V našem seriálu budeme pokračovat tam, kde jsme skončili v minulém dílu. Tentokrát se ze souše přesuneme na vodu. Lodě byly vždy v okolí, když přistávaly do vln oceánu například kosmické koráby Mercury, Gemini i Apollo, ale byly na vodě i během startů raketoplánů, když posádky na jejich palubu vytahovali vyhořelé pomocné motory SRB, které se po vyčištění používaly znovu. Lodě jednoduše po celém světě pomáhají v kosmonautice nejrůznějšími způsoby. Přes sledování až k pomoci v záchraně částí hardwaru. A kdo náš seriál sleduje delší dobu, tak ví, že to není poprvé, co se jim budeme věnovat. Už jsme měli samostatný díl o flotile společnosti SpaceX a proto se v dnešním dílu neobjeví. Pokusil jsem se tedy zaměřit hlavně na současnost a opět vybrat něčím zajímavé zástupce.

5. Návrat vzorků

V roce 2018 proběhla zásobovací mise japonské lodě HTV-7 (Kounotori 7), která přivezla na Mezinárodní kosmickou stanici náklad tak, jak jsme zvyklí. Šlo totiž, jak už ostatně sám název napovídá, o sedmý japonský zásobovací let k ISS. Přesto byl tento něčím jiný, byť změna byla patrná až v samotném závěru mise, právě ta nás ale bude zajímat. V dobách vzniku kosmické stanice ISS se počítalo s tím, že zestárne společně s kosmickými raketoplány. Ty ovšem zestárly trochu rychleji, než se původně očekávalo a stanice tím přišla o možnost dopravy vzorků a provedených experimentů zpět na Zem. Přitom pro vědce má podobný náklad doslova nevyčíslitelnou hodnotu. Tudíž každý gram, který jsme schopni přepravit ze stanice zpět na Zem, se počítá. Dnes disponuje možností návratu věcí ze stanice pouze zásobovací loď Dragon společnosti SpaceX a velmi omezené množství materiálu dokáže přepravit zpět také pilotovaný Sojuz (nově i Crew Dragon). Není proto divu, že v tomto směru probíhá řada experimentů a testů.

Koncept návratové části lodi HTV-R, která nápadně připomíná loď Dragon společnosti SpaceX. Loď měla mít schopnost návratu vzorků z ISS, ale z projektu bohužel sešlo. Zdroj: JAXA

V budoucnu by návratovou kapacitu měl mít i bezpilotní raketoplán Dream Chaser soukromé společnosti Sierra Nevada a k tomu všemu bude přistávat na ranveji a experimenty budou prakticky hned po přistání k dispozici výzkumným týmům. Což je opět výhoda, kterou nabízely už raketoplány. Vraťme se ale do Japonska, někam do roku 2010, protože právě tehdy se v hlavách inženýrů začala rodit myšlenka na záchranu vzorků z ISS a vznikl koncept nové zásobovací lodě HTV-R (HTV-Return), která měla mít dva segmenty, jeden nákladní, vycházející ze standardní verze HTV, a návratovou část ve tvaru kužele. Ten se na padácích měl snášet do vln Atlantského oceánu, kde by už čekala záchranná loď a vylovila ho i s materiálem. Tato část jakoby z oka vypadla zásobovací lodi Dragon a ve hře byla mimochodem i pilotovaná verze. Ovšem z nadějného projektu z nejrůznějších důvodů nakonec bohužel sešlo.

Obrázek názorně ukazuje cestu pouzdra na ISS a návrat do vln Filipínského moře. Kde byla připravena výzkumná loď. Zdroj: JAXA

