Unikátní pohled na zážeh gigantického motoru

Když se 28. června na základně v Promontory v Utahu zapálil urychlovací blok na tuhá paliva pro raketu SLS, snímalo jeho chování několik set senzorů. Mezi nimi byla i kamera označovaná jako HiDyRS-X (High Dynamic Range Stereo X). V čem je tak zajímavá? To poznáte na první pohled, když se podíváte na přiložené video. Kamera totiž zvládá hned dva velmi důležité úkoly. Jednak jde o rychloběžnou kameru, která snímá scénu s mnohem vyšší snímkovací frekvencí, aby při běžném přehrávání poskytla zpomalený záběr, ale kromě toho disponuje opravdu širokým dynamickým rozsahem.

Skylab – laboratoř na nebesích (5. díl)

První posádka Skylabu (zleva: Weitz, Conrad, Kerwin)

Před několika minutami zažila Florida poslední start největšího nosiče v dosavadní historii dobývání vesmíru. Diváci se pomalu začínali rozcházet, možná s náznakem zklamání, neboť krátce po startu se nosič se Skylabem na špici vnořil do nízké oblačnosti. Startu přihlíželi i budoucí první obyvatelé orbitální stanice – Pete Conrad, Paul Weitz a Joe Kerwin. Podle plánu se měli příští den vydat ke stanici a strávit v ní rekordních 28 dní. Nyní byli na cestě do ubytovny posádek, zítra je čeká velký den. Záložní posádka mezitím směřovala na startovní párty, jednu z mnoha, které byly ten den v okolních barech na Cocoa beach pořádány. Po příchodu na ubytovnu ovšem Conrada, Weitze a Kerwina zastihly šokující novinky: Skylab má problémy. Podle prvních odhadů se jednalo o jakési anomálie v datech a zdálo se, že se situace každou minutou horší. Astronauti rychle pochopili, že zítra nikam nepoletí. Na svůj start si počkají minimálně pět dní, přesně takovou periodu totiž mělo startovní okno ke stanici. Přesto 15. května astronauti odstartovali. Nesměřovali však ke stanici, nýbrž ve svých tryskových letounech T-38 letěli do Houstonu, aby se mohli účastnit záchrany stanice. NASA, přes momentální šok a zklamání, stála na prahu několika dní, jež budou později srovnávány s hvězdnými hodinami, během nichž bylo zachráněno Apollo 13…

Dva roky manévrů Rosetty ve čtyřech minutách

Stará moudrost říká že, obrázek vydá za tisíc slov. A modernizovaná verze by mohla být, že video vydá za tisíc obrázků. Člověk může stokrát slyšet o tom, že sonda Rosetta zkoumá jádro komety 67P-Čurjumov-Gerasimenko z různých vzdáleností, aby mohla vytvořit komplexní obraz chování komety – ať už v detailu při blízkých průletech, nebo v celku při vzdálenějších průletech. Ovšem stačí se podívat na čtyřminutové video z dílny Evropské kosmické agentury a spadne vám čelist. Najednou můžete ve výrazně zrychleném čase sledovat, jak Rosetta průběžně mění vzdálenost od jádra.

Hejno Iridií míří na kalifornský kosmodrom

V úterý 2. srpna dorazily na Vandenbergovu základnu první dva satelity nové generace systému Iridium, které pomohou zákazníkům po celém světě přenášet hlas i data. Už velmi brzy se k nim připojí osm dalších satelitů, aby byly připraveny na vypuštění raketou Falcon 9. Družice se na kosmodrom vydaly z výrobního závodu poblíž Phoenixu v Arizoně. Také osm dalších družic se na Vandenbergovu základnu dostane v zásilce po dvojicích v přepravních kontejnerech, které umí udržovat stabilní vnitřní podmínky.

Atlas V pro OSIRIS-REx je na kosmodromu

Mezi událostmi, které se svým významem řadí mezi nejdůležitější momenty celého roku, najdeme i start americké sondy OSIRIS-REx, který je zatím naplánován na 9. září v 0:45 našeho času. Raketa Atlas V v konfiguraci 411 vyrazí vstříc obloze a sondě samotné začne několikaletá mise, která povede k průzkumu asteroidu Bennu a vyvrcholí dopravou odebraných vzorků na Zemi, čehož bychom se mohli dočkat v roce 2023. Jelikož jde o důležitou událost, věnujeme této misi na našem webu zvýšenou pozornost. Dnes se podíváme na to, jak na floridský kosmodrom dorazily díly rakety Atlas V.

