Další týden je za námi a před vámi je čerstvé a aktuální vydání dalšího pravidelného souhrnu těch nejzajímavějších událostí kosmonautiky posledního týdne. Kosmotýdeník se v hlavním tématu tentokrát zaměřil na předběžné závěry a výsledky z testu mise DART, která se cíleně srazila s planetkou Dimorphos. V dalších tématech se podíváme na první test nově vyrobeného motoru RS-25, či na start čínské rakety CZ-11. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.
Předběžné výsledky mise DART
Jistě máte ještě všichni v paměti, když 26. září posílala sonda DART na Zemi fotografie ze svého příletu a následného plánovaného nárazu do měsíčku Dimorphos u planetky Didymos. Sebevražedná mise měla za úkol vyzkoušet jeden ze scénářů možné planetární obrany, aneb nakolik jsme schopni odklonit dráhu malého tělesa prostým nárazem. Mnozí si říkali, co je tohle za misi, když vypočítat prosté předání energie při nárazu nějak hmotného tělesa pod určitým úhlem musí být přeci jednoduché. Bylo by, kdyby ovšem mělo lidstvo nějakou jasnější představu o tom, jak vypadá vnitřní složení takových planetek a jak moc soudržné vlastně jsou. Jednoduše musíte vědět, do čeho narážíte. Členové týmu projektu DART nyní poskytli předběžnou interpretaci svých zjištění, které prezentovali v rámci podzimního zasedání Americké geofyzikální unie ve čtvrtek 15. prosince v Chicagu.
Data, která poslala samotná sonda, tvořily zejména snímky, ale skutečný příval data nastal až po nárazu, kdy sonda přestala existovat. Pozemské i kosmické teleskopy se totiž zaměřily na pozorování Dimorphosu a vyvrženého materiálu, který vznikl při nárazu. I nyní vypadá dvojplanetka Didymos spíše jako kometa – po nárazu získala jasně viditelný ohon. „To, co se můžeme dozvědět z mise DART, je součástí zastřešující práce NASA k pochopení dynamiky planetek a dalších malých těles v naší Sluneční soustavě,“ řekl Tom Statler, programový vědec mise DART v ústředí NASA ve Washingtonu a jeden z přednášejících na zmíněné konferenci. „Náraz do planetky byl jen začátkem. Nyní využíváme pozorování ke studiu toho, z čeho jsou tato tělesa složena a jak vznikla – a také chceme zjistit, jak bránit naši planetu, pokud by k nám někdy zamířilo podobné těleso.“
Ústředním bodem tohoto úsilí jsou podrobné vědecké a technické analýzy dat po dopadu, která byla získána z mise DART. V týdnech po dopadu se vědci zaměřili na měření přenosu hybnosti při srážce sondy DART s cílovým tělesem. Ke srážce došlo rychlostí zhruba 22 530 km za hodinu. Vědci odhadují, že náraz DARTu vymrštil do vesmíru více než milion kilogramů prachu a drobných úlomků. Tým využívá data z dálkového průzkumu, ale i informace získané z pozorování CubeSatu Light Italian CubeSat for Imaging of Asteroids (LICIACube), který letěl společně se sondou DART a který dodala Italská kosmická agentura (ASI). I LICIACube měla za úkol přispět ke zjištění, jak moc náraz pohnul s celou soustavou planetky a jejího měsíce a jak se těleso po nárazu chovalo.
„Víme, že původní záměr experimentu fungoval. Nyní můžeme tyto poznatky začít aplikovat,“ řekl Andy Rivkin, spolu vedoucí výzkumného týmu DART z Laboratoře aplikované fyziky Johns Hopkinse (APL). „Studium vyvržených trosek při kinetickém impaktu – všechny pocházejí z Dimorphosu – je klíčovým způsobem, jak získat další poznatky o povaze jeho povrchu a složení.“ Pozorování před dopadem a po dopadu odhalila, že Dimorphos a jeho mateřská planetka Didymos mají podobné složení a jsou tvořeny stejným materiálem, který obsahuje běžné chondrity, podobné nejběžnějšímu materiálu meteoritů, které dopadají na Zemi.
Sledován byl také tvar a vývoj pozice vzniklého ohonu materiálu po srážce. Již nyní je na snímcích systému Didymos z dalekohledu patrné, jak tlak slunečního záření protáhl proud trosek do ohonu podobného tomu kometárnímu o délce desítek tisíc kilometrů.
Když dáme tyto informace dohromady a předpokládáme, že Didymos a Dimorphos mají stejnou hustotu, tým vypočítal, že hybnost přenesená při nárazu sondy DART do Dimorphosu byla zhruba 3,6krát větší, než kdyby planetka energii sondy prostě pohltila a nevytvořil se žádný proud trosek – což naznačuje, že právě výron materiálu přispěl k odchýlení planetky více než samotná sonda. To je podstatné zjištění, které ukazuje, jak je důležité znát cílové těleso, abychom věděli, jak jej vychýlit v dostatečné míře.