Získané zkušenosti alespoň pomohly vyvinout malé návratové pouzdro pro HTV ( HTV Small Re-entry Capsule – HSRC), které půjde využít i v budoucnu. Třeba u připravované zásobovací kosmické lodi nové generace HTV-X. Pokus se povedl na jedničku a JAXA tak poprvé měla možnost přivézt z ISS zpět vzorky. Pouzdro se na padáku sneslo do vln Filipínského moře asi 660 km od japonského ostrova Minami Torišima. Po přistání se vystřelil balon, který pomohl udržet pouzdro nad hladinou dokud si ho záchranný tým nevyzvedl. Zároveň se vypustila signální tekutina zelené barvy. Zajímavostí pouzdra byl třeba ablativní tepelný štít, který má nejmenší hustotu na světě ze všech dostupných štítů. Vzorky byly uvnitř udržovány pasivně při teplotě čtyř stupňů. Nádoba je tedy jakási termoska, lépe řečeno izolační nádoba, ve které je umístěno chladivo. Přetížení sestupu nepřekročilo 4 G. Nosnost pouzdra je asi 20 kg.  Nic z toho by ovšem nebylo možné, kdyby v oblasti nečekala připravená loď s podpůrným týmem, který byl schopen těleso vypátrat a vylovit na palubu. Jednalo se o výzkumnou loď Concept plavící se pod Japonskou vlajkou. Plavidlo bylo vyrobeno už v roce 1981 a má tedy 39 let. Na délku měří 67 metrů a na šířku má 13 metrů. Maximální ponor dosahuje 4,2 metrů. Pohon lodi je skromný a výkon je pouze 1700 koňských sil. Posádku včetně badatelů tvoří 55 osob. Loď vyrobila loděnice Kawasaki Heavy Industries sídlící ve městě Kóbe v Osacké zátoce. Do roku 2016 se plavila pod jménem Natsushima a sloužila k hlubinému průzkumu jako doprovodná loď. Brutto tonáž je 1739 tun. Plavidlo obsahuje vědecké vybavení i výzkumné prostory a proto se pro tuto operaci skvěle hodila, protože vylovené pouzdro se vzorky tým otevřel ještě na palubě. V útrobách se nacházely vzorky proteinových krystalů vypěstovaných ve vesmírné stanici. Tyto krystaly pěstované v mikrogravitaci mohou být použity k detailnějšímu studiu struktury proteinů. Podobných výsledků nelze dosáhnout v pozemských podmínkách. Porozumění jejich struktuře by mohlo pomoci vědcům například vyvinout nová farmaceutická léčiva.

Výzkumná loď Concept ve službách agentury JAXA. Zdroj: https://dc.watch.impress.co.jp/

Podobné lodě využívají snad všechny větší kosmické agentury a budíš nám tento příklad za všechny. V minulosti byly podobným způsobem zachraňovány nejrůznější tělesa, jako třeba demonstrátor IXV (Intermediate eXperimental Vehicle) Evropské kosmické agentury, nebo indický test kabiny v rámci pilotovaného programu a podobných příkladů bychom našli opravdu mnoho.

Základní parametry lodi Concept:

IMO: 7819785
Délka:  67, 36 m
Šířka: 13 m
Ponor: 6,3 m
Brutto tonáž (GT): 1739 t
Rok výroby: 1981
Max. rychlost: 13,12 uzlů

4. Kolibřík a Tukan

Lodě jsou nezastupitelné v přepravě vysokoobjemného nákladu. Další velkou výhodou je jejich relativně nízká cena za tunu nákladu a ekonomický provoz ve srovnání s jinými druhy přepravy a své nezastupitelné místo mají i v oboru kosmonautiky. Služeb plavidel hojně využívá i Evropská kosmická agentura a asi nejznámější jsou sesterské lodě typu ro-ro – MN Colibri (kolibřík) a MN Toucan (tukan). Ro-ro (Roll-on/roll-off) je označení plavidel, které jsou primárně

