Necelé dva měsíce nás v této chvíli dělí od dvanáctého testovacího letu Super Heavy Starship, alias největší, nejsilnější a nejtěžší rakety v dějinách lidstva. Již krátce po dnešní půlnoci by ovšem mělo dojít k pokusu o další, v pořadí již třináctý start. Minulá mise úspěšně odpremiérovala novou generaci rakety Super Heavy, kosmické lodi Starship a také novou startovní rampu. Kvůli obrovskému množství změn napříč celým systémem nešlo vše jako po drátkách, což si právě nyní rozebereme.
Zdroj: SpaceX
Jak jsem již zmínil, předchozí mise byla premiérou pro všechny tři stupně – nultý (startovní rampa), první (Super Heavy) a druhý (Starship). Startovní rampa, co se týče odolání extrémním silám vyvolaných třiatřiceti motory Raptor na Super Heavy, splnila očekávání a krom problému s hydraulickým aktuátorem při prvním pokusu o start, který se stará o odjištění pohybu ramena pro přívod komodit k lodi Starship fungovala bez problému. Podle SpaceX byla původní startovní rampa provedena tak, aby byla levná, umožňovala dobrý přístup ke spodní části Super Heavy a byla rychlá na sestavení, kvůli co nejrychlejšímu zahájení letových testů. Nová rampa je narozdíl od té původní navržena na maximální vytížení, odolnost a spolehlivost, přičemž podle SpaceX je designovaná na kadenci jednoho startu za hodinu.
Zdroj: SpaceX
Super Heavy B19 se úspěšně vznesla ze startovní rampy a úspěšně prošla celou vzestupnou fází i přesto, že přibližně 100 sekund po startu došlo k výpadku jednoho motoru. Po úspěšné, ovšem ne dokonalé separaci, se raketa pokusila zažehnout všech 33 Raptorů nutných pro návratový manévr, ale pět motorů zaznamenalo problém při pokusu o opětovný zážeh, který tak skončil předčasně. Při oddělení Starship došlo také vinou malých rozdílů v pořadí zapálení Raptorů na lodi k otočení Super Heavy v špatným směrem a to přibližně o úhel 90°, což má negativní dopad na celkovou výkonnost rakety. Aby se těmto problémům na dalších letech předešlo, byla pozměněna náběhová sekvence motorů na Starship a přidána hardwarová a softwarová vylepšení.
Starship úspěšně dosáhla plánované dráhy a to i navzdory ztrátě jednoho z vakuových Raptorů, přičemž tak demonstrovala schopnost čelit výpadku motoru ve vzestupné fázi. Stejně jako na Super Heavy i zde bylo aplikováno několik hardwarových a softwarových vylepšení, aby se výpadkům zamezilo.
SpaceX
Hlavní cíle třináctého letu zůstávají tedy neměnné, Super Heavy se opět pokusí o simulované přistání v Mexickém zálivu a Starship se zaměří na testování vypouštěcího mechanismu Starlinků, demonstraci deorbitačního zážehu a nakonec kontrolovaný návrat do atmosféry, přičemž i tentokrát bude tepelný štít obsahovat řadu experimentů. Konkrétně budou na spodní sukni kryjící motorovou sekci a na závětrné straně klapek testovány vylepšené destičky s vylepšenými uchycovacími mechanismy. Na vybraných místech budou také umístěny destičky se senzory namáhání, jelikož bude Starship tentokrát vystavena většímu namáhání při startu kvůli praktičtějšímu letovému profilu, který sice zvýší dynamické namáhání rakety, ale umožní větší nosnost na oběžnou dráhu.
Vůbec poprvé nebude také Starship vynášet pouze hmotnostní simulátory družic, ale skutečné Starlinky třetí generace. Těch se v jejích útrobách ukrývá celkem 20 a po vypuštění se pokusí o rozložení fotovoltaických panelů a antén a připojení pomocí laserového komunikačního systému k ostatním družicím V2-mini. Jelikož ale budou na stejné dráze jako Starship, přibližně po dvaceti minutách od jejich vypuštění vstoupí do atmosféry a zaniknou. Posledních šest z nich je stejně jako při minulém letu vybaveno kamerami, které se pokusí o analýzu a snímkování tepelného štítu Starship v rámci testování nejlepší metody jeho kontroly před návratem do atmosféry, což bude kritické při misích s plánovaným návratem na místo startu.
