Nová studie, která vychází ze snímků pořízených evropskou sondou Hera během jejího průletu kolem Marsu, naznačuje, že menší a vzdálenější měsíc Deimos byl v minulosti dramaticky přetvořen v důsledku jediného nárazu planetky. To by mohlo vysvětlovat jeho tajemný hladký a „mladistvý“ povrch. Silná vrstva prachu vzniklá při nárazu mohla fungovat jako planetární obdoba kosmetických výplní. Bramborovitý Deimos má průměr 12 kilometrů, což ESA přirovnává k rozměrům města Lucemburk, a krouží ve vzdálenosti 24 000 kilometrů od Marsu. Poprvé byl navštíven v 70. letech americkými sondami z programu Viking. Tehdy se ukázalo, že má mnohem hladší a zaprášenější vzhled než krátery a puklinami posetý Phobos, druhý měsíc Marsu. Jeho dalším výrazným rysem je dramatická, deset kilometrů široká pánev v okolí jižního pólu, která připomíná sedlo mezi dvěma horami.
Zdroj: https://www.esa.int/
Vzdálenost Deimosu od Marsu z něj činí výrazně hůře dosažitelný cíl pro sondy. Nejnovější snímky pocházejí od evropské sondy Hera, která v březnu 2025 prolétla kolem Marsu. Jednou z nejrozšířenějších teorií však je, že jak prohlubeň na jižním pólu, tak i prašná povaha tohoto měsíčku jsou důsledkem jediného dopadu planetky. Nová studie publikovaná tento týden v časopise Nature Astronomy využila software pro simulace dopadů ve vysokém rozlišení a pokusila se nasimulovat podmínky této katastrofické, ale nikoliv ničivé události tak, aby výsledek odpovídal tomu, jak dnes Deimos vypadá.
Studii vedla Sabina Raducan z Bernské univerzity, International Space Science Institute (ISSI) a univerzity VUB Brussels, která vysvětluje: „Náš kód pro simulaci nárazů Bern Smoothed Particle Hydrodynamics (SPH), který běží na výpočetním klastru pro vysoce výkonné výpočty na Univerzitě v Bernu, funguje tak, že rozkládá sledované objekty na miliony vzájemně přilnavých částic, jejichž vzájemné působení je řízeno různými programovatelnými proměnnými, včetně úrovní gravitace, pevnosti materiálu a koheze. V tomto případě jsme vytvořili detailní tvarový model Deimosu z částic SPH, přičemž jsme vyplnili jižní prohlubeň, aby byla připravena na náraz impaktoru. Poté jsme provedli asi sto simulací – každá z nich trvala přibližně jeden týden – abychom vyzkoušeli různé hmotnosti impaktoru a úhly přiblížení.“
Nejlepší shoda odpovídala šikmému nárazu pod úhlem přibližně 45°. Impaktorem byl v dané simulaci relativně malý objekt o šířce 320 metrů, který zasáhl měsíc vysokou rychlostí. Namísto toho, aby se Deimos nárazem roztříštil, došlo k vyhloubení široké prohlubně u jižního pólu, zatímco velký objem materiálu byl rozmetán po povrchu. Mnoho těchto úlomků dopadlo zpět a vytvořilo globální pokrývku jemného regolitu, který překryl mnoho starších povrchových útvarů. Na některých místech může tato pokrývka dosahovat mocnosti až 200 metrů!
