Dva měsíce po úspěšném letu Artemis II NASA v úterý 9. června představila posádku pro další misi. Velitelem mise Artemis III byl jmenován Randy Bresnik, pilotem astronaut ESA Luca Parmitano, specialisty mise Frank Rubio a Andre Douglas. Na fotografii jsou zleva v pořadí: Douglas, Parmitano, Bresnik, Rubio. Záložním členem posádky byl jmenován Bob Hines. Mise Artemis III přesouvá pozornost k testům prototypů landerů na nízké oběžné dráze Země. V době předpokládané připravenosti SLS a Orionu pro Artemis III totiž komerční společnosti ještě nebudou schopné dopravit svoje landery do blízkosti Měsíce. Hlavním úkolem bude ověření schopnosti přiblížení a spojení Orionu s prototypy landerů Blue Moon MK2 a Starship.

Zdroj: https://pbs.twimg.com
Randy Bresnik (1967) absolvuje při misi Artemis III svoji třetí kosmickou misi po letu raketoplánu Atlantis v rámci mise STS-129 v roce 2009 na kosmickou stanici ISS a letu kosmické lodi Sojuz MS-05 na ISS v roce 2017, na níž působil jako letový inženýr Expedice 52 a velitel Expedice 53. Ve vesmíru zatím strávil 149 dní a absolvoval pět výstupů do volného kosmu. Rodák z Kalifornie studoval matematiku v The Citadel a letecké systémy na University of Tennessee. Do týmu kandidátů na astronauty NASA byl vybrán v roce 2004. Jako penzionovaný plukovník americké námořní pěchoty nalétal více než 7000 hodin na 95 typech letadel a je členem Společnosti experimentálních zkušebních pilotů. Od roku 2018 působí jako asistent vedoucího Kanceláře astronautů pro průzkum, kde dohlíží na vývoj a testování kosmických lodí a systémů, které budou fungovat během misí Artemis.
Luca Parmitano (1976) také poletí na misi Artemis III při svém třetím kosmickém letu. ESA ho vybrala jako astronauta v roce 2009 a nejprve působil jako letový inženýr na první dlouhodobé misi Italské kosmické agentury ASI na kosmickou stanici ISS, na kterou letěl v Sojuzu TMA-09M. V roce 2019 se na ISS vrátil na palubě Sojuzu MS-13 a působil jako velitel Expedice 61. Ve vesmíru zatím strávil 367 dní a absolvoval šest výstupů ze stanice. Parmitano získal bakalářský titul z politologie na univerzitě v Neapoli a magisterský titul na Vojenské letecké akademii. V roce 2007 se stal zkušebním pilotem a v roce 2019 byl povýšen na plukovníka. Nalétal více než 2000 hodin na 40 typech letadel.

Zdroj: https://spaceflightnow.com
Pro Franka Rubia (1975) půjde o druhou cestu do vesmíru. V roce 2022 letěl na palubě lodi Sojuz MS-22 na roční let na ISS, během něhož ustanovil s 371 dny na oběžné dráze dosud platný rekord nejdelšího kosmického letu amerického astronauta. Při letu absolvoval tři výstupy do volného kosmu. Rubio byl vybrán do třídy kandidátů na astronauty v roce 2017. Rodák z Floridy absolvoval v roce 1998 Vojenskou akademii. V roce 2010 získal titul doktora medicíny. V armádě USA dosud sloužil 28 let jako letec, lékař a astronaut.
Andre Douglas (1985) absolvuje při misi Artemis III svůj první kosmický let. NASA ho vybrala do třídy kandidátů na astronauty v roce 2021, poté působil jako záložní člen posádky pro Artemis II. Douglas, rodák z Floridy, získal bakalářský titul v oboru strojírenství na Akademii pobřežní stráže USA a čtyři postgraduální tituly na různých univerzitách, včetně doktorátu v oboru systémového inženýrství na George Washington University. Během služby v Pobřežní stráži prováděl pátrací a záchranné operace, námořní záchranu a boj proti drogám. Kromě toho působil v Laboratoři aplikované fyziky na Johns Hopkins University, kde navrhoval a testoval autonomní robotické kosmické a námořní systémy.