Závěrečný přehled Super Heavy Starship:
Čas a datum startu: 17. července v 00:45 SELČ (může se měnit)
Startovní okno: 00:45 – 2:15 SELČ
Místo startu: Rampa OLP-B, Starbase, Texas
Raketa: Super Heavy Starship (B20 + S40)
Primární náklad: 20 družic Starlink třetí generace
Hmotnost nákladu: neznámá
Cílová dráha: Transatmosférická oběžná dráha s maximální výškou přibližně 230 kilometrů
První stupeň: Super Heavy se pokusí o simulované přistání nad Mexickým zálivem
Druhý stupeň: Starship se pokusí o simulované přistání v Indickém oceánu
Náš přenos spustíme zhruba 15 minut před startem, tedy okolo 00:30 SELČ. Pokud máte zájem zapojit se do chatu, klikněte na název videa v levém horním rohu, čímž se dostanete na YouTube stránku tohoto přenosu.
Předskokana Starship ale bude o tři hodiny dříve dělat Falcon 9, jenž bude mít za úkol vynést na oběžnou dráhu družice provozované americkou vládní agenturou Space Development Agency. Družicová síť PWSA (Proliferated Warfighter Space Architecture) využívá laserové komunikační systémy pro extrémně rychlý, bezpečný a nízko-latentní přenos vojenských dat a taktické komunikace po celém světě. Mimo jiné pomáhá také při detekci a sledování raketových hrozeb.
Závěrečný přehled Tranche 1 Transport Layer E:
Čas a datum startu: 16. května v 22:32 SELČ (může se měnit)
Startovní okno: 22:22 – 23:09 SELČ
Místo startu: Rampa SLC-4E, Vandenbergova letecká základna, Kalifornie
Raketa: Falcon 9 Block 5 (první stupeň B1103, který poletí počtvrté)
Primární náklad: 21 družic
Hmotnost nákladu: neznámá
Cílová dráha: Polární oběžná dráha s výškou přibližně 950 kilometrů
První stupeň: První stupeň se pokusí o přistání na mořské plošině OCISLY, která bude čekat v Pacifiku
Náš přenos spustíme zhruba 15 minut před startem, tedy okolo 22:15 SELČ. Pokud máte zájem zapojit se do chatu, klikněte na název videa v levém horním rohu, čímž se dostanete na YouTube stránku tohoto přenosu.
EDIT 16. června 15:10
U závěrečného přehledu mise Tranche 1 Transport Layer E byly časy omylem posunuty o 12 hodin.
Zdroje informací:
https://www.spacex.com/
https://www.spacex.com/
https://www.spacex.com/
https://nextspaceflight.com/
https://space.skyrocket.de/
Zdroje obrázků:
https://www.elonx.cz/wp-content/uploads/2026/04/HIEFJrBXwAALuiq.jpg
https://pbs.twimg.com/media/HI-A7kbXEAEZyU_?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/HI-A85lXgAA1txM?format=jpg&name=4096×4096
https://pbs.twimg.com/media/HJCQUnFXcAEl6_F?format=jpg&name=4096×4096
K plánované dráze ITF12. Opravdu byla plánovaná, když nebyla ani 200 km, a před startem se psalo až 230km? Samozřejmě, byla dostatečná pro splnění úkolů, ale opravdu nechtěli víc?
Jde mi o hodnocení té situace, kdy vypadl jeden motor: opravdu by byli schopni dosáhnout stabilní oběžné dráhy nebo jsme sledovali úspěšné havarijní přistání?
Let IFT-12 byl suborbitální, schválený a nařízený FAA. Při letu nebyly splněny všechny podmínky (nebyl proveden opětovný zážeh), aby mohla SpaceX přejít v letu IFT-13 na orbitální dráhu (opět se upravovala drobně licence letu).
Při letu IFT-12 se jeden ze šesti raptorů se vypnul po 36 sekundách a loď provedla nouzový profil, který zahrnoval ztrátu určité výšky před SECO k vytvoření rychlosti.
K SECO (starship Engine Cutoff) mělo dojít v čase T+8 minut 11 seconds, skutečně kolem T+9 minut 15 seconds přibližně -7 (+/-8) x 194 km x 28 stupňů oběžné dráhy.
SpaceX vyhodnotilo riziko a rozhodlo se z důvodu bezpečnosti neprovést opětovný zážeh.
Za mě správné rozhodnutí, protože S39 by se nemusela deorbitovat a jestli došlo k vypuštění maket o pár kilometrů níž, stejně měly shořet.
S39 dokázala kompenzovat ztrátu jednoho raptoru a dokázala by dosáhnout orbitální dráhy i s uvedeným nákladem (kdyby na to měla povolení).
