V hlavním tématu se Kosmotýdeník tentokrát zaměří na stavbu Dragonfly, očekávaného kosmického vrtulníku, který by se měl prohánět v atmosféře měsíce Titanu. Jeho stavba pokročila a začíná získávat svůj tvar. V dalších tématech nás čekají trochu nemilé zprávy. Jednak je to diskuze kolem možného většího zpoždění pří vývoji skafandrů pro program Artemis a pak také diskutovaná koroze dvou modulů, které byly původně plánované pro stanici Gateway. Na závěr oslavíme narozeniny Hubbleova kosmického dalekohledu a podíváme se na odstřel obslužné věže pro Sojuzy na evropském kosmodromu. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Dragonfly získává tvar

Kosmický vrtulník Dragonfly od NASA začíná nabývat svého výsledného tvaru. Pomohla tomu dodávka panelů, které tvoří tělo přistávacího modulu. Primární konstrukce, vyrobená z ultralehkých voštinových panelů navržených v Laboratoři aplikované fyziky Johnse Hopkinse (APL) v Laurelu v Marylandu a vyrobených společností Lockheed Martin Space v Denveru, je speciálně navržena pro náročné lety na největším Saturnově měsíci Titanu.

Každý panel používá hliníkové čelní desky o tloušťce pouhých 0,25 milimetru – mnohem tenčí, než se obvykle používá u jiných kosmických misí. Důvod je nasnadě, výsledný stroj musí splňovat přísné hmotnostní limity požadované pro let atmosférou Titanu. Celý rám sice váží pouhých 115 kilogramů, ale přesto je dostatečně odolný. „Konstrukce je pozoruhodně lehká a zároveň dostatečně pevná, aby odolala intenzivním silám při startu a následně během vstupu do atmosféry Titanu,“ řekl Gordon Maahs, inženýr mechanických systémů Dragonfly z APL. „Nikdy jsme nic takového nepostavili.“

Začátkem dubna začal tým APL s montáží trupu a integrací klíčových konstrukčních prvků, včetně montážní desky a krytu pro zdroj energie Dragonfly, víceprojektového radioizotopového termoelektrického generátoru (MMRTG), který bude instalován těsně před startem. Inženýři také provedli kontrolu těsnosti horní paluby, která nese komponenty telekomunikačního systému Dragonfly. V květnu budou na konstrukci provedeny vibrační a statické zátěžové testy, aby se změřila reakce konstrukce na dynamické síly při startu (ze Země) a vstupu do atmosféry a přistání (na Titanu). „Přistávací modul začíná vypadat jako Dragonfly,“ řekl Hunter Reeling, vedoucí tepelně-mechanické integrace a testování Dragonfly z APL. „Jsme nadšeni, že naše návrhy ožívají.“

To však není vše, co se kolem Dragonfly děje. V únoru dosáhla mise významného milníku úspěšným dokončením další série padákových testů, které jsou klíčové pro vývoj prvků systému zpomalení, sestupu a také přistání (EDL). Tedy padáku, který bude zpomalovat Dragonfly při jeho sestupu do atmosféry Titanu. Test, vedený společností Airborne Systems ze Santa Any v Kalifornii ve spolupráci s výzkumným centrem NASA Langley Research Center v Hamptonu ve Virginii a výzkumným centrem NASA Ames Research Center v kalifornském Silicon Valley a provedený v Eloy v Arizoně, znamenal první zkoušky plnohodnotného padákového systému, včetně brzdícího i hlavního padáku. Tyto testy na Zemi jsou navrženy tak, aby přesně replikovaly prostředí, se kterým se Dragonfly setká v atmosféře Titanu. Tým plánuje provést v říjnu další sérii podobných kvalifikačních testů, před tím, než se zahájí stavba letového hardwaru.

