HawkEye 360
Společnost HawkEye 360 oznámila 24. září několik kontraktů pro zákazníky z Blízkého východu v celkové hodnotě přibližně 18 milionů dolarů.
křišťálová lupa
sociální sítě
Přímé přenosy
krátké zprávy
Společnost HawkEye 360 oznámila 24. září několik kontraktů pro zákazníky z Blízkého východu v celkové hodnotě přibližně 18 milionů dolarů.
Agentura pro rozvoj vesmíru (Space Development Agency) hledá nabídky od průmyslových společností na kontrakt v hodnotě až 369 milionů dolarů na rozšíření celosvětové pozemní infrastruktury podporující její konstelaci družic na nízké oběžné dráze Země určených k varování před raketami a jejich sledování.
Evropská kosmická agentura a Evropská komise udělily kontrakty dvěma týmům na provedení studie architektur konstelace družic pro snímkování Země, která by měla sloužit bezpečnostním účelům.
Americké Vesmírné síly udělily společnosti Impulse Space kontrakt v hodnotě až 31,2 milionu dolarů na misi zaměřenou na sledování situace ve vesmíru, plánovanou na rok 2029. Mise bude využívat optický senzor na nízké oběžné dráze Země ke sledování objektů až do vzdálenosti geosynchronní oběžné dráhy.
Australská společnost HEO, která využívá družice k pořizování snímků jiných objektů ve vesmíru, získala 25 milionů dolarů na rozšíření svých schopností do geostacionární oběžné dráhy.
Americké Vesmírné síly hledají družice, které by bylo možné udržovat v pohotovosti, rychle je vypustit na oběžnou dráhu a vyslat k přiblížení a inspekci jiných kosmických zařízení na orbitě.
Albánie je nejnovější zemí, která podepsala Artemis Accords.
Americké Vesmírné síly plánují síť družic, která by nepřetržitě monitorovala dění v okolí geosynchronní oběžné dráhy a vzájemně mezi sebou komunikovala, aby mohla rychle předávat údaje z průzkumu vojenským operátorům.
Třetí a poslední širokopásmová družice ViaSat-3 s kapacitou v řádu terabitů byla uvedena do provozu nad oblastí Ameriky, oznámil 17. září její americký provozovatel. Stalo se tak několik dní poté, co společnost SpaceX vynesla na oběžnou dráhu poslední tři družice pro síť O3b mPower lucemburské společnosti SES.
Naše podcasty
Doporučujeme
Objednejte si knihy našich autorů a nahlédněte tak do historie kosmonautiky.
Poděkování
Náš web běží spolehlivě díky perfektnímu servisu hostingu Blueboard.cz, děkujeme!
Když se v neděli 26. února v bezpilotním režimu připojila k ISS kosmická loď Sojuz MS-23, zdálo se, že příběh úniku chladící kapaliny z lodí Sojuz MS-22 a Progres MS-21 šťastně končí. Průběžně zveřejňované oficiální komentáře mluvily o srážce s mikrometeoridem nebo kosmickou tříští jako o příčině nehody, Sergej Prokopjev, Dmitrij Petělin a Francisco Rubio získali bezpečnou loď pro návrat na Zem. To samozřejmě neznamená vyřešení všech dopadů, které tato havárie na provoz ISS má. Ty pominou až s návratem rotace posádek Sojuzů ke standardní půlroční frekvenci v září letošního roku. Bezprostřední ohrožení se však zdálo zažehnáno. S faktem, že vzduchoprázdno není tak úplně prázdné, umí kosmonautika žít.
Jeden z pravidelných přispěvatelů na Diskusní fórum Kosmonautixu, Roman89, nás upozornil na rozhovor, který poskytl agentuře RIA Novosti jeden z Hlavních konstruktérů RKK Energija Igor Chamic. Informací o nástupci legendárního Sojuzu je poskrovnu a proto jsme se rozhodli čtenářům našeho portálu přinést jeho překlad. Nejedná se tedy o typický autorský článek, na jaký jste zde zvyklí. Samotný rozhovor se také, co do detailů informací, ani zdaleka nepřibližuje standardům, které nastavil například Jiří Hošek ve svých souhrnech věnovaných programu Artemis. Dovedu si představit, že rozhovor tak vyvolá řadu dalších otázek, na které nebudu znát odpovědi. A spekulací, na které nebudu schopen reagovat. Komunita čtenářů Kosmonautixu je však pestrá a tak doufám, že se v případné diskuzi přece jen některých dalších odpovědí dobereme.
V průběhu roku 2006 byly v rámci misí Progresu M-56, STS-121 a 116 na ISS dopraveny tři různobarevné koule, každá o průměru 21 cm a hmotnosti 4,1 kg. Ve skutečnosti se tedy jednalo o hranaté 18 stěny a s lehkou nadsázkou se dá říct, že nástupem do služby navýšily počet členů stálých posádek. Projekt SPHERE se nepochybně stal prvním krokem ke standardnímu zapojení robotů do pilotovaného kosmického programu, ale k hemžení droidů tak, jak jej známe například ze ságy Star Wars má daleko.