Přesným opakem byl let rakety New Glenn 7×2, která vynášela pouze 6,5 tunový satelit (max.45 tun), který z důvodu polovičního výkonu jednoho ze dvou motorů BE-3U náklad nedokázala vynést a AST satelit byl zničen. Oba lety rozebíral Scott Manley na youtube.
Jak slyšeno v komentářích, my vlastně nic nevíme. Přeci jen: Čtyry motory z 33, te je 12 % závadovosti. Že nenaběhly ty z vnitřního prstence, dva a dva osově nesymetricky rozmístěné, nevypovídá o ničem. … Zajímalo by mne, jestli Hold přijde se závadou jediného motoru. … A dovoluji si tipovat, že vývoj Raptor4 bude o spolehlivosti víc, než o výkonu.
Ve Starship – Critical path zaznělo, že v reakci na problémy motorů během IFT-12 budou provedeny i nějaké blíže nespecifikované úpravy na Raptorech směrem ke zlepšení spolehlivosti. Takže zjevně vědí, co je třeba. Jenom to asi vyhodnotili, že testovací lety zvládnou i se stávajícím stavem motorů.
Nebudu se vyjadřovat ke včerejšímu pokusu, byly by to jen spekulace. Tedy jen tolik, že motory i jejich celek jde perfektně testovat na zemi, tak ty opakované problémy moc nechápu.
Ale jde mi o celkové směrování projektu. Pějí se ódy jak stále vylepšují vypouštění Starlnků. A co to má společného se závodem o Měsíc? Ten je totiž Muskovi celkem šumák. Kolem Artemis III bych místo toho očekával umístění aspoň modelu kabiny a přechodového uzlu. Nebo tankovacích nádrží a přečerpávacího mechanismu. Oboje bude dost rozměrné a těžké a uchycení do skořepiny lodi nebude sranda.
Současným postupem budou USA závodit o Měsíc s Vatikánem.
Už jsem si zvykl, že vaše komentáře bývají docela odtržené od reality ve stylu, hlavně ať je co kritizovat. Ale dotaz na Starlinky překonal i zavedené standardy. Nevěřím, že byste ty důvody neznal. Spíš jste si jen chtěl kopnout. Ale pokud vám ten důvod nedochází, tak vám to samozřejmě rád vysvětlím. Starship je stále ve vývoji, ale cílové (transatmosférické) dráhy už dosahuje poměrně spolehlivě. Nabízí se proto využít této schopnosti ještě k něčemu dalšímu. K čemu se dá využít let, který vás cca 45 minut po startu vrátí do atmosféry? K otestování kabiny ani přečerpávacího mechanismu se to využít nedá, takže Starlinky, jasně. A nemyslete si, že SpaceX pracuje jen na tom, co ukazuje. Kabina, či přečerpávací nádrže se už určitě vyvíjejí, jen zatím nepřišel jejich čas. Do akce se dostanou, až to bude potřeba. Jen musí projekt nosiče do dané úrovně dospět. Tak vidíte, že se stačilo jen zamyslet a vaše divoké spekulace pohořely jako papír.
P.S. Spojovací mechanismus není nic nového – princip bude stejný jako u Dragonů 2.
V podstatě souhlasím. Zažil jsem období, kdy vše bylo ideální a krásné. Tedy oficiálně a i to mne a celou generaci přimělo k více kritickému pohledu.
Věcně: Správně píšete, že Starship je ve vývoji. Ale k letu 2027 nebo připusťme 2028 by měl vývoj spíše finišovat a přistupovat k opakovaným testům finální sestavy. Krásný výraz „poměrně spolehlivě“ je v případě pilotované kosmonautiky tristní nebo úsměvný. Znáte vývoj nějaké orbitální rakety, kdy ani po 12 startech nebylo (byť záměrně) dosaženo orbity? Umístění rozměrového a hmotnostního simulátoru kabiny či nádrží by zásadně změnilo těžiště a hmotnost sestavy, jistě by bylo užitečnější, než vývoj soukromého programu. I opěvovaná raketa Saturn V měla při druhém testovacím letu silné podélně vibrace a vedlo to k zásahům do konstrukce.
Proč by soukromá společnost nekladla důraz na vlastní soukromý a výdělečný program? Co by je povzbuzovalo, je konkurence. Ale B.O. zatím jen dohání jejich náskok …a Čína …to je jiné. Bez uzardění provádí zpětný ingeneering. Za pomoci levné síly a peněz, které utrací ulakomená Evropa a USA u nich. …. Jasně Čína má k dispozici jen videa ale také možná průmyslové špiony. … A hlavně – Čina nemá FAA a veřejné mínění daňových poplatníků. … Vatikán, vtipné. V Turecku by startovaly minarety.
