Na Mysu Canaveral před chvílí došlo k explozi. Problém se objevil na rampě SLC-40, kde se ke statickému zážehu připravovala raketa Falcon 9, která měla v sobotu ráno našeho času vynést telekomunikační družici Amos 6. Při nehodě nebyl nikdo zraněn, ale exploze byla slyšet hodně daleko. Nosič je kompletně zničený a z rampy stoupá hustý, černý dým. Celou událost sledujeme a nové podrobnosti zařazujeme do tohoto článku, který se postupně aktualizuje.
19. srpna se Jeffrey Williams a jeho kolegyně Kathleen Rubins pustili do výstupu do otevřeného prostoru, přičemž jejich úkolem byla instalace adaptéru IDA-2 pro soukromé pilotované lodě.Dnes na stejnou dvojici čeká další kosmická procházka. Ve 14:05 by měl začít výstup, jehož hlavním úkolem je stažení a složení radiátoru tepelné kontroly. Kromě toho se můžeme těšit na instalaci nové HD kamery, která by měla natáčet jak připojované zásobovací lodě, ale má poskytnout i pohledy na naši planetu. Celý zhruba šestihodinový výstup můžete na našem webu sledovat živě.
Vážení a milí čtenáři, vzpomenete si, co jste dělali 1. září 2012? Byla to pro Vás dost možná úplně obyčejná sobota. Věřte, že i pro nás by se jednalo o den, který svým významem nijak nepřekoná ostatní, kdybychom se o několik týdnů dříve nerozhodli, že právě v tento den spustíme blog o kosmonautice. Na jedné straně nás hnalo nadšení, na druhé jsme měli strach, jak naše články lidé přijmou a zda se k nám budou rádi vracet. Nyní, po čtyřech letech návštěvnost našeho blogu stále roste, nadšení vyprchalo, ale bylo nahrazeno něčím mnohem silnějším. Radostí z toho, že provozujeme blog, který baví čtenáře, se kterými tvoříme jeden nerozlučný celek.
O vývoz rakety SLS na startovní rampu se bude starat starý známý crawler transporter, ale ještě než se nosič vydá na startovní rampu, musí se s ním poměrně hodně manipulovat. Ať už jde o vývoz z montážní haly, nakládání na loď Pegasus a vykládání z ní, nebo pro transport na testovací stanoviště. Všechny tyto úkoly splní čtyři nové transportéry pojmenované Elpis, Novus, Pandora a Aegis, které před pár dny dorazily na Michoudovo středisko u New Orleans, kde vznikají díly pro první exemplář centrálního stupně rakety SLS.
Určitě si pamatujete na nedávný test indického miniraketoplánu RLV-TD. Při krátkém suborbitálním letu byly vyzkoušeny základní prvky konstrukce lodi a její manévrovací schopnosti při průletu atmosférou. Plnohodnotná verze raketoplánu nebude pravděpodobně hotova dříve než za patnáct let, Indická kosmická agentura ale usilovně pracuje na vývoji všech potřebných technologií. Jednou z nich je náporový motor se spalováním v nadzvukovém režimu, který bude raketoplán částečně pohánět při jeho cestě na oběžnou dráhu. A právě dvojici těchto motorů Indická kosmická agentura úspěšně otestovala tuto neděli. Motory sice pracovaly pouze pět sekund, ale i tak je to pro Indii důležitý krok k znovupoužitelnému raketoplánu.
Na tuhle zprávu čekaly tisíce fanoušků kosmonautiky po celém světě. SpaceX už dokázala zachránit šest prvních stupňů svých raket, čímž realizovala první nezbytný krok k jejich budoucí znovupoužitelnosti. Dalším mezistupněm byly zkušební zážehy, které měly ověřit spolehlivost technologií po přistání. To všechno už máme za sebou a proto se čekalo, kdy přijde oznámení o prvním letu již jednou použitého prvního stupně. A dnes jsme se konečně dočkali. Satelitní operátor SES oznámil, že jeho družice SES-10 poletí jako první náklad na již jednou letěném prvním stupni.