Bob Hines (1975) bude jako záložní člen trénovat společně s letovou posádkou. Pokud by se kterýkoli člen posádky nemohl zúčastnit mise, byl by Hines zařazen do posádky. V roce 2022 byl Hines pilotem mise NASA SpaceX Crew-4 na kosmickou stanici ISS, při níž nalétal 170 dnů. NASA ho vybrala do třídy kandidátů na astronauty v roce 2017, před výběrem působil jako výzkumný pilot v Johnsonově středisku. Je plukovníkem amerického letectva s více než 27 roky služby jako instruktor, stíhací pilot a zkušební pilot.
Průběh letu Artemis III

Zdroj: https://forum.nasaspaceflight.com
V minulém dílu bylo uvedeno, že představitelé společností SpaceX a Blue Origin ujistili administrátora NASA Jareda Isaacmana o připravenosti landerů k dokování s Orionem a k testům na oběžné dráze Země koncem roku 2027. Tři dny po vydání článku Isaacman napsal, že byl špatně pochopen novinářem a k oficiálnímu odkladu Artemis III na konec roku 2027 nedošlo. Na konci května Isaacman potvrdil, že cílovým termínem startu je polovina roku 2027.
Na mediální akci konané 9. června NASA poskytla nové detaily plánované zkušební mise Artemis III. Během mise bude provedena řada testů, které NASA považuje za nezbytné před Artemis IV, plánovanou misí na jižní pól Měsíce. Během Artemis III budou předvedeny schopnosti setkání a spojení Orionu s testovacími demonstrátory landerů, které vyvíjejí společnosti Blue Origin a SpaceX. Testy budou zaměřeny na integrovaný hardware včetně systémových rozhraní, software, pohon a komunikaci. Prototypy budou mít daleko do plné technické vyzrálosti. NASA zdůrazňuje, že mise pomůže snížit rizika pro budoucí přistání na Měsíci.

Zdroj: https://forum.nasaspaceflight.com
Jako první má vzlétnout New Glenn s demonstrátorem landeru Blue Moon MK2 společnosti Blue Origin. Životnost demonstrátoru na oběžné dráze Země bude až 90 dní. NASA poté vyšle SLS s pilotovaným Orionem, který se setká s MK2. Obě tělesa budou spojená přibližně dva dny, během kterých budou prováděny testy a technologické demonstrace včetně vstupu posádky do interiéru MK2 a testů jeho systému podpory života ECLSS.
Možnost odpojení MK2 se dvěma astronauty od Orionu a vzdálení obou pilotovaných objektů nebyla na mediální akci zmíněna. Při misi Artemis III tedy astronauti neprocvičí ani všechny úkony, které byly provedeny při misi Apollo 9 v březnu 1969.
Po dokončení společného letu se Orion odpojí a vyčká na start Super Heavy s demonstrátorem landeru Starship. V době samostatného letu budou astronauti provádět vědecký výzkum zaměřený na Zemi. Obě tělesa se poté spojí a spojené zůstanou přibližně jeden den, během kterého budou prováděny kontroly a testy bez vstupu posádky do Starship. Poté se Orion s posádkou odpojí a přistane v Tichém oceánu.

Zdroj: https://pbs.twimg.com
Očekává se, že Orion bude na oběžné dráze Země přibližně dva týdny. Přesná délka letu bude stanovena operativně během mise podle toho, jak půjdou starty, setkání a dokování s demonstrátory.
NASA uvedla, že alespoň v jednom demonstrátoru má být prověřeno hardwarové rozhraní landeru a skafandru AxEMU od Axiomu. Zástupce společnosti Blue Origin výslovně řekl, že zkoušky skafandru by byly provedeny v Blue Moon. Také řekl, že nyní probíhá výroba modulu pro posádku tohoto demonstrátoru, systému RCS se skladovatelnými pohonnými látkami, dokovacích systémů a systému podpory života.
Podle zástupkyně SpaceX bude demonstrátorem landeru Starship pro Artemis III loď Starship V3 s přidaným dokovacím hardwarem, nikoli skutečný lander s kabinou. Dodala, že dokovací hardware pro Starship je téměř totožný s tím, který je používán na Dragonu.
