Kosmická procházka dvou Timů

Pokud pominu nejmladší generaci, tak asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že asi každý někdy viděl americký seriál Kutil Tim. Asi není potřeba připomínat, že technické zlepšováky hlavního hrdiny se jen málokdy daly označit za úspěšné. A vida – náhoda tomu chtěla, že se jmenovci seriálové postavy sešli na palubě Mezinárodní vesmírné stanice a 15. ledna je čeká společný výstup do otevřeného prostoru. Všichni ale očekávají, že jejich práce bude o poznání spolehlivější, než na co jsme od „Tima“ zvyklí z televizního seriálu.

Poslední dosluhující Falcon čeká na zážeh

Po 22. prosinci, kdy SpaceX úspěšně vyzkoušela novou modifikaci rakety Falcon 9, která se někdy označuje jako verze 1.2, jindy jako FT (Full Thurst), už budou všechny starty Falconů používat tuto verzi. Všechny až na jeden – pro vynesení družice Jason-3 se použije poslední exemplář dosluhující rakety Falcon 9 v1.1. O satelitu samotném budeme psát ve speciálním článku. V tomto krátkém článku přinášíme aktuální informace, které se týkají příprav na start.

Kosmotýdeník 173. díl (4.1. – 10.1.2016)

Lednové týdny bývají trochu chudší na kosmické události, ale i přesto jsme měli celý týden o čem psát. Přinášíme vám v aktuálním Kosmotýdeníku souhrn všech zajímavých událostí uplynulých sedmi dní. Jako hlavní téma byla zvolena instalace velmi zajímavého vědeckého přístroje z dílen MIT a Harvardu, který se zaměří na studium povrchu planetky Benu. Nevynechali jsme však ani dění kolem SLS, nebo vylepšeného Sojuzu MS, jehož start byl odložen. To a mnohem více naleznete v aktuálním vydání Kosmotýdeníku, přejeme příjemné čtení.

Primární zrcadlo roste

Technici, kteří v Goddardově středisku umísťují šestiúhelníkové segmenty tvořící primární zrcadlo dalekohledu Jamese Webba, se už pomalu blíží do finále. Celkem je zapotřebí umístit 18 dílčích segmentů a nyní už je na svém místě 13 z nich. Na úvodním obrázku tohoto článku vidíte jednoduchou grafiku, která žlutě vyznačuje již uložené šestiúhelníky. V těchto dnech tedy probíhá instalace segmentu s pořadovým číslem 14. Daří se tedy plnit původní plán, který počítal s dokončením skládání primárního zrcadla ve druhé polovině ledna. A ještě připomínáme, že díky webkamerám můžete instalaci segmentů na konstrukci rodícího se teleskopu sledovat téměř živě.

Pluto stále umí překvapit

Po kratší pauze o sobě dává opět vědět sonda New Horizons. Vědci už mohou analyzovat její nasbíraná data komplexněji – porovnávají údaje z různých přístrojů a díky tomu mohou předkládat propracovanější studie. Ta nejnovější se zaměřuje na oblast, která dostala neoficiální pojmenování Viking Terra. V ní najdeme útvary, které mohou ukazovat na to, že na Plutu dochází k transportu malých částic na místa, kde dochází k jejich hromadění. Vědci momentálně spekulují, zda nejde jen o klamné zdání, nebo zda objevili další z řady věcí, které by ještě před rokem na Plutu nehledal nikdo ani ve snu.

Nové hypergolické palivo na obzoru

Hypergolická paliva je souhrnný název pro dvousložkové pohonné hmoty, které ke svému zážehu nepotřebují jiskru – paliva reagují na vzájemný kontakt okamžitou reakcí. Toho se využívá například u drobných korekčních trysek na kosmických sondách. Zatím se pro tyto potřeby používá hydrazin a jeho deriváty společně s oxidem dusičitým. Jenže hydrazin není pro lidské zdraví vůbec příznivý. Dokonce se o něm v nadsázce říká, že má kromě radioaktivity všechny negativní vlastnosti, jaké může kapalina mít – těká, dráždí a leptá sliznice, je karcinogenní a hořlavý. Nyní se ale zdá, že svítá na lepší časy.

Nové plutonium po třiceti letech

Rozpálená peletka plutonia 238 - pro lidské zdraví nepředstavuje žádnou velkou hrozbu.

Téměř celá dlouhá tři desetiletí neprobíhala ve Spojených státech výroba plutonia-238. Jenže zásoby se pomalu začaly tenčit a tak jsme už v roce 2013 psali o tom, že Amerika obnoví výrobu tohoto poměrně vzácného izotopu, aby bylo možné i v dalších letech posílat do vesmíru sondy, jejichž energetické nároky jsou příliš vysoké, než aby jim stačily běžné solární panely, nebo mají pracovat daleko od Slunce, kde solární zdroje ztrácí dech. Americké ministerstvo energetiky počítá s tím, že výrobní závod v Oak Ridge by měl podle odhadů v příštích letech vyprodukovat okolo půl kilogramu plutonia-238.

Envisat bude zřejmě stažen z oběžné dráhy

Evropská družice Envisat sice už od roku 2012 nefunguje, ale data, která naměřila za posledních deset let pomohou vědcům na celém světě.

Včera jsme se v našem krátkém článku věnovali odstranění modelu družice Envisat v životní velikosti u evropského technologického střediska ESTEC a slíbili jsme Vám, že se již brzy podíváme na osud skutečného Envisatu. Nyní tato chvíle přichází – Envisat je zhruba 8 tun vážící satelit, který je dodnes největší evropskou družicí určenou k monitorování Země. Po vypuštění v roce 2002 fungoval 10 let, načež se v roce 2012 odmlčel a přestal fungovat – kolem Země obíhá ve výšce 800 kilometrů, takže by trvalo desítky, možná i stovky let, než by shořel v atmosféře.

Nemůžete zkoumat Europu bez Evropanů

Název dnešního článku jsme si vypůjčil z rozhovoru, který vedl portál spaceflightnow.com s vědeckým ředitelem ESA Alvaro Gimenézem, do jehož pravomocí spadá nepilotovaný průzkum Sluneční soustavy. Jeho výrok je samozřejmě myšlený v nadsázce a s humorem, přesto je z něj cítit, že Evropská kosmická agentura opravdu stojí o to, aby se mohla podílet na zatím nepojmenované americké misi (zatím s pracovním názvem Europa Clipper nebo Europa Multiple-Flyby Mission), která se na cestu nevydá dříve, než v roce 2022. Už v dubnu loňského roku jsme psali o tom, že ESA bez váhání přistoupila na neoficiální nabídku NASA spolupodílet se na přípravě mise k jupiterovu ledovému měsíci Europa. Realizace ale bude velmi složitá – paradoxně proto, že jde o velmi prestižní misi.

Sbohem, Envisate!

Největší evropský satelit určený k monitorování počasí na planetě Zemi, to byl Envisat vypuštěný v roce 2002. Družice sloužila až do roku 2012, kdy se odmlčela a až za několik let na její práci navázaly satelity Sentinel. Proč se ale v nadpisu článku loučíme s družicí až nyní? Abychom si rozuměli, neloučíme se s družicí samotnou, ale s jejím modelem v životní velikosti. V roce 1999 byl poblíž výstavy SpaceExpo v těsném sousedství Technologického střediska Evropské kosmické agentury – ESTECu postaven model satelitu Envisat z kovu a plastu v životní velikosti.