Kosmonautika s sebou přináší různé sondy. Některé kolem svého cíle jen proletí, jiné jej zkoumají z oběžné dráhy a některé zamíří přímo na povrch. Právě třetí jmenovaný typ vzbuzuje u fanoušků největší zájem – právem. Během přistání se toho může pokazit mnohem víc, než jen při „běžném“ průletu, nebo vstupu na oběžnou dráhu. Úspěšně zvládnuté přistání je skutečným prubířským kamenem techniky a v dnešním díle našeho prázdninového seriálu TOP5 si připomeneme pět nejúžasnějších přistání. Minulý díl se mezi čtenáři setkal s opravdu nečekanou vlnou úspěchu, doufáme tedy, že se Vám bude líbit také díl druhý.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org
5) Luna 9
Můžeme snad v našem výčtu začít něčím jiným, než historicky prvním měkkým mimozemským přistáním? Tohle prvenství patří sovětské sondě Luna 9, která odstartovala 31. ledna 1966 z kosmodromu Bajkonur na raketě Molnija-M. Dnes nad tím ani nepřemýšlíme, ale před přistáním této sondy nebylo jisté, zda má Měsíc pevný povrch. Existovaly teorie, že Měsíc pokrývá jemný prach a cokoliv na něj přistane, tak se do něj potopí podobně jako do tekutého písku.
Sonda provedla dvě korekce své dráhy a po snížení rychlosti pádu se od zbytku oddělilo přístrojové pouzdro v ochranném obalu. K dosednutí do oceánu bouří došlo 3. února 1966 v 19:45:45 středoevropského času.
Zdroj: http://nssdc.gsfc.nasa.gov/
Pouzdro následně otevřelo své čtyři „okvětní lístky“, které měly sondu stabilizovat na povrchu. Pro komunikaci se Zemí ale bylo Slunce ve špatné poloze a první komunikace tak přišla až 4. února. Sonda se celkem ozvala šestkrát, naposledy to bylo 6. února. Komunikace celkově trvala 8 hodin a 5 minut.
Pozemní týmy dostaly z Luny 9 tři krátké filmy, na kterých bylo vidět nejbližší okolí sondy, horizont a skála v okolí. Snímky byly detailní – šlo na nich rozeznat i milimetrové detaily. Výsledky ukázaly, že Měsíc má pevný povrch a že po něm mohou kráčet lidé. Sovětský lunární program tak mohl pokračovat. To, jak skončil, je věc druhá …
4) Curiosity
Na tenhle okamžik si většina z nás stále moc dobře pamatuje. 6. srpna 2012 totiž k Marsu dorazilo vozítko Curiosity – nejdokonalejší vědecká laboratoř v historii určená k průzkumu Marsu. Všechna dosavadní vozítka přistávala na Marsu relativně jednoduše – základní zbrždění zajistil tepelný štít, pak padák a nakonec došlo k odhození schránky se složeným vozítkem, kolem kterého se nafoukly ochranné airbagy. Tenhle „hopík“ se pak chvíli odrážel od povrchu, až se nakonec ustálil, airbagy se vyfoukly, vozítko se rozložilo a mohlo vyjet na svou misi.
Zdroj: http://images.gizmag.com/
Jenže u Curiosity byla jiná situace. Jeho váha téměř 900 kilogramů způsobila, že použití airbagů nepřicházelo v úvahu. Ty běžné by takový náraz neudržely a zesílené by byly moc těžké a zabíraly hodně místa. Bylo tedy potřeba přikročit k novému modelu přistávání. Vozítko muselo všechno zvládnout samo – signál z Marsu na Zemi letěl téměř 20 minut a nebylo možné posílat pokyny ze Země. V řídícím počítači byl uložený program, který kontroloval správnou funkci všech systémů. Jako první přišel ke slovu největší tepelný štít, jaký byl kdy použitý pro meziplanetární misi. Poté, co sestava zpomalila na 578 m/s, došlo k vystřelení padáku. Jeho průměr byl také úctyhodný – 16 metrů. Ani tak velký padák ale nemohl v řídké atmosféře rudé planety dostatečně zpomalit náklad. Ve výšce 1,8 kilometru tak došlo k nejnáročnější části přistání.
Zdroj: http://www.aljazeera.com/
Z vnějšího ochranného pouzdra se oddělilo složené vozítko, na jehož zádech byla připojená konstrukce z trubek, nádrží a trysek. Tento nebeský jeřáb měl v každém rohu dvě trysky na hydrazin. Právě díky tomuto motorickému přistávání vozítko domanévrovalo k povrchu. Pár metrů nad ním se z konstrukce jeřábu začala odvíjet nosná lana dlouhá sedm metrů. Vozítko během spouštění vyklopilo svá kola a po kontaktu s povrchem v kráteru Gale došlo k odpálení lan, načež nebeský jeřáb odletěl pryč a havaroval zhruba 650 metrů od místa přistání. Nejnáročnější přistávací manévr v historii kosmonautiky byl u konce. U dalších, podobně velkých roverů by se tento postup měl opakovat.