Příprava SLS k misi Artemis III
Dne 2. června byl ze železniční stanice Corinne v Utahu vypraven nákladní vlak vezoucí zbývajících osm palivových segmentů stupňů SRB rakety SLS pro Artemis III. Na slavnostním ceremoniálu vystoupilo několik řečníků. Zástupce programového manažera SLS Chris Cianciola řekl několik slov o plánovaném harmonogramu. Uvedl, že segmenty boosterů pro Artemis III budou naskládány letos v létě. Tato informace snížila nejistotu, která panovala v době vydání minulého dílu.

Zdroj: https://cdn.northropgrumman.com
Mezi nové informace patří i plán instalace čtyř motorů RS-25 na centrální stupeň letos v létě. Cianciola také potvrdil, že centrální stupeň a boostery budou na konci letošního roku vyvezeny na startovací komplex 39B, kde má být ještě letos provedena zkouška tankování. Po dokončení zkoušky bude podle Ciancioly sestava podporovat startovní připravenost už od března 2027. To znamená, že SLS by měla být připravena dříve než Orion.
Do železničního depa v Titusville poblíž Kennedyho vesmírného střediska vlak dorazil 8. června. Od Titusville do zpracovatelské budovy RPSF v Kennedyho vesmírném středisku si přepravu kontejnerů se segmenty boosterů zajistila NASA vlastní železniční vlečkou.
Už v dubnu byly z Corinne do budovy RPSF dopraveny oba spodní segmenty bočních vzletových stupňů SRB. Nyní se nacházejí v pracovních buňkách v RPSF, kde k nim byly připojeny kuželové spodní lemy. Další kompletace segmentů zahrnuje připojení spodních výstupních kuželů a dalších prvků. Po dokončení budou spodní segmenty připraveny k usazení na upevňovací patky v úrovni podlahy mobilní vypouštěcí plošiny ML-1. Podle informace Ciancioly má k sestavování SRB dojít v létě, což se v podstatě kryje s třetím čtvrtletím.

Zdroj: https://cdn.northropgrumman.com
Připojením prvních segmentů na spodní sestavy na plošině ML-1 v budově VAB bude zahájen běh certifikačního limitu. V případě Artemis I začal limit naskládaných segmentů běžet v lednu 2021, kdy do startu zbývalo 22 měsíců. V případě Artemis II začal limit běžet v prosinci 2024, přibližně 15 měsíců před startem. V obou případech NASA uvedla, že má ještě časovou rezervu. Pokud k prvnímu spojení segmentů pro Artemis III dojde letos v létě, budou moci SRB zůstat naskládané minimálně do poloviny roku 2028.
Vraťme se k harmonogramu, o kterém mluvil Chris Cianciola. Řekl, že sestava boosterů a centrálního stupně bude na konci letošního roku vyvezena na startovací komplex 39B a otestována při zkoušce tankování.
Dvojici boosterů pro Artemis II se podařilo sestavit během tří měsíců. Čtyři měsíce po zahájení sestavování byl mezi ně vložen centrální stupeň. Šest měsíců po zahájení byly v rámci testovací kampaně zapnuty systémy centrálního stupně i obou bočních stupňů. Pracovníci ověřili správnost elektrických propojení a funkčnost systémů rakety. Na konci sedmého měsíce byly dokončeny technické testy centrálního stupně a na konci osmého měsíce testy stupňů SRB. Podle toho, co řekl Chris Cianciola, NASA plánuje stejné práce pro Artemis III provést během přibližně pěti měsíců.
Otázkou je také doba kompletace a testů samotného centrálního stupně. NASA ho chce připojit mezi oba SRB na podzim 2026.

Zdroj: https://images-assets.nasa.gov
Centrální stupeň je kompletován ve vertikální integrační buňce CSVIC v sekci High Bay 2 budovy VAB. Pro celkový kontext současného stavu a dalších prací si opět vypomůžeme daty z přípravy mise Artemis II. Zatímco pro Artemis II bylo připojení a přišroubování motorové sekce k centrálnímu stupni dokončeno v polovině března 2023, stejného milníku pro Artemis III bylo dosaženo na začátku května 2026. Podle NASA mají jít další práce díky vertikální poloze stupně rychleji než u Artemis II. Tehdy byl stupeň kompletován horizontálně.