MN Colibri „kličkuje“ v řece Kourou při cestě na stejnojmenný kosmodrom. Zdroj: CNES/ESA/Arianespace

určené k převozu nejrůznějších vozidel, které mohou na loď svépomocí najíždět i vyjíždět. ESA zmíněná plavidla v současnosti využívá hlavně k přepravě raket Sojuz, Vega a Ariane 5 na kosmodrom ve Francouzské Guyaně, nacházející se na severním pobřeží Jižní Ameriky. Právě logistika je klíčem k většině činností a ani kosmonautika není výjimkou. Zní to možná jednoduše, ale jak se říká i zde je „ďábel v detailech.“ Dostat se totiž lodí na tento kosmodrom není vůbec jednoduché. Evropský kosmodrom totiž leží v ústí řeky Kourou a kvůli tomu má i stejné jméno, nikoliv podle stejnojmenného městečka, jak si řada lidí myslí. Je tedy třeba zdolat několik km v ústí této řeky, ta je však silně ovlivněna přílivem a odlivem. Dno řeky je pokryto řadou ostrých skal a každý z nich je potencionální hrozbou pro všechny velké lodě mířící do přístavu Pariacabo harbour. Je třeba brát v potaz silné proudy, vodní stav a sledovat časy přílivu a odlivu i přesně vytyčenou plavební dráhu kvůli neviditelným skalám ve vodě. S tím souvisí i charakteristika lodí a právě ty, které využívá ESA, byly speciálně navržené na podmínky v této oblasti a díky tomu mají některé specifické vlastnosti. Provozovatelem obou plavidel je společnost  Compagnie Maritime Nantaise, což je význam zkratky MN před názvy lodí.

MN Colibri při nakládce částí rakety Sojuz v ruském přístavu. Zdroj: Maritime Nantaise

Lodní můstek MN Toucan. Zdroj: Maritime Nantaise

Vykládka z lodí je poměrně snadná. Ze snímku je dobře patrná velikost. Na šířku do nákladového prostoru bez problému nacouvají dva kamiony. Zdroj: Arianespace

Celkový pohled na plavidlo MN Colibri během plavby. Zdroj: Maritime Nantaise

Rozměry plavidel jsou přizpůsobeny tak, aby se loď na řece před přístavem mohla svépomocí otočit o 180 stupňů a vyvázat se popředu u přístavního mola. Manévr není bez nebezpečí, protože poblíž se nachází most. Délka ale souvisí i s požadavky ESA a možnostmi plavební dráhy v řece Kourou. Lodě tu doslova kličkují, jako na překážkové dráze. A také šířka plavidel 20 m a ponor 3,6 m je přizpůsoben podmínkám této trasy. Kvůli tomu mají lodě zabudovaný chladicí systém dvou hlavních pohonných jednotek v kýlu. Lodě mají na zádi rampu, a jelikož jsou přepravované segmenty většinou velmi dlouhé, mohou ke změně úhlu mezi rampou a molem využívat balastové nádrže, které se plní vodou. Ložní plocha lodi obsahuje speciální upínací body pro bezpečné zajištění speciálních kontejnerů ESA a nákladový prostor obsahuje také kropící systém. Na kosmodrom lodě přepravují zejména  části raket a speciální kontejnery s kosmickou technikou. V minulosti přepravovaly například zásobovací kosmické lodě ATV. Z kosmodromu zpět pak přepravují prázdné kontejnery a kapalný odpad, který ve Francouzské Guyaně nejde zpracovat.

Lodní můstek s kajutami mají plavidla v přední části, což má své výhody, mezi které patří například lepší viditelnost při výjezdu a vjezdu do přístavů a manévrech, nevýhodou je naopak plavba v rozbouřeném moři. Malou zajímavostí je, že MN Toucan hrála „hlavní roli“ v trestné činu, který se stal 5. srpna 2019. Loď se právě chystala opustit přístav Pariacabo a plout zpět do Francie, ale kvůli silným vibracím se spustil alarm. Posádka se snažila najít příčinu a napouštěla balastové nádrže a po určité době si všimla divného objektu v blízkosti zádi plavidla. Personál rychle

