Dalších sedm dní mizí nezadržitelně v propadlišti historie a než skočíme rovnýma nohama do nového týdne, musíme si ještě připomenout, co nám vlastně uplynulé dny přinesly na poli kosmonautiky. V duchu nejlepších tradic posledních let jsme se ani tentokrát nenudili. V hlavním tématu si posvítíme na důležitý test při vývoji evropských technologií pro přistávání raket. U evropských nosičů ještě zůstaneme, protože na kosmodromu v Kourou se naskytl první pohled na raketu Ariane 6 na rampě. Dočkáte se ale i zmínky o novém rekordu firmy SpaceX, nevynecháme ani test Starship 25 a ukážeme si krásné fotky ze startu rakety Delta IV Heavy. Jak sami vidíte, čeká nás toho hodně, tak pojďme na to.
První zážeh Promethea
Práce na vývoji znovupoužitelného motoru pro evropské rakety pokračuje! Nyní přešel přes důležitý milník – raný prototyp motoru Prometheus zvládl plný statický zážeh o délce 12 sekund. K této události došlo 22. června u francouzského města Vernon, kde má ArianeGroup své testovací středisko. Podle vyjádření této firmy, která v rámci kontraktu s ESA vyvíjí motor Prometheus, budou testy pokračovat na konci letošního roku v německém Lampoldshausenu, kde má německá agentura DLR testovací stanoviště.
Raketový motor Prometheus patří do kategorie motorů s tahem okolo 100 tun a při jeho výrobě se v široké míře používají nové materiály a výrobní metody – cílem je snížit náklady na pouhou desetinu ve srovnání s motorem Vulcain 2, který známe z raket Ariane 5 a jehož modernizovaná verze Vulcain 2.1 bude pohánět centrální stupeň Ariane 6. Prometheus spaluje kapalný kyslík a kapalný metan. Práce s tímto palivem není mimořádně náročná a navíc hoří čistě. To vše snižuje náklady na pozemní činnosti před startem i po něm. Inženýři ale také pracují na verzi tohoto motoru, která by si poradila s tradiční směsí zkapalněného kyslíku a vodíku.
Motor Prometheus dostal od inženýrů schopnost měnit tah i provádět více zážehů. Díky využití výše zmíněných pokročilých výrobních metod včetně aditivních (3D tisk) bylo možné snížit počet dílů, které tvoří motor, což vede ke zrychlení výroby a snížení množství odpadů. Pro zkoušky ve Vernonu a Lampoldshausenu je Prometheus připojen k prototypu znovupoužitelného raketového stupně označovaného Themis, který se vyvíjí souběžně s tímto motorem. Později se počítá s tím, že kombinace motoru a stupně provede několik testovacích poskočení, při kterých se vznese několik metrů vysoko, aby bylo možné prověřit letové a přistávací schopnosti. Získané poznatky z vývoje motoru Prometheus a stupně Themis by se v budoucnu měly stát běžnou součástí nové rodiny evropských raket.
Kosmický přehled týdne:
Systémy pro novou evropskou raketu Ariane 6 se připravují na sérii statických zážehů – mobilní obslužná věž, která chránila raketu sedící na startovní rampě evropského kosmodromu ve Francouzské Guyaně, se odsunula. 22. června se dveře mobilní věže otevřely a celá konstrukce odjela na kolejích dozadu. Celý proces, který trval zhruba půl hodiny, byl nácvikem na přípravy série statických zážehů motoru Vulcain 2.1. Tyto zážehy proběhnou přímo na startovní rampě jakožto součást probíhajících příprav na historicky první start nové rakety Ariane 6. Odsunutí obslužné věže (a poté i její návrat) navíc prověřily další aspekty pozemní infrastruktury Ariane 6. Fotografům se také poprvé naskytl pohled na raketu Ariane 6 na rampě. Tento nosič však není určen k letu – jeho úkolem je prověřit procesy montáže, elektrických a palivových spojení, přenos telemetrie atd. Po doručení do Francouzské Guyany jsou centrální a horní stupeň v horizontální poloze spojeny a následně v jednom kuse převezeny na rampu. Tady dojde v útrobách obslužné věže ke vztyčení převezené sestavy a připojení pomocných urychlovacích stupňů na tuhé pohonné látky i aerodynamického krytu s nákladem. Zmíněné spojování v horizontální poloze snižuje časové i finanční náklady na předstartovní přípravu a u raket Ariane se používá poprvé.
