Rusko: Pád globální vesmírné supervelmoci?

Rusko bylo kdysi bezesporu nejvýznamnější vesmírnou velmocí světa. Tehdy ještě Sovětský svaz byl od začátku v celé řadě věcí úspěšnější, než jeho největší konkurent – USA. Z dřívějších úspěchů tato země těží v mnohém prakticky dodnes, a to jen ukazuje, jak nadčasové projekty to byly. Po pádu železné opony federace převzala vedoucí i vedlejší role v některých nejambicióznějších mezinárodních vesmírných projektech. Ruská kosmická agentura se nebála spolupracovat a byla ochotna prodávat své know-how i do zahraničí. Ať už vývozem svých raketových motorů do zahraničí nebo umožněním Čině kopírovat technologie. To vše se ale nedávno drasticky změnilo.

V důsledku vojenské invaze na Ukrajinu v roce 2022 se Rusko po boku Severní Koreje stalo izolovaným národem na světové scéně. Svět už v něm nevidí spolehlivého a konstruktivního partnera. Náhlé rozvázání spolupráce se zemí, kde vládne Vladimir Putin v oblasti kosmického průmyslu, je nyní normou. Přinejmenším se minulí společníci snaží nahradit Rusko za důvěryhodnější a spolehlivější partnery. Prvotní signály ovšem přicházely ze samotného Kremlu. Pro kdysi tak mocný národ, který se ze světového lídra v oboru stal zemí, jejíž budoucnost ve vesmírných závodech téměř neexistuje, to znamená ztrátu vlastní identity a linie sahající desítky let do minulosti. A ještě více než dříve to ukazuje národ bez ambicí a touhy po technologickém pokroku a zlepšení života na naší planetě, kterou sdílíme všichni společně. Místo toho jsme svědky, jak se ve vedení státu probouzí touhy po starých časech z geopolitického hlediska, kdy bylo Rusko součástí výrazně většího bloku zemí, ale s výrazně nižší kvalitou života. Jenže tu byl rozdíl. Tehdy se přesto našel čas a peníze na inovace a pokrok. Tato touha se dnes bohužel vytrácí. Znamená to skutečný pád ruské kosmonautiky? Za sebe říkám, že ano, ale ty opravdu těžké časy teprve přijdou.

Kousání do rukou, které je krmily

Co dělá sešup Ruska do zapomnění v kosmonautice ještě bizarnější je fakt, že právě země, kterou tento rok napadlo, je ta, která pravděpodobně nejvíce přispěla k jeho technologickému pokroku ve vesmíru. Je to jako střelit se do vlastní nohy. Ukrajina hostila centrum vývoje raketových technologií jako součást bývalého Sovětského svazu. Země má zaslouženou reputaci pro svou vysokou úroveň ve vzdělávání v oblasti raketové vědy a také ve výzkumu a vývoji v této oblasti. Tato odbornost přesáhla hranice do sousedních zemí včetně Ruska. Není od věci se tedy vrátit do minulosti a trochu si to zrekapitulovat.

Alexandr Dmitrijevič Zasjadko na poštovní známce z roku 2003.

Alexandr Dmitrijevič Zasjadko na poštovní známce z roku 2003. Zdroj: www.stamp.kiev.ua

První známý Ukrajinec v historii, který ovlivnil vývoj raketové vědy, nebyl proslulý Sergej Koroljov, ale Alexandr Dmitrijevič Zasjadko. Rodák z Poltavy, potomek ukrajinských kozáků a vynikající inženýr. Vytvořil vojenské rakety, které ukázaly svou plnou sílu během rusko-turecké války v letech 1877-1878. Byl vynálezcem zařízení umožňujícího vystřelit až 8 raket najednou na vzdálenost 8 km. Šlo o prachové rakety a začátek ruského dělostřelectva. Údajně prý také počítal, kolik střelného prachu by bylo třeba pro vyslání rakety k Měsíci. Raketové střely generála Zasjadka byly úspěšně použity ve všech válkách Ruska až po krymskou válku. V roce 1976 považovala Mezinárodní astronomická unie přínos tohoto Ukrajince za dostatečně významný, aby po něm pojmenovala jeden z měsíčních kráterů na jeho odvrácené straně. V roce 2003 pak ukrajinská pošta vydala známku s jeho portrétem. Raketová věda sahá na Ukrajině hluboko do minulosti. Tehdy ještě jako součást ruského impéria.

Další významnou osobou taktéž z poltavské oblasti byl Jurij Vasiljevič Kondraťuk považovaný za průkopníka kosmonautiky. V roce 1916 spočítal trajektorii lunární mise. Přesněji vytvořil teoretický koncept, jak by kosmická loď mohla doletět k Měsíci a zase se vrátit zpátky na Zem. Dnes je tato cesta známa jako „Kondraťukova trasa“ nebo „Kondraťukova smyčka“. Je obdivuhodné, co vše dokázal během svého života přesto, že mu osud neustále pod nohy házel klacky. Většina jeho práce vznikala ve válečném období. Na kavkazské frontě sepsal své představy o meziplanetárním letu. Ve spisech se například objevuje modulární loď pro dosažení Měsíce. Velmi podobnou koncepci nakonec skutečně použili Američané v rámci programu Apollo. Jeho kniha Dobývání meziplanetárního prostoru pojednávající o kolonizaci vesmíru obsahovala zmínku o využití gravitace pro let v kosmu. Dnes takovému urychlení kosmické lodi říkáme gravitační prak. Jednoduše předběhl svou dobu. Sám se ukrýval pod falešným jménem, pod kterým je znám dodnes. Hrozilo mu totiž vězení, či dokonce smrt. Jeho knihu v roce 1925 nechtěl nikdo vydat, až nakonec z vlastních peněz financoval 2000 výtisků. Sám přitom v tištění pomáhal kvůli úspoře financí.

Jurij Vasiljevič Kondraťuk byl významným průkopníkem kosmonautiky. Zde na Ukrajnské známce z roku 2002. Zdroj: stamp.kiev.ua

Jurij Vasiljevič Kondraťuk byl významným průkopníkem kosmonautiky. Zde na Ukrajinské známce z roku 2002. Zdroj: stamp.kiev.ua

Kondraťukovy objevy byly učiněny nezávisle na Konstantinu Ciolkovském, který také pracoval na stejných problémech. Nikdy se ale nesetkali. Ovšem s kým se tento muž skutečně setkal, byl Sergej Koroljov. Ten mu během jeho pobytu v Moskvě dokonce nabídl, aby se stal členem jeho týmu. Kondraťuk ale odmítl, protože se obával, že kontrola tajné police NKVD by odhalila jeho pravou identitu. Byl totiž veden jako sabotér a odsouzen k pobytu v gulagu. Poté co se doslechl o zatčení Koroljova, měl v úmyslu zbavit se všech rukopisů na téma kosmonautiky. Jeho rukopis se ovšem díky jeho sousedce dostal po válce až do Spojených státu a jeden výtisk poslala také do Ciolkovského muzea v Kaluze. Zemřel za záhadných okolností v boji proti nacistům v druhé světové válce, ale jeho odkaz žije dodnes. Dokonce prý když americký astronaut Neil Armstrong po svém historickém letu na Měsíc navštívil Sovětský svaz, vzal si jako suvenýr s sebou hrst zeminy, kterou vyryl před Kondraťukovým domem v Novosibirsku a údajně přesvědčoval sovětské úřady, aby začaly více připomínat Kondraťukovu památku. Později bylo po Kondraťukovi pojmenováno vědecké centrum a vysoká škola v Novosibirsku, ulice v Poltavě, Kyjevě a Moskvě, stejně jako kráter na Měsíci a planetka 3084 objevená v roce 1977.