Magnetické pouzdro po vytažení na břeh v přístavu Pariacabo. Zdroj: Le Kouroucien

upozornil policii na přítomnost podezřelého balíčku v blízkosti lodě. Námořní policie nejdříve vyloučila prvotní podezření, že jde o bombu. Po vylovení našli 8 kg kokainu ukrytého v magnetickém pouzdře. Při provádění dodatečných kontrol na zádi plavidla byl objeven důmyslný úkryt pro připojení magnetického pouzdra. Po této události byla provedena inspekce také u druhé lodi MN Colibry a k překvapení všech i ona byla vybavena magnetickou schránkou na drogy, ta však byla prázdná. Zdá se tedy, že to nebylo poprvé, kdy se pašeráci o něco podobného pokusili. Zarážející je, že k tomu došlo v přísně střeženém přístavu. Vyšetřování převzalo protidrogové oddělení a poslední zpráva, kterou jsem našel, hovoří o zatčení 6 osob 14. Března 2020 v Guyaně. Vyšetřování stále pokračuje, ale nabízí se hned několik otázek.  Jak dlouho asi pašování probíhalo? A byl do obchodu zapojen i někdo z kosmodromu?

Základní parametry lodi MN Colibri:

IMO: 9207390
Výrobce: Merwede Shipyard – Nizozemsko
Max. délka: 115,50 m
Max. šířka 20 m
Celkový ponor: 12,30 m
Letní ponor: 5 m
Nosnost na letní ponor 4 171 t
Rychlost: až 15 uzlů
Rok výroby: 2000

Základní parametry lodi MN Toucan:

IMO: 9112466
Výrobce: IHC Holland – Nizozemsko
Max. délka: 115,50 m
Max. šířka 20.38 m
Celkový ponor: 12,30 m
Letní ponor: 5 m
Nosnost na letní ponor 4 253 t
Rychlost: až 15 uzlů
Rok výroby: 1995

3.Raketová loď

Kdo by v kosmonautice neznal jednu z nejvýraznějších společností posledních let – ULA (United Launch Aliance), která do nedávna měla monopol na vynášení armádních nákladů z území USA. V současnosti provozuje spolehlivé nosiče Atlas a Delta a chystá raketu nové generace Vulcan. Věděli jste však, že společnost již dlouhou dobu vlastní i Raketovou loď? Pokud ne, tak vězte, že následující řádky budou patřit právě jí.

RocketShip během křtu po přejmenování s ředitelem společnosti ULA Tory Brunem, kapitánem Johny Billichem a posádkou. Zdroj: ULA

Jak už jste jistě pochopili, RocketShip (Raketová loď) je jen název nákladní lodi typu ro-ro. Její původní název byl MV Delta Mariner a využívala jí pro své potřeby společnost Boeing v kosmickém sektoru. Loď je navržena pro příbřežní plavbu a podjezdy pod relativně nízkými mosty. Po založení společnosti ULA spojením Boeingu a Lockheed Martinu v roce 2006 firma loď převzala a využívá jí dodnes. Loď převáží části raket Delta, Atlas a nově bude využívaná i pro přepravu částí nové rakety Vulcan. Převáží ale i družice a jiný hardware. Okolo roku 2019 prošla loď větší renovací a po dvaceti letech ve službě dostala i současné jméno. Důvodem prý byla přicházející nová éra společnosti, na kterou nyní čeká mnoho nových úkolů. Plavidlo pendluje na stále stejných trasách mezi městem Decatur, respektive přístavu na řece Tennessee v blízkosti města, kam raketové komponenty z továrny dopravují tahače. Trasa do přístavu je dlouhá asi  2,4 km a náklaďáky i s komponenty vjíždějí přímo do nákladového prostoru po rampě lodi na zádi. Poté loď absolvuje cestu buď na Cape Canaveral, nebo leteckou základnu Vandeberg přes Panamský průplav. Tato trasa je dlouhá okolo 8000 km a trvá tři týdny! Druhá trasa na Floridu je o poznání snazší. Lze jí absolvovat přes průplav Tennessee-Tombigbee, který nemá na celém světě obdoby. Průplav podpořil nejen hospodářský rozvoj, ale pomohl zlepšit i kvalitu života na tomto vodním koridoru. Vodní cesta prochází a slouží regionům s bohatou historií, rozmanitými a bohatými kulturními a přírodními zdroji.

