Soukromá raketa Falcon (sokol) 9 v 1.1 se chystá na floridském kosmodromu na svůj další let. Opět zamíří k Mezinárodní vesmírné stanici, na kterou dopraví již třetí plnohodnotnou zásobovací loď Dragon. V našem dnešním článku si celou misi rozebereme, seznámíme se s nákladem na palubě Dragonu a nastíníme si i bližší informace o chystaném měkkém přistání prvního stupně rakety Falcon.
Vzpomínáte si, když na Marsu přistávalo vozítko Curiosity? Po průchodu atmosférou a největším tepelném namáhání vystřelil z ochranného pouzdra padák, který zajistil zpomalení celé sestavy z rychlosti 1500 km/h na 330 km/h. Šlo tehdy o největší padák použitý mimo naši rodnou Zemi. Jenže jak to bude do budoucna? Pokud chceme nejen na Mars, ale i na jiná tělesa s atmosférou posílat větší náklady, budeme potřebovat větší padáky. Ale to s sebou nese řadu problémů.
Tak přesně tímto způsobem chce NASA zapojit fanoušky do sledování konce unikátní mise, jež měla za úkol zmapovat měsíční atmosféru a částice prachu rozptýlené v okolí našeho nebeského souputníka. To jestli se sotva znatelnému obalu Měsíce dá říkat atmosféra, jsme probírali v článku, kde je popsána i mise LADEE. Dnes už můžeme říci, že úkoly na ni nakladené splnila sonda LADEE na výbornou. Všechny její systémy nepostihla žádná výrazná disfunkce a tak se mohla konat nejen primární vědecká část mise, ale také její nadstavba, která možná přinese ještě zajímavější výsledky.
Posádka na Mezinárodní vesmírné stanici se opět může těšit na čerstvé zásoby. Roli poslíčka bude v tomto případě plnit osvědčená ruská loď Progress, která se v těchto chvílích připravuje ke své vesmírné misi. Jedná se o expresní zásilku, protože Progress dorazí k ISS už po pouhých čtyřech obězích kolem Země. Náš dnešní článek se zaměřuje právě na zásobovací loď Progress M-23. Dozvíte se nejen o tom, co veze, ale i přesný harmonogram letu.
Když byla 17. září 1962 veřejnosti představena posila stávajícího oddílu astronautů, rychle se vžilo její označení „The New Nine“, tedy „Nová devítka“. Kritéria pro uchazeče byly oproti prvnímu náboru v rámci programu Mercury jistým způsobem odlišná. Důraz zde byl kladen oproti předchozí praxi krom zdraví, fyzických předpokladů a zkušenosti s testovacím létáním také na akademické vzdělání uchazečů. Přeci jen- sedmička Mercury měla vyzkoušet novou technologii v podobě kosmické lodi na jednoduchých letech na orbitu, zatímco tito kandidáti se měli podílet na mnohem složitějším programu Gemini a hlavně- létat k Měsíci v rámci projektu Apollo. Výběrový proces přivedl do oddílu již zmíněnou devítku nových tváří. Novopečenými astronauty se stali: Frank Borman (USAF), Charles „Pete“ Conrad (US Navy), James Lovell (US Navy), James McDivitt (USAF), Thomas Stafford (USAF), Edward White (USAF), John Young (US Navy). Do skupiny patřili také dva civilisté: Elliot See (testpilot firmy General Electric) a Neil Armstrong. Podle mnohých bylo těchto devět mužů jako celek nejschopnější skupinou nových astronautů v dějinách NASA. Tomu odpovídá i jejich následná kariéra: 5 z těchto mužů letělo k Měsíci, z toho dva se k němu podívali hned dvakrát a tři se prošli po jeho povrchu. Dohromady si připsali úctyhodných 26 vesmírných misí a poslední z nich, John Young, odešel z oddílu astronautů v roce 2004, po úctyhodných dvaačtyřiceti letech ve službě! Ovšem v roce 1962 pouze jeden z nováčků mezi astronauty mohl říci, že už téměř nakouknul za bránu vesmíru: během sedmi letů na X-15 dosáhl rychlosti Mach 5,74 (6 420 km/h) a výšky 63,2 km. A to už je do vesmíru blíže, než na zem…
Do prvního letu lodi Orion s lidskou posádkou na palubě pořád zbývá více než sedm let. To je dost dlouhá doba na to, aby se zvažovaly různé alternativní možnosti. Aktuálně by totiž posádka měla vyrazit k asteroidu, který by předtím k Měsíci dopravila bezpilotní sonda. Část odborníků ale přišla s mnohem ambicióznějším návrhem. Loď Orion by neměla letět k asteroidu, ale rovnou do meziplanetárního prostoru. A co více – provedla by hned dva průlety kolem cizích planet.
Právě uplynulý týden byl v oblasti kosmonautiky velice zajímavý a nabitý událostmi. Trvající krize na Ukrajině a její vyostřování i v rámci kosmických vztahů mezi Ruskem a USA, objev podpovrchového oceánu na Saturnově měsíci Enceladu a nebo třeba start evropského snímkovacího satelitu Sentinel-1A. Kosmotýdeník, tedy týdenní souhrn toho nejdůležitějšího, co se událo v kosmonautice je opět připraven k tradičnímu nedělnímu poledni a my Vám přejeme příjemné čtení.
Rubrika Aktuální dění 
Štítky: Cassini, Enceladus, Kosmotýdeník, NASA, Rusko, Sentinel, Sentinel 1A, Sojuz, voda 
Voda – čtyři písmena, jejichž vyslovení v souvislosti s jakýmkoliv vesmírným tělesem zaručeně zvýší puls všem zájemcům o vědu. Právem, protože tahle substance je základním předpokladem existence života, tedy alespoň takového, který známe a se kterým máme největší zkušenosti. Každý objev vody ve Sluneční soustavě spustí vlnu zájmu, protože počet míst, kde by mohl existovat život roste. O tom, že voda ve vesmíru je, už víme dávno – ve formě ledu ji najdeme na Merkuru, Měsíci, Marsu, či jupiterově měsíci Europa. Dokonce i o tom, že se oxid vodný v pevném skupenství nachází na saturnově měsíci Enceladus jsme také už tušili, nicméně nová měření přinesla přesvědčivé důkazy o přítomnosti jeho kapalné formy.
Asi žádný člověk v těchto týdnech neunikl zprávám, jejichž hlavním tématem byl východoevropský poloostrov Krym. Náš blog se tomuto tématu vyhýbal, jelikož naše tématická oblast leží někde jinde. Nicméně situace nadále graduje a nyní už spor přerůstá i do dalších oblastí a nechtě nechtě si musíme připustit, že začíná ovlivňovat i kosmonautiku. Náš dnešní článek se nebude věnovat samotné Krymské krizi, to ať rozebírají jiné weby. My si dnes rozebereme aktuální dění na poli vzájemných kosmonautických vztahů mezi dvojicí největších velmocí – Ruskem a Amerikou.
Setkávání na oběžné dráze není snadný úkol. V současné době se nejčastěji používá spojování dvou aktivních těles, která při vzájemném přibližování spolupracují, vyměňují si informace o vzájemné poloze, rychlosti a dalších důležitých faktorech. Jenže v kosmonautice existují i případy, kdy je potřeba provést spojovací manévr za použití pouze jediného aktivního tělesa. Co si v takovém případě počít? Odborníci z Evropské kosmické agentury se snaží na tenhle technologický oříšek nějak vyzrát.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
12. dubna 2014