22. června (v tomto článku dost oblíbené datum) provedla firma SpaceX na základně Boca Chica spin-prime test motorů Raptor na Starship 25. Sama firma v následném tweetu zkoušku označila jako chill and spin test, tedy zkouška ochlazení a roztočení. Při tomto typu testů se postupuje stejně, jako kdyby mělo jít o statický zážeh – jediným rozdílem je, že po roztočení turbočerpadel a doručení pohonných látek do spalovací komory nedojde k zážehu směsi. Aktuální odhady hovoří o tom, že by ke statickému zážehu Starship 25 mohlo dojít 26. června mezi 15:00 a 23:59 místního času (22:00 – 6:59 SELČ). Připomeňme, že Starship 25 má společně se Super Heavy B9 vyrazit na druhý integrovaný let celé sestavy. Elon Musk navíc v nedávném rozhovoru oznámil, že by ke startu mohlo dojít v ideálním případě do 6 týdnů a díky „tisícovce změn“ očekává vyšší naději na úspěch. Zajímavou novinkou má být tzv. hotstaging, tedy zážeh motorů na Starship, v době, kdy ještě pracují motory SuperHeavy. Raketa proto v horní části dostane prstenec s průduchy k odvodu spalin a tepelnou izolaci horní části nádrže. Bližší informace najdete v článku na ElonX.
Včerejší start Falconu 9 na misi Starlink 5-12 jsme z časových důvodů nevysílali živě a tak se k němu vrátíme alespoň zde. Původně mělo k vynesení 56 družic Starlink dojít už 13. června v 15:56 našeho času, ale počasí na Floridě nebylo dobré a SpaceX proto využila záložní startovní okno. Meteorologové sice slibovali jen 40% pravděpodobnost dobrých podmínek, ale to se během chvíle zlepšilo na 75 %. Falcon 9 tedy z rampy SLC-40 odstartoval v 17:35 našeho času. To znamenalo, že se opět posunul rekord v krátkosti rozestupu mezi starty Falconů z jedné rampy. Jen o 4 dny, 17 hodin a 14 minut dříve totiž z této rampy startoval Falcon 9 s družicí Satria. Při misi Starlink 5-12 byl použit první stupeň poosmé a úspěšně dokázal přistát na mořskou plošinu Just Read the Instructions. Speciální pozornost si však zaslouží aerodynamický kryt, jehož obě poloviny byly použité. První z nich letěla na svou sedmou misi a druhá dokonce na desátou.
Přehled z Kosmonautixu:
V této části Kosmotýdeníku najdete pokaždé přehled všech článků, které jsme na webu vydali během uplynulého týdne, přičemž vydáváme minimálně dva články o kosmonautice denně, pojďme na to. Začali jsme pozvánkou na přímý přenos Falconu s družicí Satria, který však byl kvůli silnému výškovému větru odložen, ale o den později už se vše podařilo. Seznámili jsme Vás s novinkami kolem příprav projektu lunární stanice Gateway, nebo s objevem sondy Parker Solar Probe. Seriál o programu Vostok se sice chýlí ke konci, ale v úterý vyšel již jeho 28. díl. Následovala pozvánka na start Delty IV Heavy s utajeným nákladem, který však byl odložen. Ve speciálním, velmi podrobném, článku jsme Vás seznámili s výsledky vědecké analýzy vzorků přivezených z planetky Ryugu. Vypadalo to, že bychom se ve čtvrtek mohli dočkat dvou komentovaných startů v rozmezí cca 6 minut, ale posun Delty IV Heavy tyto plány zhatil. Starty Falconu 9 na misi Starlink 5-7 i Delty IV Heavy na misi NROL-68 nakonec proběhly úspěšně i s českým komentářem. V seriálu o experimentálních letounech, které měly vliv i na kosmonautiku, jste si mohli přečíst o stroji X-15. 22. června se dva ruští kosmonauti vydali na výstup do volného prostoru a hned v dalším článku byla řeč o významném milníku ve vývoji firmy RFA. Evropský teleskop Euclid má již nádrže naplněny pohonnými látkami a jeho mise ke studiu temné energie a temné hmoty je tak opět o krok blíže. Právě na tyto fenomény si důkladně posvítil náš sobotní článek. V sobotu odpoledne jsme Vás ještě pozvali na červnovou Kosmoschůzku.
Snímek týdne:
Babo raď! Přesně takové pocity jsem měl při rozhodování, který ze dvou snímků prezentovaných United Launch Alliance, mám vybrat jako snímek týdne. Nakonec jsem rozhodl šalamounsky a snímky týdne budou tentokrát dva. Důvod je prostý – Delta IV Heavy vytváří při každém startu nezapomenutelnou ohnivou podívanou. Mise NROL-68 však bohužel byla předposledním startem téhle mimořádné rakety.