Dvě klíčové postavy historie kosmonautiky. Jurij Gagarin a Sergej Korolev. Zdroj: www.culture.ru

Dvě klíčové postavy historie kosmonautiky. Jurij Gagarin a Sergej Koroljov. Zdroj: www.culture.ru

Když už jsme jeho jméno několikrát nakousli, musíme se zmínit i o nejvýznamnější osobě s ukrajinskými kořeny v historii vesmírného průzkumu – Sergeji Koroljovovi. Právě díky tomuto vynikajícímu vědci a konstruktérovi ze Žytomyru dosáhl SSSR prvních úspěchů v raketové vědě a kosmonautice a předstihl USA ve vesmírných závodech. O tomto muži toho bylo napsáno již více než dost. Je zcela zbytečné zde dopodrobna vše znovu vypisovat. Nám postačí si připomenout, že konstrukční kancelář pod vedením Koroljova vytvořila v letech 1948 až 1957 první sovětské balistické střely a vícestupňové nosné rakety pro kosmické lety na bázi německé rakety V-2, což znamenalo významný průlom v leteckém průmyslu. V roce 1957 tento vývoj poprvé v historii lidstva umožnil SSSR vynést na nízkou oběžnou dráhu Země první umělou družici – Sputnik. A o čtyři roky později, v roce 1961, vzlétl na oběžnou dráhu také první kosmonaut, Jurij Gagarin. V posledních letech svého života Sergej Koroljov pracoval na takových projektech, jako bylo vytvoření orbitální stanice a přistání člověka na Měsíci, ale tyto ambiciózní kosmické projekty už neměl šanci realizovat. Zemřel v roce 1966 během rutinní operace.

V kosmickém programu Ruska a dříve také v Sovětském svazu pracovala celá řada lidí s ukrajinskými kořeny. Mezi nimi byli také kosmonauti jako Pavel Popovič a Leonid Kosťantynovyč Kadeňuk. Krom toho se na ukrajinském území zrodila celá řada raket, včetně kosmických, a také nespočet raketových motorů a jiného vybavení přímo souvisejícího s kosmonautikou. Velmi známá je konstrukční kancelář Južnoje původně založena pod názvem OKB-586 konstruktérem Michailem Jangelem v roce 1954. Nachází se v Dněpru, kde leží ještě jeden známý závod – Južmaš. Pochází odsud rodina raket Zenit, Ciklon a celá řada raketových motorů jako například RD-843 využívané evropskými raketami Vega. Vznikla zde i řada mezikontinentálních armádních raket jako R-36, SS 18 Satan a další. Celkový výčet by byl opravdu dlouhý, ale u jednoho projektu se přeci jen ještě zastavím, protože krásně deklaruje dvě důležité věci. Jde o projekt Sea Launch. Kromě Státní konstrukční kanceláře Južnoje a společnosti Južmaš se na něm podílelo konsorcium Boeing, ruská RSC Energija a norská společnost Aker Solutions, která poskytla oceánskou platformu pro starty. Za 15 let, od roku 1999 do roku 2014, uskutečnila raketa Zenit – 3SL z paluby platformy celkem 36 startů, z nichž 33 bylo úspěšných. A proč jen do roku 2014?

Odpalovací plošina Odyssey s raketou Zenit 3SL čekající na start a vedle stojící doprovodná loď Sea Launch Commander Kredit: Sea Launch

Odpalovací plošina Odyssey s raketou Zenit 3SL čekající na start a vedle stojící doprovodná loď Sea Launch Commander Kredit: Sea Launch

V roce 2014 Ukrajina kvůli anexi Krymu Ruskem a vojenskému konfliktu na Donbasu opustila projekt a zastavila výrobu raket Zenit, protože některé součásti rakety (zejména motory) byly dodávány ruskými podniky. Rusko ovšem poté nenašlo za Zenit důstojnou náhradu a v důsledku toho bylo nuceno projekt úplně zmrazit a v tomto stavu je tento inovativní projekt dodnes. Za prvé je jasné, že vážné problémy mezi Ruskem a Ukrajinou fakticky započaly už v roce 2014 a za druhé ztráty partnerství s Ukrajinou jsou pro Rusko bolestivé, protože v mnoha sférách výpadky nedokážou ničím nahradit. Podobně jako například dodávky vody na Krym.

Zatímco Ukrajina rozšířila v uplynulých letech své vesmírné ambice na globální trh jako dodavatel klíčových častí pro evropské i americké rakety. Za zmínku stojí třeba společnost Firefly Aerospace, kterou zakládal ukrajinský vesmírný podnikatel Max Poljakov. Ten v začátku najal raketové a vesmírné inženýry z města Dněpr. A uvedu i britskou společnost Skyrora, kterou založil Volodymyr Levykin z Ukrajiny. Evropská ESA má prý zájem spolupracovat s Ukrajinou i v budoucnu. Není vyloučeno, že by se jednou Ukrajina mohla dokonce stát členským státem ESA, ale to je ještě daleko. Každopádně Rusko naopak mezinárodní partnery ztrácí a dlouhodobě stagnuje. Chybí odvážné projekty a technologický pokrok vázne. Nebýt ISS a finančních injekcí ze západu, je možné, že by již dnes pilotovaný program Ruska neexistoval…

Dmitrij Rogozin, Mezinárodní vesmírná stanice a Elon Musk

Řadu let byl ředitelem agentury Roskosmos kontroverzní Dmitrij Rogozin. Za ta léta zhoršil mediální obraz své agentury i země v západních zemích. Vše vyvrcholilo letos po vstupu okupantů na ukrajinské území. Na sociálních sítích a v ruské státní televizi Rogozin prohlásil řadu pomluv a polopravd i vyložených lží. Dokonce řekl, že by mohli poslat Mezinárodní vesmírnou stanici k Zemi. Nic takového samozřejmě v plánu nebylo. Rusko se oficiálně zavázalo spolupracovat na projektu ISS do roku 2030 a bylo to logické rozhodnutí. Veškerá spolupráce tedy pokračuje beze změn. Ruští kosmonauté létají na amerických strojích a beze změn je i výměna posádek v ruských Sojuzech.