Kosmotýdeník 203 (1.8. – 7.8.)

Další prázdninový týden je za námi, tento byl první srpnový a i během něj se stalo několik zajímavých kosmonautických událostí, které vám připomene aktuální vydání pravidelného Kosmotýdeníku. Podíváme se tedy především na Měsíc, kde po několikerém překročení své plánované životnosti definitivně umrzl čínský rover Yutu. Dále se podíváme na zajímavé plány Ruska v jejich plánovaném výzkumu planety Jupiter, zkontrolujeme, jaké aktuální starty nás čekají od společnosti SpaceX, nebo zamíříme do Číny a podíváme se, jak pokračují přípravy na vynesení druhé čínské orbitální stanice.

Náhradní řešení pro zaseklý armádní satelit

Americká komunikační družice MUOS-5 určená pro armádu startovala 24. června na raketě Atlas V. Ta jej dopravila na dráhu přechodovou ke geostacionární s nejnižším bodem ve výšce 3 830 km, nejvyšší pak 36 000 km vysoko, přičemž dráha byla o 19° skloněna vůči rovníku. Družice měla sedmi zážehy svého hlavního motoru BT-4 vytáhnout nejnižší bod do výšky 36 000 km, stáhnout sklon dráhy na 3 – 5° a dosáhnout tak geostacionární dráhy nad Indickým oceánem. K tomu mělo dojít 3. července, aby mohla být družice v době Vánoc přivedena do provozu. Jak se ale ukázalo v dalších dnech, plány to byly předčasné.

Sol 4455 pro Opportunity a začátek další dvouleté mise

Nedávno uplynulo 4444 marsovských dnů, které už vozítko Opportunity strávilo na povrchu Marsu a dnes už tu máme sol 4455. Od přistání v lednu 2004 na plánovanou tříměsíční misi, zvládl rover cestu od kráteru ke kráteru a dlouhá léta také studoval duny při cestě pláněmi Meridiani. Vědci se už v podstatě dostali všude tam, kde chtěli. Především jsme mohli zblízka pozorovat menší i velké krátery a horniny na valech obřího kráteru Endeavour. Podrobný průzkum prokázal, že marsovské horniny v této oblasti byly kdysi ovlivněny vodou a o to šlo především. Během cesty vozítko překonalo řadu rekordů, jako třeba v překonání prvního maratónu na Marsu, nebo že jde o nejdéle trvající misi na povrchu. Dnes už to považujeme za samozřejmost, ale když přišla první marsovská zima a nebo první velká bouře, panovaly oprávněné obavy o přežití roveru, ale pokaždé se ukázalo, že vozítko je nezlomné a dokonce prodělává samočistící procesy. Nyní začíná další dvouletá prodloužená mise.

SpaceX si pořídila přepravník raketoplánů

Když ještě létaly americké raketoplány, mohli jsme je na fotkách pořízených po přistání vidět, jak sedí na speciálním podvalníku opatřeném 76 koly. Tento transportér se jmenoval OTS (Orbiter Transporter System) a zajišťoval přesunování orbiteru do montážních hal. Když ale raketoplány dolétaly, přestal mít transportér využití. NASA neměla žádnou možnost, jak jej dále používat, ale nabídnuté šance se chopila firma SpaceX. Stačilo na horní část transportéru přivařit vyztužující kovovou páteř a společnost získala skvělý prostředek pro převoz zachráněných prvních stupňů.

TOP5: Plány SpaceX

Letos v létě sklidil mezi našimi čtenáři velký úspěch díl seriálu TOP5 věnovaný nejočekávanějším projektům Evropské kosmické agentury. Rozhodli jsme se tedy, že dnes přineseme podobný článek, jen s tím rozdílem, že bude zaměřený na společnost, která zcela právem zajímá velké množství lidí. Z našich statistik víme, že články o firmě SpaceX jsou hodně čtené, což ukazuje, že mezi lidmi je velký hlad po informacích o této společnosti. Pokusíme se Vám tedy dnes naservírovat pětichodové menu těch nejvybranějších lahůdek.