Chemická laboratoř na palubě Dragonfly, která bude studovat složení povrchu Titanu, je v závěrečné fázi integrace a testování v Goddardově kosmickém středisku NASA v Greenbeltu v Marylandu. Tento vědecký přístroj (hmotnostní spektrometr DraMS), zahrnuje dva systémy pro uvolňování molekul ze vzorků, které Dragonfly shromáždí: laserovou desorpci a plynovou chromatografii. Po uvolnění molekul proudí tyto molekuly do hmotnostního spektrometru, který je identifikuje podle jejich hmotnosti. 15. dubna inženýři dokončili testování laserového systému, který byl v únoru integrován do systému DraMS. Tým s použitím vzorku se známými sloučeninami potvrdil, že laser a hmotnostní spektrometr dokáží identifikovat chemikálie v relevantním vzorku, a to i ve velmi malých množstvích. V příštích několika týdnech inženýři nainstalují systém plynové chromatografie do systému DraMS a provedou podobné testy. Systém plynové chromatografie, který dodala francouzská CNES (Centre National d’Etudes Spatiales), funguje tak, že se vzorek zahřeje, uvolní molekuly a před analýzou je separuje. Tyto systémy pomohou Dragonfly detekovat sloučeniny v širokém rozsahu velikostí.

Mise Dragonfly by měla odstartovat nejdříve v roce 2028. Poté zamíří na šestiletou cestu k Saturnu. Na Titanu stráví tři roky lety z místa na místo, aby prozkoumala řadu lokalit a studovala chemii, geologii a atmosféru tohoto zajímavého měsíce, a v konečném důsledku tak prohloubila naše chápání chemického původu života.

Kosmický přehled týdne:

Úřadu generálního inspektora NASA (OIG) uvedl, že dalším úzkým hrdlem pro uskutečnění dalších misí Artemis je také příprava nového skafandru. Tyto obleky mají být použity na výstupy z lodi, Mezinárodní kosmické stanici a také na výstupy na povrch Měsíce. Ve vývoji jsou tedy dva typy skafandrů. Jeden pro mikrogravitace (třeba na ISS), druhý pro lunární použití (expediční). OIG uvádí, že se jejich vývoj potýká s velkým zpožděním a podrobně popisuje, jak vývojová zpoždění, riskantní akviziční strategie a brzký odchod jednoho klíčového dodavatele způsobily, že NASA je závislá na jediném poskytovateli, který potenciálně ohrožuje přistání Artemis na Měsíci v roce 2028 a pokračování operací na ISS. Původní časová osa NASA vyžadovala demonstrace lunárních obleků v listopadu 2025 a demonstrace skafandrů na ISS do dubna 2026. Tyto termíny už sklouzly o víc než rok a půl. Od ledna 2026 se firma Axiom Space zaměřuje na demonstrace na konci roku 2027 pro oba typy obleků. Ani tento zrychlený plán neponechává prakticky žádný prostor pro plánované mise Artemis nebo využití skafandrů při posledních letech fungování ISS. Analýza OIG jde ještě dále a předpokládá ještě delší zpoždění na základě historických dat programů NASA. „Konkrétně jsme zjistili, že původně plánované harmonogramy vývoje pro oba typy skafandrů — přibližně 3,4 roku pro lunární skafandry a 3,8 roku pro skafandry do mikrogravitace — byly méně než polovinou historického průměru 8,7 roku, který u nedávných kosmických programů obvykle uplyne od udělení zakázky po první testovací let,“ uvádí zpráva. „Pokud společnost Axiom Space narazí na zpoždění při návrhu a testování odpovídající tomuto historickému průměru, demonstrace lunárních a mikrogravitačních skafandrů by se neuskutečnily dříve než v roce 2031.“ Z toho plyne, že by nezbyl žádný prostor pro použití skafandrů na ISS a narušil minimálně tři plánované mise Artemis, které by se v daném období nemohly uskutečnit. Artemis III bude sice jen na oběžné dráze Země, ale součástí mělo být i volitelné testování skafandrů. Artemis IV a V počítají s výstupy na povrch Měsíce. Tyto tři mise mají proběhnout v letech 2027 a 2028.