3) Philae
Můžeme považovat bombardování komety v podání sondy Deep impact za přistání? Jistě ne, stejně jako se dopad sovětské Luny 2 nepovažuje za první přistání na Měsíci, ale pouze za první kontakt lidmi vyrobené techniky s Měsícem. Co se přistání na kometě týče, museli jsme si počkat až na 12. listopadu roku 2014, takže většina z nás má tyto momenty ještě v živé paměti. Ale opakování je matka moudrosti a třeba se k tomuto článku dostane někdo i za pár let a tak není od věci si zmapovat celou misi.
Sto kilogramů vážící pouzdro Philae se na dlouhou cestu vesmírem vydalo už v březnu roku 2004 ve spojení s mateřskou sondou Rosetta. Ta po deset let dlouhé cestě vesmírem vstoupila na začátku srpna 2014 na oběžnou dráhu okolo jádra komety 67P/Čurjumov-Gerasimenko. bylo to poprvé v historii, kdy lidský výtvor kroužil kolo jádra komety. Až doposud jsme mohli komety zkoumat jen během krátkých průletů. Rosetta tak mohla zmapovat povrch v nevídaných detailech.
Zdroj: http://www.esa.int/
Ale zpět k pouzdru Philae. To se 12. listopadu 2014 podle plánu oddělilo od sondy Rosetta a započalo sestupný manévr k jádru. Sestup nebyl řízený – k oddělení došlo v předem danou chvíli a přírodní zákony se postaraly, že modul klesal do předem vybrané lokality pojmenované Agilkia. Do ní skutečně dosedl, ale ve chvíli, kdy se měla aktivovat přítlačná tryska, aby mohlo dojít k vystřelení kotvících harpun, nastal problém. Tryska se neaktivovala a modul se od povrchu odrazil. Tak se to stalo ještě třikrát, až nakonec modul skončil v málo osvětlené trhlině.
Zdroj: http://www.esa.int/
Pro provoz landeru tu ale bylo příliš málo světla, které přes solární panely dodávalo energii. Philae tak musel spoléhat na vlastní baterie. Během základní mise nasbíral lander většinu plánovaných vědeckých dat a zhruba 60 hodin po přistání už zásoby energie klesly natolik, že Philae přešel do hibernace. Jak se ale kometa blíží na své dráze ke Slunci, dopadá na povrch jádra stále více paprsků. 13. června roku 2015 začal modul komunikovat se sondou. Světa už na jeho panely dopadalo tolik, že Philae mohl začít opět pracovat. Nechme se překvapit, jak bude tohle velké dobrodružství pokračovat.
Zdroj: http://www.jpl.nasa.gov/
2) Huygens
Bylo 14. ledna 2005, když si Evropská kosmická agentura připsala rekord v nejvzdálenějším přistání lidského výtvoru od Země, který dosud nebyl překonán. 318 kilogramů vážící modul Huygens tehdy měkce dosedl na povrch Saturnova měsíce Titan. Zakončil tak více než sedm let trvající cestu vesmírem, kdy byl spojený s americkou sondou Cassini, od které se oddělil jen tři týdny před přistáním.
Titan je fascinující svět – ač se jedná o měsíc, má atmosféru, která je dokonce o 60% hustší, než na Zemi. Existuje tu analogie k pozemskému koloběhu vody – jen s tím rozdílem, že kvůli nízkým teplotám je tu voda nahrazena jednoduchými uhlovodíky. Tečou tu metanové a etanové řeky, které se vlévají do jezer, odkud se uhlovodíky vypařují, formují mraky, ze kterých prší zkapalněný metan či etan.
Zdroj: http://media-2.web.britannica.com/
Právě do tohoto světa měl Huygens přistát. Sestup byl zpomalován padáky a modul už během klesání prováděl snímkování krajiny pod sebou i různá další měření. Sestup trval 2 hodiny 32 minut a 15 sekund. Huygens dosedl do oblasti, kterou bychom mohli připodobnit k pozemským bažinám. Přistání nebylo tolik tvrdé, jako kdyby se jednalo o klasické sednutí na kámen, ale zdaleka nešlo ani o „šplouchnutí“ při dopadu do kapaliny. Velmi neodborným termínem bychom mohli přistání přirovnat k „mlasknutí“ do bláta.
