Začaly sice letní prázdniny, ale to není žádný důvod, aby nevycházel Kosmotýdeník – nejdéle vycházející seriál na našem blogu. I tentokrát se Vám pokusíme nedělní poledne zpříjemnit rekapitulací uplynulého týdne. Hlavním tématem bude mise ExoMars 2020 (dříve 2018), která v tomto týdnu doslova utekla hrobníkovi z lopaty. Podíváme se i k ISS, kde se testovalo ruční připojování modernizované zásobovací lodi Progress MS-1. Kromě toho si připomeneme i další důležité momenty, které nám přinesla kosmonautika za minulých sedm dní.
zdroj:esa.int
ExoMars žije dál
První fáze evropsko-ruského programu ExoMars se na svou cestu vydala již v březnu letošního roku a momentálně míří k Rudé planetě, kam by měla dorazit v polovině října. V roce 2018 ji měla následovat druhá fáze, obsahující ruskou přistávací plošinu a evropské vozítko vybavené dvoumetrovým vrtákem, které by mělo určit, zda na Marsu někdy existoval život. Program ExoMars 2018 se ale dostal do velkého časového skluzu a ESA tak stála před nepříjemným rozhodováním.
První možností bylo, že se druhá fáze úplně zruší, což by sice ušetřilo peníze, ale po vědecké stránce by se jednalo o ohromnou ztrátu, nemluvě o tom, že by tím klesl i význam sondy TGO z první fáze, která měla s vozítkem spolupracovat. Druhou možností bylo celý program pozastavit a znovu spustit v roce 2017. Tím by byla druhá fáze zachována, ale bylo by potřeba hodně peněz a hrozil odklad startu až na rok 2022. Tím by se riskovalo, že sonda TGO už nemusí být provozuschopná.
Zdroj: https://planetary.s3.amazonaws.com
Třetí varianta, která byla nakonec doporučená a schválená, sice počítá také s navýšením nákladů, ale už ne tak masivním a navíc umožní uskutečnit všechny vědecké cíle, přičemž poskytuje časovou rezervu 5 – 6 měsíců. Před několika týdny bylo rozhodnuto, že tato varianta dostane zelenou, což posunulo termín startu na rok 2020. Tolik tedy úvodní vysvětlení nutné k pochopení toho, co se stalo ve druhé polovině června.
V Paříži se totiž rozhodovalo o tom, zda jsou členské státy ochotné zafinancovat navýšení rozpočtu. Laicky řečeno se platí za to, že se poletí později, což se politikům a obecně lidem mimo kosmonautickou branži vysvětluje dost komplikovaně. Nakonec ale jednání dopadla úspěšně, finance byly schváleny a program ExoMars žije dál. Sice ještě nemá úplně vyhráno a čeká jej ještě několik větších či menších problémů, ale to nejhorší už má za sebou. Další úzké hrdlo přijde v prosinci, ale v té době už se bude vyrábět letový hardware, což je důležité, protože v takové fázi už se mezinárodní projekt ruší jen velmi obtížně.
Zdroj: http://www.spaceflight101.com/
Přeparkování u ISS – Úspěšné, ale …
První zástupce vylepšené ruské zásobovací lodi Progress MS-1 se k Mezinárodní vesmírné stanici vydal už vloni v prosinci a jeho úkolem bylo kromě doručení zásob i komplexní testování nových systémů (především jde o navigační a orientační systémy více v našem starším článku). Součástí těchto zkoušek je i testování ručního řízení. To přichází ke slovu ve chvíli, kdy z jakéhokoliv důvodu řídící systém nedokáže pokračovat v připojovacím manévru.
Ruská část stanice je vybavena systémem dálkového ručního řízení TORU. Kosmonauti díky němu mají možnost převzít kontrolu nad lodí a pomocí dvojice joysticků a údajů z kamer s ní domanévrovat až ke stykovacímu uzlu. A právě tento systém ručního řízení se testoval v pátek brzy ráno našeho času. V 7:36 našeho času se Progress oddělil od staničního modulu Pirs a začal se vzdalovat od stanice. Kosmonauti Alexej Ovčinin a Oleg Skripočka v té době už seděli v modulu Zvezda u ovládacího panelu systému TORU. Když byl Progress zhruba 200 metrů daleko, aktivovali ruční ovládání.