Jelikož se jedná o soukromou společnost, tak si nemůže dovolit dělat nesmysly a dělá přesně to, co ji povede co nejrychleji a nejlevněji k cíli. Jinak pokud znáte nějakou jinou plně znovupoužitelnou orbitální raketu, tak pak ji teprve můžete srovnávat. Já se přiznám, že nic podobného neznám, takže není s čím srovnávat.
Oplatím vám otázku – znáte nějakou raketu, která má být PLNĚ znovupoužitelná? Jasně, neznáte, protože není. A tudíž je nesmysl srovnávat SH/SS s jakoukoliv jinou raketou.
A ohledně spolehlivosti – než lidé usednou do SS při startu na SH, bude mít za sebou systém stovky startů, to pár let stará jsou Muskova slova. Takže vaše obavy o bezpečnost astronautů jsou skutečně velmi předčasné.
Nicméně SpaceX už vyčerpala většinu rozpočtu z původního kontraktu – jakž takž má nosič a má rampy. To nejdražší teprve přijde. Je do očí bijící, že aktuální stav je takový, že si vytvořili nosič pro levné vynášení Starlinků a svoje další kšefty. A to unikátní, drahé a zdlouhavé chybí. Příští rok má na oběžné dráze proběhnout masivní orbitální tankování jaké svět neviděl, HLS pak doletět na Měsíc přistát a odletět. A mělo by to vyjít, protože čas na testy moc nemají.
Celý projekt HLS od SpaceX pěkně smrdí. Musk se s oblibou chvástá a notoricky ukazuje něco, co ještě nefunguje, nebo to bude fungovat za x let, prototypy prototypů… Ale s HLS je ticho po pěšině. Prakticky nic konkrétního, žádná okázala šou, minimum informací. To není žádný armádní projekt, kde musí být informační embargo. Přitom už uběhlo 7 let, co ukázal světu Starship Mk1, byť teprve až příští rok splní svůj úkol. HLS má plnit úkol příští rok a nic. OK, třeba to nemají a dodělají to, jenže třeba vývoj Crew Dragon trval 5 let a dalších 5 let do letu s posádkou a HLS je úplně jiný level. Generální inspekce NASA (NASA OIG) nevěří výtahu a má pochybnosti o stabilitě. Aerospace Safety Advisory Panel něvěří v test v toce 2027 a že se kvůli SpaceX nepoletí dřív jak 2030. GAO taky nevěří, že se test stihne příští rok.
Čemu naopak můžeme věřit určitě je fakt, že Starship bude schopná příští rok vynášet Starlinky V3 a točit prachy.
Velice jste mne potěšil, že nejsem sám s kritickým náhledem na vysloveně jasné skutečnosti. Ano, píši často kriticky, protože psát „funguje to“ prostě nemá smysl. Občas ale mám dojem, že je prostředí tohoto webu nastaveno na známý princip „republiku si rozvracet nedáme“.
Naprosto souhlasím.
Nazývat ty vaše bláboly „kritickým psaním“ je dost úlet.
V úvodním komentáři úplně ignorujete jak vývoj SS (tady pozorně sledovaný a detailně komentovaný), tak zapojení SpaceX do Artemis (dtto).
Místo toho, abyste obojí pozorně sledoval, tady setkáte nesmysly o tom, co a jak by se mělo testovat. O upozorňování na neexistující problémy nemluvě.
Jste bavič ;-D
Spíše nemám rád hospodské znalce, kteří neustále radí trenérům hokejových či fotbalových týmů, jak složit soupisku a jaký herní styl zvolit. A stejně tak nemám rád ani jakékoliv variace na toto téma. Zastávám názor, že aby mohl člověk něco kritizovat, musí tomu setsakra rozumět. Ale na internetu je bohužel tuna takových chytráků, kteří se sice nevyjadřují k fotbalu či hokeji, ale jejich faktické znalosti problematiky jsou na tom stejně jako u zmíněných štangastů.
Termín 2027 pro bezpilotní demonstrační přistání HLS Starship na Měsíci už neplatí. Podle Jareda Isaacmana provedou oba dodavatelé komplexní bezpilotní demonstrace na povrchu v roce 2028.