Pro Artemis II byly k centrálnímu stupni připojeny motory RS-25 ve dnech 11. září až 20. září 2023. V té době zbývaly k dokončení a otestování stupně čtyři měsíce. Motory RS-25 pro Artemis III dosud nebyly odeslány ze skladu ve Stennisově středisku. Po přepravě nějakou dobu potrvá, než budou motory připraveny k připojení pod centrální stupeň. Současný plán pro připojení motorů je podle Ciancioly léto 2026, přičemž léto skončí 22. září.
Po konstrukčním spojení, udržujícím motory v bezpečné konfiguraci, budou dokončena palivová a elektrická spojení motorů se stupněm a budou odstraněna pozemní podpůrná zařízení. Poté proběhnou kontroly těsnosti připojení motorů pomocí helia vháněného do potrubí. Po dokončení montáže budou obě nádrže natlakovány a bude provedena série finálních integrovaných testů funkčnosti systémů centrálního stupně. U Artemis II si tyto činnosti vyžádaly čtyři měsíce. Nyní NASA hodlá vykonat stejné činnosti za tři měsíce.
13. května NASA potvrdila, že SLS pro Artemis III nebude mít horní stupeň ICPS. Místo ICPS bude pro Artemis III vyroben distanční modul „spacer“, určený k vymezení přesné vzdálenosti mezi adaptéry LVSA a OSA. Spacer tedy bude válec se stejnými vnějšími viditelnými rozměry a spojovacími body jako ICPS. Konstrukce bude také propojovat kabelové svazky mezi systémem řízení letu SLS a systémem Orionu. Pracovníci v Marshallově středisku nyní obrábí materiál pro válcovou sekci, horní a spodní prstence spaceru. Tyto díly budou po vyrobení vzájemně svařeny. NASA hodlá připojit spacer na centrální stupeň pravděpodobně poté, kdy se SLS vrátí ze zkoušky tankování do budovy VAB.
Příprava Orionu k misi Artemis III
Kritickou cestou v přípravě systému SLS/Orion pro Artemis III je příprava Orionu v budově O&C v Kennedyho vesmírném středisku. Pro porovnání odstupu jeho přípravy s přípravou Orionu pro Artemis II se trochu vraťme v čase. Počáteční elektrické zapnutí servisního modulu pro Artemis II proběhlo v polovině roku 2022, pro Artemis III v srpnu 2025. Tedy přibližně o 38 měsíců později.
Dne 21. května 2026 ESA oznámila, že byly dokončeny akustické testy DFAT servisního modulu pro Artemis III. Technici z Airbusu poté odstranili dočasně instalované solární panely, které byly připojeny pro akustické testování, ale po zbytek testovacího programu zůstanou z důvodu zamezení rizika poškození demontovány. Pro porovnání, servisní modul pro Artemis II prošel sérií akustických testů v květnu 2023. Časový odstup se tedy oproti loňsku zkrátil na 36 měsíců.

Zdroj: https://images-assets.nasa.gov/
Servisní modul pro Artemis II byl po dokončení testů DFAT přemístěn 22. května 2023 do buňky FAST (Final Assembly and System Testing), v níž byly po kontrole modulu provedeny finální přípravy na spojení s modulem pro posádku, konečná montáž a testování systémů integrované lodi. Přesun servisního modulu pro Artemis III zatím nebyl ze strany NASA potvrzen.
Ani přípravy modulu pro posádku zatím nejdou výrazně rychleji než u Artemis II. Počáteční zapnutí velitelského modulu pro Artemis II proběhlo v květnu 2022, pro Artemis III v dubnu 2025. Před rokem byl tedy časový odstup 35 měsíců.
Nyní čekáme na informaci o připojení tepelného štítu pod velitelský modul pro Artemis III. Zpráva NASA z 9. června potvrdila, že tepelný štít stále nebyl připojen. Stejná instalace pro Artemis II byla provedena 22. června 2023, tedy před 36 měsíci. Časový odstup se tedy nezkracuje.
