Každou zimu rozsvítí noční pozemskou oblohu „padající hvězdy“ ze známého a výrazného meteorického roje Geminid. Americká sonda Parker Solar Probe nyní přinesla nové důkazy o události, která tento roj vytvořila. Většina meteorických rojů má původ v kometárních jádrech z prachu a ledu. Když se kometa přiblíží ke Slunci, dochází k vypaření ledu a výronům plynů, což uvolní malé pevné kousky jádra a kometa za sebou nechává prachový pás. Když se tento pomalý proces opakuje dostatečně dlouho, zaplní kometa svou oběžnou dráhu materiálem, který pak (pokud mu přijde do cesty Země) vytváří meteorické roje. V případě Geminid se však zdá, že jejich původcem je planetka, konkrétně 3200 Phaethon. Planetky obvykle nebývají Sluncem ovlivněny tak jako tomu bývá u komet, takže vědci dlouho nevěděli, co způsobilo, že Phaethon vytvořil takový pruh drobných částic.
„Opravdu zvláštní je, že víme, že Phaethon je planetka, ale když se přiblíží ke Slunci, vypadá to, že na něm dochází k nějaké aktivitě ovlivněné teplotou, což planetky většinou nedělají,“ říká Jamey Szalay z Princeton University. Právě on je spoluautorem vědeckého článku, který vedl Wolf Cukier a který nedávno vyšel v odborném časopise The Planetary Science Journal. Výzkumníci vycházeli z předešlých prací Szalaye a jeho kolegů z mise Parker Solar Probe včetně snímků Geminid z týmu Karl Battamse. Postupně se jim podařilo složit obraz struktury a chování velkého oblaku prachu, který víří v nejvnitřnějších oblastech naší soustavy. Využili přitom dráhy, po které PSP létá – sonda se prosmýkává pouhých pár milionů kilometrů od povrchu Slunce, tedy blíže, než jakákoliv sonda před ní. Vědci tak mohli získat nejlepší přímý pohled na prachová zrnka vyvržená z komet a planetek.
Sonda Parker Solar Probe však nenese žádný přístroj, který by se specializoval na počítání zásahů prachovými částicemi, což by poskytlo přesné údaje o hmotnosti, složení, rychlosti a směru zrnek. Jenže dráhu sondy křížící prachová zrnka do ní naráží ve velké rychlosti, což vytváří jedinečné plazmatické obláčky. Tyto nárazové jevy vytváří jedinečné elektrické signály, které jsou poté zachyceny několika senzory včetně přístroje FIELDS, který měří elektrická a magnetická pole u Slunce. Aby porozuměli původu roje Gemind, využili vědci data ze sondy Parker Solar Probe k modelování tří scénářů, které mohly vést k současnému stavu. Poté porovnali tyto modely s tím, co zjistila pozemská pozorování. Ukázalo se, že modely, které pracovaly s nějakou „násilnou“ událostí, byly v největší shodě s měřeními od Parker Solar Probe. To by naznačovalo, že Geminidy mohly vzniknout vlivem nějaké rázné události – třeba vysokorychlostní kolize s jiným objektem, či výbuchem / rozpínáním plynu, ale možností je více.
Přeloženo z:
https://blogs.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/e1/Parker_Solar_Probe_spacecraft_model.png
