OBRAZEM: Inženýrský model sondy pro Merkur

Tenhle týden bylo v německém Darmstadtu hodně živo. Do zdejšího střediska ESOC totiž dorazil takzvaný inženýrský model projektu BepiColombo. Jde o věrnou repliku klíčových systémů, které se nachází i na letovém hardwaru. Konkrétně se jedná o nejrůznější počítače, komunikační, pohonné a energetické systémy. V řídícím středisku ESOC bude tento inženýrský model vystavený po celou dobu samotné mise. Právě na něm se budou testovat a ověřovat programy a procedury předtím, než se odešlou do vesmíru ke skutečné sondě.

Vesmírná architektura (9. díl)

V minulém díle jsme opustili Mezinárodní vesmírnou stanici – obří laboratorium v kosmu. Za to tentokrát se vydáme do „vod“ zatím stále ještě neznámých. Nahlédneme totiž do možné budoucnosti, která v podstatě mohla být v některých případech dokonce i realitou, protože některé projekty a revoluční myšlenky jsou stejně staré, ba i starší, než kosmonautika sama. Mnohdy jejich uskutečnění brání technická proveditelnost a jindy zase vůle či prostředky nebo dokonce chybí odvaha vydat se za hranice možného. Vždyť už sám slavný kosmonaut Alexej Leonov jednou řekl, že pokud by se tehdejší vedení pořád něčeho nebálo, mohli Rusové obletět Měsíc v kosmické lodi Zond ještě před Američany. „Nevím, čeho se pořád báli“ vzpomíná. „ My jsme byli připraveni. Jenomže byrokrati start stále odkládali…“ Víme také, že i Sergej Koroljov od začátku snil o cestách na Mars či základně na Měsíci a pozadu nezůstal ani jeho oponent Wernher von Braun, který zacházel ve svých představách mnohdy ještě dál. Například často vyprávěl o obřích stavbách na orbitu Země, jako by měly být doslova „zítřejší realitou“ a nebál se přitom řádně přehánět. Ve skutečnosti jsou ale i dnes jejich sny stejně vzdálené jako kdysi.  Zato zajímavých projektů od té doby značně přibylo a pokud některé z nich mají být opravdu někdy realizované, neobejdou se bez vesmírných architektů. Na opravdové „vesmírné radovánky“ si však musíme ještě nějaký ten čas počkat.

3000 kilometrů dlouhá cesta kosmického laseru

Po podzimním vypuštění na oběžnou dráhu bude americká družice ICESat-2 kroužit rychlostí 28 000 km/h. Před dvěma týdny se ale hlavní přístroj sondy vydal na cestu z Marylandu do Arizony a jeho rychlost nepřesáhla 100 km/h. Družice, jejíž start je plánován na září má měřit výšku zemského povrchu s důrazem na změny topografie polárních ledovců. Právě k tomu využije přístroje ATLAS (Advanced Topographic Laser Altimeter System), který umí vlemi přesně změřit, jak dlouho trvá částicím světla, než se odrazí od Země a vrátí se k satelitu.

Gemini – Kosmonautická maturita (14. díl)

John Yeardley

Když v říjnu 1965 selhala během startu Agena 5002, nastalo na Mysu Kennedy období horečné činnosti. Mezi vyjednáváním podpory konceptu letu dvou Gemini, přeplánováváním, demontáží jednoho nosiče a sestavování jiného, kalkulacemi, testováním a nácviky, si technický ředitel programu Gemini u McDonnellu John Yeardley pozval špičky pilotovaného programu NASA na svůj motelový pokoj k poradě. Yeardley byl mužem neortodoxních, avšak velmi dobře proveditelných nápadů. Právě on stál za přeplánováním mise Gemini VI na Gemini VI-A a rendez vous s Gemini VII. Nyní měl další ideu, která by se teoreticky mohla velice hodit: pokud se problémy s Agenou protáhnou a bude hrozit skluz v letovém rozvrhu, bylo by dobré mít nějakou alternativu. Co takhle přimontovat k dokovacímu adaptéru GATV kus čumáku? Nebylo by sice možné létat na vysoké orbitální dráhy, jako tomu bylo v případě využití GATV coby „posunovací lokomotivy“, nicméně nácviky sblížení a spojování s cílovým tělesem by se hodit rozhodně mohly. Přítomní byli plánem na „cíl chudého muže“ nadšeni a ATDA („Augmented Docking Target Adapter – rozšířený cílový a dokovací adaptér“) dostal zelenou. Na jaře 1966 se toto improvizované cílové těleso dostalo do středu pozornosti…