Velitelský modul poté podstoupí další přípravu, kterou si opět můžeme ilustrovat na modulu pro Artemis II. Ten prošel sérií akustických testů DFAT v srpnu 2023. Testy byly dokončeny 13. srpna 2023. Po testu byl velitelský modul pro Artemis II přesunut zpět na pracovní stanici, kde týmy provedly několik testů, aby se ujistily, že je připraven na spojení se servisním modulem. Jejich vzájemné sešroubování proběhlo v buňce FAST čtyřmi pyrotechnicky oddělitelnými šrouby 19. října 2023. Podle zprávy NASA z 9. června technici sešroubují modul pro posádku a servisní modul pro Artemis III letos v létě. V létě také integrují dokovací systém Orionu. Poznamenejme, že léto skončí 22. září.
Pro Artemis II proběhlo po propojení elektrických a datových kabelů dne 6. listopadu 2023 počáteční zapnutí systémů integrovaného Orionu a byly zahájeny komplexní funkční testy, které mimo jiné zahrnovaly tři přesuny do vakuové komory. Po dokončení a finálním vyjmutí Orionu z buňky FAST v únoru 2025 trvalo dalších osm měsíců, než byl Orion po instalaci solárních panelů, zakrytování servisního modulu, naplnění nádrží v budově MPPF a instalaci záchranného systému v budově LASF umístěn na nosnou raketu SLS. Jak chce NASA zajistit startovní připravenost Orionu už za rok ode dneška, zůstává v tomto kontextu záhadou.
Další plány
Administrátor NASA Jared Isaacman mluví o příštím americkém pilotovaném přistání na Měsíci v roce 2028. Tento termín má nízkou úroveň důvěryhodnosti, i když Isaacman říká opak. Podobný problém ve snaze důvěryhodně časově zařadit kosmické starty vedoucí k pilotovanému přistání na Měsíci je i u čínského programu. Je tedy těžké v současnosti říct, která země je k příštímu přistání lidí na Měsíci blíže. Isaacman říká, že o vítězi závodu mezi USA a Čínou o návrat lidí na Měsíc nebudou rozhodovat roky, ale měsíce.
Pokud můžeme věřit informacím čínského armádního deníku PLA Daily, došlo v harmonogramu startů nosných raket CZ-10 k odkladu. Podle dřívějšího harmonogramu by měly být bezpilotní čínské ověřovací mise k Měsíci zahájeny v roce 2027 a k pilotovanému přistání by mělo dojít v roce 2029. Článek PLA Daily zařazuje tento plán do období let 2028 až 2030.

Zdroj: https://images-assets.nasa.gov
Na americké straně je pilotované přistání na Měsíci cílem mise Artemis IV. V minulém článku byly představeny fotografie tří dílů určených pro sestavení centrálního stupně rakety SLS pro Artemis IV. Po vydání článku NASA zveřejnila fotografie zbývajících dvou dílů. U všech pěti dílů přesahuje aktuální časový odstup od stejné úrovně rozestavěnosti jejich předchůdců pro Artemis III dvouletý interval.
Na první fotografii je zachycena vodíková nádrž během přesunu z vertikální montážní budovy do výrobní oblasti č. 6 v budově 103 montážního závodu Michoud Assembly Facility v New Orleans. V oblasti 6 je nádrž připravována na sérii nedestruktivních hodnotících testů. Tyto testy budou provedeny v budově 451. Při testech bude ověřováno, jestli svary nádrže splňují požadavky na pevnost.
Motorová sekce pro Artemis IV se od srpna 2025 nachází v hlavní chodbě budovy VAB. Současné umístění není vhodné k provádění vnitřních instalací. Všechny otvory motorové sekce jsou proto po celou dobu uzavřené igelitem a dovnitř je vháněn klimatizovaný vzduch. Jedinou prováděnou činností je instalace korkové ochranné vrstvy ve spodní třetině vnější stěny.

Zdroj: https://images-assets.nasa.gov/
Na mediální akci dne 9. června řekl zástupce společnosti Blue Origin, že společnost plánuje na rok 2028 bezpilotní přistání landeru Blue Moon MK2 na Měsíci i pilotované přistání.