Tohle „bláto“ ale bylo poměrně tuhé. Podle analýzy bylo z velké části tvořeno tuhým metanem a křemičitany. Naměřená data se už během sestupu a také po něm posílala na sondu Cassini, která zajišťovala jejich odesílání na Zemi. Sonda dokázala po přistání pracovat ještě 4 hodiny, ale sonda Cassini se už dvě hodiny po dosednutí schovala za obzor. Pozemní týmy však zachytávaly nosnou frekvenci ještě o dvě hodiny později – žel už bez využitelných dat.
Sluší se také připomenout, že v rámci tohoto projektu došlo ke smutné chybě, o které se příliš neví. Programátorská chyba způsobila, že se polovina dat odeslaných na sondu Cassini neuložila do její paměti a nemohla tak být odeslána na Zemi. I tak je ale přistání na Titanu považováno za úspěch – jak po technické, tak i vědecké stránce. Poprvé jsme totiž zblízka prozkoumali svět, který by za jistých okolností mohl hostit velmi primitivní formy života. Zda tomu tak opravdu je, by měly prokázat některé budoucí mise. Titan je však daleko a mnoho projektů na něj pohříchu nepamatuje.
Zdroj: http://www.astro.cz/
1) Apollo 11
Na první místo našeho žebříčku jsme sice umístili Apollo 11, které se navždy zapsalo do historie jako první pilotovaná výprava, která přistála na cizím tělese, ale náš neskonalý obdiv si zaslouží i všechny další mise v rámci tohoto programu. I ty, které pouze testovaly dílčí technologie a nikdy na Měsíci nepřistály. Jejich úspěchy totiž vydláždily cestu k největšímu dobrodružství v dějinách kosmonautiky – k šesti pilotovaným přistáním na povrchu Měsíce.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org
Do dějin lidstva se navždy zapsal termín 20. červenec 1969, 20:17:39,90 UT, kdy lunární modul Eagle dosedl do Moře klidu. O několik hodin později se Neil Armstrong stal prvním člověkem, který otiskl své stopy do jemného prachu, který pokrývá povrch našeho přirozeného satelitu. O programu Apollo by se toho dalo napsat tolik, že to mnohonásobně překračuje možnosti našeho článku. Využijme tedy těchto řádků spíše k tomu, abychom všem hrdinům, kteří spojili své životy s tímto programem vzdali tichý hold.
Nejznámějšími lidmi z projektu Apollo je 12 mužů, kteří kráčeli po povrchu Měsíce (Neil Armstrong, Buzz Aldrin, Charles Condrad, Alan Bean, Alan Shepard, Edgar Mitchell, David Scott, James Irwin, John Young, Charles Duke, Eugene Cernan a Harrison Schmitt), ale když se řekne „Apollo“, měli bychom si uvědomit, že za realizací tohohle neuvěřitelného dobrodružství stojí tisíce lidí. Jejich um, zručnost a zodpovědný přístup umožnily přetavit sny v realitu a posunout hranice nemožného.
Na Měsíci není atmosféra, která by mohla zahladit důkazy tohoto fenomenálního programu. Cestičky, které astronauti vyšlapali v lunárním regolitu jsou z oběžné dráhy stále dobře vidět a tak je možné, že jednou, za pár desítek, či spíše stovek let budou místa přistání programu Apollo vyhlášena kulturními památkami, kam bude vstup zakázán a turisté budou jen z dálky sledovat, kde to všechno kdysi dávno začalo …
Zdroj: https://upload.wikimedia.org
Víme, že souhrn těchto pěti mimořádně zajímavých přistání nemohl pokrýt všechny důležité momenty s tématem spojené. Přecijen se náš seriál jmenuje TOP5 a nikoliv TOP10. Nedostalo se tak třeba na první přistání na jiné planetě v podání Veněry 7, nebo přistání sond Chang’e-3, Viking, či Mars 3. K tomu ale mohou posloužit Vaše komentáře – vynechali jsem v našem výčtu nějakou sondu, která by si tam podle Vás zasloužila být? Napište nám svůj názor.