Anna Kikina se po 20 letech stala prvním kosmonautem letícím na americkém stroji. Zdroj: NASA

Anna Kikina se po 20 letech stala prvním kosmonautem letícím na americkém stroji. Zdroj: NASA

Rogozin také často na sociálních sítích vyhrožoval a posmíval se americkému vesmírnému podnikateli Elonu Muskovi a jeho společnost SpaceX. To vedlo k tomu, že ho zakladatel SpaceX v reakcích často škádlil a docházelo i na vtipné situace. Je proto paradoxem, že většina nákladů ze zrušených letů na ruských raketách byla přeložena na nosič Falcon 9 jeho společnosti SpaceX. Vlastním přičiněním tak Rusko přichází o další potřebné finance, které pomáhaly udržet kosmický sektor v chodu. Po výměně ředitele se zdá, že se rétorika zklidnila, ale úpadek ruské kosmonautiky to v krátkodobějším horizontu nezmění. Jediné, co Rusku nyní z prestižních mezinárodních projektů (v kosmonautice) ještě zůstalo, je pokračující partnerství na ISS, které ovšem také utrpělo. Minimálně do té míry, že ostatní partneři, již zemi medvěda nevnímají jako důvěryhodnou, jak už bylo zmíněno. To má vliv na plánované projekty v budoucnu. Jednoduše s Ruskem už nechce po zkušenostech nikdo nic mít.

Víme, že Arianespace přišla o možnost využívat rakety Sojuz vyráběné v Rusku. Evropa díky Sojuzu měla k dispozici středně těžký nosič, který šikovně doplňoval lehkou Vegu a těžkou Ariane 5. Zejména v poslední době pro společnost vynášel početnější konstelace OneWeb. Jenže s tím je též konec. Rusko krátce po zahájení války na Ukrajině odvolalo všechny své pracovníky z evropského kosmodromu a začalo si diktovat nesmyslné požadavky. Například OneWeb se měl zavázat k tomu, aby jeho konstelace nebyla nikdy využívána k armádním účelům a zároveň měla britská vláda slíbit, že odprodá svůj podíl v této firmě. Pracovníci Roskosmosu pak před březnovým startem dostali za úkol přelepit na raketě vlajky a zůstala pouze indická. Paradoxně použité přelepy byly od amerického výrobce 3M… OneWeb se tedy stáhl z Kazachstánu, a to i přesto, že měl vlastní družice naložené na raketě. Následně šéf Roskosmosu prohlásil, že rakety Sojuz, které byly původně vyhrazeny pro mise OneWebu, místo toho vynesou různé ruské družice – komunikační, meteorologické či snímací.

Rusko od té doby družice drží na svém území a zdá se, že neexistuje možnost, jak 36 kusů z konstelace dostat zpět k evropské společnosti. To znamená velké ztráty počítané ve stovkách milionů. Nehledě na to, že se dá předpokládat i ztráta know-how. Je to ovšem jasný signál do řad soukromých firem. V podstatě tím Rusko dalo najevo, že již není ochotno vynášet cizí komerční družice. Vztahy a důvěra se i tak budou obnovovat pomalu a je otázkou, zda po všech těch událostech vůbec něco takového bude ještě možné.

eROSITA rentgenový přístroj zkonstruovaný Institutem Maxe Plancka pro mimozemskou fyziku (MPE) v Německu. Je součástí rusko-německé vesmírné observatoře Spektr-RG. Je nyní v hibernaci. Zdroj: DLR

eROSITA rentgenový přístroj zkonstruovaný Institutem Maxe Plancka pro mimozemskou fyziku (MPE) v Německu. Je součástí rusko-německé vesmírné observatoře Spektr-RG. Je nyní v hibernaci. Zdroj: DLR

Samostatnou kapitolou je jediný vědecký teleskop Ruska Spektr-RG. Na jeho vzniku se podílelo také Německo a právě to se rozhodlo spolupráci ukončit kvůli konfliktu na Ukrajině a vypnulo svůj přístroj eROSITA. Cílem mise Spektr-RG je zmapovat zdroje rentgenového záření mnohem podrobněji, než to bylo možné s předchozími dalekohledy. Očekává se, že bude objeveno přes 100 000 kup galaxií a asi tři miliony supermasivních černých děr. Získaná data by také měla umožnit nový pohled na předpokládanou temnou energii a temnou hmotu nebo expanzi vesmíru. Německá strana uvedla svůj přístroj do hibernace, ale to se vedení Roskosmosu nelíbilo. Dmitrij Rogozin tehdy uvedl: „Oni – lidé, kteří rozhodli o vypnutí přístroje – nemají morální právo zastavit tento výzkum pro lidstvo jen proto, že jejich profašistické názory jsou blízké našim nepřátelům.“ Zároveň inicioval znovu zapnutí přístroje eROSITA přes jasný nesouhlas Německa. Vzhledem k tomu, že Německo má přístroj stále plně pod kontrolou lze soudit, že se tyto plány minuly účinkem. Vědci z Institutu Maxe Plancka sledují stav přístroje a v listopadu prověřili jeho funkčnost po měsících v hibernaci. Žádné zprávy ovšem zatím nenaznačují, že by mohlo dojít v dohledné době k obnovení provozu.

Konec meziplanetárních ambicí…Vzhůru na Měsíc – nebo ne?

Obrovskou ranou pro vědecký svět bylo přerušení spolupráce na misi ExoMars. Tato prestižní a vlajková mise Evropské kosmické agentury probíhala ve spolupráci s Roskosmosem, který zajišťoval zejména přistávací plošinu a nosnou raketu. Po vstupu vojsk na ukrajinské území se ale vše změnilo. Důvěra v takového partnera je logicky nulová a věřím, že ani veřejnost si nepřála, aby špičková technologie, která má být chloubou evropského výzkumu, byla poskvrněna krví nevinných lidí, kteří nyní kvůli Rusku umírají. Dokážu si představit, že pokud by bylo rozhodnuto o opaku, na celý program by to vrhlo velmi špatný stín. A nejen to, výrazně by to snížilo důvěru evropských občanů v kosmický program jako celek. Podobná rána by se pak mohla hojit dlouho. Jsem proto rád, že členové ESA odhlasovali pozastavení společné mise s Ruskem. V červenci 2022 ESA úplně ukončila spolupráci na tomto projektu a od té doby hledá vhodné řešení. Pozitivní je, že zcela zrušena mise není. Členské státy jsou odhodlané přes všechny nesnáze dopravit vlastní vědecké vozítko Rosalind Franklin na Mars. Pro Rusko to byla šance, jak se vrátit k planetárnímu průzkumu. Mohlo se účastnit prestižní mise, která mohla vrhnout dobré světlo a nastartovat další projekty. Vlastním přičiněním o tuto možnost zem přichází a vlastní planetární sondy jsou v nedohlednu.

