Archiv měsíce Duben, 2013

Premiéra pro Antares klepe na dveře

Když se řekne soukromé zásobování ISS, každému v hlavě naskočí kosmická loď Dragon a nosná raketa Falcon – výtvory společnosti SpaceX. Tahle myšlenková asociace je samozřejmě správná. Dragon má za sebou už tři lety ke stanici a z jeho misí se pomalu ale jistě stává rutina. Nicméně nesmíme zapomínat ani na společnost Orbital Sciences Corporation (zkráceně OSC), která až doposud stála ve stínu SpaceX. Nyní se ale zdá, že by i ona mohla celému světu ukázat, že také umí dělat rakety a kosmické lodě.

Tradice a pověry v pilotované kosmonautice

astronauti

Když se řekne „kosmonautika“, „kosmická loď“, „raketa“, každý si vybaví prostředí, ve kterém panuje chladná racionalita a hi-tech technologie, které jsou pro většinu smrtelníků nepochopitelné a z laického pohledu na hranici magie. Pilotované lety do vesmíru jsou skutečně velmi exaktním odvětvím, kde se neodpouští sebemenší chyba. Mnoho lidí má kosmonauty a astronauty zafixovány jako osobnosti, které zůstávají ledově klidné i tváří v tvář smrtelnému nebezpečí a u nichž není místo pro běžné lidské emoce. Jenže překvapivě i kosmonauti jsou jen pouhými lidmi, se všemi slabostmi a nedostatky. I oni mají svá „měkká místa“ a stejně jako ostatní smrtelníci spoléhají na tradice a rituály, které jim mají zajistit štěstí a úspěch během jejich misí. Právě tento mix technologie a předsudků nabízí netradiční pohled na lidskou činnost, která je sama o sobě fascinujícím, ale často jednostranně nahlíženým odvětvím. Pojďme se nyní na ony rituály a pověry kosmonautů, astronautů i lidí, kteří jejich let zajišťují, podívat trochu zblízka.

Největší sluneční plachetnici bude mít NASA

solární plachta www.nasa.gov

NASA se rozhodla, že se nenechá zahanbit Japonci a trumfne jejich první solární plachetnici IKAROS, která si vyrazila v roce 2010 okolo Venuše. Zatímco japonská plachta zabírala 200 m2, ta americká má mít plochu 1200 m2. Do kosmu se podívá příští rok. Celý projekt se nazývá Solar Sail Demonstration avšak plachetnice samotná se honosí názvem Sunjammer k připomenutí 50. výročí vydání (původně) stejnojmenné povídky A. C. Clarka o závodu slunečních plachetnic od Země k Měsíci.

Kosmotýdeník 29. díl (31. 3. – 6. 4. 2013)

Raketoplán na Airbusu A300 v představách umělce

V novém Kosmotýdeníku se podíváme na připravovaný švýcarský raketoplán, který by měl vynášet malé satelity na oběžnou dráhu Země. Do výšky deseti kilometrů by ho měl vynášet Airbus A300. Dále nás čeká návštěva Číny, kde se podíváme na přípravy startu lodě Šen-čou 10. A na konec nás čeká převoz rakety Antares na startovní plošinu. Bude se jednat o první a zároveň testovací let. Pokud vše půjde dobře, při třetím startu vynese loď Cyngus na Mezinárodní vesmírnou stanici.

13. Kozmická Strojovňa – let na Mars – tretia časť

Toto je pokračovanie článku z minulého a predminulého týždňa. Venovať sa v ňom budem pestovaniu potravín vo vesmíre, landeru, ktorý raz pristane na Marse a ekonomickej stránke celého projektu. Týmto dielom zároveň aj trojčlánok končí a nabudúce sa vrátime z histórii kozmickej techniky.
Veľmi zaujímavou témou je samozrejme aj to, čo budú astronauti počas dlhých rokov v kozme jesť. No, priznám sa, že aj ja som na to veľmi zvedavý. NASA, Roskosmos ani nijaká iná kozmická agentúra momentálne na tejto otázke nepracuje. Existuje síce niekoľko projektov financovaných z vládnych peňazí, ale tie neriešia tú najpálčivejšiu otázku. Je možné pestovať nutrične bohaté rastliny v prostredí mikrogravitácie? Teoreticky to možné je. Avšak momentálne ide tento problém akoby stranou. Avšak aj na to raz dôjde. Momentálne nie je veľmi drahé, vyviezť dostatok jedla pre posádky na ISS v nákladných lodiach.

