Archiv měsíce Březen, 2013

Kozmická Strojovňa – Špeciál

Kozmická Strojovňa - Špeciál

Pred sedemdesiatimi dňami som publikoval na tomto blogu svoj prvý článok. Rozpracoval som várku raketoplánov a začal som písať Kozmickú Strojovňu. Tento seriál sa od toho okamžiku stal súčasťou môjho života. Nielen že som veľa článkov publikoval, ale tiež som sa veľmi veľa naučil. Hlavnou témou väčšiny príspevkov boli rakety. Zobral som to pekne od začiatku. Najprv som napísal niečo o pionierskych časoch kozmonautiky a opísal som rakety 50. rokov. V prvých desiatich dieloch ste sa tiež mohli dočítať o najznámejších raketoplánoch a tiež som načrtol cestu, ktorou by sa kozmonautika mohla v ďalších desaťročiach uberať. Nosnou časťou celého seriálu je hlavne minulosť a technická charakteristika strojov z čias minulých. Počas písania článkov som sa veľmi veľa naučil. Dnes si budete môcť svoje znalosti otestovať aj vy. V tomto špeciály som pre vás prichystal tri test. Všetky odpovede na otázky nájdete v seriály Kozmická Strojovňa a tiež na konci tohto článku.

Curiosity sa topí v problémoch!

Curiosity sa topí v problémoch

Pred niekoľkými dňami sme vás informovali o úspechoch americkej sondy Curiosity. Nespomenuli sme však, že tento rover má už niekoľko týždňov veľké problémy s počítačom. Včera, v stredu, sa k tomu pridružila ďalšia softvérová porucha. O oboch vadách sa viac dočítate nižšie. Prvé chyby sa objavili už relatívne dávno. V posledný februárový deň počas 200. Solu stráveného na povrchu Marse sa nepodarilo uložiť dáta do časti pamäte a rover prešiel do „Safe módu“. To znamená že zastavil svoju ďalšiu činnosť a čakal na ďalšie pokyny. Tým JPL ktorý mal na starosti chod roveru ihneď začal analyzovať dostupnú telemetriu a snažil sa prísť na príčinu anomálie. Plán na ďalšie Soly bol zrušení a technici čakali na ďalšie informácie o stave sondy, aby mohli problém odstrániť a zabezpečiť, aby sa už v budúcnosti neopakoval.

Kritické momenty kosmonautiky 27. díl

Velitelský vůz konvoje vozidel na KSC

Manželky, manželé a děti astronautů stáli na malé tribuně a prohledávali zrakem oblohu nad sebou, ačkoli velmi dobře věděli, že zatím ještě nemají možnost nic zahlédnout. Ale už brzy se dočkají- jejich nejbližší se vrátí domů po šestnácti dnech, které strávili na oběžné dráze. Psal se 1. únor 2003 a ranvej na KSC čekala na to, až na ni v 9:16 místního času (14:16 UTC) dosedne Columbia, nejstarší z flotily amerických raketoplánů. Před několika momenty byl ohlášen úspěšný brzdící zážeh a teď už se jistě Columbia noří do hustých vrstev atmosféry. Mise STS-107 za pár minut skončí úspěšným přistáním. S rodinami astronautů čekali také jejich kolegové.

Raketa, raketoplán, kosmická loď – jak se v tom snadno vyznat?

K napsání dnešního článku, který je opět určen pro začátečníky v kosmonautice mne přivedla neutěšená situace na poli českých zpravodajských serverů, které si s kosmonautickými termíny nedělají pražádnou hlavu a používají je bez jakéhokoliv ladu a skladu – často ve špatných významech. Tento článek si neklade za úkol zlepšit tvůrčí schopnosti některých pisatelů hojně navštěvovaných webových portálů. Naším cílem je uvést vše na pravou míru a ukázat veřejnosti správnou terminologii.

Kosmotýdeník 26. díl (10. 3. – 16. 3. 2013)

Grasshupper při startu

V novém Kosmotýdeníku se podíváme na raketovou kobylku jménem Grasshopper. Nejnovější test proběhl 7. března a stroj se vynesl do výšky 80ti metrů. Poté se lehce snesl zpět na místo, odkud odstartoval. Dále se podíváme na nejnovější informace od sondy Curiosity. Nyní je definitivně potvrzeno, že na Marsu byly podmínky vhodné pro život. A nakonec si připomeneme přistání 34. Expedice. Celý přistávací manévr byl odložen kvůli nepříznivému počasí.