Zatímco Skripočka sledoval přibližující se Progress a monitoroval jeho polohu, Ovčinin měl ruce na ovládacích panelech. Během přiblížení ale začaly senzory na Progressu ukazovat nadměrné vibrace a kolébání. Ovčinin proto dostal od pozemních týmů pokyn vypnout ruční řízení a závěrečný spojovací manévr tak proběhl v automatickém režimu. Pozemní týmy teď mají plné ruce práce s hledáním závady. Podle vyjádření specialisty z firmy Eněrgija jsou dvě možnosti – buďto za chybu může modernizovaný systém na palubě lodi, nebo jde o závadu systému ovládání orientačních trysek. RKK Eněrgija však považuje páteční zkoušku za úspěšnou. Níže přiložené video ukazuje, že Progress byl v době spojení velmi nestabilní.
Kosmický přehled týdne:
V úterý 28. června se v Promontory v Utahu zapálil urychlovací motor na tuhá paliva, který bude použit na nově připravované raketě SLS. Statický dvouminutový zážeh měl odhalit, jak se bude motor chovat za nízkých teplot při startu v zimních měsících – motor byl totiž před zážehem ochlazen na teplotu 4°C. Osmisettunová bestie s tahem 1600 tun, která spálí 5,5 tuny paliva za sekundu vytvořila jako vždy dechberoucí podívanou. Test dopadl úspěšně a až se takový motor zapálí příště, bude už stát na startovní rampě floridského kosmodromu.
Sonda JUNO přešla na autopilota a ve středu podle plánu vypnula své vědecké přístroje. Tento krok je součástí příprav na kritický okamžik celé mise – vstup na oběžnou dráhu Jupitera, ke kterému by mělo dojít už v noci z pondělka na úterý – 5. července brzy ráno našeho času. Jelikož jde o velmi důležitou událost, chystáme pro Vás i přes nepříznivý čas, psaný online přenos – více se dozvíte v krátkém článku, který vyjde zítra odpoledne.
Zdroj: https://scontent-fra3-1.xx.fbcdn.net
Sonda Dawn, kroužící kolem trpasličí planety Ceres se dočkala dvouletého prodloužení mise. Měla by tedy fungovat i během fiskálních roků 2017 a 2018. Při této příležitosti vznikla infografika, která ukazuje, co všechno už tahle malá sonda vybavená iontovým motorem dokázala. Infografika je jednoduchá a nepotřebuje překlad do češtiny – významy jsou jasně dané – hlavně více než 132 GB vědeckých dat hovoří samo za sebe. Ohledně dalšího osudu sondy zatím nevíme nic bližšího . možnost návštěvy již třetího objektu zůstává stále otevřená.
Čína vypustila 29. května na oběžnou dráhu snímkovací satelit Shijian-16. Ke startu došlo v 5:21 našeho času na kosmodromu Jiuquan a nosičem byla raketa Dlouhý pochod 4B. Družice usazená na oběžné drze ve výšce 600 kilometrů zřejmě slouží k elektronickému průzkumu.
Zdroj: http://blogs.nasa.gov/
NASA během minulého týdne zveřejnila snímek z hlavní části testovacího zařízení Integrated Avionics Test Facility na Marshall Space Flight Center. Na tomto stanovišti se testuje avionika SLS. NASA k této fotce zvolila trefný popis „mozek SLS bez těla“.
Americká sonda OSIRIS-REx na svůj start v září teprve čeká, ale už nyní se její tvůrci pochlubili povedenou infografikou, která ukazuje, proč byl jako cíl pro odběr vzorků a jejich dopravu na zemi vybrán právě asteroid Bennu. Momentálně známe více než půl milionu asteroidů. Více než 7 000 z nich patří mezi takzvané blízkozemní objekty. 192 z nich má optimální parametry pro odběr vzorků. 26 z nich má průměr větší než 200 metrů a pouze 5 z nich je bohatých na uhlík.