Zdroj: https://www.esa.int/
Sabina Raducan, která byla jednou z vedoucích pracovní skupiny zaměřené na fyzikální vlastnosti impaktu ve vědeckém týmu mise Hera, vysvětluje: „Naše simulace je konzistentní se vzory jasnosti pozorovanými na povrchu měsíce, což souvisí s postupným přesunem regolitu, jenž se chová spíše jako volně nasypaný prach než jako soudržnější materiál. Totéž platí i pro způsob, jakým se jižní prohlubeň následně vyhladila, místo aby si zachovala ostré okraje kráteru.“
Pod touto vrstvou prachu podle vědců zůstávají dávné krátery stále identifikovatelné, což nabízí cenný vhled do podpovrchové struktury marsovského měsíce. Sabina Raducan dodává: „Tuto simulační kampaň jsme zahájili ještě před průletem Hery kolem Marsu, ale s nadějí, že pozorování Hery by nám pomohla výsledky ještě více zpřesnit. To se samozřejmě v tomto případě potvrdilo, protože okraj měsíce nasnímaný Herou nakonec ukázal dodatečné zasypané krátery. To byly poslední kousky skládačky, které jsem potřebovala, ačkoliv nebyly na první pohled viditelné pouhým okem. Místo toho jsem je nejprve rozpoznala na stereoskopických zobrazeních snímků z Hery, která bezprostředně poté vytvořil sir Brian May, člen vědeckého týmu sondy Hera.“
Pokračující přítomnost těchto kráterů vzniklých před velkou kolizí naznačuje, že Deimos má relativně křehkou strukturu. Impaktní vlny by se v pevnějším tělese šířily jako zvuk zvonu a narušovaly či vymazávaly starší útvary. Jejich přežití je náznakem vysoce porézního a rozlámaného nitra, které ztlumilo impaktní síly na podkatastrofickou úroveň. Michael Kueppers, projektový vědec Evropské kosmické agentury pro misi Hera, vysvětluje: „Tyto simulace tedy naznačují, že Deimos je těleso podobné kupě štěrku, jako mnoho planetek. To nezbytně neznamená, že tento měsíc je zachycenou planetkou, mohl se také zformovat z materiálu vyvrženého z Marsu dopady na rudou planetu. Spíše to znamená, že se mohl vytvořit podobným způsobem, a proto má srovnatelné vlastnosti. Toto je první ze série výsledků demonstrujících, jak se z vědeckého hlediska vyplatilo přizpůsobit průlet sondy Hera kolem Marsu tak, aby se přiblížila k Deimosu.“
Zatímco alternativní vysvětlení hladkého povrchu Deimosu a jeho jižní prohlubně zůstávají reálná, tato studie nabízí sjednocující vysvětlení obou vlastností a vytváří praktické předpovědi, které mohou být otestovány budoucími kosmickými misemi, počínaje misí MMX (Martian Moons eXploration) japonské kosmické agentury JAXA, která má startovat letos na podzim a prostudovat oba měsíce Marsu.
Zdroj: https://www.esa.int/
SPH kód Bernské univerzity byl již dříve využit k simulaci dopadu americké sondy DART na planetku Dimorphos v roce 2022, přičemž výsledky naznačovaly úplné přetvoření tělesa. Tato předpověď bude reálně prověřena už letos na podzim právě sondou Hera, která má doletět k Dimorphosu, aby tam zblízka provedla průzkum následků kolize, což pomůže schopnostem lidstva v oblasti planetární obrany.
Zdroj: https://www.esa.int/
Přeloženo z:
https://www.esa.int/
Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/images/2026/08/simulation_of_deimos_impact/27417261-2-eng-GB/Simulation_of_Deimos_impact.gif
https://www.esa.int/…/26615627-1-eng-GB/Mars_and_Deimos_viewed_by_Hera_s_Asteroid_Framing_Camera.png
https://www.esa.int/…/mars_and_deimos_viewed_by_hera_s_tiri/26615580-1-eng-GB/Mars_and_Deimos_viewed_by_Hera_s_TIRI.png
https://www.esa.int/…/27417751-1-eng-GB/Buried_Deimos_crater_highlighted_in_stereoscopic_image.png
https://www.esa.int/…/images/2026/08/deimos_regolith_displacement/27420979-1-eng-GB/Deimos_regolith_displacement.png
Naprosto úžasné, že články jako tento můžeme najít tady na Kosmonautixu. Zpracování dat z každé té sondy, jejíž start tu obdivujeme, žádá mnoho let pří zapojení opravdu mnoha vědců po celém světě. Proto často různé objevy z těch dat přicházejí o tolik později. A ukázat, kolik práce to dá… To je hodně užitečně vidět. No a výsledná animace samozřejmě také stojí za to, je to až blízké sci-fi… Možná ten náraz i změnil směr rotace, když byl tak veliký v porovnání s velikostí měsíce.