10. Kozmická Strojovňa – Rakety 80. rokov

10. Kozmická Strojovňa - Rakety 80. rokov

Každý druhý týždeň si v seriály Kozmická Strojovňa môžete prečítať o raketách z nejakého obdobia. Po dvojdiely o nosičoch 70. Rokov prichádzajú ich mladší súrodenci z rokov osemdesiatych. Toto obdobie poznamenal napríklad štart amerického raketoplánu Space Shuttle, alebo Sovietskeho Burana. Hlavne preto tieto dve veľmoci vo vývoji konvenčných rakiet trochu zaostávali a to využili ostatné kozmické agentúry. Hlavne teda európska ESA alebo japonská JAXA. V Európe prakticky pokračoval vývoj rakety Ariane. Vylepšovali sa motory, zväčšoval sa prvý či druhý stupeň a pridávali na Boostre na tuhé palivo. Vďaka tomu nosnosť rapídne vzrástla a to si všimli aj súkromné spoločnosti. Predávanie štartov privátnemu sektoru síce ešte nedosahovalo také rozmery ako dnes, ale aj tak to stačilo na vznik úplne prvej komerčnej spoločnosti ktorá zabezpečovala prepravu nákladu do vesmíru. Arianespace založili v roku 1980 ako voľnú súčasť ESA a jej hlavnou úlohou bolo predávať štarty rakiet Ariane. Do klubu vesmírnych veľmocí sa tak čiastočne zaradila aj Európska Vesmírna Agentúra, ktorá mohla ťažiť aj z kozmodrómu Kourou, ktorého umiestnenie je ideálne pre vynášanie družíc na geostacionárnu obežnú dráhu (GEO). Rakety však odtiaľ družice vynášajú väčšinu iba na dráhu prechodnú (GTO) a družica potom zaguľatí orbitu pomocou vlastných motorov.

ISS má svého robota na háku

rexj_logo zdroj:jaxa.jp

Při prvních kosmických vycházkách (EVA – extravehicular activity) kosmonauti zjistili, že pro úspěšné splnění úkolu je nutné mít se stále čeho držet, kam si zavěsit nářadí, kam připnout sebe. Poučeni těmito zkušenostmi, poseli konstruktéři napříště kosmické lodě a stanice velkou spoustou madel, kterých se může chytit ruka kosmonauta nebo zacvaknout karabina. Tuto infrastrukturu se rozhodly využít japonští inženýři pro pohyb originálního nehumanoidního robota.

Nese jméno REX-J, což je zkratka Robot Experiment on ISS/JEM. Pro pořádek, JEM je jiné označení japonského modulu Kibo Mezinárodní kosmické stanice a zkracuje Japanese Experiment Module.

Maratónsky beh po Marse (piata časť)

Maratónsky beh po marse (piata časť)

Prekoná starý robot ďalších dvanásť kilometrov? Túto otázku si 28. augusta 2008 kládol celý realizačný tým vozítka Opportunity. Je možné aby sonda ktorá už dvanásť krát prekonala maximálny dojazd zopakovala tento úžasný výsledok? Navigátori, technici, vedci a všetci kompetentní ľudia už dávno brali prvotné odhady fungovania roveru za bezvýznamnú štatistiku. Ak by pred piatimi rokmi niekto zahlásil že Opportunity tu s nami bude aj o pol desaťročia, považovali by ho za blázna. Teraz sa už nikto neodvážil odhadovať, ako dlho bude ešte Opportunity fungovať. Bude to rok alebo týždeň? Všetci boli vďační za každý nový deň, kedy vozítko ešte pracovalo a odosielalo údaje späť.

Curiosity odpověděla na základní otázku

Vzpomínáte si ještě na očekávání před vypuštěním vozítka Curiosity? Všude se psalo, že rover má kromě mnoha vedlejších i jeden hlavní úkol. Proniknout pomocí sofistikovaných přístrojů za oponu času a prozkoumat historii čtvrté planety Sluneční soustavy. Zjistit, zda na Marsu byly někdy v historii takové podmínky, které by umožňovaly vznik života. A nyní se zdá, že jsme na tuhle otázku našli odpověď. A co víc – ta odpověď je ANO. Mars podle všeho opravdu kdysi dávno mohl nabídnout prostředí, kde by se životu mohlo dařit.

Kritické momenty kosmonautiky 26. díl

Přistání mise STS-27

V kabině raketoplánu vládlo napjaté ticho, přerušované pouze informacemi velitele o rychlosti, výšce a vzdálenosti od přistávací dráhy. Stroj se nořil do hustých vrstev atmosféry a narůstající tření zahřívalo jeho tmavé břicho stále více. Nejexponovanější místa, jako je nos raketoplánu, náběžné hrany a břicho orbiteru, se rozpalovala na teplotu kolem 1600°C, ale astronauti na palubě necítili nic z ohnivého inferna, které zuřilo jen pár decimetrů od nich. Přesto bylo na jejich obličejích znát napětí. Věděli, že tepelný štít jejich stroje je vážně poškozen a podvědomě čekali na náhlý neobvyklý pohyb raketoplánu, jekot alarmu a vlnu horka, která ohlásí posledních pár sekund jejich životů. Konstrukcí stroje otřásaly nárazy a dunění. Bylo to normální? Nebo bylo při minulých misích ono dunění slabší? Velitel klidným hlasem informoval posádku: „Mach 20; výška 210 000 stop; 1 190 mil do přistání… Mach 18; 200 000 stop… Přetížení 1g… 185 000 stop; Mach 15,5… 1,4 géčka…“ Všichni na palubě si oddechli- raketoplán překonal oblast největšího tepelného namáhání. Před nimi se za několik minut objevila přistávací dráha na Edwardsově základně. Byl 6. prosinec 1988 a mise STS-27 se chýlila ke konci. Když o půl čtvrté odpoledne místního času Atlantis zastavil a shromáždění inženýři si mohli zblízka prohlédnout jeho pravý bok, jenom polkli naprázdno a beze slova zírali na tu spoušť. Fakt, že Atlantis přežil tak rozsáhlé poškození tepelného štítu, vypadal jako malý zázrak…