Zpráva dále pokračuje vysvětlením sousledných kroků, které vedly k situaci, že NASA musela vybrat jen jednoho dodavatele a za jakých podmínek. Ke zprávě OIG se posléze vyjádřil i Jared Isaacman: “Velmi oceňuji práci OIG. Jak jsem napsal před měsíci, NASA nepřebírá pasivní roli v žádné složce návratu Ameriky na měsíční povrch a budování měsíční základny. Zkoumáme, kde může NASA udělat lépe, jak můžeme poskytnout úlevu tam, kde je to vhodné… Jsem přesvědčen, že až bude NASA připravena přistát na Měsíci v roce 2028, naši astronauti budou mít na sobě obleky Axiom“ Dále se Isaacman zmiňuje o možnosti oslovit i další firmy (Genesis Engineering Solutions pracuje na konceptu kosmické lodi pro jednu osobu; ILC Dover prosazuje flexibilní tlakový oděv Astro; a SpaceX předvedla jednoduchý oblek EVA během mise Polaris Dawn). Na zprávu od OIG reagovala také firma Axiom, která uznala připomínky, ale dodala, že věří, že skafandry budou připraveny včas (2027 či 2028).

Moduly Gateway čelí korozi. Během výpovědi před Výborem pro vědu, vesmír a technologie Sněmovny reprezentantů USA čelil Jared Isaacman otázkám ohledně rozpočtu NASA. Poslanec Suhas Subramanyam, demokrat za Virginii, se ptal na osud modulu HALO pro stanici Gateway. Od zrušení programu tlačí firma Gateway Northrop na NASA, aby modul HALO znovu využila pro použití na měsíčním povrchu jako součást měsíční základny kosmické agentury. „Vážím si tohoto příspěvku a těším se na spolupráci s nimi na tom, jak bychom mohli potenciálně znovu využít hardware pro povrchové aplikace,“ odpověděl Isaacman. Tím ale neskončil. Poté veřejně potvrdil zvěsti, že v modulech HALO i I-HAB dochází ke korozi. „Jediné dva moduly, které byly dodány, byly oba zkorodované,“ řekl Isaacman. „A to je nešťastné, protože by to pravděpodobně zpozdilo vynesení Gateway za rok 2030.“ V prohlášení firmy Northrop problém také potvrdili. „Společnost Northrop Grumman dokončuje opravy HALO po výrobní nesrovnalosti pomocí postupů schválených NASA. Očekáváme, že opravy dokončíme do konce třetího čtvrtletí. Modul HALO lze stále znovu využít pro jakoukoli misi a je to nejvyspělejší technologie pro podporu hlubokého vesmíru nebo lunárního prostředí.“ Tato odpověď byla poskytnuta serveru Ars Technica. Za evropskou firmu Thales Alenia se k problému vyjádřila ESA, která problém s korozí také potvrdila a uvedla, že se pracuje na nápravě. „Po identifikaci koroze na HALO bylo neprodleně zahájeno komplexní vyšetřování,“ uvedl mluvčí Evropské kosmické agentury. „Předběžná zjištění naznačují, že problém pravděpodobně vyplývá z kombinace faktorů, včetně aspektů pokovení některých materiálů, jejich vlastností a způsobu povrchové úpravy.“

Přehled z Kosmonautixu:

