Naši pravidelní čtenáři nejspíš společnost RFA (Rocket Factory Augsburg) už dobře znají, protože o ní nepravidelně informujeme a to hned, jak se objeví nějaká zajímavá novinka. Tato ostře sledovaná společnost z Německa totiž chce vstoupit na trh s malými nosiči a má i mnohem ambicióznější plány do budoucna. Jen připomenu, že společnost vyvíjí raketu RFA One s pohonem Helix. Dokončením zážehu v plné délce byl tento raketový motor kvalifikován pro ostrý let a přiblížil společnost zase kousek blíže ke skutečnému startu. Testu předcházelo několik kratších zážehu a bylo to vůbec poprvé v Evropě, kdy čistě soukromý subjekt úspěšně odzkoušel horní stupeň s tímto typem raketového motoru.

Horní stupeň fungoval bezchybně a absolvoval celou automatickou sekvenci o délce 310 sekund, aniž by došlo k jakémukoli překročení limitů. Doba chodu motoru byla 280 s a po testu nebylo zaznamenáno  žádné poškození. „Jedná se o první úspěšnou kvalifikační zkoušku našeho horního stupně a jsme nesmírně hrdí na náš tým, že se mu podařilo navrhnout, zkonstruovat a otestovat tak časově i finančně úsporným způsobem.“ Uvedl Dr. Stefan Brieschenk, provozní ředitel společnosti. Získaná data umožní vyladit všechny subsystémy stupně a to jak pro horní, tak dolní část rakety. Dalším velkým krokem bude zkouška zážehu prvního stupně. Cílem jsou nízké náklady na vývoj celé rakety. Tým si na tom zakládá a tato taktika je i součástí PR společnosti. Test proběhl ve Švédsku v Esrange Space Center a doposud jde o největší úspěch RFA. Testy by však v budoucnu měly probíhat na novém stanovišti v Lampoldshausen v Německu. Podle dohody uzavřené v roce 2022 s DLR si RFA pronajme a bude používat testovací místo P2.4. Zatímco DLR poskytne základní infrastrukturu, RFA vybuduje vlastní zkušební stanoviště a podpůrnou infrastrukturu. Celkově se plánují investice v řádu jednociferných milionů. RFA tak bude mít možnost poprvé otestovat a provozovat svůj raketový motor Helix i v Německu.

Kosmodrom SaxaVord Spaceport v nejsevernější části Velké Británie. Obr: RFA

Až dosud byly testovací stanoviště v Lampoldshausenu využívány pouze DLR, ESA a ArianeGroup. RFA je jednou z prvních nových vesmírných společností, které dostaly tuto příležitost. Testování motoru Helix dosud probíhá pouze ve švédském Esrange. Provoz na tomto místě bude ale i nadále pokračovat. Ovšem možnost testování v Německu zjednodušuje nejen logistiku, ale také byrokracii, protože jsou známy schvalovací postupy a eliminují se exportní a importní problémy. Rovněž se prohlubuje spolupráce mezi DLR a RFA. Pokud Vás zajímá odkud proběhne první pokus o start, tak i tato informace je už známa. Uskuteční se z nejsevernějšího bodu Velké Británie, kde se nachází SaxaVord Spaceport. Komerční kosmodrom na Shetlandách má ideální polohu pro RFA pro vynášení nákladů s vysokou kadencí na polární a sluneční synchronní oběžné dráhy. Stávající logistika a infrastruktura, připravenost na start, stejně jako rychlá implementace a mentalita přizpůsobování byly klíčovými faktory, proč se RFA rozhodla pro partnerství se společností SaxaVord. Díky víceletému partnerství, které zahrnuje investice v dvouciferném rozsahu milionů liber RFA buduje svou rampu pro start, aby mohla poskytovat své služby individuálně a flexibilně podle požadavků zákazníků. Odpalovací stanoviště RFA je vůbec první rampou pro vertikální orbitální starty raket ve Velké Británii. V budoucnu bude ale odpalovací rampa využívána nejen pro orbitální starty, ale také pro testování a kvalifikaci prvních stupňů rakety RFA ONE. Očekává se, že tyto testy začnou v roce 2024. První start bude na 500 km vysokou sluneční synchronní oběžnou dráhu.