Video týdne:
Také video týdne bude patřit startu Delty IV Heavy na utajenou misi NROL-68. Jelikož šlo o náklad pro Národní úřad vojenského kosmického zpravodajství, tak oficiální informace pochopitelně chybí. Na základě nepřímých náznaků (místo startu, dráha letu, zvolená raketa, srovnání s dřívějšími starty) se dá usuzovat, že na palubě byla družice z řady Orion (též označována Mentor) určená k elektronickému zpravodajství. Dominantou těchto družic je obří síťová anténa, která může mít průměr až 100 metrů, což tyto družice řadí mezi největší na světě. S pomocí této antény je možné z geostacionární dráhy zachytávat elektronické signály z pozemních, námořních i leteckých zdrojů včetně družic na nízké oběžné dráze Země. Ale zpět ke startu samotnému. Firma ULA po každém startu vytváří mimořádně povedené sestřihy. Volba do rubriky Video týdne tedy byla tentokrát jasná.
Zdroje informací:
https://www.esa.int/
https://www.esa.int/
https://twitter.com/
https://www.elonx.cz/
https://www.elonx.cz/
https://twitter.com/
https://twitter.com/
Zdroje obrázků:
https://www.nasaspaceflight.com/…France_22_June_2023_pillars-1170×686.png
https://www.nasaspaceflight.com/…/Prometheus_and_Themis_test_ArianeGroup_1.png
https://www.nasaspaceflight.com/wp-content/uploads/2023/06/Themis_demonstrations_pillars.jpg
https://www.esa.int/…/24946935-1-eng-GB/Ariane_6_-_Test_Removal_of_Mobile_Gantry.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FzUzFxvaEAEn7uv?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/FzP43k2aQAEcHCC?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/FzP5BTlagAAgNfP?format=jpg&name=4096×4096
Opravdu dechberoucí záběry ve videu týdne.
PS: koukám že máme nového autora kosmotýdeníku
Ano, ULA tohle prostě umí a navíc když má tak povedenou modelku. 🙂
Novým autorem Kosmotýdeníku určitě nejsem. Už jen proto, že jsem jej dříve psal a hlavně je to jen výjimečná výpomoc, protože Lukáš nestíhal kvůli pracovnímu vytížení a tak mne požádal o sepsání. 😉
Pokud to chápu správně, tak Evropa plánuje „pouze“ 10-15 let „zpoždění“ pro opakovatelně použitelné raketové nosiče. Reálně z toho může být klidně 20 let. To je velmi smutné kam jsme se to s tou dotační a nejen s tou politikou dostali.
Stejně jako Evropa jsou na tom i jiné kosmické agentury či soukromé firmy. Mnohé jsou oproti Evropě ještě více pozadu. Nevidím tedy důvod, proč bychom to měli nějak zdůrazňovat. Znovupoužitelnost je fajn, ale nedělejme z ní zlaté tele, které musí každý za každou cenu mít, jinak jeho projekty nestojí za nic. Stojím si za tím, že i rakety na jedno použití mají v kosmonautice stále své místo a udělají spoustu dobré práce.
Opravdu dechberoucí záběry ve videu týdne.
PS: koukám že máme nového autora kosmotýdeníku
Ano, ULA tohle prostě umí a navíc když má tak povedenou modelku. 🙂
Novým autorem Kosmotýdeníku určitě nejsem. Už jen proto, že jsem jej dříve psal a hlavně je to jen výjimečná výpomoc, protože Lukáš nestíhal kvůli pracovnímu vytížení a tak mne požádal o sepsání. 😉
Pokud to chápu správně, tak Evropa plánuje „pouze“ 10-15 let „zpoždění“ pro opakovatelně použitelné raketové nosiče. Reálně z toho může být klidně 20 let. To je velmi smutné kam jsme se to s tou dotační a nejen s tou politikou dostali.
Stejně jako Evropa jsou na tom i jiné kosmické agentury či soukromé firmy. Mnohé jsou oproti Evropě ještě více pozadu. Nevidím tedy důvod, proč bychom to měli nějak zdůrazňovat. Znovupoužitelnost je fajn, ale nedělejme z ní zlaté tele, které musí každý za každou cenu mít, jinak jeho projekty nestojí za nic. Stojím si za tím, že i rakety na jedno použití mají v kosmonautice stále své místo a udělají spoustu dobré práce.