Zástupkyně SpaceX na téže akci řekla, že při misi Artemis IV bude provedeno spojení Orionu a Starship na oběžné dráze Země. Starship potom provede zážeh TLI pro celou spojenou sestavu. Jde o variantu, kterou navrhlo SpaceX v říjnu 2025 v odpovědi na žádost NASA o poskytnutí návrhů možností urychlení přistání na Měsíci. Tehdejšího dočasného administrátora NASA Seana Duffyho dohnala k žádosti o informace o alternativních konceptech neuspokojivá situace s připraveností landeru Starship.
Nová koncepce mise Artemis IV, kterou navrhlo SpaceX, vychází z programu Constellation. V něm se měl Orion spojit s odletovým stupněm EDS a lunárním modulem Altair na nízké oběžné dráze Země. EDS měl zajistit odlet k Měsíci a Altair vstup sestavy na jeho oběžnou dráhu. Díky tomu, že v servisním modulu Orionu by zůstaly téměř veškeré pohonné látky pro návrat k Zemi, počítala koncepce s navedením Altairu s Orionem na nižší oběžnou dráhu Měsíce, než tomu bylo v pozdější koncepci Artemis.
SpaceX v odpovědi na žádost NASA uvedlo, že setkání na oběžné dráze Země sníží počet tankovacích letů. Doplňování kryogenních pohonných hmot do lunární Starship na oběžné dráze Země totiž může probíhat i v době těsně před startem SLS, což významně sníží množství odpařených látek. Navíc, po startu z Měsíce nemusí Starship letět až na vysokou oběžnou dráhu Měsíce, což také klade menší nároky na množství pohonných hmot.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://news.northropgrumman.com/
https://www.esa.int/
https://mp.weixin.qq.com/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/06/artemis-iii-crew.jpg
https://pbs.twimg.com/media/HJCQXuOWkAAF3rY?format=jpg
https://spaceflightnow.com/wp-content/uploads/2026/05/20260529_NG-4_static_fire_explosion.jpg
https://forum.nasaspaceflight.com/index.php?action=dlattach;topic=60991.0;attach=2508315;image
https://forum.nasaspaceflight.com/index.php?action=dlattach;topic=60991.0;attach=2508319;image
https://pbs.twimg.com/media/HJlAuxhbcAAgm8y?format=jpg
https://cdn.northropgrumman.com/-/media/NEWS/multimedia/photo/general/20260602_DB_2_047-Edit_resized.jpg
https://cdn.northropgrumman.com/-/media/NEWS/multimedia/photo/general/20260601_DM_1_01_resized.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260608-PH-CSH01-0044/KSC-20260608-PH-CSH01-0044~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260507-PH-JNR01_0002/KSC-20260507-PH-JNR01_0002~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/MAF_20260306_CS4_LH2toArea6_15/MAF_20260306_CS4_LH2toArea6_15~medium.jpg
https://images-assets.nasa.gov/image/KSC-20260512-PH-KLS02_0038/KSC-20260512-PH-KLS02_0038~medium.jpg
Neni pouziti SLS pro Artemis III (LEO) zbytecne a extremne drahe reseni?
Za mě takhle: Už v první hodině po oznámení, že Artemis III bude pouze na LEO, jsem na Facebooku napsal, že tuhle misi může zajistit Crew Dragon, což by umožnilo ušetřit SLS s Orionem pro příští misi, tj. pro Artemis IV.
Fyzicky by to mozne bolo, ale asi by to nezvladli pri jednom starte, nakolko CrewDragon moze samostatne letiet len 5 dni.
Hlavne to ale nezapespeci otestovanie hardware a software pre lety na Mesiac. CrewDragon na mesiac lietat nebude, takze nahradit Orion za CrewDragon nedava z tohto pohladu zmysel.