Mezi kosmickými projekty existují dva evergreeny, které vzbuzují napětí a vášně. Zatímco u Falconu Heavy společnosti SpaceX si již můžeme odškrtnout „splněno“ a „úspěch“, ruská Nauka i nadále zůstává otloukánkem. Články o jejím stavu se na našem webu objevují pravidelně (naposledy v prosinci). Většinou vycházejí z informací velmi kvalitně vedeného portálu rusianspaceweb – u ruského popularizátora kosmonautiky Anatolije Zaka. V pátrání po informacích je vždy důležité najít solidní text, často však lze cenné informace čerpat i z toho co napsáno nebylo. Pojďme se společně podívat na článek věnovaný aktuálnímu stavu Nauky, který se na výše uvedeném serveru objevil začátkem února a zkusme spekulovat i o tom co se v něm neobjevilo.
V dubnu 2017 provedl Roskosmos historicky již druhou, tentokrát však dost překvapivou, změnu v nosiči pro plánovanou novou kosmickou loď Federaci. Angaru-5P, která po dvou dekádách trvajícím vývoji v roce 2014 konečně absolvovala ostré testovací lety a jejíž regulérní výroba se rozjížděla v novém výrobním závodě PO Poljot v Omsku, nahradil Sojuz 5. Změna o to překvapivější, že se jednalo o zcela nový nosič, který zatím existoval pouze v plánech a představách konstruktérů. Kam dospělo toto rozhodnutí v závěru letošního roku? Jaké jsou jeho možné dopady na ruský pilotovaný program? Základní informace vám nabídnou následující řádky.
Základem ISS se v roce 1998 staly Rusy vyrobený a Američany zaplacený modul Zarja a ryze americký Unity. Zatímco Unity byl pouze pasivní spojovací uzel, Zarja, vybavená pohonným a řídícím systémem a solárními panely, byla pro vznikající stanici kritická. Proto Rusové souběžně z náhradních dílů rozestavěli také záložní modul pro případ jejího selhání. Zarja však svůj úkol splnila a plní na výbornou, a proto Roskosmos v roce 2004 rozhodl o přestavbě záložního modulu na vědecký, označovaný MLM Nauka.
Nástupce kosmických lodí Sojuz se rodí pomalu a ztěžka. Svědčí o tom také minimum opravdu hutných zpráv o jeho vývoji, které se navíc objevují izolovaně a obrázek o aktuálním stavu programu se tak skládá velmi obtížně. O to víc potěšil souhrn, který na startu nového roku připravil ruský komentátor kosmického výzkumu Anatolij Zak. Zalovme tedy v jeho informacích. Z pohledu svého účelu by měla nová ruská kosmická loď PTK (dříve PPTS a vloni slavnostně, byť jen virtuálně, pokřtěná na Federaci) uskutečnit původní zadání pro lodě Sojuz.
23.června vyšel na nasaspaceflight.com článek Chrise Gebhardta shrnující jak dosavadní milníky, tak zbývající úkoly na cestě společnosti SpaceX k prvnímu pilotovanému letu její kosmické lodi Dragon Crew. Vychází z prezentace ředitele kosmických operací SpaceX Garetta Reismana, kterou představil na letošním Space Expu v kalifornské Pasadeně. Vedle detailů týkajících se samotného programu Dragon Crew nepochybně zaujme i informace o další perspektivě technologie motorického přistávání, kterou SpaceX úspěšně uvedla do provozu, sahající daleko za hranice zemské atmosféry.
Loňské turbulence v ruském kosmickém programu se podepsaly na všech jeho projektech, nový národní kosmodrom Vostočnyj nevyjímaje. Kosmodrom navíc v plné nahotě demonstruje dvě, podle mého názoru, zásadní slabiny ruské kosmonautiky. Nedostatek peněz a způsob řízení. Ve druhém případě pak zejména představu, že vládní ministr dokáže pomocí dekretů, politických nástrojů a pravidelného pouštění hrůzy vůbec uřídit (natož efektivně) tak rozsáhlé odvětví. A to navíc v Rusku, kde právě takový přístup v minulém století pohřbil ekonomiku celého státu. Jak ukázal osud posledních tří ředitelů Roskosmu, potažmo osud „starého“ Roskosmu samotného, ti, kteří by měli uskutečňovat přijaté vize a ladit procesy jsou zcela vytíženi mocenským bojem a na kosmonautiku jim nezbývá čas a zřejmě ani energie.
Průzkumu Sluneční soustavy dominují robotické mise. Nepřestáváme žasnout nad možnostmi a výsledky, které nám předvádějí roboty a automaty na Marsu, u Jupitera a Saturnu a nejnověji u Pluta a dokonce na kometě. Za automaty vždy do vesmíru pronikaly lidské posádky a pořád vše nasvědčuje tomu, že tento trend nadále trvá. Po zemské orbitě a měsíčním povrchu se stal Mars příští metou, ke které, byť trochu krkolomně, pilotované lety spějí. Část debaty se dnes točí kolem strategie jak na Mars „zaútočit“, přičemž v centru pozornosti stojí dva postupy – Přímý a Postupný – ve „fázích“.
Na webu Kosmonautix.cz používáme soubory cookies k zajištění správného fungování našich stránek, ke shromažďování anonymních statistických dat a pro lepší uživatelský zážitek. Více informací najdete zde.
Děkujeme za registraci!
Prosím, klikněte na potvrzovací odkaz v mailu, který vám dorazil do vaší schránky pro aktivaci účtu.
Děkujeme za registraci!
Pro vytvoření hesla prosím klikněte na odkaz, který Vám právě dorazil do Vaší E-mailové schránky.