Zdroj: https://x.com/NASAAdmin/status/2064702792023879811
Pozn.: O tomhle odkladu na rok 2028 jsem psal před třemi dny v červencovém dílu seriálu Závod o návrat na Měsíc (v prvním odstavci kapitoly Artemis IV).
To je pravda, ale podle mě ten odklad o rok naprosto nepostačuje, když ještě ani nezačali s žádným testem. Podobně jako vy porovnáváte Artemis II a III co se časů mezi jednotlivými fázemi vývoje týká: jak dlouho trvaly testy pilotovaného Dragonu od prototypu až k certifikaci pro posádku? A to měli tou dobou už plně funkční a prověřený nákladní Dragon včetně certifikací na lety k ISS. Teď u Starship mají akorát prototypy na suborbitální dráze a nějaké neveřejné testy jednotlivostí pro NASA. Na to nezapomínat, může to znamenat podstatný náskok oproti tomu, jak to vypadá veřejně – ale i tak, jak vychází to porovnání časů k certifikaci lodi s posádkou? Pokud se nepletu, tak něco jako 2031, ne? Tak jakým fíglem to chtějí stihnout do 2028 – to je právě ta otázka, ze které jsou všichni nervózní…
Mimochodem je to vidět i v aktuálním oficiálním plánu pro Artemis III – při spojování s landerem se dovnitř půjde pouze do toho od BO, zatímco ten od SpaceX si budou jen prohlížet zvenčí…
Je škoda, že se těmito otázkami nezabýval audit OIG, zveřejněný 10. března 2026 a že si propočet času potřebného k certifikaci HLS pro posádku musíme dělat sami. Přitom zpráva OIG o zrušených programech (EUS, ML2, HALO) z 24.6.2026 je plná odhadů termínů dodání včetně grafů…
Odpověděl jste jen na část komentáře.
Kolik tedy SpaceX vyčerpala prostředků a co z toho splnila.
Použije SpaceX prostředky místo HLS na Starlinky V3?
NASA dosud zaplatila společnosti SpaceX 69 % aktuální smluvní ceny (zahrnující jedno bezpilotní a dvě pilotované přistání na Měsíci) a dalších 5 % eviduje v neuhrazených dlužných závazcích. Při rozdělení hodnoty smlouvy na vývoj HLS pro původní náplň mise Artemis III (2,89 mld. USD) a na lander pro druhé pilotované přistání (1,15 mld. USD), lze říci, že dosud vyplacená částka 2,84 mld. USD už téměř dosáhla původní hodnoty smlouvy.https://www.usaspending.gov/award/CONT_AWD_80MSFC20C0034_8000_-NONE-_-NONE-
SpaceX dosud nesplnila žádný z hlavních milníků původní smlouvy.
To najdrahšie len príde??? Vy asi vôbec nič netušíte o projekte Starship. Nosič a rampy sú tiež len drobnosti oproti tomu čo SpaceX už postavilo a čo nemá nikto okrem nich. Sú to továrne na motory Raptor v3, továrne na nosiče a celé zázemie okolo. Už teraz dokážu vyrábať rýchlosťou 1 SS+SH+39 motorov za mesiac. Projektovaná kapacita výroby je dokonca trojnásobná! Pri kadencii štartov 1 štart za mesiac si môžu dovoliť narozdiel od druhých spoločností vyvíjať formou pokus/omyl. Nepotrebujú dosiahnuť tankovanie na prvý pokus. Rampy + celé Stage 0 sú projektované na 1 štart / hodina.
Podobne je to s HLS. Keď SpaceX zvládne dotankovanie a bude mať prototyp HLS, kľudne si môže dovoliť demonštrovať pristátie na mesiaci bez ľudí popr. s Optimusom. Rozpätie pristávacích nôh HLS má byť 15m a kôli nízkemu ťažisku môže teoreticky pristáť aj na rovine so sklonom 25 stupňov.
Áno, kôli SpaceX sa posúva termín pristátia ľudí na Mesiaci a ešte sa aj posúvať bude, ale myslím si že sa nachádzame v zlatej ére kozmonautiky, ktorá predčí aj obdobie ked prvý krát pristál človek na Mesiaci.
Právě na startech se Starlinky se může celý systém perfektně ozkoušet a prověřit.
Píšete o letu v příštím roce, asi myslíte Artemis III, ale tam jsou dva zádrhely.
1) Myslím si, že se start v roce 2027 nestihne. Ale rozhodně to nebude pouze vina Starship.
2) Orion se při misi Artemis III nemá spojovat s HLS, ale s jen lehce upravenou Starship 3. generace, která bude třeba disponovat dokovacím mechanismem.