Při Artemis I byl Orion na oběžné dráze Měsíce, při Artemis II Orion otestoval schopnosti manévrování a přiblížení ke stupni ICPS. Předchozí administrativa NASA se nebála při Artemis III spojit Orion s landerem na oběžné dráze Měsíce, stejně jako se ta předešlá administrativa nebála při Artemis III připojit Orion ke Gateway. Isaacman odůvodnil využití Orionu a SLS pro „přidanou“ LEO misi Artemis III hlavně potřebou létat, aby týmy neztratily „svalovou paměť“. Ale upřímně, mezi Artemis I a II uplynulo tři a půl roku a vše bylo v pořádku.
Myšlenku použít Crew Dragon pro LEO misi Artemis III jsem nadhodil v době, kdy nebylo zřejmé, jestli cílem bude jen jeden demonstrátor landeru nebo dva, ani nebylo zřejmé pořadí startů. Pokud by Crew Dragon během pěti dnů nezvládl totéž, co Gemini 10 během třídenního letu (spojení s Agenou 10 a setkání s Agenou 8), pak se samozřejmě nabízí možnost dvou pilotovaných letů Crew Dragonu.
V teto podobe je to mrhani zdroji, vse se da otestoval levneji vcetne skafandru a LSS v LM, navic v dobe startu BM nebude ve finalni podobe.
Hlavne ze pri misi Artemis IV ma Starship s Orionem provest TLI na prvni dobrou misto Orionu
Současné plány Artemis počítají s tímto:
To ano, ale samostatny let Starshipu k Mesici bez Orionu neotestuje dynamiku cele sestavy s Orionem pri TLI, zatez na spojovaci uzel, Orion pritom vazi asi 25 tun a bude pri TLI pripojen ke Starshipu.
Stále je těžké odhadnout, jaký bude další vývoj a jak se NASA rozhodne, ale s přihlédnutím ke vstupu posádky do interiéru prototypu MK2 při Artemis III by tohle mohla být další indicie pro volbu landeru pro Artemis IV.
Tohle už je opravdu vaření z vody.
Zatížení spojovacího uzlu se dá plně otestovat (a testuje) na Zemi. Vesmír k tomu žádnou neznámou proměnnou nepřidává. Orion je připojen v ose tahu,, jedná se o jednoduché zatížení v tlaku. Inženýrská jednohubka. Uzly na stanicích zvládají mnohem náročnější stavy.
Kritika Artemis je na místě. Ale neměla by být zaslepená a ignorovat fakta.
zuzenym pohledem redukujes problem na staticke zatizeni uzlu, coz je slameny panak.
Netvrdim, ze neumime spocitat tlak v ose. Tvrdim, ze samostatny let Starshipu bez Orionu neoveri dynamiku cele sestavy pri TLI: vibrace, rizeni, pruznost konstrukce, prechodove jevy a interakce dvou spojenych teles.
Pozemni testy jsou nutne, ale nejsou totez co integrovany letovy test.
Podle me se rada veci prehodnoti, protoze nedavaji smysl a hlavne nic nenasvedcuje tomu, ze Starship ci BM budou v rozumne dobe pripraveny.
Hlavne ze zrusili Gateway, resp. zrusili ji z pozice NASA, Kongres zruseni financovani Gateway, myslim zatim neschvalil.
Navic pokud bude Starship rutinne zvladat X tankovani(coz je alfa a omega vseho) na LEO a navraty na Zemi, tak pak uz neni slozite postavit celou dopravu na Mesic na SPHVY+SHP a nekombinovat to slozite se SLS+Orionem, je to jen zbytecna a draha komplikace.
Perfektne zhrnutie 🙂
Díky za potvrzení, že je text článku čitelný a zaznamenané myšlenky srozumitelné. 🙂
Díky za výborné shrnutí.
Rádo se stalo. 🙂
Ze všeho čiší, že akce Artemis III budou šidítka pro daňové poplatniky. Souhra všech prvků na časové ose je rozklížená. Spojování na oběžné dráze je dávno vyzkoušené, jde teď o to, jestli jsou toho schopni nováčci s tělesy jiných parametrů. Trefit se pak na orbitu Měsíce nebude takový problén, jako přistát a odstartovat s dostatkem paliva. A vrátit posádku živou na Zemi. Měsíční StarShip zdaleka není definitívní. Opravdu jsem zvědavý, předbíhám, co SpaceX na Měsíci předvede za cvičení.