Luna-25 na konci května 2022. Start plánován už bez evropské účasti na rok 2023. Zdroj: Roskosmos

Luna-25 na konci května 2022. Start plánován už bez evropské účasti na rok 2023. Zdroj: Roskosmos

Méně známá informace je ta, že ESA odstoupila také od partnerství v ruském programu Luna. V jeho rámci mělo vzniknout několik automatů k průzkumu Měsíce. Agentura například požádala, aby její kamera Pilot D byla stažena z mise Luna 25, jejíž start byl naplánován na konec roku 2022. ESA také spolupracovala na navazujících misích na Měsíc – Luna 26 a Luna 27. I tato spolupráce byla pozastavena. Od roveru Luna 27, plánovaného na rok 2025, se očekávalo, že bude obsahovat evropský optický navigační systém založený na umělé inteligenci k analýze obrazu a podpovrchový vrták určený k získávání vzorků měsíční půdy z hloubek až 1 metru. ESA prý i v tomto případě hledá cesty, jak svůj hardware na Měsíc dostat. Speciální vrták poletí k Měsíci jako součást programu Commercial Lunar Payload Services od NASA. Není od věci uvést, že program Luna je řadu let odkládaný. S prvním startem se počítalo už okolo roku 2008. Nyní je první start plánován na červenec–srpen 2023 už bez evropské účasti.

Od roku 2011, kdy selhala marsovská mise Phobos-Grunt Rusko neuskutečnilo jediný pokus o start vlastní planetární mise. Celkově tedy již 11 let. Navíc všechny ostatní plánované mise byly navázané na mezinárodní partnerství. Nyní nejnadějněji vypadá projekt Veněra-D k Venuši. Rusko ovšem na této misi pozastavilo spolupráci s NASA kvůli sankcím. 24. února zavedly USA sankce na kontrolu vývozu zaměřené na ruský obranný, letecký a námořní sektor kvůli válce na Ukrajině. Moskvě je nyní zakázáno nakupovat řadu high-tech položek, včetně polovodičů, počítačů, telekomunikačních zařízení, laserů a senzorů. Sonda je přesto stále plánována na listopad 2029. Je ovšem více než pravděpodobné, že dojde k odkladu. Američané měli přispět zejména řadou přístrojů a senzorů pro sledování dynamiky atmosféry a sběr seismografických dat. Zvažovaly se i další možnosti. Například přidružení platformy The Venus Atmospheric Maneuverable Platform (VAMP) – solárně poháněné letadlo osázené přístroji a uzpůsobené pro atmosféru Venuše. Rusko se však rozhodlo pokračovat ve vlastní režii. Otázkou zůstává, zda se na podobnou výpravu v současné situaci najdou peníze a nebude podfinancovaná do té míry, že odklad bude kolem deseti let.

Další projekty na průzkum Sluneční soustavy jsou pak už zcela u ledu a nelze s nimi v horizontu deseti let vůbec počítat. Řeč je například o plánované misi Boomerang Phobos. Měl to být pokus o odebrání vzorků z měsíce Marsu, Phobosu. Tato mise totiž měla vyrůst na partnerství s ESA a jejich společném podniku ExoMars. Ještě o něco méně pravděpodobná je mise Laplace-P s výsadkem na měsíci planety Jupiter – Ganymedes. Jednak prioritu dostala sonda Veněra-D a v roce 2017 došlo k odkladu této mise na neurčito. Ještě dál k realizaci je automat k průzkumu planety Merkur – Merkur-P. Součástí mise měl být i lander. Ticho po pěšině je i ohledně solární mise InterGelioZond. A to je vše přátelé…Takto vypadají současné vědecké ambice země, která nás pozvala do kosmu.

Mnohé napověděl Vladimir Putin v polovině roku 2022. Reportérům TASS sdělil, že Rusko bude dále pokračovat na misi Luna-25, satelitní konstelaci Sféra, nové transportní lodi (zřejmě myšlena loď Orjol) a pohonných technologiích se zaměřením na jaderné schopnosti v nadcházejících letech. Z toho vyplývá, že krom Luny-25 prioritu dostává hlavně infrastruktura a snaha o rozvoj využití jaderných technologií. Ve vyjádření Putina například zcela chyběla zmínka o budování nové kosmické stanice, která je ve stádiu konceptu, tedy hodně vzdálená od reality. Nezmínil ani připojení k měsíčnímu programu Číny.

Jurij Borisov během návštěvy v Moskvě v závodech Keldyš. Plnohodnotný prototyp segmentu vesmírného transportéru Zeus s jaderným generátorem a elektrickým pohonem (vlevo nahoře). Zdroj: Roskosmos/Anatolij Zak

Jurij Borisov během návštěvy v Moskvě v závodech Keldyš. Plnohodnotný prototyp segmentu vesmírného transportéru Zeus s jaderným generátorem a elektrickým pohonem (vlevo nahoře). Zdroj: Roskosmos/Anatolij Zak

Zdá se, že zejména jaderné technologie mají nyní větší část zájmu. Víme, že výrobcem jednoho takového projektu je konstrukční kancelář KB Arsenal známá už ze sovětské éry, jako výrobce družic na jaderný pohon, z nichž jedna neslavně havarovala v arktické oblasti Kanady v roce 1977. Projekt oficiálně nazýván jako Transportní a energetický modul TEM, je dobře znám pozorovatelům ruského vesmírného programu již více než deset let. Jde o pokus spojit jaderný reaktor s elektrickým pohonem. Nejde tedy přímo o jaderný raketový motor. Co je podstatné je, že transportní modul vzniká ve spolupráci s ministerstvem obrany. Není tedy divu, že práce na reaktoru byly z velké části až donedávna tajné. V letech 2018 a 2019 provedla kancelář Arsenal studii „Jádro“, která se zabývala vojenskými a civilními aplikacemi této platformy, včetně jejího předpokládaného využití jako protidružicové zbraně. Potenciální zvažované úkoly, jak je definoval Arsenal, zahrnovaly dálkové snímání zemského povrchu a vzdušného prostoru, elektromagnetický dopad na radioelektronické prostředky velení a řízení, průzkum, komunikaci, navigaci, meziorbitální dopravu a přepravu nákladu na vzdálené oběžné dráhy. První verze, na které se pracuje, se nazývá Zeus. Během návštěvy nového ředitele Roskosmosu Jurije Borisova v Keldyšově výzkumném středisku v Moskvě 1. prosince 2022 byla zveřejněna fotografie ukazující turbínovou část vesmírného tahače. Je známo, že operační verze kosmického transportéru Zeus byla dimenzována pro start na raketě Angara-5V schopné vynést na nízkou oběžnou dráhu Země 38 tun nákladu. Počítá se s vynesením na kruhovou dráhu ve výšce asi 1000 km od Země. S první misí se počítá v roce 2030 a její délka bude 50 měsíců. Na této platformě Rusko spolupracuje s Běloruskem. Netroufám si ani vzdáleně odhadnout, v jaké fázi je tento projekt. Ani kdy, a jak ho v Rusku poprvé využijí. Tento projekt má však jako jediný skutečné ambice být zvednutou rukavicí. Doufejme, že se neodebere do říše snů a zůstane světlem na konci tunelu. Rozhodně se jedná o zajímavou věc, ale zeptám se: „Není to málo, Antone Pavloviči?“