Zdroj: https://scontent-fra3-1.xx.fbcdn.net/
Přehled z Kosmonautixu:
Tento týden jsme zahájili informacemi o tom, jak se sonda JUNO přibližuje k Jupiteru. Rozebrali jsme i odklad premiérového startu vylepšené rakety Antares, zakončili jsme seriál o výzkumu Venuše, živě a česky jsme Vám odvysílali statický zážeh motoru na tuhá paliva. Ve spolupráci s českou kosmickou kanceláří jsme otevřeli nový nepravidelný seriál s exkluzivními rozhovory s kosmonauty. Prvním byl Andrej Borisenko, pozvali jsme Vás na sci-fi prázdniny v plzeňském 3D planetáriu, zrekapitulovali jsme pokroky firmy SpaceX na poli příprav pilotované lodi Dragon, ale zaměřili jsem se i na NASA a a na její pokroky v rámci přípravy nové éry za poslední čtvrtletí. Zaspekulovali jsme ohledně startu rakety Falcon Heavy a po deseti měsících jsme obnovili prázdninový, odlehčený seriál TOP 5 – tentokrát na téma Hudba a kosmonautika.
Snímek týdne:
Možná největší událostí roku bude přílet sondy JUNO k největší planetě Sluneční soustavy, k Jupiteru. JUNO bude mít za úkol především mapovat magnetosféru a další „neobrázkové“ jevy, ale na její palubě je i kamera JunoCam. Ta pořizuje během přiblížení k Jupiteru snímky, které v budoucnu poslouží k vytvoření časosběrného videa z příletu. NASA v tomto týdnu zveřejnila první lákadlo – na snímku jsou kromě Jupiteru vidět i jeho čtyři největší měsíce – Io, Ganymed, Europa a Callisto.
Zdroj: http://photojournal.jpl.nasa.gov/
Zdroje informací:
http://forum.kosmonautix.cz/
http://novosti-kosmonavtiki.ru/
http://spaceflight101.com/
http://spaceflightnow.com/
http://spaceflightnow.com/
http://spaceflightnow.com/
http://spaceflightnow.com/
http://spaceflightnow.com/
Zdroje obrázků:
http://exploration.esa.int/science-e-media/img/e0/ExoMars_combi_350.jpg
http://www.esa.int/…/ExoMars_rover_artist_s_view_node_full_image.jpg
https://planetary.s3.amazonaws.com/assets/images/z_changeover/Exomars_art_f840.jpg
https://scontent-fra3-1.xx.fbcdn.net/…10154159677290479_5943011174319783953_o.jpg
http://blogs.nasa.gov/…SIL-ForegroundBooster-HIL-Middle-Background.jpg
https://scontent-fra3-1.xx.fbcdn.net/…937251746387649_5336422222035198326_o.png
http://photojournal.jpl.nasa.gov/jpegMod/PIA20701_modest.jpg
…no úspěch při tom přeparkovávání byl leda ten, že se dokázali vrátit k doku a nic nepoškodili (hlavně se podívejte na závěrečnou část manévru, kdy se loď přídí již skoro dotýká doku a záď lodi se začne výrazně odklánět vzhůru, takže připojování k doku finalizuje již pod značným úhlem mimo osu) …ale soudruzi si to musí pochválit :-((
Nevíte někdo, jaká tam jsou čidla (mikrovlny na větší vzdálenost a laserové kvadraturní zaměřovače na kratší, nebo že by kamery)?
Lasery se na Progressech nepoužívají, jde o komunikaci na bázi rádiových vln.
Netroufám si posuzovat nebezpečnost manévru, ale proč také nepoužívají dokování pomocí mechanické ruky, tomu nerozumím. Zdá se mi to výrazně méně riskantní. Nějaký důvod to mít bude, nemyslím si, že by je to nenapadlo. 🙂
…pokud se nepletu, nepřímé dokování ramenem používají pouze soukromníci, neboť u přímého způsobu je vyšší riziko zvládnutí. To se má ale s nově instalovanými adaptéry změnit, a tak bude většina přímá.
