Štítek ‘Rosetta’

Kosmotýdeník 117. díl (8.12. – 14.12.2014)

Kosmická loď Orion

Minulý týden se seběhly hned tři velké události, které svou výjimečností silně vybočovaly z normálu. Aktuální týden naopak nabídl na první pohled méně atraktivní momenty, ale zato jich bylo více. Ostatně posuďte sami – právě přichází 117. díl našeho nejdéle vydávaného seriálu – Kosmotýdeníku. Také dnes si připomeneme nejdůležitější momenty uplynulých sedmi dní, které by rozhodně neměly zapadnout a které si zaslouží připomenutí.

Voda na kometách a na Zemi není v příbuzenském vztahu

Debaty o tom, jestli jsou zásoby pozemské vody následkem četných dopadů komet v dobách pozdního intenzivního bombardování, neberou konce. Není se čemu divit – voda je pro nás zásadním elementem pro vznik a udržení života.

Po desítky let se většinový názor vědecké obce přikláněl k tomu nejpřirozenějšímu vysvětlení – na ranou Zemi mohla vodu dopravit pouze ledová těla komet. Jenže rozpor se skrýval v rozdílných izotopech vodíku, který plní naše oceány, a tím, co jsme pomocí (byť méně přesných) měření našli na površích a v atmosférách vlasatic.

Až teď jsme měli poprvé možnost nasát a analyzovat všechny potřebné ingredience těsně u kometárního jádra, což nám poskytlo daleko přesnější obraz než spektroskopické snímky z velkých vzdáleností pořizované detektory velkých pozemských observatoří.

Hledání organických molekul na povrchu komety

Jsou tomu takřka přesně dva týdny, co web a sociální sítě zaplavily nadšené komentáře o tom, jak už máme „objasněnou podstatu života“, a že organické látky na povrchu 67P páchají doslova orgie. Samozřejmě tomu tak není. Velmi opatrnou prezentaci nejednoznačných výsledků nabídla ESA už v tomto článku z 19.11. První spekulace se probudily k životu v den prezentace datových analýz vědeckého zařízení COSAC. V tomto tématu budeme dnes pokračovat, neboť v úterý zveřejnila Evropská kosmická agentura výsledky částečných analýz týmu dalšího detktoru na palubě Philae, který spolu s experimentem COSAC tvoří jedno z nejsledovanějších zařízení v dějinách astrobiologie.

Hledání Philae úspěšně pokračuje

Evropský přistávací modul Philae už několik dní hibernuje a čeká, zda během přiblížení ke Slunci dostane druhou šanci. Vědci zatím rozebírají data, která stihl během své krátké služby poslat na Zemi. Jedním z úkolů je i určení místa, kam modul dosedl. Až donedávna se pracovalo s poměrně velkou oblastí, nicméně díky datům z kamer OSIRIS a NAVCAM na sondě Rosetta se daří stahovat smyčku. Pomáhá i experiment CONSERT, který vyměňoval radiové vlny mezi Rosettou a Philae. Vědci díky tomu vytipovali oblast dlouhou zhruba 350 a širokou 30 metrů.

Do čeho vlastně Philae dosedlo?

Ještě předtím, než se evropský modul Philae odebral do stavu hibernace, ve kterém bude čekat na probrání slunečními paprsky, stačil na Zemi poslat velkou část vědeckých dat. Vědci je budou zkoumat ještě hodně dlouho a už teď je jisté, že naměřená data pomohou lépe pochopit složení a tím pádem i historii komet. Málo platné – měření přímo na povrchu jsou nenahraditelná. Postupně se jistě dozvíme mnoho zajímavých informací o kometě 67P-Čurjumov/Gerasimenko, ale nyní se podíváme na první výstupy z přístroje MUPUS.

Vangelis a Rosetta

Řeckého skladatele instrumentální hudby, který vystupuje pod uměleckým jménem Vangelis, znají asi všichni. Dokonce i ti, kterým jeho jméno nic neříká ale docela jistě poznají třeba jeho skladby Dobytí ráje, nebo Chariots of fire. Jak ale tento světoznámý skladatel souvisí s kosmonautikou? Výrazně! Vangelis totiž speciálně pro Evropskou kosmickou agenturu složil tři instrumentální skladby, kterými chtěl vzdát hold historické misi sondy Rosetta. Je potěšující vidět, že přistání na kometě neoslovuje pouze technicky zaměřenou veřejnost, ale i uměleckou obec.

Kosmotýdeník 113. díl (10.11. – 16.11.2014)

Sama ESA považuje přistání Philae za úspěch - právem

Každý týden se v kosmonautice děje mnoho zajímavých věcí. Témata jsou často vyrovnaná a čtenáře lákají všechna zhruba stejně. Jednou za čas se ale objeví týden, ve kterém jedno téma zcela bezkonkurenčně zastíní ostatní. Právě to se stalo v uplynulých sedmi dnech. Není se co divit – historicky první přistání lidského výtvoru na kometě je událostí minimálně roku, možná i delšího časového období. Vývoz dokončené lodi Orion na startovní rampu, ani stejná manipulace s první těžkou verzí rakety Angara se nemohou rovnat tomu, co předvedlo evropské přistávací pouzdro Philae.

Philae dělá vědu

V našem včerejším velkém článku jsme podrobně rozebrali, jak přesně došlo k přistání evropského pouzdra Philae na jádru komety. Zmiňovali jsme se, že ačkoliv sestupný manévr nakonec dopadl jinak, než se plánovalo, můžeme misi považovat za úspěšnou. Na kometě se přistávalo kvůli vědě – a ta není ohrožena. Teď se tato slova potvrzují. Náš aktuální článek Vám přináší stručnou rekapitulaci prvních objevů z historického přistání na kometě. Zároveň se podíváme na to, jaký by mohl být další osud Philae.

Co se stalo s Philae?

Předevčírem, krátce po páté hodině odpoledne našeho času si mohli všichni fanoušci kosmonautiky setřít pot z orosených čel. Z řídícího střediska evropské sondy Rosetta totiž přišla zpráva, že modul Philae úspěšně přistál. Nebylo to nic malého – šlo o první přistání lidského výtvoru na jádru komety. Jenže už za pár desítek minut se ukázalo, že všechno nebylo tak růžové, jak se mohlo zdát. Selhalo totiž připoutání k jádru a tak si internetová veřejnost klade otázku, zda Philae je či není úspěch. Náš dnešní článek se pokusí zrekapitulovat všechny událostí posledních hodin a snad i pomůže odpovědět na tuto otázku.

Fotky z Philae

Včera přistál evropský modul Philae na jádru komety 67P-Čurjumov/Gerasimenko. Moment, který nemá v historii lidstva obdoby, sledovaly u internetu miliony lidí. Samotné přistání bylo nakonec komplikovanější, než se původně čekalo. Proto se mu budeme věnovat až ve velkém článku, který pro Vás připravujeme na zítřek. Už nyní se ale můžete podívat na první fotografie, které nám na Zemi dorazily z modulu Philae. Pohled na snímky oblastí, které lidské oko nikdy předtím nevidělo, jsou fascinující. Vždyť první fotky jádra se začaly objevovat sotva před půl rokem – a teď máme snímky přímo z povrchu.