Kosmotýdeník 485 (27.12.2021 – 2.1.2022)

První vydání Kosmotýdeníku v roce 2022 se ještě z velké části zabývá událostmi posledních dní roku 2021. I tak zde již tradičně naleznete přehled těch nejzajímavějších událostí kosmonautiky, které přinesl uplynulý týden. V hlavním tématu však týdenní rámec překročíme, když se podíváme na to, co po třech letech v kosmickém prostoru přinesla mise experimentální družice Aeolus. Dále se budeme zabývat čínskými starty a u Číny zůstaneme i u Marsu. Přeji vám dobré čtení, pěknou neděli a vše dobré v novém roce.

Aeolus překvapil

Vybavení družice Aeolus

Vybavení družice Aeolus
Zdroj: https://www.esa.int/

Demonstrační mise Evropské kosmické agentury, která nese název Aeolus a je určená pro měření větrů v atmosféře Země, překvapila nečekanými výsledky měření, životností i možným dalším využitím. Aeolus využívá speciálně vyvinutý lidar jménem ALADIN, který posílá laserové paprsky skrz atmosféru a díky tomu zaznamenává proudění větrů ve velké šířce atmosféry. Novátorský způsob měření, který nebyl nikde jinde použit, se velmi osvědčil a našel praktické využití. Aeolus je v kosmickém prostoru už tři roky a dá se konstatovat, že položil základy nového oboru výzkumu větru z kosmického prostoru. Podívejme se, co za poslední tři roky dokázal.

Sledování proudění, intenzity, směru a střihu větru je poměrně náročná záležitost i zde na Zemi. Tento dynamický a ve své podstatě neviditelný jev je však zásadní pro správnou předpověď počasí. Pro sledování větru byl vytvořen Světový integrovaný globální pozorovací systém. Tento systém, který zahrnuje obrovské množství meteorologických a environmentálních pozorování pořízených ze země, lodí, letadel, meteorologických balónů a také z kosmického prostoru, využívají meteorologické služby po celém světě.

Jak zmíněný lidar funguje? Je jediným vědeckým přístrojem mise Aeolus a nazývá se ALADIN. Tento laser vysílá krátké rychlé pulsy ultrafialového záření směrem k Zemi. Toto záření se odráží od molekul vzduchu a částic, jako je prach rozptýlený v atmosféře. Malý zlomek světla, který se rozptyluje zpět směrem k družici, je zachycen velkým dalekohledem družice. Dle směru a rychlosti dopadu částic je umožněno měřit horizontální rychlost proudění větrů v globálním měřítku. Měření přináší použitelná data v nejspodnějších třiceti kilometrech atmosféry.

Jelikož se jedná o technologický demonstrátor, poslední tři roky byly ve znamení poznávání toho, jak celý systém funguje a zároveň se inženýři snažili dát do souvislosti data, která byla naměřena a zahrnovala informace o globálním proudění větru. Zásadním úspěchem však je, že naměřená data byla natolik přesná, že je meteorologické centrum začalo od ledna 2020 využívat ke standardní předpovědi počasí.

Princip Lidaru Aladin

Princip Lidaru Aladin
Zdroj: https://www.esa.int/

Aeolus pak přispěl svým potřebným dílem práce i v době světové pandemie koronaviru, kdy byla většina letadel uzemněna a nebylo tak možné využívat jejich data, která sbírala během svých letů. Pravidelné lety letadel za normálního stavu přinášejí velké množství dat, která najednou chyběla. Aeolus přinášel cenné informace globálního charakteru. Krom této praktické činnosti však Aeolus pomohl výrazněji porozumět složitosti a komplexnosti větrných systémů Země. Díky schopnosti přinášet data z horní troposféry, se zlepšily předpovědi, které se dostaly k dalším cenným a zatím špatně dostupným datům.

Díky kvalitě a jedinečnosti dat je nyní používají čtyři evropská meteorologická centra pro své denní předpovědi. K nim se připojilo i indické centrum National Center for Medium Range Weather Forecasting, které začalo letos data z Aeolus také využívat. Aeolus však není jen praktický a neslouží jen k předpovědi počasí. Jeho provoz přinesl cenné informace o tom, jak se k těmto datům dostat a jak je měřit. Do budoucna tak budou podobné meteorologické družice nebo přístroje přibývat.

Manažer ESA pro Aeolus, Denny Wernham, poznamenal: „Vývoj družice Aeolus byl extrémně náročný. Byl navržen jako demonstrační mise a překvapivě je stále v dobrém stavu a poskytuje cenná data pro vědu a předpověď počasí tři roky po vynesení na oběžné dráze. Díky Aeolus jsme získali cenné zkušenosti a znalosti pro vývoj možných budoucích družic Dopplerova větrného lidaru v kosmickém prostředí.“

Observatoř Pierre Auger

Observatoř Pierre Auger
Zdroj: https://www.esa.int/

Krom toho, že Aeolus dokázal, že jeho přístroj funguje pro předpověď počasí, jeden nečekaný přínos byl objeven tak trochu náhodou. Argentinská observatoř Pierra Augera, která pátrá po kosmickém záření, zjistila, že lidar družice se dá využít pro zpřesnění jejích vlastních měření. Vědci z Institutu pro kosmickou částicovou fyziku na Karlsruhe Institute of Technology v Německu a Národního institutu pro nukleární fyziku v Itálii, kteří studují kosmické záření z vesmíru pomocí informací z observatoře Pierra Augera v Argentině, si ve svých datech všimli nečekaně se opakujícího signálu. Spolu s vědci z Ústavu fyziky atmosféry Německého leteckého a kosmického centra přišli na to, že observatoř zachytila ​​signál vysílaný právě Aeolusem.

