Mezihvězdná kometa 3I/ATLAS, v poslední době přitahuje značnou pozornost nejen odborné, ale i laické veřejnosti. Není se co divit, vždyť jde teprve o třetí potvrzený objekt, který do Sluneční soustavy přiletěl z mezihvězdného prostoru. Po internetu se sice šíří i fantastické a šokující, avšak nepodložené animace a prohlášení, ale je potřeba si zachovat zdravý úsudek. I když jsme se tomuto tělesu věnovali před pár dny v článku o jeho pozorování evropskou sondou TGO u Marsu, dnes se k 3I/ATLAS opět vracíme. Se svou porcí nových snímků se totiž pochlubila také agentura NASA. Fotky byly prezentovány na tiskové konferenci, která proběhla 19. listopadu pozdě večer našeho času. Snímky mezihvězdné komety pořídilo celkem 12 sond NASA, což je velmi užitečné. Pozorováním stejného objektu z tolika míst mají vědci možnost prostudovat všemožné způsoby, kterými se 3I/ATLAS liší od klasických komet, které vznikly v naší Sluneční soustavě. Vědci tak získávají nový pohled na to, jak se složení jiných hvězdných systémů liší od toho našeho.
Zdroj: https://science.nasa.gov/
Snímky 3I/ATLAS z vůbec nejmenší vzdálenosti pořídily sondy NASA u Marsu. V průběhu podzimu totiž zmíněná mezihvězdná kometa prolétla kolem rudé planety ve vzdálenosti cca 30,5 milionu kilometrů a právě v té době ji pozorovaly tři americké sondy. Mars Reconnaissance Orbiter (MRO) zachytila jedny z nejdetailnějších snímků 3I/ATLAS vůbec, zatímco sonda MAVEN (Mars Atmosphere and Volatile EvolutioN) pořizovala ultrafialové snímky, které pomohou vědcům určit složení této komety. Pozadu nechtěl zůstat ani rover Perseverance na povrchu, kterému se podařilo zachytit slabý náznak svitu na obloze.
Některé heliofyzikální mise NASA mají jedinečnou možnost pozorovat část oblohy v okolí Slunce, takže mohly sledovat pohyb 3I/ATLAS během jejího průletu za Sluncem, kdy ze Země nebyla vidět. Americké sondy STEREO (Solar Terrestrial Relations Observatory) fotily kometu mezi 11. zářím a 2. říjnem, evropsko-americká SOHO (Solar and Heliospheric Observatory) pak mezi 15. a 26. říjnem. Snímky z období mezi 20. zářím a 3. říjnem od americké mise PUNCH (Polarimeter to Unify the Corona and Heliosphere), která byla vypuštěna v letošním roce, pomohly odhalit ohon komety. Přestože již byly pozorovány a objeveny tisíce komet, je to poprvé, co mise NASA z oboru heliofyziky záměrně pozorovaly objekt pocházející z jiné hvězdné soustavy.
Na své cestě k různým planetkám jsou i americké mise Psyche a Lucy, přičemž obě byly schopny ze svých pozic vyfotit 3I/ATLAS. 8. a 9. září provedla Psyche celkem čtyři pozorování komety v průběhu osmi hodin na vzdálenost 53 milionů kilometrů. Tyto fotografie pomohou vědcům zpřesnit trajektorii komety. 16. září pak sonda Lucy pořídila sérii snímků ze vzdálenosti 386 milionů kilometrů, což už je opravdu hodně, ale když se snímky na Zemi složily, přinesly detaily o komě a ohonu komety.
Kometu 3I/ATLAS objevil 1. července teleskop ATLAS (Asteroid Terrestrial-impact Last Alert System) v Chile, jehož provoz financuje NASA. Ještě ve stejném měsíci byl objekt pozorován Hubbleovým teleskopem, Teleskopem Jamese Webba, či teleskopem SPHEREx (Spectro-Photometer for the History of the Universe, Epoch of Reionization and Ices Explorer). Mezihvězdná kometa má nejblíže k Zemi proletět v pátek 19. prosince ve vzdálenosti 273 milionů kilometrů, což odpovídá zhruba dvojnásobku vzdálenosti Země od Slunce. NASA avizovala, že bude s pomocí svých sond i nadále pozorovat cestu 3I/ATLAS naší soustavou. Na jaře 2026 má kometa proletět oběžnou dráhou Jupiteru a postupně naši soustavu opustí.
Zdroj: https://assets.science.nasa.gov/
Přeloženo z:
https://science.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://assets.science.nasa.gov/…/solar-system/comets/3i-atlas/2025/MRO%20HiRISE-CLEAN%20FINAL.tif
https://assets.science.nasa.gov/…/solar-system/comets/3i-atlas/2025/MAVEN-comet3i-echelle-2-text
https://assets.science.nasa.gov/…/solar-system/comets/3i-atlas/2025/Psyche%203IATLAS%20still%20FINAL.png
Bohužel na žádné fotografii nevidím (typickou) kometu. Detekce MAVEN ukazuje na určité složení oblaku kolem jádra, ale ten nevypadá jako typický „ohon“ komety, je podstatně slabší.