Překonat hvězdičkový úspěch minulého dílu asi nepůjde, ale budeme rádi, pokud svůj názor na článek vyjádříte hvězdičkovým hodnocením (maximum je 5 hvězd), případně v komentáři. Za týden, opět v pátek přijde další díl seriálu TOP5, kde rozebereme opět nějaké výjimečné projekty.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
https://cs.wikipedia.org/
http://www.jpl.nasa.gov/
http://www.dlr.de/
https://www.nasa.gov/
http://www.esa.int/
http://www.universetoday.com/
http://nssdc.gsfc.nasa.gov/
http://www.nasa.gov/
https://en.wikipedia.org/
Zdroje obrázků:
http://www.blogcdn.com/www.engadget.com/media/2009/04/russian-probe-landing.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/c/c8/Luna-9-1.jpg
http://nssdc.gsfc.nasa.gov/image/spacecraft/luna-9.jpg
http://images.gizmag.com/inline/curiosity-shield-1.jpg
http://www.aljazeera.com/mritems/images/2012/8/5/20128511293460650_8.jpg
http://www.eltribuno.info/adjuntos/171/imagenes/000/257/0000257904.jpg
http://www.esa.int/…/14277309-1-eng-GB/Philae_descent.jpg
http://www.esa.int/…/Philae_orientation_visualisation.jpg
http://www.jpl.nasa.gov/images/cassini/huygens-descent-browse.jpg
http://media-2.web.britannica.com/eb-media/63/97263-004-BE71CA07.jpg
http://www.astro.cz/images/obrazky/original/titan_disr_5altitudes_composite.jpe
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/1/1e/Apollo_11_first_step.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/895px-Aldrin_Apollo_11_original.jpg
Myslím že jste vybrali velmi dobře. Jistě, moje milovaná Hayabuza tam chybí :-)) alespoň v první desítce by měla být určitě. Mistrovský improvizační a inženýrský výkon a promyšlená konstrukce. Japonci umí.
Hayabusa byla bezpochyby úžasná mise. Nevylučuji, že se jí budeme věnovat v nějakém z dalších dílů (prozätím koketuji s myšlenkou dílu o zachráněných projektech, které vypadaly ztraceně – třeba Hayabusa, nebo Apollo 13 – ale je to zatím jen ve fázi úvahy nad tématem). Nicméně nejsem si tak úplně jistý, zda to, co Hayabusa předvedla můžeme považovat za přistání v pravém slova smyslu. 🙂
prave taky diel som chcel navrhnut 🙂 ale pozeram, ze je to celkom obvious myslienka. ono celkovo u starsich / dlhsich misii sa velmi casto sklonuju prave uspechy a o tom, co a ako sa pokazilo sa hovori iba pri par misiach.
Do top 10 bych přidal ještě NEAR Shoemaker, i když… nebyl to spíš jen tvrdý dosed? Vysílala po dosednutí? Nevzpomínám si teď.
Z této pětice je pro mě jasné Apollo 11, Curiosity a Huygens.
Za sebe přidám Veneru 9 (první opravdové přistání na Venuši – předchozí byla spíše atmosférická pouzdra – navíc ten princip byl skoro geniální).
Surveyor 1 (na rozdíl od Luny 9, která byla výsledkem velkého počtu neúspěšných pokusů, se Američanům podařilo měkké přistání hned napoprvé a navíc pěkně na trojnožku).
Pathfinder (další geniální originalita).
No jo. Z pětice je šestice 🙂
Tiež si myslím, že v tomto článku mala byť spomenutá aj Venera 9.
Uvažoval jsem spíše o Veněře 7, ale bohužel na ni mezi ostatními projekty nezbylo místo. nevěděl jsem, který jiný vyřadit na její úkor.
Veněra byl úžasný projekt. Trochu problém je v tom, že každá nová sonda se posunula oproti předchozí jen o malý kousek. První přistála sedmička, ale měla velký problém vůbec odeslat alespoň nějaká data. První fotky poslala až devítka. Tedy kderou zvolit? Osobně bych volil sedmičku, protože to bylo první přistání na cizí planetě a zároveň v nejagresivnějším prostředí. Pokud by se posuzoval celý program, tak by Veněra neměla chybět v žádném případě.
Program Venera bych rozdělil na dvě velmi odlišné části:
1) Venera 4-8, což byla atmosférická pouzdra na padáku, která jen odesílala data při sestupu atmosférou příp. i z povrchu, ale nebyla zařízena na přistání. Prostě dopadla.
2) Venera 9-14, což byl proti předchozím evoluční skok a úplně jiné zařízení určené k měkkému přistání, záběrům na okolí a poslední dvě dokonce analyzovaly složení hornin.
Proto je mou favoritkou Venera 9 🙂
Právě 🙂 limit pěti témat je omezující a právě Veněru se mi nikam nepodařilo dostat. Chtěl jsem zpracovat Veněru 7, ale nemohl jsem vymyslet, který jiný projekt bych měl ze seznamu vyřadit.
No, asi by se nikdo nezlobil, kdyby bylo v každém TOPx tématu jiné číslo podle toho, jak je téma obsáhlé, zajímavé a různorodé. Zde by vzhledem k různorodosti Sluneční soustavy a přistávacích sond šest bodů určitě nevadilo, jinde by možná stačily tři.
