Bylo by zbytečné zde připomínat, jak velký úspěch znamená mise Cassini – a to nejen pro NASA, ale i pro výzkum naší sluneční soustavy, nejen našeho druhého největšího plynného obra, fotogenického Saturnu. Neuběhne prakticky týden, kdy bychom se někde nedočetli o dalším úspěchu tohoto programu, či naopak o další nové záhadě, která způsobuje bezesné noci (nejen) astronomům. Pojďme se teď spolu podívat na dva poslední objevy, které byly publikovány v uplynulých dvou týdnech.
Kam čert nemůže, tam nastrčí…kometu.
Tak by se dalo stručně charakterizovat dění kolem světoznámé vlasatice C/2012 S1 ISON, která večer a v noci ze čtvrtku na pátek zamotala hlavu jak profesionálům, tak amatérům, kteří mohli v živém přenosu sledovat dlouho očekávaný blízký průlet ISONu kolem Slunce. Ten uspořádala NASA přímo ve velíně slunečního detektoru SDO v Goddardově centru (jedné z kosmických observatoří, sledující naši nejbližší hvězdu) za účasti známých osobností astromického a populárně vědeckého dění. Desítky tisíc lidí po celém světě sledovaly přenos, který se bez přehánění dá označit jako astronomická událost roku. Málokdy má totiž nějaký kosmický jev tak masivní podporu médií, což je na jedné straně v popularizaci (nejen) astronomie velká výhoda, na druhé straně to způsobilu takovou vlnu mediální hysterie, kterou už dlouho nepamatujeme (což je ale pro komety typické už po tisíce let – dlouho před vznikem masmediálního světa).
V předchozí části článku jsme se jak podívali na komety obecně, tak jsme se pokusili i zhruba načrtnout průlet ISONu periheliem s přibližným časovým nástinem. V této části se podívejme blíže na samotný průběh pozorování, především na konkrétní přístroje, jejichž pomocí se budou astronomická pozorování realizovat. Jestli bude současné pozorování průletu v něčem revoluční, tak to bude především v počtu observatoří a detektorů, ať už pozemních či kosmických, amatérských či profesionálních, které se na ISON budou v různé době zaměřovat. O takové technické výbavě se vědcům při posledním přiblížení Halleyovy komety mohlo jen zdát. Pojďme se proto na tento výčet podívat detailněji a vezměme to hezky popořadě.
Edmund Halley by žárlil. Od posledního přiblížení komety (pojmenované po svém objeviteli) v roce 1986 snad nebyla mediální pozornost více věnována žádnému bludnému cestovateli z periferie sluneční soustavy, než se tomu děje teď s před více než rokem objevenou kometou C/2012 S1 ISON. A o to víc se k tomuto úkazu upíná pozornost profesionálů i laiků po zklamání z přehnaných očekávání první letošní komety C/2011 L4 PanSTARRS. Tak se to totiž s kometami bohužel má. Čekáte s otevřenou náručí a ono nic. A naopak – z nepovšimnuté události se může za pár měsíců stát nádherná podívaná. Proradné vlasatice s nepravidelnými drahami nám často připravují nejedno překvapení. Pojďme se na ně teď společně podívat.
Začalo to všechno (jako vždycky) úplně náhodně. Zhruba před půl rokem jsem při klasickém brouzdání webem a sledování, co je dnes nového, narazil na krátké sdělení: V rámci mezinárodního víkendu vědy pořádá CERN dny otevřených dveří. To by ještě nebylo tak vzrušující. V rámci běžného provozu je možné sjednat si za určitý poplatek prohlídku i s průvodcem. Ale už další věta mě nadzvedla ze židle. V rámci dvouleté odstávky bude mít laická veřejnost možnost dostat se i dolů do podzemí – přímo k detektorům.
Nepamatuji si ten okamžik přesně, ale rozhodnuto bylo okamžité. Na svém „miniblogu“ jsem informaci rozšířil s nápadem, že by mohlo jít o moc zajímavou výpravu kamarádů – takový malý výlet, jaký často lidé podnikají na víkend, když chtějí vypadnout z Čech, ať už za koupáním, sportem či hudebním koncertem. Překvapilo mě, jak nakonec všechno dopadlo. Ve finále se na pražské Ruzyni sešlo v to páteční odpoledne skoro patnáct lidí.
Juno byla hlavní bohyně starověkého Říma (její jméno v antickém Řecku bylo Héra) – královna bohů, ochránkyně žen a manželství. Stejně jako Jupiter (římská obdoba řeckého boha Dia) měla možnost dštít blesky. Bůh Jupiter byl velký záletník a nebylo prý hezky vypadající bohyně, kterou by nesváděl. Uměl kolem sebe vytvořit hustou mlhu, aby jeho činy zůstaly skryty, ovšem jeho žena, bohyně Juno, dokázala přes tyto závoje prohlédnout a odhalit jeho činy.
Jde tedy o příznačný název pro sondu, jež nám má odhalit tajemství největšího plynného obra naší sluneční soustavy.
24.duben je dnem výročí vypuštění Hubbleova dalekohledu. Pár dní předtím jsem přemýšlel, jak ho společně „oslavit“. Všichni znáte stovky jím pořízených úžasných fotek. Udělat z nich zde bohatou galerii by sice šlo, ale spíš jsem se pokusil v krátkosti popsat události, které někdy ne úplně všichni znají, jsou však spojeny s existencí tohoto úžasného přístroje. Snad vás neotrávím psaným slovem. Článek by možná mohl být inspirací pro ty, které dané téma zaujme a nasměruje při hlubším hledání detailů a souvislostí – celá tématika je totiž bohužel tak obsáhlá, že by vydala na desítky knih a zdaleka překračuje mé (nejen časové) možnosti a schopnosti.
Začnu příběhem, který možná některé z vás překvapí, ale není jen historickou předzvěstí jedné z největších intelektuálních revolucí v dějinách lidstva. Odehrál se totiž bez dvou dnů přesně 70 let před vypuštěním Hubbleova vesmírného dalekohledu…
Rubrika Historie, Ostatní 
Štítky: astronomie, historie, Hubble space telescope, NASA, raketoplán, teleskop 
Nové záznamy přednášek
Nahrávání ...
21. prosince 2013 