Přesná předpověď přenosu hybnosti je klíčová pro plánování budoucí kinetické obranné mise. Tyto informace pomohou se zvolením správných parametrů, včetně určení velikosti samotného impaktoru a odhadu času potřebného k zajištění toho, aby náraz skutečně potřebně vychýlil nebezpečné těleso a to minulo Zemi. „Informace o přenosu hybnosti je jednou z nejdůležitějších věcí, které touto misí získáme, protože je to informace, kterou bychom potřebovali k vývoji impaktorové mise pro odklonění nebezpečné planetky,“ řekl Andy Cheng, vedoucí výzkumného týmu DART z Johns Hopkins APL. „Pochopení toho, jak náraz sondy změní hybnost planetky, je klíčové pro návrh strategie planetární obrany.“
Dodejme jen, že ani Dimorphos, ani Didymos nepředstavují pro Zemi žádné nebezpečí a to ani po srážce se sondou DART.
Kosmický přehled týdne:
Čtrnáctého prosince proběhl vůbec první ostrý test nového přepracovaného motoru RS-25. Tyto motory budou pohánět rakety SLS poté, co dojdou motory z programu raketoplánů. Při plánovaném zážehu uskutečnil motor 209,5 sekundy dlouhý zážeh z plánovaných 500 sekund. Zkušební zážeh předčasně ukončil neletový systém používaný k monitorování motoru. NASA a hlavní dodavatel motorů společnost Aerojet Rocketdyne nyní analyzují data, aby přezkoumali monitorovací systém, vyhodnotili výkon motoru a zjistili důvod předčasného ukončení testu. Vzhledem k tomu, že test byl prováděn na typu motorů rakety SLS, které budou použity až od Artemis V, neočekává se žádný dopad na aktuální harmonogram misí. Test probíhal ve Stennisově vesmírném středisku poblíž Bay St. Louis ve státě Mississippi. Tato zkouška poskytla prvotní údaje, které pomohou NASA a Aerojet Rocketdyne při přípravě zahájení výroby nových motorů RS-25 pro budoucí mise Artemis směřujících na Měsíc.
V sobotu v 7:17 SEČ úspěšně odstartovala čínská raketa CZ-11, která vynášela družici Shiyan-21. Družice byla vyvinuta společností China Aerospace Science and Technology Corporation (CASC) a jedná se o zkušební družici neznámého účelu, jejíž poslání je nejasné. Název Shiyan znamená experiment a používá se jako označení pro technologické demonstrační mise vyvinuté Čínou. Na této misi se dle dostupných informací testuje technologie 3D tisku, přičemž družice využívá rámovou konstrukci, která byla kompletně vytištěna, což zkracuje dobu výroby družice o 40 %. Není jasné, zda je tento test technologie 3D tisku hlavním účelem mise. Jako nosná raketa byla použita raketa CZ-11. Je to čtyřstupňová raketa na tuhé pohonné látky, kterou lze vypouštět z mobilní rampy. Raketu lze také vypustit z námořních lodí.
Přehled z Kosmonautixu:
I dnes najedete na tomto místě přehled všech témat, kterým jsme se v uplynulých sedmi dnech věnovali v rámci článků. Na Kosmonautixu vychází minimálně dva články o kosmonautice denně, pojďme si je nyní připomenout. Týden jsme začali velkolepě. Ze skoro měsíc dlouhé výpravy k Měsíci se vracela loď Orion, která v rámci mise Artemis I úspěšně přistála v Tichém oceánu. Přistání přelomové mise jsme pro vás sledovali Živě a česky. Hned nato vyšel nový díl seriálu Vesmírná technika. V druhém díle seriálu S Webbem za hlubokým nebem jsme se podívali na to, co tento nejdokonalejší kosmický teleskop sledoval v uplynulém obodbí. Po úspěšném přistání lodi Orion jsme vám představili sérii skvělých snímků, které během přistání a následném vyzvednutí lodi vznikly. Úterý už opět obsadil další historický kosmický seriál. Tentokrát vás čeká výprava k prvnímu pilotovanému programu kosmonautiky – k programu Vostok. Druhá polovina týdne byla také bohatá na různé kosmické starty. První Živě a česky komentovaný start byl ten s nejsilnější evropskou raketou Ariane 5, která vynášela dvě družice Galaxy a také MTG-I1. Dále jsme se věnovali aktuálnímu stavu a možnému výhledu kosmických aktivit a ambicí kdysi významné kosmické velmoci – Ruska. Ačkoli byl o den odložen, tak nám další start přinesla raketa Falcon 9, která vynášela družici SWOT. Po premiérovém startu rakety SLS se pozornost zaměřila na pozemní segment, který musel vydržet obrovskou sílu tohoto nosiče. Mobilní odpalovací plošinu nyní čekají úpravy. Řada připravovaných misí k Měsíci je ověnčena rozsáhlým programem přímo na Zemi, který testuje řadu komponent. Nyní třeba skončily testy lunárního spektrometru. Z kosmické lodě Sojuz MS-22 začala unikat tekutina, která se později ukázala jako chladící médium jednoho z chladicích okruhů lodi. Dalším startem, který jsme tento týden komentovali Živě a česky, byl vzlet rakety Falcon 9 s družicemi O3b mPOWER. V Číně se uskutečnil vůbec první pokusný start orbitální rakety s metanovými motory, který však selhal během práce druhého stupně. A konečně v sobotu večer nás čekal start rakety Falcon 9 s již popatnácté použitým prvním stupněm. Nákladem byly tentokrát družice konstelace Starlink.