Neexistuje nic jako „typická“ kometa.
No dobře, takže objekt, který by spadal do rozsahu termínu „kometa“. Podle mně se nejedná o kometu a použití tohoto jakoby lidem srozumitelného termínu je ze strany NASA zavádějící.
Nejde jen o NASA. Je to všeobecně používaný výraz.
To byste měl možná nejprve vymezit, co si představujete pod pojmem „kometa“, když se podle vás o kometu nejedná. Ona totiž není žádná všeobecná a závazná definice toho, co to je kometa.
Ale jedno z kritérií, podle nějž klasifikuje komety např. Centrum pro malá tělesa Mezinárodní astronomické unie, je takové, že kometa = těleso, které má aktivitu, tzn. že se z něj uvolňuje plyn a/nebo prach. Což objekt 3I/Atlas splňuje.
No dobrá, v takto volném pojetí asi ano. I když toho plynu a prachu je podstatně méně než je obvyklé.
A kde se tu mezihvězdná kometa vlastně vzala? Zkoušel jsem něco najít a dočetl jsem se, že je starší než Sluneční soustava a „…the parent star of 3I/ATLAS is unknown…„. Je to celé mimo mojí představivost. Podobných mezihvězdných objektů kolem nás lítá hodně, když už je třetí pozorovaný za posledních 8 let?
Ano, asi jich už v minulosti bylo hodně, ale díky pokrokům v pozorovacích schopnostech budou jejich objevy snad častější. A ohledně původu, jak píšete, nevíme, odkud přesně pochází.
Zkusím odpověď od pana Majera ještě trochu rozvést – většina komet, které pozorujeme, jsou tělesa tvořená zmrzlým ledem (vodním, CO2, …) pocházející z Oortova oblaku. To je oblast daleko za drahami všech planet, kam se poté, co Slunce začalo svítit, odfoukl zbylý materiál z vnitřních částí Sluneční soustavy a z něj se postupně vytvořila tato tělesa. Ta se tam samozřejmě mohou navzájem srážet (i když to není nijak přeplněný prostor), ovlivňují se gravitačně a jsou ovlivňovány i gravitací velkých planet. To čas od času způsobí, že některé těleso je z tohoto Oortova oblaku „vystrčeno“ a dostane se blíže ke Slunci – obíhá pak typicky po velmi výstředné dráze, kdy nejbližší bod dráhy může ležet i blíže, než je oběžná dráha Země a nejvzdálenější bod je mnohem dál, než dráha Neptunu. Při průletu kolem Slunce se část materiálu odpařuje, čímž vzniká typický ohon komety.
Důležité je, že díky obří vzdálenosti Oortova oblaku je gravitační působení Slunce velmi malé a stačí málo, aby se kometa vyvázala z gravitačního pole Slunce. Může se např. stát, že proletí kolem Slunce, pak ze správné strany proletí „poblíž“ Jupiteru a ten jej gravitačním prakem urychlí natolik, že se dostane na únikovou dráhu ze Sluneční soustavy a z „naší“ komety se stane mezihvězdné těleso.
A my předpokládáme, že něco jako Oortův oblak není specifikum Sluneční soustavy, ale že podobné oblaky budou i u jiných hvězd. A i tam se může stát, že těleso z tohoto oblaku opustí svou „mateřskou“ hvězdu a vydá se zcela náhodou zrovna směrem ke Slunci. A pak už je to jen statistika – může se stát, že proletí někde za dráhou Neptunu a my takové těleso vůbec nezaznamenáme. Může proletět +- ve vzdálenosti Země a my máme v poslední době dostupné poměrně pokročilé systémy, které cíleně hledají planetky/komety – to vede k tomu, že se nám čas od času podaří zachytit i takové těleso. Kolik takových mezihvězdných komet/planetek prolétá vnitřními oblastmi sluneční soustavy přesně nevíme, ale lze očekávat, že s pokročilejšími systémy jich budeme schopni detekovat více a to pak umožní udělat i nějakou statistickou analýzu a přinese to i odpověď na Vaši otázku, jestli jich je hodně.
Pokud jde o původ, tj. určení hvězdy, odkud takové těleso pochází, tak můžeme samozřejmě zkoušet počítat zpětně trajektorii – když známe přesně aktuální dráhu, tak můžeme dopočítat, ze kterého směru do sluneční soustavy přiletělo a jak rychle. Pak lze započítat gravitační působení okolních hvězd (včetně jejich vzájemného pohybu, protože i hvězdy se pohybují) a tak se, čistě teoreticky, můžeme dobrat k tomu, že zjistíme, že přilétá od nějaké konkrétní hvězdy. Určení trajektorie bude zatíženo nepřesnostmi (jak díky tolerancím v určení aktuální dráhy, tak nepřesností ve výpočtech), ale ta míra nepřesnosti bude známá. A v tomto konkrétním případě jsme žádnou hvězdu nedokázali přiřadit, ale víme, že musela cestovat mezihvězdným prostorem opravdu dlouho (aniž by byla „v cestě“ nějaká hvězda), proto můžeme tvrdit, že je např. starší než Sluneční soustava.