Kosmické teleskopy sledovaly zdroj gravitačních vln

Internetovým éterem v těchto dnech rezonuje zpráva o již páté detekci gravitačních vln. Na tomto objevu je ale fascinující, že nešlo „jen“ o zachycení gravitační vlny, ale že se s pomocí několika teleskopů podařilo sledovat její zdroj – takzvanou kilonovu, která vznikla spojením dvou neutronových hvězd. Náš web se specializuje na kosmonautiku a proto se nebudeme pouštět do detailního rozboru události – místo toho Vám doporučíme článek na webu České televize. Rádi bychom ale přinesli fotky z výše zmíněných kosmických observatoří, které se na tomto historickém objevu podílely. Teleskopy Swift, Hubble, Spitzer, Fermi, Integral a Chandra totiž ve spolupráci s pozemními observatořemi poskytly možnost pozorovat tuto událost v různých částech spektra a tím umožnily složit komplexní obraz tohoto procesu.

Další let rakety Angara A5 už příští rok?

Raketa Angara A5.

Do nové rodiny raket Angara vkládali Rusové velké naděje – díky své modularitě totiž tyto nosiče mohly nahradit hned několik momentálně používaných raket a pokrýt široké spektrum nákladů od lehkých po těžké. V roce 2014 došlo k letovým zkouškám lehké (Angara 1.2) i těžké (Angara A5) verze a vše se zdálo na dobré cestě. Rakety absolvovaly testovací lety a k misím pro platící zákazníky už byl jen kousek. Druhý let Angary A5 měl přijít v roce 2016, jenže k němu nedošlo. Problémy při výrobě způsobily nečekaný odklad startu o několik let, takže na druhý start těžké Angary stále čekáme. Nyní se však zdá, že se výrobní mechanismus dostal do pohybu a startu bychom se mohli dočkat v příštím roce.

Raketa Pegasus pro ICON

Na Vandenbergově základně v Kalifornii probíhá sestavování rakety Pegasus XL od firmy orbital ATK, která již v prosinci vynese vědeckou družici ICON (Ionospheric Connection Explorer). Na začátku října dorazily do montážní haly druhý a třetí stupeň (viz náhledový obrázek tohoto článku) i motor stupně prvního a stabilizační křídla. Pegasus XL bude 8. prosince vypuštěn zpod letounu, který odstartuje z atolu Kwajalein na Marshallových ostrovech v Pacifiku.

Evropa připravuje rekordní motor na tuhé palivo

Motory na tuhé palivo jsou tradiční součástí raket již dlouhé desítky let. Často se používají jako urychlovací bloky, jindy plní roli hlavních pohonných jednotek. Kromě toho se liší i velikostí, přičemž největšími motory světa tohoto typu jsou postranní urychlovací bloky pro raketu SLS. V jejich případě však jde o menší fígl – skládají se totiž z pěti samostatných segmentů, které se spojí dohromady. Pokud bychom ale hledali největší motor na tuhé palivo, který tvoří jediný díl, museli bychom svou pozornost obrátit na Starý kontinent.

Evropský servisní modul pro pilotovaný Orion

To, že Evropská kosmická agentura využije znalostí nasbíraných při vývoji lodi ATV k vytvoření servisního modulu pro připravovanou americkou loď Orion je známá věc. První letový exemplář určený k nepilotované misi EM-1 je téměř hotový a příští rok se vydá na Floridu a technici již začali pracovat i na druhém kusu, který již bude součástí pilotované lodi. Ta by měla v rámci mise EM-2 zahájit stavbu stanice Deep Space Gateway u Měsíce. ESA se před pár dny pochlubila sérií fotografií z výroby, které Vám nyní rádi přinášíme.

Kosmotýdeník 265 (9.10. – 15.10.)

Máme za sebou týden, během kterého jsme se dočkali sedmi startů. To už je opravdu pěkná dávka. Dva Falcony 9, jeden Sojuz, jedna čínská raketa CZ-2D, japonská H-IIA, ruský Rokot a Atlas 5. K tomu připočítejme ještě dvě přistání prvního stupně na plošině a k této raketové dávce si přidejme pár zajímavých informací a událostí z kosmonautiky. Kosmotýdeník se však krom startů podívá i na další zajímavé informace. U rampy 39B například začalo čerpání pohonných hmot pro raketu SLS, samozřejmě zatím jen na zkoušku. Přeji vám pěknou neděli a příjemné čtení.

Připravuje SpaceX tajnou misi?

Na první pohled se zdá, že je jízdní řád raket Falcon nastavený poměrně jasně, ovšem dnes se objevila informace, která fanouškům SpaceX pořádně zamotala hlavu. Před několika desítkami minut jako první upozornil Chris G z webu nasaspaceflight (tweet samotný je přiložený níže), že SpaceX má povolení od úřadu FCC (Federal Communications Commission) na start z rampy 39A a na návrat prvního stupně Falconu 9 na pozemskou přistávací oblast LZ-1. Až do této chvíle je vše v pořádku, problém ale je, že na daný termín (10. listopadu) se nehodí žádná mise, která by odpovídala tomuto profilu.

SpaceX chce letos ještě pět startů

Kolem SpaceX se neustále něco děje – každou chvíli startuje Falcon, který pak i přistává, do toho různá zajímavá prohlášení, takže stačí, aby člověk chvíli zůstal opodál a najednou mu může ujet vlak. Čas od času se ale objeví více drobných informací najednou, takže je výhodnější je spojit do jednoho článku. Něco podobného nastává nyní, kdy se podíváme na novinky, které před pár dny na konferenci APSCC 2017 prezentoval Tom Ochinero, což je SpaceX Senior Director.

ŽIVĚ A ČESKY: Druhý pokus o start Sojuzu s Progressem

V životě mají fanoušci kosmonautiky několik jistot – Falcon Heavy startuje za půl roku, Nauka za dva a Sojuzy nemají odklady. Poslední pravidlo však včera dostalo povážlivou trhlinu – start rakety Sojuz 2-1A se musel odložit. Jedno z ramen, které se odděluje v poslední minutě se odklopilo správně, ale druhé, které se odděluje 15 sekund před startem, zůstalo na svém místě. Rusové proto odložili start o 2 dny, čímž padá i možnost využít superrychlý přeletový profil k ISS. Ani přesto ale tento start nevynecháme a přineseme Vám jej s českým komentářem.

Expresní linka na ISS

Tento čtvrtek mělo dojít k prvnímu letu ruské zásobovací lodi Progress po takzvaném superrychlém letovém profilu. Loď měla u Mezinárodní kosmické stanice zadokovat už 3,5 hodiny po startu. Doposud se používal rychlý letový profil v délce trvání šest hodin. Ke startu nakonec nedošlo a v náhradním termínu stanoveném na tuto sobotu bylo nakonec řečeno, že se poletí delším dvoudenním profilu a premiéra rychlejšího profilu se odkládá. To ale nebrání tomu, abychom se na tento zajímavý manévr nepodívali blíže. Možná někoho překvapí, že let k cílovému tělesu v délce trvání 3,5 hodiny není vůbec rekordní. Více už v článku.