Ale jestli je to nějaký dlouhodobější koncept, tak Vám do toho samozřejmě mluvit nebudu. V každém případě je to moc pěkně uchopený formát.
Chtěli bychom seriál po dobu prázdnin držet opravdu ve formátu TOP5. Je to sice autorsky trochu náročnější, ale zase díky podrobné selekci probíraných témat by mělo být zajištěno, že se k čtenářům dostanou opravdu jen TOP projekty. 😉
Každopádně děkujeme za pochvalu. Velmi mne těší, že se Vám seriál líbí.
parádní, já bych s tím i souhlasil, každé z přistání bylo něčím mimořádným, jak technikou – Curiosity – nebo Luna9 prostě tím, že to bylo poprvé.
pokud mi paměť slouží, NEAR vysílala z povrchu ještě nějaký čas. Po několika letech jsem četl, myslím, že to bylo po dvou letech, kdy se asteroid dostal poněkud blíže Slnunci, kdy podle vědců mohla sonda poněkud rozmrznout se dokonce pokusili o navázání komunikace zpět, ale už se to nepodařilo.
E111
Zase zajímavý článek. K Venuši: její výzkum (historicky)je fascinující, web Venus Express zveřejňuje spoustu informací, ale moje angličtina …:-(. Byla bych vděčná za článek (-nky), který byl shrnul objevy této mise, případně i shrnul, co vlastně už dneska o Venuši víme. Zda se chystá nějaké další přistání a jak by musel být modul chráněn, jakými technologiemi by musel disponovat, aby tam „přežil“ a mohl pracovat déle atd.
Váš web jsem objevila nedávno a je skvělý!!
Velmi nás těší, že se k nám ráda vracíte. Díky za tip na článek. Ukážu jej kolegům v redakci a třeba se někdo chytí. 😉
Poslat déle pracující sondu (neřku-li rover) na Venuši by byl opravdu obdivuhodný výkon. Buď by musela pracovat při tak vysoké teplotě, ale na to nemáme vhodné materiály především pro počítače a kamery nebo by se muselo vymyslet důmyslné chlazení. Ve sci-fi literatuře, kterou jsem četl (už si na název nevzpomenu), to řešili výkonným jaderným zdrojem pracujícím při velmi vysokých teplotách (kolem 1000 stupňů Celsia), který odčerpával teplo zevnitř sondy a vyzařoval ho do okolí venkovními chladiči rozpálenými právě na tu tisícistupňovou teplotu. Úplně nereálné to s dnešními technologiemi není, ale bylo by to extrémně složité.
Nějakou balónovou atmosférickou sondu bych uvítal. To reálné je. NASA o něčem takovém mluvila, ale v pilotované variantě mi to přijde nepříliš reálné a také nepříliš smysluplné.
A co třeba takto: v atmosféře se bude v klidnější vrstvě pohybovat sonda-letoun. Prudce inteligentní. Na povrchu obrněný vysoce odolný rover s minimem choulostivých částí, tudíž žádný Einstein. A ten bude řízen právě tím letounem nahoře.
Měl bych výhradu k sovětským pokusům . Krom toho že byly jednoúčelové jejich výsledek se zakládal na nekonečné opakování “ dokud se to nepovedlo „. Příkladně “ mluvící míče“ typu Ranger – tam se sovětům povedl asi desátý pokus u Vener je to obdobné. Nekonečné opakování zpomalovalo vývoj a ve svém důsledku vedlo k zaostání sovětské/ ruské meziplanetární kosmonautiky tak, až nyní není vůbec žádná / nyní = posledních 25 let /.
Na top 10 bych jinak navrhl Viking pro perfektní přistání a negace projevů biologického života. Krom toho jeho orbitální části důkladně prozkoumaly Mars vč. jeho měsíců tak, že dalších dvacet let nebylo potřeba tam letět.
No tak Rangery byly americké, ale to jen pro přesnost….
Jinak souhlas, že Lunami ostřelovali Měsíc vydatně a procentuelně úspěšnost slabá. A to platí jak v případě nenávratových tak i návratových sond.
Ale v případě Vener nemáte pravdu. Každá jedna další se dostávala v těch extrémních podmínkách hlouběji než přestala vysílat. Podle toho se u následujících upravil buď padák nebo samotné pouzdro a tak.
Pokud jde o moduly Venery 9-14, tak ty přistály všechny, čtyři poslaly fotky a dvě navíc i analyzovaly vzorky.
A nakonec i Vega 1 + 2 nebyly nic jiného než Venery.
Takže úspěšnost vzhledem k podmínkám velmi dobrá a je tam vidět i promyšlenost.