Rentgenová astronomie – 4. díl – GRANAt a Rosat

ROSAT prochází testy ve vakuové komoře

Dnešní díl se bude zabývat další etapou vývoje rentgenového pozorování z oběžné dráhy. Čestné místo tu bude mít Německo-Americko-britská sonda Rosat. Není to sice revoluční průkopník, ani technicky neznamenala zásadní průlom, ale byla v činnosti velmi dlouhou dobu a předznamenala systematické pozorování v rentgenovém oboru. Čeká nás také jediná významná sovětsko-ruská sonda – Granat. Blíže se podíváme na typy a činnost detektorů rentgenových sond, čímž budeme mít téměř hotové technické minimum. Na závěr se podíváme na bezesporu jedny z nejtajemnějších objektů hlubokého vesmíru – kvasary.

JWST – skratka, ktorá zmení náš pohľad na vesmír

Detailný popis cesty JWST na obežnú dráhu okolo bodu L2 v sústave Slnko-Zem

Životnosť Hubblovho vesmírneho teleskopu sa postupne kráti. Američania už raketoplány poslali do dôchodku a Ďalšia servisná misia teda nepripadá do úvahy. No nemusíme byť smutní. Stroj, ktorý tu bol už od roku 1990 každú chvíľu prestane fungovať, ale už sa pripravuje jeho nástupca. Bude ním infračervený Vesmírny teleskop Jamesa Webba. So zrkadlom s priemerom 6,5 metrov bude zároveň aj jednoznačne najsilnejším teleskopom, akým ľudstvo v dobe vypustenia bude disponovať. V roku 2018 sa teda konečne dočkáme pokroku v oblasti astronómie.

Posádka Sojuzu dorazila na ISS

Let lodi Sojuz TMA-08M bude do historie zapsán s významným dodatkem – první pilotovaná loď letící k ISS po rychlé dráze. Rusové u tohoto Sojuzu použili technologii, kterou předtím otestovaly tři nepilotované zásobovací lodě Progress. Díky tomu se Sojuz spojil se stanicí za pouhých šest hodin a nikoliv až po 2 dnech jako tomu bylo dříve. Díky tomu se posádka vyhnula dlouhodobému pobytu ve stísněných prostorách kosmické lodi. Dnešní článek ale nebude popisovat rychlý přílet Sojuzu. My se zaměříme na posádku, která seděla v jeho křeslech. Řekneme si pár slov o Pavlu Vinogradovi a Alexandru Misurkinovi – oba z Ruska a neopomeneme ani jediného zástupce americké agentury NASA – Christophera Cassidyho.

Kritické momenty kosmonautiky 29. díl

Záběr kokpitu Columbie pár minut před katastrofou

Trosky Columbie pomalu vytvářely na podlaze hangáru KSC na Floridě obrysy orbiteru. Hledání trvalo dlouho, oblast, do které trosky dopadly, byla obrovská. První dlaždice termální ochrany dopadly jen pár kilometrů od místa, nad kterým se od raketoplánu oddělily. Hlavní části motorů SSME, nazývané „powerheads“ pak dopadly o 400 km dále a v rychlosti, která dvojnásobně překračovala rychlost zvuku, se zaryly do měkké lesní půdy. Veškeré ostatní trosky se nacházely v protáhlé elipse mezi těmito dvěma body. Bylo štěstím v neštěstí, že rozpad Columbie proběhl v daném místě a čase. Pokud by se odehrál o něco dříve, trosky by dopadly do hustěji obydlených oblastí a zřejmě by došlo ke zranění či usmrcení osob na zemi.

Má kosmonautika smysl?

Dnešní článek nebude patřit mezi ty běžné, které na našem blogu vychází. V této krátké úvaze na téma smysluplnosti kosmonautiky, prostředků do ní vkládaných a smyslu velkých vědeckých projektů obecně, se budu snažit nastínit odpověď na otázku, která se čas od času objevuje všude možně, ať už po internetu, nebo ve veřejných diskuzích: „Neměli by se lidé raději postarat o své problémy doma, než vyrazí do vesmíru?“ Nebo: „Má kosmonautika vůbec smysl, když obyčejnému člověku vlastně nic nepřináší?“ A další podobné otázky. Odpověď na ně je totiž obsáhlá a komplikovaná a nepostačí si s pouhým konstatováním ano, či ne. Jako vše, skrývá mnoho aspektů, které jsou nutné k pochopení daných otázek. Nuže, pojďme na to.