Start Falconu 9, japonské rakety H-IIA, nebo americké rakety Delta IV. To byly velké události, které formovaly dění v kosmonautice v uplynulém týdnu. My se v pravidelném Kosmotýdeníku zaměříme i na další události, které by rozhodně neměly zapadnout. Například na jeden originální způsob vynášení nákladů pomocí raketového balónu. Podíváme se i na jeden končící satelit, který ač byl pouze technologickým demonstrátorem, sloužil dlouhá léta jako cenný zdroj vědeckých dat. Nevynecháme ani další dění ve vesmíru a pravidelné rubriky snímku a videa týdne. Přeji vám příjemné čtení a hezkou neděli.

Konec průkopnického satelitu

Před sedmnácti lety, 21. listopadu 2000 byl na orbitu vynesen satelit Earth Observing-1 (EO-1). Tenhle technologický demonstrátor, který vyslala NASA, aby novými a nevyzkoušenými způsoby pozoroval Zemi, byl prošpikován technologiemi, které měly otevřít cestu k novým způsobům průzkumu naší planety. V těchto dnech ukončuje svoji misi a čeká jej již jen pomalá cesta do inferna průchodu pozemskou atmosférou.

I přesto, že EO-1 byl hlavně technologickým demonstrátorem zanechal za sebou velké množství zcela unikátních pozorování. Například právě tento satelit jako první zaznamenal částečné samovolné zalesňování amazonského pralesa. Dokázal doplnit pozorování velkých satelitů Landsat a to způsobem, že v podstatě dodával cennější data a svojí schopností samovolně vyhodnocovat údaje, dokázal posílat data, která vhodně doplňovala právě výsledky Landsatů. Vědecká komunita oslavuje EO-1 jako satelit, který dokázal zcela změnit způsob spektrálního pozorování Země. Testoval nejen vědecké přístroje, ale také speciální software s prvky umělé inteligence a další jednotlivé technologie. Pojďme se na něj podívat blíže. Přestože jeho mise byla původně plánována na rok, dokázal dodávat vědecká data neuvěřitelných sedmnáct let.

Satelit byl vypuštěn s celkem třinácti technologickými demonstrátory, které měly za úkol ověřit svoji účinnost a schopnost pracovat ve vesmíru a provádět průzkum Země lépe, než doposud. Nejdůležitějším demonstrátorem byla ALI (Advanced Land Imager), tedy pokročilá snímací kamera, která měla být později nasazena na velké pozorovací satelity. ALI poskytla velké množství velmi detailních fotografií, které zkoumaly lesní porosty v pralesech, distribuci aerosolů v atmosféře, nebo změny v pobřežních vodách. Její provoz se velmi osvědčil a nakonec se její nástupkyně OLI dočkala operačního nasazení na satelitu Landsat-8. Ten pracuje i v současné době na oběžné dráze.

Dalším důležitým přístrojem byl Hyperion – hyperspektrální nástroj, který umožňuje vědcům vidět chemické složky zemského povrchu v jemných detailech ve stovkách vlnových délek. Tato data umožní vědcům určit konkrétní minerály, sledovat typ vegetace a vitalitu lesů a sledovat i sopečnou činnost. Získané poznatky a technologie vyvinuté z Hyperionu, jsou začleněny do koncepce NASA pro potenciální budoucí hyperspektrální satelit, jehož úkolem bude studovat světové ekosystémy, například identifikovat různé druhy rostlin a posuzovat, zda při danévyprahlosti regionu může dojít k požáru.

Oba zmíněné nástroje dodávaly fotografie s vysokým rozlišením a ty se pak mohli distribuovat pro každého, kdo o ně projevil zájem, protože byly volně dostupné. Data se využívala hlavně v době velkých katastrof. Satelit navíc nabízel možnost získávat snímky z požadované oblasti každé dva až pět dní. Což umožnilo průběžné sledování postižených regionů a průběžné vyhodnocování daných katastrof. EO-1 například posílal fotografie z New Yorku po teroristickém útoku v roce 2001, řádění hurikánu Katrina v New Orleans, nebo při úniku velkého množství metanu při sopečných erupcích v Kalifornii.