Vodní cesta začíná na jezeře Pickwick na řece Tennessee, pak pokračuje na jih přes severovýchodní Mississippi a Alabamu na západ a nakonec se spojuje s vodní cestou Warrior-Tombigbee v Demopolis v Alabamě a je dlouhá 377 říčních kilometrů. Z Decatur využívá RocketShip dvě trasy. První cesta vede plavidlo po proudu po řece Tennessee ke zmiňovanému průplavu Tennessee – Tombigbee. Poté po řece Tombigbee(Mobile River) do estuáru Mobile Bay v Alabamě a pak do Mexického zálivu, vzdálenost je asi 890 km. Druhá trasa vede po proudu řeky Tennessee a Ohio, kde se napojuje na veletok Mississippi, do Mexického zálivu je to ovšem touto cestou více než 1 600 km. Poté loď pokračuje okolo Pensacoly a výběžku Floridy až na Cape Canaveral. Normálně bývá tato cesta dlouhá asi 3400 km.

Povedená infografika zobrazující trasy lodě spolu s kapacitou a rozměry. Do nákladového prostoru se vejdou až tři raketové stupně. Na horní palubě se nachází heliport. Zdroj: ULA

Během své první plavby v roce 2001 loď najela na mělčinu při pokusu o vyvázání na řece Tennessee u města Decatur. Vyproštění remorkérem trvalo asi hodinu. Plavidlo jezdilo dlouhá léta bez nehod, ale začátkem roku 2012 došlo k velkému incidentu. Delta Mariner strhl část trajektového mostu Eggner, který protíná jezero Kentucky poblíž města Murray v Kentucky. Tou dobou bylo na mostě několik vozidel a jedno zastavilo těsně před chybějící částí. Jako zázrakem se nikomu nic nestalo. Loď byla jen mírně poškozena a náklad zůstal nedotčen. Zato byla poškozena

Delta Mariner po srážce s mostem u Kentucky v roce 2012. Zdroj: Tina Carroll / AP file

mostní ocelová konstrukce o délce 98 metrů. Loď byla v nesprávné plavební dráze, která bývá určená pro rekreační plavidla a podjezd pod mostem je v těch místech snížený. Posádka si stěžovala, že na mostu nefungovala světelná signalizace. Plavidlo se 15. února přesunulo do suchého doku James Marine v Paducahu v Kentucky, kde došlo k menším opravám a 17. února Delta Marine pokračovala do přístavu v Cape Canaveral  z částmi rakety Atlas V a stupněm Centaur.  Následné vyšetřování potvrdilo pochybení na straně posádky. Oprava mostu stála 7 milionů dolarů a odstranění železné konstrukce a opravy lodě další 2,5 milionu. Loď pohání dva motory GM (General motors) 16-710-G7A o výkonu  2x 4000 koní a elektřinu vyrábějí dieselové agregáty 3412C společnosti Caterpillar a v našem žebříčku jí patří bronzová medaile.

Základní parametry lodě: RS RocketShip

IMO: 9198501
Délka: 95,28 m
Šířka: 24,99 m
Ponor: 6.09 m
Brutto tonáž (GT): 8679 t
Nosnost na letní ponor: 3950 t
Max. rychlost: 15 uzlů na otevřeném moři, 5 uzlů na řece
Rok výroby: 2000
Posádka: 16+

2. Nová třída

Druhé místo v našem žebříčku patří lodi, kterou pravděpodobně největší sláva teprve čeká, protože ve službách kosmonautiky bude teprve nasazena. V  současné době probíhá  v přístavu Pensacola její přestavba na přistávací platformu a díky tomu by mohla vzniknout zcela nová třída plavidel, protože nic podobného tu předtím nebylo. Řeč je samozřejmě o lodi Blue Origin, která se jmenuje Stena Freighter a nejde o žádného drobečka. Loď měří na délku téměř 183 metrů a na šířku má 25,5 metru. Plavidlo bylo vyrobeno v roce 2004 v italské loděnici Esercizio Cantieri S.p.A. Společnost Blue Origin celkem dlouho hledala vhodné plavidlo, které by vyhovovalo všem požadavkům a dalo se přestavět na přistávací plochu pro rakety. Společnost neponechala nic náhodě a na tento nelehký úkol si dokonce najala lodního konstruktéra, který pomáhal s výběrem. Oproti systému SpaceX má Blue Origin přistávat na plovoucí plavidlo, pořád ovšem není jasné, zda popluje v autonomním režimu nebo na palubě bude muset být posádka. Ani jedna varianta není vyloučena.