Týden jsme odstartovali Živě a česky komentovaným přenosem, který sledoval start rakety Falcon 9 s navigační družicí GPS. Pondělí přineslo již dvacátý Deník astronauta, který píše sám Aleše Svoboda během svého astronautického výcviku. Americký teleskop Swift se dočká servisní mise, kdy jej má povytáhnout komerční servisní družice LINK. Start rakety New Glenn nedopadl dobře, zlobil druhý stupeň. Problémy nakonec přiznal i generální ředitel společnosti Blue Origin. Druhý díl seriálu Černý dinosaur sledoval další osudy vojenského projektu Dina Soar. 30. března bylo v rámci sdílené mise Transporter-16 vyneseno hned několik družic od NASA, které mají sloužit vědeckému výzkumu i zkouškám nových technologií. Jejich úkoly jsou bohaté a tak jsme se na ně podívali. V dalším díle seriálu Jirky Hoška, který přináší aktuální data o novém závodu o Měsíc, došlo k tradičnímu zhodnocení amerických a čínských kroků. Italské letecko-kosmické výzkumné středisko CIRA dokončilo klíčové zkoušky systému tepelné ochrany kosmické lodi Space Rider od Evropské kosmické agentury. Data, na jejichž základě lze přijímat opatření, bude v budoucnu možné přijímat z kosmického prostoru během pár sekund. Pomohou tomu i pokroky Evropské kosmické agentury. Webbův teleskop odhaluje chemické složení atmosféry exoplanety HAT-P-12b. Díky vozítku Curiosity bylo vůbec poprvé na Marsu identifikováno sedm organických molekul, což zlepšuje znalosti expertů o tom, jak se tento typ molekul mohl na povrchu Marsu zachovat. Poslední pátek v měsíci znamenal jediné – Pokec s Kosmonautixem! 17. dubna experti z JPL poslali sondě Voyager 1 pokyny k vypnutí palubního přístroje LECP. Jedná se o snahu prodloužit životnost tohoto vzdáleného vyslance lidstva. V neděli těsně po půlnoci odstartoval nákladní Progress MS-34, jehož start jsme sledovali Živě a česky.

Snímek týdne:

24. dubna 1990 byl vynesen Hubbleův kosmický dalekohled, který změnil pohled lidstva na vesmír. Data z jeho pozorování pomohla zpřesnit řadu teorií a také ukázala mnoho nových objektů a struktur v kosmu. K jeho 36. narozeninám dostal svoji vlastní fotku, kterou mu zajistila jedna z družic WorldView Legion od firmy Vantor. Snímek byl pořízen 23. dubna.

Video týdne:

Integrační věž pro rakety Sojuz na evropském kosmodromu v Kourou, je minulostí. Sojuzy už z Kourou létat nebudou. Rampa nyní prochází přestavbou pro francouzskou raketu Maia, která bude mít vícenásobně použitelný první stupeň (nosnost 500 kg na LEO v případě záchrany stupně, 1 500 kg bez záchrany). Sojuzy z původní rampy přestaly létat poté, co Rusko provedlo plnou invazi na Ukrajinu.

Destruyendo la torre de integración del Soyuz-ST en la Guayana Francesa. La rampa se usará para el cohete francés Maia. pic.twitter.com/cJd8GqIbK9

— Daniel Marín (@Eurekablog) April 24, 2026

Zdroje informací:
https://science.nasa.gov/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://arstechnica.com/

Zdroje obrázků:
https://assets.science.nasa.gov/dynamicimage/assets/science/missions/dragonfly/GSFC_DRAGONFLY2.jpg?w=7914&h=5276&fit=clip&crop=faces%2Cfocalpoint
https://assets.science.nasa.gov/dynamicimage/assets/science/missions/dragonfly/ParachuteTest1.JPG?w=4096&h=2730&fit=clip&crop=faces%2Cfocalpoint
https://assets.science.nasa.gov/dynamicimage/assets/science/missions/dragonfly/FitCheck1.jpg?w=4096&h=2732&fit=clip&crop=faces%2Cfocalpoint
https://pbs.twimg.com/media/F_5BgykWIAAgrGf?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/HGq4GcRWkAA-xPN?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/G2IBnXrXkAAKDQq?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/FsELytJXoAUVers?format=jpg&name=4096×4096