Je to pořád stejná písnička. NASA je schopná dokončit a vypustit Orion a SLS v termínu, ale všechno záleží na tom, jestli HLS a BlueMoon Mk.2 budou připraveny.
Kvůli obrovskému riziku při první pilotované misi na Měsíc je změněna mise Artemis III, která má vyzkoušet všechno, co může, aby v roce 2028 mohla Artemis IV přistát na Měsíci. Klidně může Starship (a New Glenn) úspěšné létat už letos, nebo může spadnout do problémů, které budou řešit celý příští rok. Ani potom ale nebude jisté, že rok 2028 stihnou.
U AII byl v záložní posádce i Kanaďan, počítá se s někým do záložní posádky AIII i z Evropy? Třeba Samantha Cristoforeti nebo Alexander Gerst, ti se přímo nabízejí s tím, že poletí příště.
Astronauti ESA mají dohodnuta tři místa v misích Artemis, původně po jednom místě v Artemis 4, 5 a 6. V listopadu 2025 ESA oznámila, že místa získají astronauti z Francie, Itálie a Německa s tím, že první let obdrží astronaut z Německa. V loňském roce NASA přestala plánovat SLS a Orion pro Artemis 6 a z vyráběného servisního modulu od ESA pro Artemis 6 se stal záložní modul.
Přidělení italského astronauta ESA do Artemis 3 bylo součástí jednání ohledně přepracované role ESA v Artemis. Podle Josefa Aschbachera nebylo ještě před pár týdny jasné, že v posádce Artemis 3 bude astronaut ESA.
Takže do Artemis 4 by Italka Samantha Cristoforetti neměla být zařazena. Němec Alexander Gerst je geofyzik, který nemůže být náhradníkem pilota Lucy Parmitana. V současné době není veřejně známé, zda bude mít ESA vlastního náhradníka za Parmitana.
To čítam 1. krát, že NASA neplánuje na Artemis 6 použiť SLS a Orion. Vie sa už viac, ako NASA bude prepravovať astronautov k Mesiacu?
Program SLS nemá od 1.10.2025 přidělené žádné peníze pro šestý exemplář rakety SLS. Nemůže nakupovat materiál ani používat pracovní sílu. Tento stav by mohl změnit rozpočtový zákon na fiskální rok 2027. Místo toho je na straně 41 prezidentské žádosti o rozpočet NASA na FY27 napsáno:
„V návaznosti na úspěšný model komerčních orbitálních služeb COTS bude Ředitelství pro průzkum pokračovat v úsilí o rozvoj komerčních služeb pro Artemis VI a další. Akviziční strategie bude využívat konkurenční smlouvy s pevnou cenou, založené na dosažených milnících, s cílem zajistit rozvoj nákladově efektivních a bezpečných dopravních kapacit a zároveň zodpovědně hospodařit s penězi daňových poplatníků. Akvizice zváží a umožní řadu možností, které zahrnují služby pro různé fáze mise i komplexní služby s cílem maximalizovat příležitosti ke konkurenci a výhody, které byly historicky díky konkurenci realizovány.„
Pokud jde o Orion, na straně 33 je napsáno: „Rozpočet rovněž poskytuje podporu na pořízení, montáž a testování kosmické lodi Orion, aby byla zajištěna doprava posádek do Artemis V.„
Záměrem tedy je komerční model a vyhlášení výběrového řízení.
Pokud bude SLS při misi AII startovat bez stupně ICPS, protože poletí jen na LEO a při AIII proto, že manévr TLI provede StarShip, není používání SLS příliš velký luxus?
Když bude SLS vynášet jen Orion na LEO (cca 20 tun), nestačila by jen verze bez motorů SRB?
26 tun.
Nestačila. Při startu SLS vytvářejí oba SRB dohromady více než 75 % celkového tahu. Navíc, na motorech SRB spočívá celá váha SLS. Centrální stupeň je na nich zavěšený pomocí předních a zadních úchytů, sám se mobilní vypouštěcí plošiny nedotýká.
Viz odpovědi k úplně prvnímu komentáři k článku. Šlo o velmi podobný dotaz.