O Veněrách běžel nedávno v TV celkem pěkný dokument. Jeden z vědců tam vyprávěl, že po jedné nepříliš úspěšné misi (snad po čtyřce) si postavili obří papiňák, šoupli do něj jeden exemplář sondy. Natlakovali ho podle dosud získaných údajů na úroveň teoreticky odpovídající povrchu Venuše a nechali chvíli vařit. Když papiňák otevřeli, sonda v něm nebyla 🙂
Tedy všechno znovu a lépe. Jak říkáte, program Veněra opravdu nebyl ve stylu pokus-omyl, ale postupným vývojem vpřed.
Ještě dodatek: Je samozřejmě fakt, že několika ruským sondám k Venuši se nepodařilo ani opustit zemskou atmosféru nebo oběžnou dráhu, ale většina uspěla a dodnes jsou to unikátní výsledky.
Těmi “ mluvícími míči“ jsem naznačil dva druhy přistání na Měsíci, nakonec i na Marsu.
1/ systém “ Ranger“ – víceméně na náhodu, zda brzdící rakety skončí svoji práci těsně nad povrchem, u sond k Marsu, zda se stačí při velké rychlosti padáku v řídké atmosféře zapálit brdící rakety.
2/ Systém “ Surveyor“ , kdy motory řízené počítačem a radarem pracují až na povrch a sonda dosedne MĚKCE na podpěry. / U Sovětů to byla až Luna 16 a na Marsu nic, ani pokus /
V případě přistávání na povrchu Venuše bych sovětské výkony nepřeceňoval. Zejména pokusy s Venerou 5 a 6 byly zcela diletantské a to tím že nejen nevěděli, že na Venuši vůbec nepřistáli, ale zejména, že nevěřili Američanům, ač jejich Marinner-5 naměřil tlak 100 atm. Sověti své pouzdra stavěli na 20 atm..
Tak Sověti byli vždycky trochu paranoidní. Když od Američanů slyšeli 100 atmosfér, tak si prostě mysleli, že je Američané tahají za fusekli a chtějí, aby od přistání na Venuši upustili. Nezbylo než se přesvědčit na kůži vlastních sond.
Zvláštní, já například vím už od dob sond Veněra 4, že přestala vysílat cca 40 km nad povrchem. A tlak 100 atm. byl už tehdy znám. Ovšem tehdy se uvádělo zničení teplotou. Proto byly pozdější sondy podchlazeny a sedmička na ten povrch dosedla a chvilku vysílala. Tehdejší sdělovadla totiž o sondách ruských i amerických referovala velmi podrobně.
Američané po prvním Marineru (proletěl tuším 33 tis km mimo, naměřil teplotu kolem 4OO °C) se k Venuši vrátili mnohem později, jednou atmosférickou sondou s 4 pouzdry. Jedno z nich prý vysílalo i z povrchu, i když to plánováno nebylo. Rusové na Venuši vykonali opravdu obrovskou průkopnickou práci.
Jistě, první Veněry byly velmi jednoduše a ovšem také velmi účelně postaveny. Od Veněry 9 se už jednalo o velmi sofistikované sondy.
Jojo, už rozumím….
Ranger – třeba impakty Mars 2 a 6 a jediný ruský asi úspěch Mars 3 a jeho legendární „první fotka z Marsu“ 🙂
Surveyor – třeba Luna 15 a její zoufalý (a neúspěšný) spurt na Měsíc pro první vzorky paralelně s Apollem 11.
Pokud jde o ty Venery, tak tam to v případě atmosférických pouzder logický vývoj mělo, ale teprve přistávací moduly znamenaly opravdu velký úspěch, vlastně dodnes jediný, kterým Rusové pořádně přispěli k planetárnímu výzkumu.
Dobrý článok.
„Existovaly teorie, že Měsíc pokrývá jemný prach a cokoliv na něj přistane, tak se do něj potopí podobně jako do tekutého písku.“ Clarke o tom napísal dokonca aj román či skôr novelu, volalo sa to, ak sa dobre pamätám, Mesačný prach. Bolo to o mesačnom „autobuse“, ktorý takto zapadol do prachu, a posádka bojovala o prežitie. Napriek tomu, že to bolo veľmi staré sci-fi a vychádzalo z absurdného predpokladu, to vyznelo oveľa realistickejšie než väčšina dnešných sci-fi príbehov. 🙂
Zajímavé, to jsem nevěděl, díky za info 🙂
V tomto případě ovšem šlo o jediné prašné „jezero“ či „moře“ na Měsíci, které právě proto sloužilo jako turistická atrakce. Každopádně souhlasím, že tenhle scifi román z roku 1961 je i po těch letech, až na pár detailů, nádherně realistický. Což je obecně věc, kterou u Clarka oceňuji.
http://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/mesicni-prach-30083
Super článek, jen tak dál. Jaké bude další téma? Jste nejlepší web v češtině. Kdysi jsem četl i exoplanety.CZ ale ty upadají a prý články opisují.