Základní popis lodi Stena Freighter, kterou zakoupila společnost Blue Origin. Zdroj: https://commons.wikimedia.org Popis: autor

Pokud je loď během přistávání v pohybu, tak má samozřejmě několik výhod, ale samozřejmě také řadu nevýhod. Jednou z předností je například lepší možnost ustálení plavidla pomocí stabilizátorů, které fungují nejlépe, když je loď v pohybu. V současnosti existují také aktivní stabilizátory, které jsou ovládány gyroskopickým řídicím systémem. Když soustava detekuje změnu polohy lodě, změní automaticky úhel náběhu stabilizačního křídla tak, aby vyvinulo sílu, která vyrovnává vzniklý náklon. Účinnost těchto stabilizačních prvků stoupá s rychlostí plavidla. Další výhodou je například akční rádius. Loď bude schopna v podstatě doplout kamkoli a také na moři může daleko lépe čelit zhoršeným podmínkám. Naopak nevýhodou může být například větší obtížnost přistávacího manévru stupně rakety a celkově složitější nároky na provoz plavidla a jeho celkovou přestavbu. Blue Origin se přesto rozhodla tuto nelehkou cestu vyzkoušet a nutno podotknout, že zrovna dvakrát nespěchá. Loď už je v přístavu od roku 2018 a extra velký posun na její konstrukci není znát. Došlo pouze na malé úpravy. Přestavbu provádí společnost Offshore Inland Marine a podle prvotních zpráv bude trvat déle jak 24 měsícu, což už se pomalu naplnilo a rozhodně to nevypadá, že by byla loď připravená vyplout. Na záď plavidla byla navařena nová část, která váží 16,5 t a byla upravena taktéž spouštěcí rampa. V zadní části byly také rozebrány výfukové šachty, jinak není patrný žádný významný posun.

Letový profil rakety New Glenn. Loď na obrázku odpovídá zakoupené lodi Stena Freighter. Zdroj: Blue Origin

Loď byla původně vyrobena jako moderní trajekt typu ro-ro (Roll-on/Roll-off) a krásně doplňuje naší předešlou trojici zmíněných plavidel. Lze očekávat, že loď bude rozšířena o boční křídla podobně jako je tomu u plošin SpaceX. Paluba sama o sobě totiž není dostatečně široká. Rozšíření je navíc patrné také na zmíněném propagačním videu. Další nezbytnou úpravou bude muset projít celá horní paluba, na kterou budou přistávat první stupně raket New Glenn. Pravděpodobné je, že loď dostane i vylepšené stabilizační a navigační prvky.  Loď má v současnosti nainstalované 4 vysoce výkonné pohonné jednotky značky Wärtsilä-Sulzer, které pohánějí dva lodní šrouby s natáčecími listy. Každý motor má výkon 7840 koňských sil! To umožňuje lodi dosáhnout rychlosti okolo 20 uzlů při optimálních podmínkách. Bohužel více informací o plavidle zatím není. Společnost Blue Origin je na informace totiž velmi skoupá a navíc se řídí heslem: „Pomalu znamená plynule. A plynule znamená rychle.“ Jedním ze symbolů společnosti je želva a to mluví za vše.

