělo 60, ale ve třech případech SpaceX k 58 či 57 Starlinkům přidala i několika malých družic od jiných zákazníků. Při startech s družicemi Starlink se také nejčastěji posouvaly hranice znovupoužitelnosti. Na konci roku máme hned dva rekordmany – první stupně B1051 a B1049 mají za sebou shodně sedm startů. Konkurent projektu Starlink, tedy OneWeb, se v roce 2020 potýkal s problémy – čelil dokonce krachu. Nakonec jej zachránila britská vláda s indickými investory. Nakonec jsme se dočkali tří startů, které vynesly 104 družic.
Zdroj: https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/
Zapomínat by se nemělo ani na první úspěšné prodloužení životnosti telekomunikační družice pomocí automatického zařízení MEV. V rámci testu se MEV-1 v únoru připojila k družici Intelsat 901, která byla funkční, ale už neměla pohonné látky. MEV-1 se s ní tedy spojila a v dalších letech bude zajišťovat veškeré potřebné manévry. Své první družice se v roce 2020 dočkaly tři státy – Guatemala, Slovinsko a Monako.
V právě končícím roce si také odbylo několik raket svou premiéru – šlo o americké nosiče Rocket 3 a LauncherOne, íránskou raketu Qased a čínské nosiče Ceres-1, Kchuaj-čou 11, Dlouhý pochod 5B, Dlouhý pochod 7A a Dlouhý pochod 8. Do výslužby naopak odešla japonská raketa H-IIB, což znamená, že dolétaly i japonské zásobovací lodě HTV.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/
V této fázi pomalu končí souhrn nejdůležitějších momentů a plynule přecházíme do statistik. V roce 2020 proběhlo na celém světě celkem 114 pokusů o dosažení oběžné dráhy, což je o 12 více než v roce 2019. Došlo tak k vyrovnání počtu startů z roku 2018, který byl nejaktivnější od roku 1988. Nejaktivnější byly v roce 2020 Spojené státy, které provedly 44 pokusů o start, což je o 17 víc než v roce 2019. Skončilo tak dvouleté období, kdy měla nejvíc startů Čína. Ta mimochodem se 39 starty skončila na druhém místě, ačkoliv měla o pět startů více než v roce 2019. Třetí místo obsadilo Rusko s 15 starty, což je o 8 startů méně než v roce 2019.
Na dalších místech najdeme Evropu, která měla letos 7 startů (-1), dále Japonsko se 4 starty (+ 2), Indie se 2 starty (-4), Írán také se 2 starty (+/- 0) a na poslední pozici najdeme Izrael s jedním startem (+/- 0). Stejně jako v minulých letech i dnes připomínám, že starty raket Sojuz z kosmodromu CSG ve Francouzské Guyaně započítáváme nikoliv do ruských, ale do evropských startů, jelikož jde o starty pod hlavičkou společnosti Arianespace. Pokud však Sojuz startuje z ruského kosmodromu pod hlavičkou Arianespace, což je případ misí OneWeb, započítáváme takovou událost jako ruský start. Rakety Electron neřadíme mezi novozélandské, ale americké, jelikož společnost RocketLab sídlí ve Spojených státech.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/
Zatímco vloni však bylo neúspěšných startů pouze 5, letos jich byl přesně dvojnásobek, tedy deset. Nejvíce neúspěchů (4) si připsala Čína a Spojené státy. V případě Číny selhaly rakety Dlouhý pochod 7A, Dlouhý pochod 3B/E, Kchuaj-čou 11 a Kchuaj-čou-1A. Mezi americké rakety, které si v roce 2020 připsaly havárii, patří Electron, LauncherOne a Rocket 3 (ta dokonce ve dvou případech). Po jedné nehodě pak na svém kontě mají Evropa (raketa Vega) a Írán (raketa Simorgh).
Zdroj: https://en.wikipedia.org/
Nejvyužívanějším kosmodromem roku 2020 je Mys Canaveral, ze kterého odstartovalo 20 raket. Druhé místo okupují dva čínské kosmodromy se 13 starty – Ťiou-čchüan a Si-čchang. Třetí místo obsadilo Kennedyho středisko s 10 starty. 7 startů proběhlo na kosmodromu CSG u Kourou, novozélandském kosmodromu Mahia, kazašském Bajkonuru, ruském Plesecku a čínském Tchaj-jüan. Pět startů má na svém kontě čínský Wenčang, čtyřikrát posloužil japonský kosmodrom Tanegašima, třikrát MARS ve Virginii, dvakrát PSCA na ostrově Kodiak a indická Šríharikota. Po jednom startu proběhlo z amerického Mojave, íránských kosmodromů v Semnánu a Šahrúdu, izraelského Palmachimu, amerického Vandenbergu, ruského Vostočného a plovoucí plošiny ve Žlutém moři.