Úplnou novinkou je pak oznámení o podepsání závazné smlouvy s francouzskou kosmickou agenturou CNES. Nově tak RFA bude nabízet i služby z Kourou Space Center (CSG) ve Francouzské Guyaně. RFA bude tedy schopna nabídnout zákazníkům všechny sklony od rovníkových po polární. To výrazně rozšiřuje portfolio oběžných drah, které jsou k dispozici zákazníkům. K dispozici budou dráhy GTO, MEO, GEO, lunární a dokonce i meziplanetární profily misí. Díky tomu je možný ještě flexibilnější a přesnější servis všech typů misí pro pozorování Země, až po větší konstelace. V rámci otevřeného výběrového řízení CNES na otevření kosmického střediska Kourou Space Center (CSG) komerčním poskytovatelům služeb vyhrála RFA, která bude operovat ze stanoviště ELM-Diamant a to nejdříve od roku 2025. Toto stanoviště je významné. Psala se zde totiž historie evropské kosmonautiky a RFA na ní bude moci navázat. V ESA se tak začíná postupně projevovat vůle k větší otevřenosti k soukromým subjektům a snaha o komercializaci celého sektoru, podobně jako NASA.

O společnosti Rocket Factory Augsburg

Kdyby přeci jen někdo nevěděl, kdože to vlastě ta společnost RFA je a čím se zabývá, tak přináším krátký přehled aktiv. Klíčový je nyní vývoj a výroba rakety RFA One s nosností na nízkou oběžnou dráhu (LEO) 1 300 kg. S tím je spojen i vývoj raketového motoru s uzavřeným cyklem Helix s tahem 100 kN, 325 s Isp na kerosin a kapalný kyslík. Motor bude ve verzi vakuum použit i na horním stupni rakety. Celkem jich bude na raketě 10. Devět v prvním a 1 na druhém stupni. Třetí stupeň bude obsahovat motory Fenix. Do budoucna se počítá s opětovně použitelnými prvky. Hlavně záchrana motorů prvního stupně. Celý proces stavby rakety by měl připomínat automobilový průmysl. Společnost by ráda vyráběla rakety pásovou metodou. Další projekt na kterém společnost dělá je transportní stupeň (OTV) Redshift pro složitější operace na oběžné dráze, jako je doplňování paliva, přístup do cislunárního prostoru, dodávky energie, řízení a navádění družic a další. Poháněná bude motorem Fenix na nitrometan (CH3NO2).

Raketa RFA ONE je německou odpovědí na trh levných nosičů. Obrázek: RFA

Další doménou RFA mají být velmi nízké náklady. Základní cena se má pohybovat už od 3 000 dolarů za kilogram na oběžnou dráhu se startem z kosmodromu SaxaVord. Což bude v podstatě první komerční kosmodrom v kontinentální Evropě. Do budoucna pak společnost plánuje vetší rakety a rozvoj raketových technologií v Evropě. Zásadní je hlavně pohon. V červenci 2021 se společnost RFA stala první firmou v Evropské unii, která úspěšně vyvinula a otestovala motor s postupným spalováním a provedla úspěšnou zkoušku zážehu. Tím se RFA stala teprve třetí komerční společností na světě, která úspěšně otestovala raketový motor s uzavřeným pracovním cyklem ve velkém měřítku. V srpnu 2022 následovala kampaň vrcholící zážehem motoru Helix v letové konfiguraci s celkovou dobou hoření 74 sekund. Tentýž motor byl třikrát zažehnut a řízeně zastaven, aniž by bylo nutné vyměnit jakékoli komponenty a poslední milník otestoval motor v plné délce 280 sekund. Technologie s uzavřeným pracovním cyklem se vyznačuje vyšší účinností a výkonem ve srovnání s konvenčními raketovými motory s otevřeným cyklem. Částečně nespálené výfukové plyny z turbočerpadla jsou přiváděny do hlavní spalovací komory, čímž se zamezuje uvolňování nespáleného paliva. Recyklace výfukových plynů výrazně zvyšuje účinnost nosné rakety a zároveň snižuje náklady na start.

Jak je to doopravdy?