Samozřejmě je při řízení doku problém s vyšším stupněm volnosti – není to jen oprava, doleva a dopředu, ale i natočení v jednotlivých osách, resp. je třeba směrově řídit oba konce lodi (při pohledu od doku) současně, plus otáčení v ose doku.
Pokud se to celé řídí opravdu jen radiově (mikrovlny) je to docela komplikované (relativně málo přesných informací z čidel). Optika je přesnější (viz třeba zaměřovače na strojích pro hloubní tunelů), ale může být oslepena sluncem, takže je nutná kombinace s jiným systémem nebo by se muselo dokovat jen ve stínu (to zase není moc vhodné pro případný zásah v ručním režimu).
Záchyt ramenem má i japonská Kounotori.
Optické zaměřování se používá dost často, divil bych se, kdyby ho neměli i na Progressu. Ten záměrný obrazec sice může sloužit pro ruční dokování, ale pro strojovou navigaci na krátkou vzdálenost by byl také vhodný. Na větší vzdálenost je radiová navigace jasná volba.
Jinak bych na Rusy nebyl tak zlý, pokud jde o vyhodnocení manévru jako úspěch. Nic snad nerozbili a jestli nasbírali dost dat, aby se mohli podobným problémům příště vyhnout, tak bych to jako úspěch považoval také. Od čeho by byly testy, kdyby se při nich neodhalovaly chyby?
Ono je zajímavé si všimnout, že k americké části ISS se dokují všechny lodě pomocí robotického ramene (vyjma teda raketoplánů, tam ale zase to závěrečné přiblížení bral ručně velitel letounu), čili japonská Kounotori plus lodě soukromníků.
Automatické stykovky se dělají jen u ruských lodí plus dříve u evropského ATV, které se ale opět dokovalo k ruskému modulu. Závěrečný přílet ke stanici je pečlivě monitorován počítačem plavidla a pokud se vyskytne chyba, jistí to manuální konzole TORU, která je k dispozici v modulu Zvezda, či u Sojuzů manuální řízení velitelem lodi, nedávno to předvedl Malenčenko.
Díky za odpověď.
Dobrý den.
Když už se tady to téma nakouslo, tak mě napadla otázka, co by se dělo, kdyby to rameno z nějakého důvodu nefungovalo? Když loď dokuje sama a selže automat, tak se tam dá tak nějak připlácnout ručně (doufejme že lépe než při tomhle testu 😉 ), ale kdyby se nedala zachytit?
To není moc pravděpodobné.
Pohoda, takhle dokuju v KSP taky :ĐĐ
Nejslabším článkem ExoMarsu 2020 bude ruský přistávací modul. Nebylo od věci kdyby Rusové v roce 2018 přistání na Marsu vyzkoušeli.
Dušane, doporučuji trochu více píle při hledání doprovodných obrázků. V článku máš sice dvě různé grafiky roveru ExoMars, ale ani jedna z nich není aktuální a ta první je obstarožní až příliž (je tam i před mnoha lety zrušená robotická paže).
Aktuální vzhled roveru ExoMars 2020 je přitom k dispozici na stránkách ESA tady: http://exploration.esa.int/science-e-media/img/96/Exomars_Rover_201403_orig.jpg
Díky, myslel jsem, že se jako doprovodné ilustrační vizualizace dají použít i starší verze.
Ta splácnutá kolečka vypadají zvláštně. Předpokládám, že to není chyba vizualizace a jde o technologii bránící zaboření. Z čeho ta kolečka jsou, že se mohou takto deformovat?
Jeden by čekal, že pokud nějaké státy dobrovolně vstoupí do ESA, budou všemožně podporovat její projekty a ne se tvářit, že mají prázdnou kasu a licitovat o každé EURo. To je jako v Cimrmanovi, když touží mít hospodu, ale nechce tam hosty. Nechápu, jak může vůbec někdo uvažovat o zrušení druhé části rozjetého ExoMarsu.
Na doplnenie – možnosť preletu sondy Dawn k tretiemu objektu je uzavretá. Misia sa síce predlžuje ale sonda ostane na orbite trpasličej plánetky Ceres.
