Dlouho očekávaný dalekohled Jamese Webba své poslední chvilky na Zemi stráví na cestách. Transport tak choulostivého nákladu, je velmi složitá operace, která vyžadovala dlouhé a pečlivé plánování. Poté co teleskop úspěšně absolvoval všechny pozemní zkoušky, započala příprava na odeslání na francouzský kosmodrom Kourou, kde se z rampy ELA-3 18. prosince 2021 vydá do kosmu. Zázrak moderní astronomie vznikal tři desetiletí a bylo by velmi nemilé, kdyby jeho misi ohrozila na první pohled tak banální věc jako transport z místa A do bodu B. Ovšem i na úspěchu této logistické operace záleží, protože rozhodne o tom zda teleskop bude v pořádku přepraven na místo startu, kde bude integrován do nákladového prostoru rakety Ariane 5.

Jak složité něco podobného je, ukazuje i fakt, že původně měl teleskop přepravit obří transportní  letoun Lockheed C-5 Galaxy. Letadlo se mělo vydat na letiště Cayenne, které je startovacímu komplexu nejblíže. Kapacita letadla by na přepravu teleskopu stačila, ale dostat speciální kontejner z letiště po silnici k rampě ELA-3 se ukázalo jako nemožné. Cesta dlouhá asi 90 km obsahuje řadu nevhodných mostů a cesta není také nejlepší. Proto se v NASA rozhodli teleskop na svou předposlední cestu vypravit lodí přes Panamský průplav. Teleskop bude na plavidlo naložen v Jižní Kalifornii. Nikde jsem ovšem nenašel informaci o tom, jaké plavidlo bylo vybráno, a tak jsem „rozhodil sítě“, a povedlo se. Zjistil jsem, že o přepravu se pravděpodobně postará plavidlo MN Colibri (kolibřík), které využívá ESA pro transport družic a částí raket z Evropy na Kourou již dlouhá léta. Kolibřík je v současnosti v přístavu Port of Long Beach. Kdo by se chtěl o této lodi dozvědět více tak mu doporučím díl seriálu Top5 zaměřený na lodě ve službách kosmonautiky. Důvod je jednoduchý a volba logická. V okolí kosmodromu je specifická vodní cesta. Je nutné totiž plout i ústím řeky Kourou, která je silně ovlivněna přílivem a odlivem. Dno řeky je pokryto řadou ostrých skal a každá z nich je potencionální hrozbou pro všechny proplouvající lodě mířící do přístavu Pariacabo harbour, který je kosmodromu nejblíž.  Je třeba brát v potaz silné proudy, vodní stav a sledovat časy přílivu a odlivu, i přesně vytyčenou plavební dráhu kvůli neviditelným skalám ve vodě. S tím souvisí i rozměry lodi. Byla totiž speciálně navržená na podmínky v této oblasti a díky tomu má některé specifické vlastnosti. Jak je vidět, dostat se do Guyanského kosmického centra není vůbec snadné.

Plavba povede přes Panamskou šíji, tedy panamským kanálem, který propojil Atlantský a Tichý oceán. Celá cesta může trvat klidně i jeden měsíc. Jak ovšem přepravit citlivý teleskop? Množství z Vás jistě tuší, že prosté připoutání k palubě není možné. NASA vytvořila pro tyto účely speciální přepravní kontejner Observatory Space Telescope Transporter for Air, Road, and Sea a uvnitř najdeme vše, co teleskop potřebuje. Přísné vnitřní klima, lze regulovat vlhkost, teplotu. Speciální úchyty zajistí přesné připevnění. Pouzdro na teleskop umí do určité míry tlumit i vibrace a další okolní vlivy. Přesný průběh a harmonogram plavby zná pouze několik lidí na planetě a proto není možné napsat konkrétní datum, kdy k tomu dojde. Je to z důvodu bezpečnosti, která je tentokrát na větší úrovni než je běžné. Přeci jen vesmírný dalekohled v hodnotě 10 miliard dolarů nepřevážíte každý den. To by mohlo zaujmout i piráty, kteří by mohli chtít náklad ukořistit, ale zájem, krom pirátu, můžou mít i jiné osoby, či organizace. Proto je transport náročný i z bezpečnostního hlediska. Ano, bohužel i v takovém světě žijeme. Po celou dobu plavby bude mít Kolibřík nejspíš doprovod. Zda to bude jedno nebo více plavidel také nevíme, a je pravděpodobné, že byly vybrány ještě další možnosti zabezpečení. Logicky se o nich ovšem mlčí. Že někdo zaútočí na teleskop je sice méně pravděpodobné, ale přesto je obezřetnost namístě. Například v roce 1872 na observatoři v Pittsburghu někdo ukradl zrcadla teleskopu. Zloděj chtěl později výkupné, ale nakonec souhlasil, že prozradí kam ukryl zrcadla, když nebude prozrazena jeho identita. Ještě známější je asi příběh dalekohledu Jamese Clerka Maxwella, zkráceně JCMT, z roku