V přístavu Pensecola probíhají úpravy plavidla. Zatím jsou zvenčí patrné pouze drobnější změny. Zdroj: Pensacola

Základní charakteristika lodě Stena Freighter

IMO: 9138795
Délka: 182,6 m
Šířka: 25,5 m
Ponor: 7,4 m
Výška paluby: 8,40 m bez lodní nástavby.
Pohon: 4x Wärtsilä-Sulzer 8ZA40S, každý o výkonu 5.760 kW, celkový výkon 23040 kW / 31334 hp
Elektrické generátory: 2x MAN B&W 6L28/32H
Počet hlavních lodních šroubů: 2 s natáčecími listy
Celková nosnost lodi (DW): 10048 t, 21.104 t (GT), 6.331 t (NT)
Ložný metr: 2.71
Rok výroby: 2004

1. Odyssea, jediný kosmodrom na vodě

Pro mnohé bude asi naše číslo jedna velkým překvapením, ovšem osobně si myslím, že následující plavidlo si ho rozhodně zaslouží. Plovoucí plošina pro odpal raket se jmenuje Odyssey a byla přestavěna z vrtné plošiny operující v Severním moři, kterou vyrobila japonská společnost Sumitomo Heavy Industies – Jokosuka. Ta byla částečně zničena požárem v roce 1989 a poté ji zakoupila norská skupina Kvaerner, která provedla i rekonstrukci v norském doku

Propracovaný model jedinečné platformy Odyssey. Sloužící jako kosmodrom na vodě. Zdroj: ILA Berlin Air Show 2012

Kvaerner Rosenberg ve Stavangeru. Plošina je schopná samostatné plavby, má totiž plnohodnotný pohon. Zajímavou vlastností jsou pylony, které platformě umožňují zvýšit ponor až na 21 metrů. Celkem jich má plošina 10. Návrh počítal se starty raket typu Zenit. V roce 1995 vznikla společnost Sea Launch, konglomerát americké firmy Boeing, ruské Eněrgije, norské Kvaerner (nyní Aker Solutions) a ukrajinského výrobce raket Zenit firmy Južnoje a Južmaš, který v roce 2016 odkoupila společnost S7 Group vlastnící aerolinky S7 Airlines a stala se jediným majitelem.

Plavidlo mělo původně sloužit ve vlnách Tichého oceánu poblíž rovníku pro náklady směřující zejména na GTO. Pozice je obrovskou výhodou, ovšem plný potenciál nebyl nikdy plně využit. Nápad byl převzat z obdobné platformy San Marco, která sloužila u Afriky. K plošině patří doprovodné plavidlo Sea Launch Commander, které má místo pro 66 osob. Během startu se vzdálí od plošiny asi na 5 km a vše je řízeno dálkově. Z plošiny rakety Zenit odstartovaly celkem 36krát a z toho došlo k 3 selháním a jednomu částečnému selhání. První demonstrační let proběhl 27. března 1999 a prví komerční družice byla vynesena ten samý rok v říjnu.  K prvnímu selhání došlo hned při následujícím startu. Chyba byla pravděpodobně v softwaru, který nedokázal zavřít ventil na horním stupni tak, jak měl.

Plošina Odyssey včetně doprovodného plavidla Sea Launch Commander po opravě po havárii z roku 2007 Zdroj: John Murphy – Sea Launch

Mnohem dramatičtější selhání třístupňové rakety Zenit-3SL se však odehrálo 30. ledna 2007. Raketa naplněná 500 t paliva totiž explodovala přímo na rampě vteřinu po zážehu motorů. Družice Boeing 702 NSS-8 se rázem proměnila na střepiny poletující všude kolem. Plošina se ztratila v kouli plamenů, ale kupodivu nebyla vážněji požkozena, a to díky pasivní zábranám. Opravy plošiny Odyssey byly dokončeny v září 2007 v Kanadě poblíž Esquimaltu CFB, západně od Victorie v Britské Kolumbii, a na vodu se vrátil 31. července 2007. Poté se obě plavidla vrátila do svého domovského přístavu v Long Beach v Kalifornii. Příčinou byl zřejmě předmět, který zůstal v turbočerpadle a ucpal ho. Vzniklý přetlak doslova roztrhal nosič na kusy. Do služby se plovoucí kosmodrom vrátil téměř na rok přesně a start z družicí Thuraya-3 15. ledna 2008 byl korunován úspěchem.