EO-1 dále například testoval autonomní software pro vyhodnocování vědecké cennosti nasbíraných dat a dalšího pozorování. Software dokázal činit vlastní rozhodnutí na základě obsahu nasbíraných dat. Například když měl někdo požadavek, aby satelit vyfotil místo sopečné erupce, satelit pak pořizoval autonomně další snímky, když prolétal nad takovou oblastí. Do softwarových inovací patřila i ta, která umožnila satelit létat ve „formaci“ se satelitem Landsat-7. EO-1 udržoval odstup jedné minuty za tímto satelitem a společně sbíral podobná data. Zkušenosti z tohoto úkolu pak opět byly využity na palubě satelitu Landsat-8.

Nyní EO-1 čeká už jen jedna cesta. 30. března bude definitivně vypnut, protože mu dojde palivo pro orientační motory, bez kterého nebude schopen se stabilizovat na své oběžné dráze. Satelit tak ukončí svoji velkou a úspěšnou misi. Na oběžné dráze však zůstane až do roku 2053, kdy jako krátké zahoření zazáří nad zemí a definitivně zanikne. Dle současných propočtů, by ze satelitu nemělo po shoření nic dopadnout na zem.

Raketovým balónem do vesmíru

Představte si situaci, že potřebujete dostat svoji padesátikilovou družici do vesmíru. Přijdete do firmy, kde vám ji pověsí na stratosférický balon a pustí do vzduchu. Ve výšce padesáti kilometrů se aktivuje malá třístupňová raketa s metanovými motory a vyrazí vstříc nízké oběžné dráze. Vše je samozřejmě podstatně levnější, než start velkého a složitého raketového nosiče. Nejhorší část cesty ze Země skrz nejhustější vrstvy atmosféry za raketu provedl balón. Klepete si na čelo? Společnost Zero 2 Infiniti to myslí vážně a má za sebou první úspěšný test.

První test tohoto originálního způsobu dopravy nákladu do vesmíru proběhl ve vodách Španělska prvního března. Systém se jmenuje Bloostar a má za sebou čtyři roky vývoje. Během tohoto prvního testu byl systém stratosférickým balonem vynesen do výšky 25 kilometrů, kde byl zapálen jeden motor a stroj odstartoval na svoji krátkou misi, při které ověřoval jak samotný metanový motor, tak i stabilizační nástroje. Během testu se ukázalo, že systém je schopen se zorientovat v prostoru a včas vystřelit správným směrem a během letu odesílat telemetrická data o své poloze.

Bloostar je určen pro vynášení malých satelitů a ve své konečné verzi by na nízkou oběžnou dráhu (600 kilometrů) měl být schopen vynést až 75 kilogramů nákladu. Balón dostane stroj nad 95% atmosféry. Motory spalují směs metanu a tekutého kyslíku.

Ředitel Zero 2 Infinity, Jose Mariano Lopez Ordiales, řekl serveru Space News, že při prvním testu byl zapálen jeden motor, zbývajících šest byly atrapy. Motor pracoval jen pár sekund a dosáhl rychlosti Mach 1. Zajímavější testy by měly přijít později.

Když byla v roce 2013 společnost Zero 2 Infinity založena, plánovala, že první test provedou během sedmi let. Nakonec však došlo k urychlení vývoje, protože se razantně zvýšila poptávka po možnostech vynášet malé satelity. Dalším projektem, na kterém společnost pracuje, je ten s názvem Bloom. Ten má za cíl vynášet pomocí stratosférických balónů lidi na krátké výlety do výšek kolem sedmdesáti kilometrů. Dle prohlášení ředitele, se však v současnosti soustředí především na projekt Bloostar.

Konečná verze stroje Bloostar by měla malá třístupňová raketa (Pokud nepočítáme balón). První stupeň by měl mít šest motorů, druhý také šest a třetí jeden. Nyní před společností stojí dlouhý seznam různých testů a cíl dostat Bloostar nad 100 kilometrů, což je oficiální hranice vesmíru. Společnost aktuálně pracuje s investicemi kolem 266,4 milionů dolarů, které získala od budoucích potencionálních zákazníků. První komerční start by společnost ráda uskutečnila již v roce 2019.

Kosmický přehled týdne:

Raketa Delta IV vynesla 18. března armádní družici WGS-9 na geostacionární dráhu. O nákladu jsme více psali zde. Sobotní start zpozdily o 34 minut problémy s pozemním zařízením rampy. Satelit postavil Boeing. Níže se můžete podívat na video ze startu a fotografii.