ŽIVĚ A ČESKY: Falcon se o přistání nakonec nepokusí

Situace kolem startu Falconu 9 s telekomunikační družicí Hispasat 30W-6 se v posledních týdnech stihla několikrát změnit. Start samotný se několikrát odkládal a měnily se také plány na záchranu prvního stupně. Nejprve se zdálo, že se zachraňovat nebude, protože náklad mířící na dráhu přechodovou ke geostacionární je příliš těžký, o několik dní později se situace změnila – přistávací plošina vyplula na moře a svědci hlásili, že nosič má roštová kormidla a přistávací nohy. Zdálo se, že SpaceX vyzkouší agresivní přistávací manévr, ale kvůli odkladu se plavidla vrátila do přístavu a do dopadové oblasti už by nestihla doplout. na moři je navíc špatné počasí a velké vlny, které znemožňují pokus o přistání. Je tedy jasné, že tenhle start bude bez přistání, ale to nám nebrání v tom, abychom Vám jej přinesli živě a s českým komentářem.

Všechno, co jste chtěli vědět o centrálním stupni SLS

Vážení čtenáři, čas od času narazíme na internetu na článek, jehož rozsah, komplexnost a zpracování nám vyrazí dech. V tu chvíli je nám jasné, že se o tento poklad chceme podělit i s Vámi ve formě českého překladu. Dnes taková situace přichází. Na perfektním webu nasaspaceflight totiž před několika dny vyšel mimořádně podrobný článek popisující práce na centrálním stupni nové americké rakety SLS. Z diskusí pod články víme, že tato raketa mezi čtenáři mnoho fanoušků nemá, ale doufáme, že po přečtení tohoto článku alespoň někteří uznají, že se jedná o technologii, která si svou pozornost bezesporu zaslouží, a odpustí jí absenci znovupoužitelnosti.

Vítejte v Kalifornii, příští zastávka: Mars

Kontejner ukrývající sondu InSight dorazil 2. března v 0:49 našeho času z výrobní haly firmy Lockheed Martin v Denveru na Vandenbergovu základnu v Kalifornii. Tady proběhnou závěrečné předstartovní přípravy. Okno pro start se otevírá 5. května a trvá až do 8. června, přičemž  půjde o první meziplanetární misi, která odstartuje ze západního pobřeží Spojených států – všechny takové starty až doposud startovaly z Floridy na východním pobřeží. Po podzimním přistání na Marsu se InSight pustí do intenzivního výzkumu podmínek, které panují pod povrchem Marsu.

Kosmotýdeník 285 (26.2. – 4.3.)

Nejsilnější čínská raketa CZ-5 je stále uzemněna a čeká se na obnovu jejích letů. K tomu by mohlo dojít již brzy, protože se opět začaly testovat upravené hlavní motory YF-77. To bude také hlavním tématem Kosmotýdeníku. Další událostmi napěchovaný týden je za námi a je proto čas na shrnutí událostí, které se během něj děly. Krom zmíněné Číny vyrazíme i na Floridu za startem Atlasu 5 a připomeneme také odklady Falconu 9. Pokud vám to bude málo, vypravíme se i k Marsu a evropské sondě Mars Express. Přeji vám hezkou neděli a příjemné čtení.

Vesmírné výzvy – únor 2018

falcon heavy zdroj: upload.wikimedia.org

Únoru 2018 dominuje zejména start dlouho odkládáného a tolik očekávaného nejsilnějšího nosiče současnosti, Falconu Heavy, přistání jeho bočních stupňů zpět na Floridě a cestu jeho netradičního nákladu. Dále vás čeká dalších pět témat, vypuštění družice Paz a dvou družic Tintin, ruský výstup do volného prostoru, americko-japonská kosmická procházka, přistání Sojuzu MS-06 a start Progressu MS-08.

Kilopower – klíč k další úrovni průzkumu vesmíru

Kilopower

Dokud nám hojnosti elektrické energie není odepřeno vlivem bouří nebo různých výpadků, dodávka elektrického proudu je tak běžná, že ji považujeme za samozřejmou. Stačí se jen připojit k jakékoliv zástrčce. Solární systémy hojně používané ve vesmíru na druhou stranu neposkytují takto jednoduchý přístup k elektrické energii. V současnosti je u vesmírných sond a družic energie obvykle generována solárními panely, které přeměňují sluneční energii na elektrickou, nebo také radioizotopovými generátory, které na elektřinu převádějí teplo z přirozeného rozpadu plutonia 238. Solární i radioizotopové systémy ale mohou být pro budoucí mise nepraktické a to zejména tam, kde je sluneční záření slabé nebo nedostupné, a také tam, kde je potřeba více energie než jen několik stovek wattů. NASA proto v současnosti testuje klíčový zdroj elektrické energie, který by zajistil její dostatečnou dodávku během pilotované výpravy na Mars. A nejen to.