Okno do vesmírů se zavírá

Ruské a americké vesmírné programy byly od počátku propletené a nyní zůstávají připoutané, i když se vztahy mezi oběma zeměmi zhoršují kvůli pokračující válce na Ukrajině. Nyní nemají jinou možnost než společně spolupracovat, protože ISS byla navržena jako sdílený prostor. Mezinárodní kosmickou stanicí to ale končí, a zatímco ostatní partneři už se soustředí na další společné projekty, Rusko zůstalo samo a fakticky nemá mnoho co nabídnout. Sovětský svaz byl první, kdo před desítkami let vyslal umělý objekt a poté lidskou bytost do vesmíru a jeho rané úspěchy jsou zřetelným bodem národní hrdosti. Ruský vesmírný program se ale zastavil sužován podfinancováním a korupcí. A to ještě před útokem Ruska na Ukrajinu. Nyní se většina vesmírných plánů, na kterých země ještě pracovala, rozpadá. Přitom všechny družice kolem Země, a jsou jich tisíce a tisíce, ať už navigační nebo špionážní, mají svou historii spojenou se Sputnikem. Když Sovětský svaz před 65 lety vypustil na oběžnou dráhu první umělou družici, zahájil tím novou éru technologií – a udal tón vesmírným závodům. Během několika let začal Sovětský svaz vypouštět kosmické automaty k Měsíci. Některé z nich záměrně narazily do povrchu a pokropily ho vlastním hardwarem, jiné dovezly vzorky půdy. Postupem času Sověti vyslali také první sondu na Mars (Mars-3), která vysílala z povrchu asi 20 sekund, než se odmlčela. Proslul taktéž sovětský průzkum planety Venuše, ke které zamířila celá řada úspěšných sond Veněra a Vega. K překvapení všech postavili i vlastní raketoplán schopný přistát v autonomním režimu a díky tomu mohli stále držet s USA krok. Postavili modulární vesmírnou stanici, která fungovala 15 let a zahájila mezinárodní partnerství fungující dodnes. Roskosmos pomáhal sestavit ISS kus po kusu. Po léta to byl jediný národ schopný létat s lidmi na ISS, což fakticky prodloužilo její fungování.

Vesmírné úspěchy se staly významnou součástí ruské národní identity, ale postupem času kosmický program upadal do stagnace. Rusko zaostalo tak daleko, že dnes nemůže dosáhnout na lepší než podpůrné role v těch nejmodernějších projektech, jenže i k nim má nyní dveře zavřené. Pokud navíc přeruší po životnosti ISS lety do vesmíru s posádkou, bude později obtížné navázat. Už jen tento fakt znamená, že se Rusko bude snažit zůstat v projektu ISS, jak jen to bude možné. Ruský vesmírný program je ukázkou toho, co člověk dokáže s trochou raketového paliva a touhou po poznání. Jenže kdysi hrdá kosmická velmoc už nepředstavuje tvůrce udávajícího krok. Z kolébky kosmonautiky se stává podivné mauzoleum. Konflikt na Ukrajině tento úpadek ještě urychlil a nezdá se, že by existovala cesta, jak tomu zabránit, alespoň prozatím. Pád Ruska jako vesmírné velmoci může ovšem potenciál lidstva ve vesmíru o něco zmenšit, což se fakticky už děje. Věřme, že si v budoucnu generace Rusů uvědomí jedinečnost schopnosti létat do kosmického prostoru, a to dřív, než jejich země o tuto výsadu přijde definitivně.

Zdroje informací:
https://eurasiantimes.com/
https://www.reuters.com/
https://www.elonx.cz/
https://orbitaltoday.com/
https://orbitaltoday.com/
http://www.russianspaceweb.com/
https://ru.wikipedia.org/
https://ru.wikipedia.org/
https://www.space.com/
https://eurasiantimes.com/
https://www.popularmechanics.com/
https://www.mpe.mpg.de/

Zdroje obrázků:
https://global-uploads.webflow.com/5.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedi.jpg
https://upload.wikimedia.org/wikipedi.jpg
https://cdn.culture.ru/images/e58a9ecc-f3
https://spaceflightnow.com/wp-conten.jpg
https://live.staticflickr.com/65535/523.jpg
https://www.dlr.de/dlr/Portaldata/1/Reso.jpg
https://icdn.lenta.ru/images/2022/04/08/15/.jpeg
https://pbs.twimg.com/media/FjEmFueWAAIaCKejpg
https://p1-tt.byteimg.com/origin/pgc-image/6.jpg

Print Friendly, PDF & Email

Kontaktujte autora: hlášení chyb, nepřesností, připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

67 komentářů ke článku “Rusko: Pád globální vesmírné supervelmoci?”

  1. MarekB napsal:

    Díky moc za parádny článek. Škoda, že o smutnej téme.

  2. Radek V. napsal:

    Mně osobně přišlo hrozné, že hned v roce 2014 po únosu ukrajinského proruského prezidenta do Ruska, ukradení Krymu, rozpoutání války na Donbase a odmítání spoluviny Ruska za vraždu 300 civilistů z letu MH17 se s Ruskem dál spolupracovalo. Nezrychlil se radikálně CrewDragon a Starliner, neupravily Dragony pro manévrování. Zatímco Trump varoval, Evropa se nechala zkorumpovat. Přijde mi hrozné, že ESA a NASA nevykoply Rusko z ISS hned v březnu nebo v dubnu, když se zjistilo, jaké hrůzy páchají na Ukrajině. ISS se bez ruského segmentu obejde. Příští rok bychom měli ukončit veškerou spolupráci s Ruskem a v dalších letech výrazně omezit spolupráci s Čínou, jen využívají naší hlouposti a korupce.

  3. fero napsal:

    Se Sovětským Svazem přišla bída na zem.

  4. Josif napsal:

    Díky za článek. Není to zrovna veselé čtení. Už dříve jsem neměl o ruské kosmonautice valné mínění, ale stejně jako ostatním jsem jim fandil a přál si co nejvíce zajímavých a úspěch projektů. Ovšem po tom, jak se Rusové chovají poslední rok mám chuť oslavit posledního Ruského kosmonauta. Brzy to nebude, ale jestli se v té zemi něco nezmění, tak ten den určitě jednou přijde.