Bylo to jako jeden obří paradox… Tato posádka měla ze všech ostatních nejvíce času k tomu, aby se připravila na svoji misi, jež měla být dosud nejdelším pilotovaným kosmickým letem v historii – a přesto se musela spokojit s drobky simulátorového času, které jim přenechaly dvě předchozí posádky. Když se zdálo, že členové této posádky mají svoji misi zvládnutou tak, že ji dokáží provést téměř se zavřenýma očima, začaly ze všech stran přicházet výzkumné týmy s novými experimenty, u nichž nebyl čas ani pořádně přečíst manuály, natož nacvičit příslušné postupy. Pak se postavila na zadní nosná raketa. Potom vestibulární aparát chlapíka, u kterého se problémy čekaly nejméně. A když byli astronauti konečně na stanici zabydleni, řídicí středisko tvrdošíjně odmítalo pochopit, že den má jen čtyřiadvacet hodin. Jedno z nejvíce očekávaných pozorování skončilo malou globální blamáží (byť ne vinou posádky) a aby toho nebylo dost, astronauti dostali neprávem nálepku vzbouřenců a obyčejná malá chyba v komunikaci byla stále dokola rozebírána v celostátním tisku. Ne, posádka Jerryho Carra rozhodně neměla na růžích ustláno. Čas ovšem ukázal, že to, co během svého pobytu na Skylabu dokázali, přineslo všem užitek a vědcům zajistilo práci na dlouhá léta…
Rubrika Historie 
Štítky: Apollo, Apollo Applications Program, historie, NASA, Skylab, Skylab – laboratoř na nebesích 
Prázdniny pomalu končí a s nimi by měla skončit i naše prázdninová anketa, ve které jsme se Vás ptali,zda si myslíte, zda se letos dočkáme startu těžkotonážní rakety Falcon Heavy. Shodou okolností se konec našeho hlasování kryje s vydáním zatím neoficiálních informací, které naznačují, že premiérový start sklouzne na duben 2017. V naší anketě by tedy měli pravdu ti, kteří hlasovali pro možnost „Ne“.
Idea sluneční plachetnice se objevuje již na počátku kosmického věku, avšak její konkrétní realizace je stále na úplném začátku. Podívejme se, jak daleko jsme od budoucnosti, ve které kapitáni pod plachtovím dobývají vesmírný prostor. Vesmírná či sluneční plachetnice se vyskytuje například v knize Pierra Boulleho Planeta opic. Ještě dříve se objevila v povídce Cordwinera Smitha „The Lady Who Sailed The Soul“ z roku 1960 nebo v povídce známějšího autora Arthura C Clarka „The Wind from the Sun“ z roku 1963 o závodu slunečních plachetnic na zemské orbitě. U těchto lodí se využívá tlaku záření, které je vyzařováno Sluncem a dopadá na „plachtu“ vesmírného plavidla. V daném případě dominantně jde o světelné záření, které vyvíjí v normální situaci zhruba o dva až tři řády větší tlak než sluneční vítr složený z nabitých částic. Plachta musí mít velmi velkou plochu, protože výsledný tlak záření je velmi malý. Výhodou je, že působí neustále. Problém nastane, pokud se chceme dostat do vzdálených oblastí Sluneční soustavy a ještě větší je, pokud zamíříme k jiným hvězdám. Za dráhou Jupitera je intenzita a tlak světla ze Slunce už pro plachtění slabý. Na způsoby, jak tuto situaci řešit se podrobněji podíváme za chvíli.
Rubrika Historie, Ostatní Štítky: Cosmos-1, Ikaros, Japonsko (JAXA), Nanosail-D, NASA, Sluneční plachetnice 
Americké vozítko Curiosity nedávno oslavilo čtyři roky působení na Marsu a stále je v dobrém stavu. Rover postupně míří k centrálnímu vrcholku Aeolis Mons (též Mount Sharp), ale po cestě potkává celou řadu míst, která jsou pro vědce velmi atraktivní a stojí za zastávku. Jednou z nich je oblast zvaná Murray Buttes na úbočí centrálního vrcholku. Právě v této lokalitě rover pořídil velmi povedenou sérii fotek, které umožnily vytvořit kompletní 360° panorama okolního terénu. Snímky, ze kterých bylo vytvořeno toto 360° panorama byly pořízeny 5. srpna 2016 pomocí kamery Mastcam, která je umístěna na hlavě vozítka.
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
1. září 2016
