6. listopadu prolétla sonda Parker Solar Probe jen 24,14 milionu kilometrů od povrchu Slunce. Průlet nejnižším bodem dráhy byl vrcholem první vědecké fáze této mise, přičemž sběr vědeckých dat započal už 31. října a skončil 11. listopadu. O půlnoci v sobotu 17. listopadu sonda poslala na Zemi zprávu s telemetrickými údaji, ze kterých bylo jednoznačně jasné, že všechny systémy pracují i po blízkém průletu kolem Slunce správně a přesně, jak mají. Zpráva kromě informací o „zdravotním stavu“ palubních systémů informovala také o datech nasbíraných čtyřmi vědeckými přístroji během několikadenní fáze v blízkosti Slunce.

Až doposud jsme se u sondy Parker Solar Probe věnovali informacím o oživování a zkouškách palubních systémů, nebo o překonávání rekordů. Ale teď přichází to, proč byla sonda vypuštěna do vesmíru. Včera totiž sonda vstoupila do vědecké fáze. Zahájila totiž první ze 24 plánovaných průletů nejnižším bodem své dráhy. První průlet a tedy i sběr vědeckých dat skončí až 11. listopadu – v tomto období se totiž sonda pohybuje ve vzdálenosti menší než 1/4 astronomické jednotky (cca. 37,33 milionu kilometrů) od středu Slunce. Čtyři vědecké přístroje na palubě jsou aktivní a během celé fáze budou sbírat údaje o okolních podmínkách. Vědci se tak mohou těšit na doposud nevídané blízké pohledy na dynamické prostředí vnější sluneční atmosféry.

Angličtina má jeden krásný výraz – first light (první světlo). Používá se pro situaci, kdy vědecké přístroje na nějaké sondě poprvé „otevřou oči“ a nasbírají první údaje. Původ označení můžeme samozřejmě najít u snímkovacích přístrojů, ale first light se dnes používá u všech instrumentů bez ohledu na to, zda jsou snímkovací nebo zda provádí měření nejrůznějších veličin. Sonda Parker Solar Probe mohla během minulého týdne vypustit dobrou zprávu – všechny palubní přístroje mají za sebou fázi prvního světla. Pojďme se tedy v dnešním článku podívat na tento významný milník podrobněji.