Děkujeme za pochvalu článku i webu, ale s druhou částí rozhodně nesouhlasím. Jde o kvalitní web, který si stále drží velmi dobrou kvalitu a jak tak čtu články, které tam jsou, tak rozhodně nejde o opisy. Nevěřte všemu, co se někde napíše 😉
A co se příštího tématu seriálu TOP 5 týče, tak zatím nevíme. Téma promýšlím v průběhu týdne. 🙂
No jo no…i tohle je kosmonautix a jeho „práce“.
Perfektní! Díky za tuhle přehlídku vrcholnỷch technologickỷch úspěchů : )
Je mi jasné, že je to z trochu jiného soudku, ale moje velmi oblíbená je sonda JEP. Fascinuje mě její krátká, ale o to intenzivnější mise, kdy se při sestupu postupně vytrácela až do naprostého zániku….nádhera.
Díky za připomenutí.
Takže mám k tomu tyto připomínky: nevím proč je na prvním místě přístání, které je největším podvodem v dějinách lidstva?
A proč namísto něj není např mise apollo 13, o které si myslím, po včerejším shlédnutí stejnojmenného filmu (mimochodem, po dlouhé době zase pěkný film) že má pro kosmonautiku a lidstvo také obrovský význam. Vždyť co se jim podařilo vrátit zpět na Zemi, to je velký kousek umu.
A né, nemyslím to ironicky.
Mohu se zeptat, v čem je přistání A 11 podvod? Notabene, když druhým dechem zmiňujete A 13, tedy let, který probíhal za použití stejných technik, procedur a technologií jako A 11..?
Že tou raketou vyletěli, to jim nikdo nepopírá. Ale záběry z povrchu Měsíce nejsou autentické.
To jste vymyslel sám, nebo jste to slyšel v nějakém rádoby-dokumentu? Tím, že popíráte reálnost programu Apollo, tak s prominutím, ale jinak se to říci nedá, plivete do tváře všem lidem, kteří se na tom projektu podíleli – skutečným odborníkům na slovo vzatým.
A jak Krale vysvětlíte, že stopy, měsíční rover a jiné artefakty, které kosmonauti na měsíci zanechali, jsou dodnes viditelné a pozorovatelné? To je nějaký hologram vysílaný na povrch měsíce? 😉
Dobrá, pojďme tu hru hrát dál: podle čeho soudíte, že záběry nejsou autentické?
A taky jste mi pořád neodpověděl na otázku, jak lze vysvětlit to Apollo 13. Jestliže sám uznáváte, že tato mise byla reálná, a současně se shodneme, že technika, která byla během této mise použita, je reálná a funkční, proč by byl takový problém doletět těch posledních pár kilometrů na měsíční povrch při předchozích misích?
Jsem zvědavý na Vaše odpovědi – a tohle nemyslím nijak hanlivě, či ironicky. Tyhle debaty mě jednoduše zajímají a baví.
Z příspěvku pana Karla není zřejmé, jestli považuje za podvod pouze Apollo 11 (které Amerika raději zfixlovala, protože SSSR jim již dýchal na záda prostřednictvím rakety N-1 a jejích čtyř fantastických startů 🙂 a nebo byla podvodem všechna přistání.
Karel. Prosím, vysvetlite mi len jednu vec. Program Apollo bežal počas studenej vojny, naozaj ste presvedčený o tom, že by Rusi neodhalili a to s veľkou radosťou taký „kolosálny“ podvod? Čomu vlastne veríte? Prečo by američania riskovali takú veľkú blamáž.
Podľa vás a vám podobných je zrejme podvod aj HST, veď to všetko môžu vyrábať vo Photoshope.
Aj Phillae zrejme pristála u suseda na kopci!
Prosím, nechoďte s takýmito názormi na tento web, toto je veľmi seriózna spoločnosť. Navrhujem vám napr. blesk, topky, atď.
Přesně tak – ze Studené války jedna strana sledovala druhou a pokud by Američané na Měsíci nepřistáli, Sověti by se to okamžitě dozvěděli. Nevěřím tomu, že by si nechali ujít jedinečnou možnost nachytat svého úhlavního soupeře na švestkách a zesměšnit ho tak před celým světem.
Pan Karel ještě píše: „Že tou raketou vyletěli, to jim nikdo nepopírá“.