Poslední statistika jako obvykle patří cílovým oběžným drahám. Asi nikoho nepřekvapí, že i letos se nejčastěji létalo na nízkou oběžnou dráhu – celkem šlo o 82 startů (z toho 74 úspěšných). Druhé místo patří drahám geosynchronním a drahám k nim přechodovým, na které se vydalo 19 startů (17 úspěšných). Na střední oběžnou dráhu, případně na dráhu Molnija zamířilo 8 misí a všechny byly úspěšné. Vysoká oběžná dráha včetně dráhy přeletové k Měsíci byla využita jednou a šlo o úspěch. Zbývají nám dráhy heliocentrické / přeletové k jiným planetám – tady evidujeme čtyři starty a všechny byly také úspěšné.
Zdroj: https://en.wikipedia.org/
O všech těchto událostech jsme Vás na našem webu pravidelně informovali. Jelikož si stále držíme tempo minimálně dvou článků denně, můžeme říct, že jsme Vás informovali i o mnoha dalších událostech, na které se však již v tomto výčtu nedostalo. Pokud by však náš web nenavštěvovali čtenáři, neměli bychom pro koho tvořit a brzy bychom to zabalili. Děkujeme tedy Vám všem za přízeň, kterou jste nám projevovali v roce 2020 – ať už čtením našich článků, aktivitou na sociálních sítích, nebo jakkoliv jinak. Velmi si Vaší přízně vážíme a jménem celé redakce Vám slibuji, že se budeme i v roce 2021 snažit nezklamat důvěru, kterou v nás vkládáte. A ze své pozice bych ještě chtěl poděkovat všem kolegům v naší redakci – ať už píší články, nebo se starají o sociální sítě. Jsem hrdý na tým, který mám kolem sebe. Jsou to lidé, kteří chápou význam slov zodpovědnost a profesionalita. Lidé, kteří ve svém volném čase i po několika letech stále tvoří obsah, protože je to baví. Tak vzhůru do roku 2021! Věřme, že se v něm bude kosmonautice dařit tak jako v roce 2020 a že světu se bude v roce 2021 dařit tak, jako kosmonautice v roce 2020.
A na úplný závěr ještě jedno malé překvapení. Michal Václavík z České kosmické kanceláře vytvořil obrázek s fotkami ze VŠECH 114 startů roku 2020 – neúspěšné starty jsou černobílé. Michal také dohledal informaci, že v roce 2020 bylo celkem vypuštěno 1256 družic, které patřily 27 státům. Pokud byste si chtěli fotku z Michalova Twitteru prohlédnout v plném rozlišení, můžete kliknout sem.
Zdroj: https://pbs.twimg.com/
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://www.nytimes.com/
https://learningenglish.voanews.com/
https://www.cnn.com/
https://www.nationalgeographic.com/
Zdroje obrázků:
https://gravity.es/wp-content/uploads/2019/12/3909402_cloud_v_on-premises_security.jpg
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/wp-content/uploads/2020/10/6785036.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/49934168858_0576bd9923_k_d.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/46933219265_6545dbe5f2_k.jpg
https://pbs.twimg.com/media/EaTTVcwXgAEEIrA?format=jpg&name=medium
https://mk0spaceflightnoa02a.kinstacdn.com/…/3_e07102b5-2800-4718-94c0-2c4262f16bdc-prv.jpg
https://pbs.twimg.com/media/EqhgTUdXAAEidcm?format=jpg&name=4096×4096
Ještě bych doplnil statistiku času stráveného kosmonauty v kosmu. V roce 2020 to bylo 1566 dni, 5 hodin a 41 minut. To bylo míň než v roce 2019, kdy to bylo 1918 d 17:12. Také to bylo nejmíň od roku 2007. To bylo způsobeno odklady startů Dragonu a tak většinu času byla na ISS jen tříčlenná posádka.
Pokud ale po celý rok 2021 bude na ISS 7 kosmonautů, dočkáme se překonání rekordu z roku 2010, kdy lidé v kosmu strávili 2190 dní.