To vše zní samozřejmě velmi hezky, ale má to jeden háček. Rocket Factory Augsburg totiž není tak úplně klasickou soukromou firmou, která by měla svého zakladatele, jak by se dalo čekat. RFA byla původně založena v roce 2018 jako Rocket Factory Augsburg GmbH, společností s ručením omezeným a mnohem známější MT Aerospace Holding GmbH – sama podporovanou OHB SE. Což je jedna z největších leteckých společností v Německu. Největším akcionářem je pak Jean-Jacques Dordain, bývalý ředitel ESA. RFA se pak v roce 2019 transformovala na akciovou společnost – Rocket Factory Augsburg AG. Samotná společnost MT Aerospace Holding GmbH je financována společnostmi MT Aerospace a Apollo Capital Partners GmbH, malým investičním nástrojem používaným generálním ředitelem společnosti MT Aerospace Hansem Steiningerem. RFA se v průběhu let rychle rozšířila s pomocí interního financování od OHB a využívá strukturu akcií, která nabízí některé lepší možnosti financování než struktury s ručením omezeným, které používá například další kosmická společnost z Evropy Isar Aerospace. V průběhu let zůstaly OHB a MT Aerospace hlavním akcionářem, přičemž Jean-Jacques Dordain zůstal jedním z větších nevýkonných akcionářů. Management tvoří Jörn Spurmann a Stefan Brieschenk.

Plány společnosti Avio na časové ose. Je zřejmé, že po roce 2030 počítají též s opětovně použitelnou raketou. Respektive částečně použitelnou. A patrný je i přechod na kapalné pohonné látky. Obrázek Avio

Ti drží dohromady zhruba 10 % akcií. Zaměstnanci vlastní přibližně dalších 5-10% akcií společnosti, zatímco Jean-Jacques Dordain také zůstává v dozorčí radě RFA. Menší investoři nyní využívají konvertibilní dluhopisy k získání přístupu k akciím RFA, jako je Kalodion Fonds. To však není vše na firmu je navázána ještě vývojová skupina či tým, který se označuje zkratkou SPRT (Special-Projects Rocketry Team). Informací není mnoho, ale lze se domnívat, že  SPRT je v podstatě interní pracovní skupina RFA a potažmo OHB, která se specificky zabývá potenciálními budoucími kosmickými technologiemi, novými způsoby provozu a výroby raket a vším co směřuje spíše do budoucna. S touto pracovní skupinou se RFA dívá do budoucnosti, aby zjistila, kam směřuje kosmický průmysl, ale také analyzuje, jak by mohla implementovat potenciální zjištění do svého vlastního výrobního procesu. Jedno však vyplývá jasně. Společnost má pořád kořeny a vazby na politický kapitál. Což může být do jisté míry výhoda, ale i nevýhoda. Jako nevýhodu osobně vidím možný pomalý rozvoj společnosti. Logicky kvůli menšímu tlaku na další vývoj. Zejména pokud bude první série raket úspěšná a příjmy ze státních smluv zajištěny. Nicméně je brzy vynášet soudy a bude třeba počkat do budoucna, zda je tento model správný. Každopádně je to oproti minulosti posun.

A ještě jedna věc se nám začíná rýsovat. Jakési frakce, které bych rozdělil do tří skupin podle zemí. Německá část, která podporuje vlastní firmy a průmysl a jejich propojení na statní sektor. Nejviditelnější je zatím právě společnost RFA. Pak tu máme francouzkou část a dění okolo agentury CNES a snaha o vývoj znovupoužitelné rakety. Znám je projekt společnosti MaiaSpace, což je dceřiná společnost ArianeGroup, která se pokouší o raketu Maia. Poslední pomyslnou frakcí je Itálie a zejména společnost Avio a jejich rozvoj raket řady Vega. Někde jsem dokonce pochytil, že by tu mohla být snaha společnosti Avio se zcela od ESA osamostatnit, ale nepodařilo se mi informaci ověřit, tak prosím brat tuto informaci s rezervou.

EDIT: Upravena věta o Swedish Space Cooperation.

Zdroje informací:
https://www.rfa.space
https://www.metal-am.com/
https://www.rfa.space
https://www.rfa.space

Zdroje obrázků:
https://pbs.twimg.com
https://www.rfa.space
https://www.rfa.space