Nedlouho po dnešní desáté hodině se od stanice odpojila soukromé zásobovací loď Dragon CRS-10. Poté, co loď 24 dní pobývala u stanice, odváží zpět na Zemi 1 650 kilogramů nákladu. O odpojení a řízení robotické paže, která loď vzdálila od stanice, postarali Shane Kimbrough a Thomas Pesquet. Loď by měla na hladině oceánu přistát dnes okolo 16:50.

Zástupci NASA a Roskosmosu se setkali kvůli budoucí ruské misi k Venuši se sodnou Veněra-D. Zástupci spolu diskutovali o maximálním vědeckém využití mise, která je připravována k vypuštění ve dvacátých letech. Rusko má bohaté zkušenosti s misemi k Venuši mezi šedesátými a osmdesátými lety, kde také Veněry dokázaly jako první vysadit na povrch přistávací moduly. Mise Veněra-D by měla obsahovat orbitální sondu a možná i malý balón pro studium horních vrstev atmosféry.

Přehled z Kosmonautixu:

Další týden na Kosmonautixu opět znamenal minimálně čtrnáct nových článků během uplynulých sedmi dní. Pojďme se na ně podívat. Ještě v neděli jsme se na evropské státy podívali skrz speciální pohled družice Proba-V. Již šestnácté pondělní ráno nám zpříjemnily fotografie Thomase Pesqueta, které pořizuje z paluby Mezinárodní kosmické stanice. Tento týden jsme očekávali start Falconu 9 s družicí EchoStar 23. Start, který po dlouhé době byl bez přistání, však při prvním pokusu neproběhl. V úterý jste si mohli přečíst pátý díl seriálu o sovětských kosmických stanicích Saljut. Data ze sondy Cassini nám přinesla další záhadné zjištění o už tak hodně zajímavém měsíci Enceladus. Také jsme se zblízka podívali na konstrukci sondy Juno a to v rámci seriálu Pohled pod kůže. Raketa Falcon 9 nakonec úspěšně odstartovala a zaznamenala naprostý úspěch. I když nepřišlo na řadu přistání, náš Žívě a česky komentovaný přenos stojí za shlédnutí. Nová ukrajinská raketa, Cyklon-4M se chystá na první start a to rovnou z Kanady. Pokud přijde nějaká zpráva o ruském laboratorním modulu Nauka, můžete si být jistí, že jde o odklad. I tento rok jsme se dozvěděli o dalším ročním odkladu. Psali jsme také o velmi zajímavém laserovém průzkumníkovi ledovců. Tento týden také startovala japonská raketa H-IIA a později i raketa Delta IV. Jak si prohlédnout ISS a neplatit miliony dolarů a prodělávat dlouhý výcvik? O pozorování stanice jsme napsali článek. Doslova svatý grál společnosti SpaceX – znovupoužitelné rakety, se nebezpečně blíží zhmotnění. Prvního startu již jednou letěného stupně se možná dočkáme již v březnu.

Snímek týdne:

Snímek týdne nás tentokrát zavede na místo, kde se dokončuje testování dalekohledu Jamese Webba. Dalekohled, který očekávají všichni astronomové, byl vyfotografován v HDR, což znamená, že je ještě krásnější, než ve skutečnosti. Ostatně fotografii posuďte sami.

Video týdne:

Ke konci týdne zemřel americký zpěvák Chuck Berry, který svým dílem zasáhl i do kosmonautiky, i když nepřímo. Jeho nahrávku Jhonny B Good nese zlatá deska umístěna na sondách Voyager a pokud se splní tajná představa tvůrců těchto desek, budou tuto hudbu poslouchat případní mimozemští nálezci.

Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
http://spacenews.com/
http://www.space.com/
https://spaceflightnow.com/
http://www.space.com/
http://spacenews.com/

Zdroje obrázků:
https://assets.cdn.spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2017/03/19011633/div_wgs9_l3.jpg
https://assets.cdn.spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2017/03/19052101/Wideband_Remotes-11.jpg
https://assets.cdn.spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2017/03/19052031/Wideband_Remotes-6.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/lightsout.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/hierro_ali_2012041_lrg.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/kilimanjaro_ali_2017020_lrg.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/eo-1_b.jpg
http://space.skyrocket.de/img_sat/eo-1__1.jpg
http://spacenews.com/wp-content/uploads/2017/03/rsz_ignition1web-879×485.jpg
https://i.ytimg.com/vi/dHsUG34YHB0/maxresdefault.jpg
http://cdn.parabolicarc.com/wp-content/uploads/2015/10/bloostar.jpg