Návrh měsíční stanice od Orbital ATK

Nedávno jste se u nás mohli dočíst o konceptu Evropské kosmické agentury, který se týkal vybudování malé vesnice na povrchu Měsíce. Americká společnost Orbital ATK přišla s dalším návrhem na měsíční základnu, ta by se ale neměla nacházet na jeho povrchu, nýbrž na oběžné dráze. Stanice by neměla být trvale obydlená (oproti ISS) a měla by poskytnout dočasný prostor pro 4 astronauty. Ambiciózní plán dále hovoří, že by se první části stanice měly vybudovat a poslat k Měsíci ještě před rokem 2020. Tato stanice by sloužila nejen jako nástupce zastarávající ISS, ale také by mohla poskytnout dostatek příležitostí nové těžkotonážní raketě SLS a lodi Orion, pro které v současné době zatím neexistuje moc velké využití.

Blízké pohledy od Rosetty

Evropská sonda Rosetta předloni plnila titulní stránky novin a dozvědělo se o ní ohromné množství lidí z řad běžné veřejnosti. Není se co divit – jako prvnímu lidskému výtvoru se jí podařilo obíhat kolem jádra komety. Postupem času Rosetta opustila zpravodajský prime-time, ale to neznamená, že by se méně činila. Kometa 67P/Čurjumov-Gerasimenko vloni prolétla přísluním a sonda studovala její zvýšenou aktivitu z bezpečné vzdálenosti. Jak se jádro vzdaluje od Slunce, jeho aktivita klesá a Rosetta může sledovat jeho slábnoucí aktivitu z větší blízkosti. Dnes Vám přinášíme pár úchvatných fotek povrchu, které vznikly v minulých dnech.

SpaceX dosáhla dalšího milníku

Soukromá společnost SpaceX dosáhla za poslední roky významných úspěchů. V roce 2008 poprvé dosáhla s nosičem Falcon 1 oběžné dráhy, o dva roky později nasadila silnější typ rakety Falcon 9, za další dva roky už se kosmická loď Dragon poprvé připojila k ISS, v roce 2014 začaly první nesmělé pokusy s přistáváním prvních stupňů a na konci roku 2015 první stupeň úspěšně přistál a po něm to dokázaly i další dva exempláře. SpaceX se etablovala jako osvědčená společnost, která si rychle začala říkat o certifikace pro cennější náklady. Nyní může SpaceX slavit – dočkala se totiž první „tajné“ zakázky.

Německo bude mít velitele ISS

Velení na ISS si tradičně předávají zástupci dvou největších agentur, které se podílejí na budování a chodu ISS, tedy Američané a Rusové. Mezi ně se občas vklíní i zástupce jiného státu. Nás může těšit, že se prestižní nominace na místo velitele dočkal i evropský astronaut – Alexander Gerst z Německa. Ten se v roce 2018 na ISS podívá už podruhé – v roce 2014 tu strávil půl roku jako člen 40 a 41. dlouhodobé expedice. Tentokrát bude součástí expedic s pořadovými čísly 56 a 57, přičemž právě sedmapadesáté expedici bude velet.

Lunární vesnička jako nástupce ISS

Lunární základna zdroj: esa.int

Konec ISS v roce 2024 nebo 2028 se nám nyní zdá jako velmi vzdálený, ale pro kosmické agentury je právě nejvyšší čas začít přemýšlet o době „po ISS“. Jedním z cílů, o kterém se hodně mluví, je Mars. K jeho průzkumu lidskými posádkami je však potřeba vykonat ještě hodně práce v širokém spektru oborů a posunout mnohé vědní disciplíny ještě o notný kousek dál. Přitom mnohem blíže je cíl, který by mohl sloužit jako cvičné hřiště. Je jím Měsíc. Posledních několik desetiletí je sice poněkud stranou zájmu, ale to by se snadno mohlo změnit.

ISS: 100 000× kolem světa

100 000 oběhů ISS

Když se v roce 1998 konečně dostaly na oběžnou dráhu první dva moduly Zarja a Unity, začala se psát další kapitola z dlouhé knihy výzkumu na oběžné dráze. Tato nová kapitola, nazvaná ISS, International Space Station, měla na co navazovat. Byly to nejprve první kratší pobyty v rámci misí na Saljuty a Skylab, na něž navázal větší a první opravdu modulární exemplář, orbitální stanice Mir. Ta však dosloužila v devadesátých letech a v roce 2001 byla navedena do atmosféry. Od 2. listopadu 2000 je ale trvale obydlen nový vesmírný ostrov Mezinárodní vesmírné stanice a ta má od pondělí 16. května 2016 za sebou už sto tisíc oběhů kolem Země. Aktuálně zde výzkumy v prostředí mikrogravitace provádí šestičlenná posádka a vůbec jí nevadí, že přitom uhání rychlostí bezmála 27 600 km/h při oběhu kolem Země každých 90 minut.