  5. Hawk napsal:

    Porad je to jedna z pouhych 4 zemi disponujici pilotovanym systemem. Vynest „sud“ s FVE, LSS a jednim ci dvema stykovacimi uzly, nazvat to orbitalni stanici zvladnou tez. Mohou delat nezavisly vyzkum ve veci pilotovanych letua nemusi se na nikoho ohlizet.
    Evropa/staty ESA pilotovany system nema doted, a podle me to znak kosmonauticke vyspelosti a nezavislosti je.
    Chlacholit se ,ze diky spolupraci s NASA ho nepotrebujeme,ze tu jsou mezinarodni projekty je jen klamny pocit.
    Realne vnitrne to sami vnimame jinak. Pysnime se tim, ze Artemis je mezinarodni projekt, ze v Orionu je evropsky servisni modul, ale sami Artemis vedeme v nasem foru v kapitole NASA ne v mezinarodnich projektech…

  6. JanHonnza napsal:

    Báječné, i když trošku smutné čtení. Tož, kdo chce kam, pomožme mu tam. Moc děkuji, pane Zvoníku

  7. tonda napsal:

    Pěkný článek,ale s dosti smutným obsahem,s tím nic nenaděláme.Děkuji za čtení k ranní kávě.A dozvěděl jsem se i nové informace z historie Ukrajiny,které jsem nevěděl.Přál bych Rusku,aby se co nejdřív vrátilo na špici vesmírného zkoumání,ale to už já tady nebudu!

  8. chlad napsal:

    Velká škoda, že i kosmonautix se nechal vtáhnout na vlnu rusofobie. Ono by bylo potřeba si zopakovat teorie příčin a následků.

    J.Ch.

    • Karel Zvoník Redakce napsal:

      Tady bych se ohradil. Na žádnou vlnu jsme rozhodně nenaskočili. Pokud je v článku nějaká nepravda, či křivda, pojďme o tom diskutovat, ale pouhé obvinění nedává smysl. Článek se snaží popsat skutečný stav věcí, ze kterého vyplývá, že ruská kosmonautika na tom není dobře.

      • chlad napsal:

        Ano, z článku vyplývá, že Rusko nemá dostatek financí na kosmické programy, to je jasná věc. A nyní se zamyslete na té prapříčině, proč to tak je. Hlavní příčinou dle mého názoru je snaha Západu Rusko uzbrojit do vykrvácení. Další významnou příčinou jsou dlouhodobé podpásové ekonomické a ideologické aktivity.

        • Miroslav Pospíšil Redakce napsal:

          Chlade, vedete řeči jako školený kádr z VUMLu. Rus opakovaně tvrdí, že má dlouhodobě přebytkové státní rozpočty (díky příjmům z prodeje nerostného bohatství), takže ve financích to určitě nebude. Problém je, jak už tu psali ostatní, v tamním politickém systému. Dnešní Rusko JE totalitní diktatura, se zakořeněnou korupcí, alkoholismem, nepodporující, či přímo potlačující individualismus, férové podnikání a v neposlední řadě i vědecký výzkum. V takovém prostředí nejschopnější mozky odcházejí do jiných zemí, kde s tímto marasmem nemusejí bojovat a zůstává průměr a podprůměr národa, případně kolaboranti s putinovským režimem, kteří z něj tyjí ve svůj vlastní osobní prospěch. K zemi s inovativním, odvážným a obdivuhodným kosmickým programem ať už státním, nebo dokonce soukromým, má putinovo Rusko na tisíce světelných let daleko.

        • Karel Zvoník Redakce napsal:

          To je takové to typické: „Já ne, to ti druzí“. V Rusku vládne korupce a peníze na inovativní projekty končily úplně nikde jinde. Stejně jako peníze, které měly zajistit těm mladým klukům uniformy a základní výzbroj, kterou teď nemají…

        • gasparovicm napsal:

          Uzbrojit ? Vykrvácet ? … Západ zbrojil v porovnaní HDP výrazne menej, investoval napríklad do plynovodov na dovoz plynu z russka, a investoval v russku všeobecne, a hlavne , ako článok píše, mal rozbehnutých viacero kosmických projektov s russkom ako partnerom. To rozhodne nevyzerá na nejaké „uzbrojenie“ alebo snaho o „vykrvácanie“. Presne naopak. Čiže to čo píšete je propaganda a hlavne nepravda.

    • Borin napsal:

      Vy jste příčiny a následky v tom životním prostoru evidentně zanedbal.
      Fobie je v „Rusku“ státní politika. Kdo ji nevyznavá, řadí se k ostatním nepřátelům Ruska.
      Stačí si všímat jejich chování mezi jinými národy.
      Jsou velcí a mají přece atomové zbraně.

    • Jiri Kos napsal:

      Chlad přichází z Kremlu. Jako vždy …

    • MichalTupy napsal:

      A kterou že to pohadku nam chcete odrecitovat…
      Kdyby rusove nanapadli ukrajinu tak by ukrajina napadla rusko?
      Chudaci ukrajinci chteji do naruce ruskeho bratra jen fasisticka vlada vcele s prezidentem je nenecha…
      Nebo moderni rusko nebojuje na ukrajine s ukrajinou ale s NATO?
      Takze Vam odpovim v duchu ukrajiny:
      Jděte do Ruska (čte se kam slunce nesviti ) aby jste si mohl uzivat ruskych vydobytku moderni techniky jen pro zachd se budete muset stavit na ukrajine.

      Jinak je hodnoceni přesné mimochodem i ta skvělá ruská nauka málem nedoletela.
      Obcas se obevi vyvrtana dira v trupu spatne nasazene srouby…..

      PS neni tu Nahodu Vladimir Chlad?

  9. Borin napsal:

    Vážení, ruská povaha je útočná směs povahy vikingsko-germánské, perské a mongolské. Zapomeňte na to dobré a uhodnete jejich heslo „ostatním vesmír, nám celou Zemi.“

  10. vilous napsal:

    Přidávám se k díkům za popsání tohoto tématu. Jen bych připojil, že je to i otázka ekonomická.
    I kdyby Rusko bylo klidný prosperující stát, tak by nemělo šanci. Rusko je lidsky (mozky) a ekonomicky výrazně menší než SSSR. USA se otevřely světu a proti spojení USA + Japonsko + Kanada + celá Evropa je Rusko ekonomicky a vědecky bezvýznamné. Totéž začíná platit o Číně a Indii.

    • ventYl napsal:

      To ale nic neznamena. Pozrite sa trebars na Indiu. Zacala ovela neskor, nez ini a neda sa povedat o tom, ze by to bola nejaka ultra bohata krajina. Ale da sa povedat, ze zvysok sveta celkom slusnym tempom dobiehaju. Samozrejme, ten vesmirny program nie je idealny. Ale napreduje!