Díky za zajímavou statistiku. 🙂
Kdyby byl zájem, mám to spočítaný od roku 1961 do 2020
Ukaž prosím!
dnů hod min roků
1961 1 3 6 0,00
1962 7 16 23 0,02
1963 9 8 16 0,03
1964 3 0 51 0,01
1965 56 8 24 0,15
1966 26 15 22 0,07
1967 1 2 48 0,00
1968 54 20 21 0,15
1969 153 17 52 0,42
1970 53 6 43 0,15
1971 141 4 6 0,39
1972 70 23 9 0,19
1973 402 13 26 1,10
1974 179 2 55 0,49
1975 224 2 46 0,61
1976 118 8 46 0,32
1977 83 7 44 0,23
1978 487 14 32 1,33
1979 353 23 14 0,97
1980 463 2 48 1,27
1981 189 23 10 0,52
1982 520 16 45 1,43
1983 447 16 29 1,23
1984 978 12 4 2,68
1985 797 16 51 2,18
1986 292 14 30 0,80
1987 705 17 53 1,93
1988 998 14 41 2,73
1989 724 17 53 1,98
1990 994 23 16 2,72
1991 1042 1 19 2,85
1992 1281 22 28 3,51
1993 1237 1 44 3,39
1994 1698 21 6 4,65
1995 1562 17 24 4,28
1996 1676 15 51 4,59
1997 1746 0 35 4,78
1998 1355 13 30 3,71
1999 831 20 17 2,28
2000 694 0 39 1,90
2001 1615 12 50 4,42
2002 1567 23 21 4,29
2003 1010 23 16 2,77
2004 794 7 9 2,17
2005 896 5 35 2,45
2006 1210 0 0 3,31
2007 1460 20 18 4,00
2008 1581 17 36 4,33
2009 2180 8 23 5,97
2010 2190 2 25 6,00
2011 2043 20 19 5,60
2012 1939 10 27 5,31
2013 2118 22 6 5,80
2014 2016 3 6 5,52
2015 2036 16 27 5,58
2016 1971 14 16 5,40
2017 1910 16 55 5,23
2018 1900 19 24 5,20
2019 1918 17 22 5,25
2020 1566 5 41 4,29
celkem 56600d 14h 31m to jest 155,07roků
Paráda, díky moc!
Chci se zeptat, jestli existuje nějaké „oficiální“ nebo široce uznávané dělení dějin kosmonautiky. Něco jako starověk, středověk a novověk v obecných dějinách.
Ptám se proto, že současné dění mi přijde natolik přelomové a hlavně plné nových prvků, že bychom mohli uvažovat, že začala nová éra kosmonautiky.
Chápu, že z dennodenního pohledu jsou ty změny drobné, ale podle mě se už nakumulovaly tak, že se začíná projevovat nová kvalita a kvantita. Viz třeba víc jak 1200 družic vypuštěných za rok, což je pěti či desetinásobek stavu před pár lety. Letos uvedení do provozu první soukromé lodi Dragon, plus testy dalších, které začnou létat v příštích letech (Orion, Starliner, StarShip, čínská).
Že se něco změnilo, cítím v kostech celý rok, ale říkám si, že datum 1.1.2021 jako začátek nové éry kosmonautiky by bylo takové pěkné.
Niektore tie kvantitativne zmeny budu mat asi trocha iny a nie uplne korelujuci dovod, ale tak v globale ano – kozmonautika sa meni a to dost drasticky.
Oficialne delenie neviem, ci existuje, ale zatial by to boli zhruba 4 etapy (podla mna):
* Od pociatku kozmonautiky po Apollo
* Od prvych vesmirnych stanic po Mir
(tu sa to casovo prelina)
* Era Space Shuttle (a ISS, kedze ISS by bez space shuttle asi nebola a Space Shuttle by bez ISS mozno dolietal ovela skor)
(tu sa to opat casovo prelina, pretoze prechod nie je skokovy, ale pozvolny)
* Novonastupujuca era, ktoru je zatial asi tazke pomenovat
Zaroven dochadza k dalsiemu zaujimavemu milniku, kedy vacsina zaujimavych kozmickych misii je tak narocna (technicky a financne), ze sa do nej musia nutne zapojit viacere kozmicke agentury.