Ale?? Náhle se překvapivě odhalilo, že sterilizace sondy byla přece jen dostatečná a tak kontaminace nehrozì? 🙂
Vidíte? To ma nenapadlo…
Třeba potom tak jako tak plánují odletět a nechat sondu na heliocentrické dráze. Kdyby přeletěla k jinému tělesu, tak by na podobný manévr už nemusela mít palivo a mohla by to těleso „znečistit“.
Já si myslím, že to souvisí i s tím, že detailněji prozkoumali Ceres, zjistili, jak její gravitační pole ovlivňuje dráhu sondy a na základě toho usoudili, že dráha je dostatečně stabilní – můj názor. Stejně tak sem ůže stát, ež na konci služby jen vystoupají o pár set kilometrů výše, aby byla jistota.
Jeden ze žhavých kandidátů na třetí cíl byla (je?) planetka 145 Adeona.
Bola…
A co dělá Remek? Je v Rusku a dela jako vždycky ostudu.
Prosím? Jak tento komentář souvisí s tématem článku? Promiňte, ale na něco podobného tu zvyklí nejsme!
Gubarev vystoupil z KSSS a Remkovu komunistickou kariéru nechápe. Teď jde o to, kam se přidá náš významný kosmonaut. Jinak díky za uznání toho, čeho tu zvyklí nejsme.
Znovu se ptám, jak tento komentář souvisí s tématem článku. Politické názory astro/kosmonautů nejsou důležité. Měli bychom si jich vážit bez ohledu na to, zda korespondují s naším politickým cítěním, nebo ne. Jsem důrazně proti jakémukoliv zatahování politiky na náš portál. Jsme zvyklí měřit tu všem stejně bez ohledu na politické směřování.
Setkal jsem se svého času s p. Remkem služebně, jeho dlouholeté působení v Rusku jako obchodního rady bylo velmi úspěšné, naše obchodníky dostal vždy tam, kde potřebovali a jako velvyslanec je tam vždy vítán. Třeba máte jiné informace.
No a že to nesouvisí, přece jen souvisí. Jako kosmonaut a hrdina SSSR má v Rusku všechny dveře vždy otevřené a zprostředkoval mnoho úspěšných obchodů. To také něco platí, ne?
Omlouvám se, taky nemám rád politiku tady. Jen jsem chtěl trochu zpřesnit, že.
Racek: Toho Hrdinu SSSR bych sem raději netahal. To je v tomto případě zcela prázdný pojem. V čem to hrdinství spočívalo? Prostě v tomto případě nesmyslný titul 🙂 Jinak ale Remka neřeším. Je to kosmonaut, něco dokázal a nemůže za to, že žil v určité době a byl určitým způsobem naprogramován jako spousta z nás.
Čekám na schválení, doufám že nebudu čekat čtyři roky jako Juno mission.
JUNO letí vesmírem pět let ;-). Každého nového komentujícího musíme ručně schválit, abychom se vyhnuli spamerům a robotům.
Tak děkuji za uvolnění. Dobře, pět let, čekám až Juno zakotví na orbitě a pošle snímky.
Kritický okamžik přijde v noci z dneška na zítřek, fotky dorazí později. Vědecké přístroje (včetně kamery) se vypnuly 5 dní před brzdícím zážehem a zapnou se 50 hodin po něm.
Tak jste mi vypnuli odpověď, tak o Remkovi se povídat nebude, no dobře. Já jenom, když jsme byli tím třetím státem na světě, který měl kosmonauta, tak to prostě ještě zní zeměkoulí, frantíci s džepenísma jsou prostě pátí až šestí a tak to zůstane.
Odpověď jsme vám nevypnuli. Je to automatická funkce našeho blogu, který umožňuje pouze určité množství větvení diskuse. Od určité fáze už je možné přidávat pouze reakce na určitou fázi a ne na tu poslední.
Stejně je to škoda, že dva americké raketoplány ztroskotaly, mohli jsme mít lepší zprávy o vesmíru.
Ztráty raketoplánů je určitě velká škoda – hlavně posádek v nich. Ale není to tak, že bychom měli lepší informace o vesmíru, pokud by k těmto nehodám nedošlo.