    • Lubo napsal:

      ..tiez si myslim, je to v ekonomike.. a nech su „zapadne“ vladne projekty akokolvek pokrokove a na najvyssej urovni, ta cena/naklady su neuveritelne vysoke k meratelnemu prinosu.. naklady sa zacali riesit spojovanim a priberanim medzinarodnych partnerov, ale az toto prestane byt udrzatelne, dalsim krokom moze byt uz len rozbehnuta ekonomika na LEO, ktora zaplati vacsinu veci. To je to, o co sa snazi Elon Musk.
      Co sa tyka Ruska, pre kazdeho kto sleduje kozmonautiku nie je ziadnym prekvapenim, ze za poslednych 30 rokov Rusko nejde nikam. Iba udrziava schopnost dostat ludi a nadklad na LEO + EVA a takto to vyzera aj zostane. Je to pekny priklad, ze inovacia za kazdu cenu nie je nevyhnutna. No, a extra veci budu robit, len na co budu mat..

  11. vladimir napsal:

    Jako pád si to vykládáme my (tj. západ). To my jsme s Rusy rozvázali spolupráci, my se chceme vypnout od plynu. Ustavičně to Rusko kopeme do zadku a pak se divíme, že přelepují nálepky. Uvědomujeme si snad všichni, že tímhle těm ukrajincům nepomůžeme?

    • Karel Zvoník Redakce napsal:

      Tak to přeci není. Za současný stav je Rusko plně zodpovědné.

    • Miroslav Pospíšil Redakce napsal:

      A jak by jste chtěl, vladimíre, Ukrajině a její kosmonautice pomoct?
      Doufám, že ne tak, že přestaneme UK v jejím obraném souboji s agresorem podporovat, necháme tuto největší Evropskou zemi dobýt, okupovat a pohltit imperialistickým Ruskem a UK kosmický průmysl „začlenit“ pod křídla totalitního státu RF? Tak to doudám nevidíte, že ne? Nebo snad ano?

      • vladimir napsal:

        Ta naše pomoc UK spočívá v tom, že solíme sankce a myslíme si, že pak nebude mít Putin na zbraně. Však pomáhejme Ukrajincům ale jinak, ne sankcemi nebo střílením.
        Ten výraz imperialistické Rusko zní taky zajímavě.

        • Miroslav Pospíšil Redakce napsal:

          Ptám se vás podruhé: co tedy konkrétně navrhujete, jak byste chtěl pomoci suverénnímu státu Ukrajina proti vojenské agresi souserního Ruska?
          Výraz imperialistické Rusko bohužel zajímavý vůbec není, je to jen realistický popis toho, jaké Rusko opravdu je. Pokud se Ruska tak zastáváte, určitě máte naposlouchány putinovy projevy za posledních 10 let. Z nich jasně vyplývá, že mu jde o obnovu a rozšiřování vlivu a hranic RF, po vzoru CCCP. Jen jaksi Vladimir Vladimirovič nepostřehl, že už nepíšeme rok 1982, ale rok 2022. Násilím a vydíráním se dnes už impéria ani federace nerozšiřují, ale naopak rozpadají.

          • vladimir napsal:

            Co takhle jít na Ukrajinu a osobně tam pomoct obyčejným lidem, když už se jich tak zastáváte? Já se přiznám, že bych tam nechtěl a nešel. Já nepíšu na internet „Sláva Ukr***“ a podobné věci. No samozřejmně… nejsem s Ukrajinci, tam jsem hned automaticky s Rusy, že? To je vaše logika a logika hromady lidí v nemocné evropě!

            • Spytihněv napsal:

              Pokud je Evropa něčím nemocná, tak jsou to zmatené názory, které tu prezentujete. Vyčítáte, že se někdo zastává Ukrajiny. No jak jinak? Když se brání jednoznačné a ničím nevyprovokované válečné agresi, tak pro někoho, kdo není ruský šváb, neexistuje jiná možnost, než Ukrajinu podpořit. Z tohoto pohledu je to přesně jak píšete – nejste s Ukrajinci, tak jste s Rusy. Ta logika je zcela v pořádku.

              • vladimir napsal:

                Z vašeho komentáře zní přesvědčivost jakoby ta ukrajina byla opravdu neviňátko, pak chápu tenhle postoj. To je jedno, dál už to nekomentuji, nebaví mě to.

              • Vojta napsal:

                Nikdo není úplné neviňátko. To nebyla ani ČSR v roce 1938. Dá se pochopit pohled, že se tehdy Německo cítilo obklíčené spojenci Británie, vysávané sankcemi z Versailleské smlouvy a námořní blokádou a v Sudetech si občas armáda ČSR zastřílela do civilistů (a vyšetřování se zametlo pod koberec).
                Nicméně rozpoutání války tím fakt ospravedlnit nemůžete.

              • Spytihněv napsal:

                A to je přesně ten problém. Vy evidentně chápete ruskou agresi jako oprávněnou, možná dokonce tak, že se Rusko jen brání. Brání se podobně, jako se v roce 1939 Německo zoufale bránilo před Polskem. No, ale teď už vážně nevím, jak do tohoto propašovat kosmonautiku.

            • Radim Pretsch Redakce napsal:

              Naše pomoc Ukrajině není jen o sankcích a zbraních (které jsou ale v tuto chvíli nejdůležitější). Zahrnuje i to o čem píšete- humanitární pomoc na místě. Jednotlivců, skupin i organizací. Patří sem i pomoc uprchlíkům. To že to vy nevidíte o vás hodně vypovídá. Měl byste se stydět.

        • Spytihněv napsal:

          No tak jak byste pomohl Ukrajincům jinak kromě sankcí a dodávek zbraní? Kdyby toho nebylo, už by Vůdce Putin dávno měl v Kyjevě loutkovou vládu, odpůrci by byli pozabíjení nebo internováni a přemýšlel by, kam se vrtne dál. A Rusko je imperialistický stát nepochybně. Putin sám se přirovnává k Alexandru Velikému a hodlá naplnit jeho odkaz nebo co to nedávno plácal za kraviny ve svém typickém stylu. Přitom jeho mongoloidní asijské hordy s krycím názvem ruská armáda dokazují svou neschopnost a absenci morálky a disciplíny už 10 měsíců. Koneckonců ruský kosmický program je na tom podobně. Zkostnatělý a zkorumpovaný systém, který vedou borci podle kritéria slepé loajality k vládci.

        • Alfi napsal:

          UK je Spojené království…UA je Ukrajina…nic se tak nehodí k popisu Ruské hordy jako označení imperiální, nebo imperialistické…. a to už stovky let a jedno kdo zrovna vládl, jestli Car, nebo dnešní psychopat z KGB

    • gasparovicm napsal:

      A preto západ financoval Nord Stream I. a II. ? Preto západ pripravoval a financoval dané kozmické projekty ? Západ zaútočil na Ukrajinu ?

  12. Radim Pretsch Redakce napsal:

    Opravdu pěkné ranní počtení, hodně pestrý souhrn.

    Jen ten úvod mi přijde trochu „přepálený“. Například to, že rusáci dodnes lítají na Sojuzech podle mě není o jejich nadčasovosti, ale o neschopnosti posunout se dál. Držet krok s dobou.