Právě starty jsou věc, kterou konspirátoři zpochybnit nemohou. Americké kosmické starty (ať jde o Apollo nebo sondy) vždy mohl sledovat celý svět (jasně, už slyším námitku, že v té špičce rakety nikdo neseděl), na rozdíl od Sovětů, kteří ho oznamovali teprve tehdy, když se dostali alespoň na oběžnou dráhu Země.
Vážení přátelé, Dovolím si neodpovídat každému zvlášť na jeho specifické otázky. Nechci se nechat vtáhnout do nikam vedoucí diskuze. Jen bychom se střídali v odpovědích ale bylo by to jako chtít přesvědčit zapřísáhlého levičáka o výhodách pravicového smýšlení. A to pro obě strany.
Podotýkám, že jsem dříve také bezmezně věřil v pravost těch letů. Ale trochu víc jsem se do té problematiky ponořil a je pravda, že vyvstaly otázky, které nelze seriózně zodpovědět. A já se nyní přikláním k verzi, že materiál nám poskytnutý jako autentické obrázky a videa z povrchu Měsíce, byly upravovány nebo přímo vyráběny na vyžádání.
Právě proto, že je toto seriózní web, nemíním tady s nikým vést rozsáhlé debaty. Nechť si každý ponechá vlastní pohled na věc. Akorát se ještě vyjádřím k tomu plivání do obličeje všem technikům a inženýrům…
Říct dnes že v Iráku nebyly ZHN by bylo také plivání do obličeje prezidentovi spojených států a všem na ministerstvu obrany? Anebo odmítnout uznat pohádku o dvou zbořených věžích po nárazu letadla, by bylo plivání do obličeje všem lidem v usa?…
Věci se nemají vždy tak, jak je nám to předkládáno.
Toto je můj poslední příspěvek na toto téma.
Škoda, těšil jsem se na Vaše argumenty, ale je to Váše rozhodnutí a nezbývá, než ho respektovat.
Taky jsem čekal, že přednesete nějaké argumenty, ale místo toho jste napsal dlouhý, ale obsahově prázdný příspěvek. Mimochodem – ten názor tu už padl – program Apollo probíhal v době Studené války., kdy se obě strany špehovaly ostošest. To si opravdu myslíte, že pokud by Rusové měli byť jen náznak podezření, že v rámci programu Apollo nebylo vše v pořádku (a oni by se to jistě dozvěděli), tak že by této možnosti nevyužili? Že by si nechali mezi prsty uniknout tu jedinečnou příležitost ukázat na svého protivníka prstem a před celým světem ho usvědčit z kolosální lži a využít toho k propagandě?
P.S. Nevím, co je na pádu věží WTC nepochopitelného. Ale mám pocit, že se u vás projevuje syndrom mnoha konspirátorů a sice, že pokud člověk věří jednomu blábolu, pak je velmi náchylný k tomu, aby uvěřil i dalším blbinám.
Jak už to jednou padlo – my jsme web založený na seriózních informacích a podobné pavědecké názory tu nemají na růžích ustláno.
Karel. Ste typický internetový Troll. Prosím, dodržte svoje slovo a už sa tu neaganžujte.
Myslím, že je jasno: Apollo podvod, zboření WTC teroristy pohádka. To jde obvykle ruku v ruce. No nic, každý máme jiné zájmy a jiný světonázor.
Jinými slovy Krale: Radši se s nikým tady nebudu pouštět do diskuze, protože vím, že bych argumentačně neměl šanci 😉
Ale věřte si dál konspiračním bludům, nakonec jak sám podotýkáte, přesvědčit někoho o opaku, když je „zapřísáhlý“ (což vy jste) je zbytečné. Prostě víra je víra a ta se nevyvrací 😉
Btw. ZHN byly v Iráku nalezeny. Ale politiku sem opravdu tahat nebudeme, že ne 😉
Nedá mi to a ešte by som rád dostal od Karla odpoveď na toto:
„Ale trochu víc jsem se do té problematiky ponořil a je pravda, že vyvstaly otázky, které nelze seriózně zodpovědět“
Karel, aspoň tu vymenujte tie otázky. Ale nie vejúca vlajka etc.
A druhá vec:
„byly upravovány nebo přímo vyráběny na vyžádání.“
Čo bolo upravované, originál filmu z pobytu na Mesiaci?
A bolo to upravované alebo priamo vyrobené, to je dosť podstatný rozdiel.
Karel, osobne je mi vás ľúto.
Je zajímavé, jak konspirátoři zcela opomíjejí instalaci laserových odrážečů, dodnes používaných k měření vzdálenosti Země a Měsíce, misí Apollo 11, viz např.: http://mek.kosmo.cz/pil_lety/usa/apollo/ap-11/lk8.htm
nebo http://astro.sci.muni.cz/clanek.php?id=349
😀