Snímek týdne:
Snímkem týdne se stává fotografie ze sice neúspěšného, ale velmi zajímavého startu, který si málem připsal jedno světové prvenství. Start proběhl 14. prosince a odstartoval nosič Zhuque-2, který by měl být schopen na nízkou oběžnou dráhu dopravit až 4 000 kilogramů nákladu. Při tomto startu bylo vynášeno 14 družic a raketa se málem stala první orbitální raketou poháněnou metanovými motory – stejnou směs používá třeba systém Super Heavy Starship i raketa Vulcan. Ani jeden z těchto nosičů však ještě neodstartoval.
Video týdne:
V noci na 15. prosince začala z ruské kosmické lodi Sojuz MS-22 připojené k Mezinárodní kosmické stanici, unikat neznámá látka. Později se ukázalo, že se jednalo o chladicí kapalinu jednoho z chladících okruhů. Incident se zatím vyšetřuje a zjišťuje se, jaký vliv bude mít látka na senzory na kosmické stanici i to, zda bude loď schopná bezpečně odletět od ISS a dovést posádku v pořádku zpět na Zemi. Událost však pro posádku stanice nepředstavuje bezprostřední ohrožení.
Zdroje informací:
https://www.nasa.gov/
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://scontent.fprg1-1.fna.fbcdn.net/…PGCcY9fnErrW6lI6lvqA&oe=63A39859
https://www.nasa.gov/…/image/s22-069_ssc-20221214-s00457_rs-25_engine_test.jpg
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/image_2_9.png
https://www.nasa.gov/…0401930049_43695_01_iof_imagedisplay-final_0.png
https://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/dart_2.jpg
Nějak se nevešla Danuri, která se v pátek stala družicí Měsíce. Tak se alespoň takto sám za sebe omlouvám všem čtenářům Kosmonautixu z Jižní Koreje 🙂
Danuri bych chtěl věnovat nějaký komplexnější článek. 😉
To je dobře. Koukám, že sonda pořídila fotografie Měsíce, ale i Země. Všechno je to černobílé. Její tři kamery jsou určeny ke snímání měsíčního povrchu, takže barva moc chybět nebude, ale přece jen. Je dost neobvyklé snímat Zemi černobíle, obvykle se týmy chlubí pěknou modrou 🙂 Takže by mě zajímalo, jestli je vůbec aspoň jedna z těch tří kamer barevná.
Našel jsem jen tohle:
Vědecké užitečné zatížení
KPLO nese šest vědeckých přístrojů s celkovou hmotností přibližně 40 kg (88 lb).[7] Pět nástrojů pochází z Jižní Koreje a jeden z NASA:[23][14][20]
Lunární terénní zobrazovač (LUTI) bude pořizovat snímky pravděpodobných míst přistání pro druhou fázi lunárního průzkumu a zvláštních cílových míst lunárních povrchů s vysokým prostorovým rozlišením (<5 m).
Širokoúhlá polarimetrická kamera (PolCam) získá polarimetrické obrazy celého lunárního povrchu s výjimkou polárních oblastí se středním prostorovým rozlišením, aby bylo možné prozkoumat podrobné vlastnosti lunární regolit.
KPLO magnetometr (KMAG) je magnetometr které měří magnetickou sílu lunárního prostředí (až ~ 100 km nad lunárním povrchem) pomocí ultracitlivých magnetických senzorů.
KPLO Gamma Ray Spectrometer (KGRS) je gama spektrometr které prozkoumá chemické složení měsíčních povrchových materiálů v rozsahu gama paprsků od 10 keV na 10 MeV a zmapujte jejich prostorové rozložení.[3][24]
Experiment pro síťování tolerantní k zpoždění (DTNPL) provede komunikační experiment sítě odolné vůči zpoždění (DTN), typ meziplanetární internet pro komunikaci s pozemkovými aktivy.[7]
NASA ShadowCam zmapuje odraz v trvale stínových regionech a hledá důkazy vodní ledová ložiska.[25]
Nosná raketa CZ-11 nikdy nebyla balistickou vojenskou střelou.
Díky za upozornění, vyřešeno.