    První satelit (který jenom pípal), první člověk a žena ve Vesmíru, první EVA zní nepochybně velkolepě. Ale jak se po otevření archívů ukázalo, šlo spíše o PR, propagandu, za cenu, kterou si rusko nemohlo dovolit. I proto je dneska rusácká kosmonautika (a celé Rusko) tam, kde je.

    O „vedoucí roli v nejambicioznějších mezinárodních projektech“ po pádu železné opony nemůže být řeč. Komunistický experiment po sobě zanechal zbídačenou zemi. Ochota prodávat know how i harware nebyla o tom, že by se rusáci „nebáli spolupracovat“, ale o tom, že se snažili prodat komukoliv cokoliv o co byl zájem (jedinou světlou výjimkou byly naštěstí jaderné zbraně). To byl ostatně hlavní důvod, proč je USA pozvali do projektu ISS. Úlitba, díky níž rusácká pilotovaná kosmonautika živoří dodnes.

    • Karel Zvoník Redakce napsal:

      Já bych schopnosti té krajiny zas tolik nesnižoval. Naopak cítím obdiv právě kvůli tomu v jakých podmínkách to vznikalo. PR bylo tehdy na obou stranách. NASA postupem času také ztratila dlouhodobý cíl a byla ve stagnaci. Artemis dala konečně zase dlouhodobý cíl. Hodně to nakopl Musk se SpaceX. To díky němu jsou v USA schopni držet krok s Čínou. Letos má tato země za sebou již 59 startů a dnes by měl proběhnout 60 s první raketou na metan.

      • Radim Pretsch Redakce napsal:

        Ty podmínky si vytvářeli a vytvářejí rusové dobrovolně sami. Nikdo jim je nevnutil. Naopak, stejně jako k Arabům, k nim byla příroda nebývalé štědrá. Vlastně štedřejší, nemají zadarmo jen jeden produkt. Tady není co obdivovat. Je to jen ukázka zmaru, promarněných šancí. To, že ten systém občas vyprodukoval něco, co z venčí vypadalo jako pokrok, byla a je jen chiméra. Navíc, a v tom je rozdíl proti demokratickým státům, zaplacená pro nás nepředstavitelným utrpením a devastací. Opravdu nic, hodného obdivu.

      • Radim Pretsch Redakce napsal:

        Btw, „USA schopny držet krok s Čínou“? V čem je Čína na takové úrovni, že s ní USA drží krok? Já vidím v kosmickém výzkumu mezi oběma zeměmi rozdíl jedné až dvou dekád a Čína jen ten kdo kouká USA na záda. Pokud už je tedy alespoň vidí.

        Počet startů je sice pěkná statistika, ale vypovídá to něco o kvalitě kosmického výzkumu? Svou váhu to mělo v 70. a 80. létech. Ale teď?

        • Karel Zvoník Redakce napsal:

          To je asi na delší debatu, které se rozhodně nebráním, ale zde na to není prostor. Tak alespoň krátce. Jde asi o úhel pohledu, ale pokusím se to nastínit. Čína má dlouhodobé plány a plní je přesně v tom pořadí. Existují kroky vedoucí k základně na měsíci, dálkový planetární pruzkum atd. Rakety se staví o sto šest. Vznikají inovativní projekty, například pro přenos elektrické energie vyrobené v kosmu. Nejen na papíře. To není utopie a samotného mě to nějak netěší, ale je třeba být objektivní a ptát se slovy Tomáše Přibyla zda západu skutečně pomalu neujíždí vlak.
          https://newatlas.com/energy/china-xidian-space-solar-test/

          • Radim Pretsch Redakce napsal:

            Nezpochybňuji úspěchy Číny. Na LEO, na Měsíci i na Marsu. Je to příjemný pohled jak pro zaníceného fandu, tak i, díky čím dál lepšímu PR, i pro laiky. A Čína má jak vizi, tak plán a schopnosti jak ji naplnit. O tom žádná.

            Ale k ISS, Apollu (neřkuli Gateway a Artemis) i Curiosity (abych vynechal Muska, i když podle mě je nedílnou součástí americké kosmonautiky) má daleko. A Západ nestojí na místě a nečeká až jej Čína dohoní.

            A to je jen technická stránka věci. Druhá je společenský a politický systém. Diktatůrám se dlouhodobě nikdy nevedlo a Čína má s vůdcem, který zestárne je neodvolatelný velmi neblahé zkušenosti. Stejně jako Rusko.

            Ale uvidíme jak to bude ve Vesmíru vypadat na konci desetiletí.

    • Borin napsal:

      Musíme v Rusku oddělit politiku a nadání jednotlivců. Povaha panské politiky (v podstatě ruská mafie) neumí využít nadané mozky. Amerika svého času uměla nakoupit a využít.(Za jak dlouho to Donaldi jsou schopni pokazit…) Hodně mozků v Americe je ruských nebo „sovětských“. V nedostatku se rodí nápady, v blahobytu zakrňují. Nic není jednoznačné. A ještě – na americkém pokroku se podílí ekonomiky zemí v područí sféry obchodního vlivu.

  13. Spytihněv napsal:

    Díky moc za takto shrnující článek, kde nejsou jen suchá fakta, ale i vyjádření vlastního názoru. Bohužel podobně jako v každé jiné diktatuře současné Rusko = Putin. A to je člověk malý nejen postavou, ale i duchem, zaměřený na v dnešní době absurdní pokusy o rozpínání směrem na západ. Raději Rusko uvrhne do izolace, přetrhá dobré svazky s vyspělým světem, nesmyslně ničí Ukrajinu a to vše jen kvůli osobním mocenským ambicím. Veřejně se přirovnává k Alexandru Velikému, ale pokouší se jednat spíše jako Adolf Hitler. Pokud jde o Rogozinovu averzi vůči Muskovi, tak jedna z věcí jsou i Crew Dragony, které učinily přítrž jeho stupidním posměškům typu trampolína. ExoMars a další po letošním únoru utnutá spolupráce je smutná záležitost, na druhou stranu je podivuhodné, že to probíhalo i po anexi Krymu a následném rozpoutání války na Donbase v roce 2014. Tehdy měl západ ještě iluze, ale ty Putin definitivně zničil letos v únoru a stal se odporně toxickým.

  14. Kamil napsal:

    Je načase vyhlásil tipovací soutěž, kdo bude poslední ruský kosmonaut. Obávám se, že už ho známe.

  15. Pajuc napsal:

    Jsem rád, že to takto někdo napsal. Těch odložených a zrušených programů je strašná škoda, ale je to jedině vinou Ruska!

  16. Ivo napsal:

    Ach ten ruský národ je tak stupidní, přelepují vlajky států fólií 3M. putin pomlouvá tzv. Západ kde to jen jde a pak se jde projet Mercedesem. Je to vážně hodně smutné co tam napáchal a nejen tam ten jejich malý
    skřetoidní führer. 🙁

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.