Společnost Sea Launch dostala v roce 2000 cenu Space Foundation Space Achievement Award a nutno říci, že zaslouženě. Troufám si tvrdit, že podobný systém předběhl svou dobu a je až s podivem, že se neuchytil na trhu, tak jak se očekávalo. Důvodů je více. Například časté odklady kvůli administrativě a soudním sporům u zákazníků vzbuzovala nedůvěru. Stejně jako selhávání nosiče. Ovšem věřím, že podobných platforem bude v budoucnu v provozu mnohem víc a dokážu si představit, že jednou budou dost dobře konkurovat pozemním odpalištím, protože výhody podobných kosmodromů jsou nesporné. Zajimave řešení na podobné bázi má Čína. Nicméně s kosmodromem SeaLaunch to momentálně nevypadá moc dobře. Z přístavu v Long Beach byla platforma Odyssey přesunuta na Čínské lodi Sin Kuang Chua (Xin Guang Hua) do ruského kotviště Slavjanka, následována i doprovodnou lodí a dokonce hrozí, že obě plavidla budou sešrotována, což by jistě byla velká škoda.

Základní parametry plavidla Odyssey:

IMO: 8753196
Brutto tonáž: 36436 t
Délka: 132,9m
Šířka: 75 m
Ponor: až 21 m
Pohon: 8× Bergen KVG/B-12, každý o výkonu 1550 koňských sil
Posádka: 66+
Rok výroby: 1983

Lodní doprava je nejstarší známou dopravou vůbec, to však neznamená, že je zastaralá nebo neefektivní, naopak, jedná se o nejekonomičtější a nejekologičtější způsob přepravy a světová logistika na tomto druhu přepravy stojí. A i tyto příklady budíž nám příkladem, že i v kosmonautice mají plavidla všeho druhu své nezastupitelné místo. Tento díl seriálu zároveň ukončuje sérii dílů o strojích ve službách kosmonautiky. Což symbolizuje i úvodní obrázek, který vytvořil Dušan Majer a tímto bych mu za něj moc rád poděkoval. Prošli jsme společně cestu ze vzduchu na souš a z té zamířili na vodu, tam kde začal náš objevitelský duch překračovat hranice a poznávat divy přírody. A právě tyto zvídavé kroky nás dovedly až k průzkumu kosmu.

Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/wiki/Kounotori_7
https://www.marinetraffic.com/en/ais/vessel:CONCEPT
https://www.semanticscholar.org/Concept-of-HTV-R
https://iss.jaxa.jp/en/htv/mission/htv-7/181205_interview
https://www.jaxa.jp/about/president/presslec/201811_j.html
https://ameblo.jp/italymaru/entry-12537224897.html
https://www.compagnie-maritime-nantaise.com/wp-content.pdf
https://www.compagnie-maritime-nantaise.com/wp-conten.pdf
https://www.kosmonautix.cz/2018/10/zname-novou-lod-blue-origin/
http://forum.kosmonautix.cz/viewtopic.php?f=60HYPERLINK
https://www.forum-conquete-spatiale.fr/mn-toucan
https://la1ere.francetvinfo.fr/guyane/trafic-8-kg.html

Zdroje obrázků:
https://d3i71xaburhd42.cloudfront.net/.png
https://iss.jaxa.jp/htv/mission/htv-7/.jpg
https://dc.watch.impress.co.jp/img/d.jpg
https://www.arianespace.com/content.jpg
https://i.servimg.com/u/f66/19/89/75/19/toucan11.jpg
https://www.compagnie-maritime-nantaise.com.jpg
https://www.compagnie-maritime-nantaise.com.jpg
https://www.compagnie-maritime-nantaise.com.jpg
https://www.compagnie-maritime-nantaise.com.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons.jpg
https://twitter.com/torybruno/status/photo
https://media4.s-nbcnews.com/j/newscms.jpg
https://commons.wikimedia.org:MF_Stena_Freighter.png
https://img21.rajce.idnes.cz/d2103/12/12120/12120476
https://pbs.twimg.com/media/EL6aVY0X0AAvIsR
https://nl.wikipedia.org/wiki/Ocean_Odyssey.JPG