1984. Ocelová konstrukce pro teleskop byla vyrobena v Anglii a zbývalo ji přepravit na Havaj. Ovšem krátce před transportem se vybrané plavidlo porouchalo a narychlo, byla vybrána náhrada – obchodní loď. Kapitán měl plout přímo na Havaj, ale místo toho loď zamířila do Holandska, kde naložila zásilku výbušnin. Loď poté dlouho čekala před Panamským průplavem, kvůli povolení na nebezpečný náklad. Poté zamířila do Ekvádoru vyložit holandskou zásilku a teprve potom plavidlo zamířilo na místo určení. Tým neměl z kapitánem lodi žádnou komunikaci a neznámou cestu lodi se podařilo vysledovat jen díky přepravním knihám. Plavba na Havaj trvala 10 týdnů. Kapitán byl vysoce sankciován a v podstatě to, co vydělal na druhém nákladu musel zaplatit za nedodržení smlouvy, a byl nucen vzdát se své lodi za pirátství na širém moři. Ne všechny incidenty byly takto dramatické. V roce 2002 byly během dlouhé plavby z Evropy do Chile poškozeny zrcadla teleskopu VST. A za zmínku stojí i tento kuriózní případ. V roce 2012 NASA zmizel přívěs na kterém byl Stratospheric balloon telescope. Návěs s drahocenným nákladem byl nezvěstný 3 dny! Kamion nedorazil na místo podle plánu. Podle GPS mobilního telefonu řidiče byla poslední známou polohou kamionu zastávka v motorestu poblíž Hutchins v Dallasu. Telefon byl později nalezen opuštěný v nedaleké restauraci s rychlým občerstvením. Řidič poté policii sdělil, že byl přívěs ukraden u jednoho motelu v Dallasu. Krádež ovšem nenahlásil ani on, ani přepravní společnost. Policie se dala do vyšetřování a vědecký tým společně s NASA začal pomalu propadat panice. Strážníci žertovali, že je celkem kuriózní, že zařízení na odhalování tajemství vesmíru je součástí jedné velké záhady tady na Zemi. Stejně podivně jako zmizel, se teleskop o tři dny později zase našel na místě poblíž Hutchins v areálu automyčky, kousek od místa posledního signálu GPS. Návěs ani náklad nebyl poškozen a kontrolní pečetě neporušené. I takto někdy začínají „cesty do nebe.“ Doufejme, že cesta JWST nebude takto dramatická.

Poté co teleskop JWST dorazí na místo dojde na pečlivé vyložení a bude zahájena integrace s raketou Ariane 5. Podle dostupných informací příprava teleskopu na start potrvá 55 dní, přičemž první měsíc se budou testovat všechny elektrické systémy, aby se tým ujistil, že po cestě stále fungují. Další dva týdny potrvá, než se do teleskopu natankuje hydrazinem a okysličovadlem. Zbývající čas bude věnován instalaci na evropskou raketu Ariane 5. Pro kterou to bude doposud nejcennější náklad, jaký kdy vynesla do vesmíru. Dalekohled má být vypuštěn 18. prosince, ale do té doby musí odstartovat ještě jedna raketa Ariane 5 s družicemi SES-17, Syracuse 4A (Comsat-NG 1). Datum tohoto klíčového startu pro misi JWST je prozatím v plánu na 22.10.2021 02:15 SELČ. Pokud by došlo k jejímu odkladu, Odložilo by to pravděpodobně i start teleskopu. Tím však starosti týmu nekončí. Po startu čeká JWST týdenní cesta do bodu L2, který leží ve vzdálenosti 1,5 milionů kilometrů od Země. Takto daleko bude hlavně kvůli teplotě, která bude jen 50 stupňů nad absolutní nulou (−273,15 °C). V blízkosti Země by takové teploty nebylo možné dosáhnout.

Start nejúžasnějšího astronomického zařízení se blíží. Pokud půjde vše podle plánu, tak se můžeme těšit na posunutí našich hranic vědění. Někteří lidé tomuto teleskopu zasvětili doslova celý svůj život, ale objevy, které přijdou ocení i generace následující.

Zdroje informací:
NASA, ESA

Zdroje obrázků:
https://cdn.satellite_pirates/original.jpg
https://thumbs-prod.si-cd.jpg
https://www.neoline.eu/wp-content.jpg
https://imgix.lesttars_at_johnson.jpeg