S tímhle dělením bych i souhlasil. Ono jde o to, že kosmonautika je rozvětvený obor – věnují se mu různé státy, které postupují různým tempem, pak je tu pilotovaná a nepilotovaná kosmonautika. Oficiální řazení na etapy ale neexistuje. Každý by totiž mohl řadit podle jiných kritérií. Ale tohle je podle mého názoru docela povedený systém.
Pokud mezi “ prvé vesmírné stanice “ počítáte i Skylab, tak to nemá logiku. Mir měl řádově deset let oproti němu zpoždění.
Spojujícím prvkem stanic od Skylabu do Miru je, že šlo o národní kosmické stanice obsluhované národními kosmickými loděmi. Pozdější využívání Miru však spadá do další éry.
1 – závod o Měsíc (1961 – 1972)
2 – národní kosmické stanice a raketoplány (1973 – 1994)
3 – americko-ruská spolupráce (1995 – dosud)
Já jsem spíš historik, zajímají mě dějiny civilizací, evoluce nebo osudy lidských společností alá Jared Diamond, které se vyvíjejí ve škálách tisíců a milionů let takže se i na dějiny kosmonautiky snažím dívat tak z nadhledu. Dlouho jsem hledal, jak to dění v kosmonautice uchopit a pak mě napadlo prozkoumat motivy a cíle, které aktéři měli.
Na počátku kosmonautiky je vlastně cílem vesmír samotný, jak říká Kennedy, letíme na Měsíc proto, že tu je. A probíhá to jako závod. Dosahují se velkolepá prvenství, překračují milníky, posouvají se hranice. Střih, o 20 či 30 let později nic takového už není. Ze závodu se stala každodenní práce, hlavními cíly jdou dlouhodobá udržitelnost na oběžné dráze, užitečnost, prospěšnost, buduje se kosmická infrastruktura civilizace.
Z pohledu těchto motivů vlastně vidím v historii kosmonautiky jen jede přelom, kdy éru průkopníků a pionýrů vystřídala éra budovatelů orbitálních stanic, kosmických sítí a vesmírné infrastruktury. A když jsem hledat okamžik, kdy k tomu došlo, vzpomněl jsem si na svůj první kontakt s kosmonautikou, bylo to v roce 1978, když letěl Remek. Už tehdy jsem chápal, že o to „nejlepší“ jsem přišel a narodil se pozdě. Apollo bylo minulostí a začala nová „nudnější“ éra kosmonautiky. Ale z hlediska dlouhodobé udržitelnosti na oběžné dráze to právě tehdy v roce 1977 Saljutem 6 začalo. Orbitální stanice už nebyly experiment ale jasná strategie na dalších 40 let.
Budoucí historici za sto či tisíc let budou možná dělit dějiny jinak, ale já teď vidím dvě éry kosmonautiky. Počátek kosmického věku je jistě 4.říjen 1957. Roky 1957 až 1977 jsou érou průkopníků, roky 1977 až 2020 nazývám érou budovatelů.
Teď se opět motivy a záměry mění, chceme se vrátit na Měsíc, doletět Mars a prozkoumat sluneční soustavu. A cítím, že právě teď dochází k tomu, že se tyhle záměry začínají měnit ve skutečnost. Jsem zvědavý, jaký název si tahle éra vyslouží
Musím smeknout před prací redakce a Dušana zvlášť a vyjádřit velké poděkování!A do dalšího roku přeji zdraví a radost ze všech kosmonautických akcí!Děkuji!
Díky moc za pochvalu! Děláme to všichni rádi a navíc vidíme, že tu jsou lidé, kteří o to stojí. A na všechny zajímavé momenty roku 2021 se už teď těšíme. 😉
Redakci vše nej do nového roku a velký dík za vašeho skvělého koníčka! 🙂
Mnohokrát děkujeme za přání i za to, že nás čtete a vracíte se k nám.
Redakci velké díky za propagaci kosmonautiky a hodně elánu a taky zdraví do Nového roku, rovněž všem čtenářům zdraví a štěstí.
Děkujeme za Váš komentář i za to, že se k nám vracíte. Vážíme si toho! I Vám přejeme mnoho úspěchů, zdraví a pohody v nadcházejícím roce 2021.
Squadre kosmonautixu velmi dekuji za jejich perfektni praci, vsem do redakce preji hodne zdravi a do roku 2021 jeste vice kosmonautiky! Jeste jednou dekuji panove ;]
Děkujeme, moc nás těší Váš zájem. I v roce 2021 se budeme snažit nezklamat očekávání. 😉