Fotografie vydá za tisíc slov

Konstatování, že obrázek dokáže ukázat více, než mnoho slov a vět, které danou situaci popisují je známý a každý ho jistě bere jako výrok odpovídající skutečnosti. Ještě více, než v běžných pozemských situacích je toto konstatování platné při výzkumu cizích planet. O tom, jak pomocí studia kráterů a jejich okolí získáváme nečekaně podrobné informace o tělesech sluneční soustavy, vám dnes přinášíme článek. Tento článek je vlastně volným přepisem blogu Veroniky Bray, která se zabývá právě studiem impaktů na planetách. Její povídání nám přibližuje, kolik se toho dá poznat z pouhých fotografií.

Palubní video z premiérového startu – konečně!

Premiérový start z Vostočného

Jak jistě fanouškům kosmonautiky neuniklo, ve čtvrtek 28. dubna startoval po jednodenním odkladu ze zbrusu nového kosmodromu Vostočnyj nosič Sojuz-2.1a s družicí Michailo Lomonosov coby hlavním nákladem. O startu jsme poměrně obsáhle informovali i na našem portále. Premiérový start jako takový dopadl na výbornou, pokud nepočítáme záhadné mlčení malé studentského cubesatu SamSat-218D, který byl vynášen jako sekundární náklad. Ovšem nebylo možné si nepovšimnout určitého paradoxu, jenž je pro současné Rusko typický. Zatímco nový kosmodrom je zcela jistě velmi zajímavým kouskem stavitelství a techniky (a totéž lze tvrdit i o raketě Sojuz-2.1a) a nabízela se možnost premiérový start pořádně mediálně využít a „prodat“, nakonec byla z celého startu PR katastrofa. Start nebyl oproti předpokladům přenášen živě a lze se jen dohadovat, kdo za tímto rozhodnutím stojí. O motivech si však asi iluze dělat nemusíme: Rusko, respektive ti, kteří v dané situaci rozhodli tak, jak rozhodli, se bálo selhání během startu a tím mezinárodní blamáže.

Výzkum Venuše – 3. díl

Mariner 5, foto: NASA

V předcházejícím dílu jsme se rozloučili v situaci, kdy se konečně zadařilo také Sovětům, když jejich Veněra 4 přinesla první měření přímo z atmosféry planety. Stalo se tak až sedm let od prvních pokusů o dosažení Venuše. Mezitím nezaháleli ani Američané. Jejich Mariner 2 proměřil planetu již v roce 1962 a také v dalších letech měli úspěch. Namátkou Mariner 3 a 4 byly sesterské sondy k Marsu, přičemž trojka selhala, ale čtyřka jako první přinesla fotografie povrchu Rudé planety. To se psal červenec 1965. V roce 1967 pak přišel Mariner 5 a cílem se stala opět Venuše. Zatímco předchozí lety měly úspěšnost 50 na 50, tentokrát si USA vystačily se sondou jedinou a tak měli v roce 1967 k dispozici další data o atmosféře Venuše. Nezahálel ani SSSR a tak se k Venuši vydaly sondy Veněra 5 a 6. Ty však, i když ani to není málo, jen zopakovaly úspěch Veněry 4. To pravé přistání a měření z povrchu přišlo až v dalším desetiletí.

Nejsledovanější hangár se zaplňuje

Hangár SpaceX na LC-39A

Mnozí z nás v poslední době sledovali s napětím pokusy firmy SpaceX o přistání použitých prvních stupňů raket Falcon 9. V prosinci se po několika neúspěšných pokusech podařil průlom v podobě přistání použitého stupně v rámci vynesení satelitu ORBCOMM-2. První přistání na ponton jsme pak mohli sledovat při vynášení zásobovací lodi Dragon ke stanici ISS 8. dubna. A do třetice se stejný husarský kousek s návratem prvního stupně – tentokrát opět na ponton – podařil firmě Elona Muska před deseti dny, 6. května během mise JCSAT-14. O tomto víkendu byl posledně zmíněný stupeň dopraven do hangáru u startovního komplexu LC-39A na Kennedy Space Center. SpaceX uvolnila několik fotografií, na kterých se chlubí zřejmě nejsledovanějším kosmickým hardwarem posledních týdnů.