Michael Unger z Karlsruhe Institute of Technology vysvětlil: „Plánujeme použít tento laserový paprsek z kosmického prostoru pro systematické studium hustoty aerosolů nad observatoří a pro kalibraci našich dalekohledů. Budoucí družicové mise lidaru by mohly být navrženy tak, aby napomáhaly křížové kalibraci energetických měřítek různých observatoří kosmického záření.“

Kosmický přehled týdne:

Poslední den roku 2021 oznámila NASA účast na programu Mezinárodní kosmické stanice do roku 2030, což je informace, která potvrzuje předchozí předpoklady o americké účasti na programu. Agentura tím chce zajistit i nadále stálou přítomnost amerických astronautů v kosmickém prostoru i nepřetržitý vědecký rozvoj na nízké oběžné dráze. Dříve, než většinu úkolů převezmou plánované soukromé kosmické stanice, měla by ISS zajistit most mezi dobou, než tyto stanice budou připraveny. Dříve byla garantována podpora do roku 2024, později do roku 2028. Pro kontext dodejme, že moduly stanice jsou certifikovány do roku 2032 a v případě potřeby je možné proces recertifikace zopakovat a v případě jejich dobrého technického stavu také prodloužit.

Čína vypustila 29. prosince raketu CZ-2D, na jejíž palubě byla mapovací družice Tianhui 4 určená ke snímkování Země pro civilní i vojenské účely. Družici vyvinula Čínská asociace vědy a technologií (CAST). Jedná se o první exemplář nové generace družic Tianhui-4. Název Tianhui v překladu znamená „kresba oblohy“. Tyto družice jsou součástí programu Ziyuan pro průzkum Země. Program byl odstartován v roce 2005 schválením plánovaných startů a první vypuštění družice proběhlo v roce 2011 s Tianhui 1-01. Tento start byl 55. orbitálním startem z Číny v roce 2021. Starty však tímto neskončily a rok 2021 skončil pro Čínu rekordními 56 starty, přičemž 53 těchto startů bylo úspěšných.

Nezapomeňte sledovat postupné rozkládání dalekohledu Jamese Webba na jeho cestě do libračního bodu L2. Stále k tomuto procesu aktualizujeme článek, kde najdete čerstvé novinky.

Přehled z Kosmonautixu:

I na přelomu roku se můžete těšit na pravidelnou rubriku, která vám představí všechna témata a tedy i články, které v uplynulém týdnu vyšly na webu Kosmonautix. Vydáváme minimálně dva články o kosmonautice denně a nejinak tomu bylo i tentokrát. Netradičně jsme týden otevřeli novým dílem seriálu Vesmírná technika, který se zaobíral raketou Pegasus XL. V dalším článku jsme se podívali na sondu Psyche a sledovali, jak prozkoumá neznámý svět. Ke konci roku jsme se dočkali hned několika startů. Jedním z nich byl start rakety Sojuz, která vynášela dalších 36 družic konstelace OneWeb. Ani toto úterý jste nepřišli o další díl seriálu o ruské vojenské stanici Almaz. Ohlédli jsme se také za testovacím letem Angary A5, který byl nakonec kvůli chybě horního stupně neúspěšný. Naposledy v roce 2021 jsme se ohlédli za děním na Marsu v podání vozítka Perseverance a vrtulníčku Ingenuity. Jak se blížil přelom roku, byl ideální čas na rekapitulaci důležitých kosmonautických aktivit. Nejdříve jsme se podívali na uplynulý rok z pohledu kosmických agentur. Hned poté jsme se pokusili predikovat, nač se můžeme v oboru nepilotované kosmonautiky těšit v roce 2022. Přehled by nebyl úplný, kdybychom se nepodívali, co nám nový rok může přinést v oboru pilotované kosmonautiky. Když už jsme prozkoumali to, co by nám mohl přinést následující rok, bylo na čase se ohlédnout za událostmi roky předchozího. Nejdříve jsme se zaměřili na pilotovanou kosmonautiku v roce 2021, abychom se pak ještě ohlédli za čísly, která uplynulý rok přinesl našemu portálu. Samozřejmě nepřijdete ani o přehled událostí z nepilotované kosmonautiky, který vyjde v pondělí. Nečekaným se na konci roku stal i start íránské rakety Simorgh, který však nakonec nebyl úspěšný. Na Silvestra vyšel poslední pátek nejen měsíce, ale také roku a tak jsme se společně sešli na Pokecu s Kosmonautixem. Závěr týdne jsme si užili s čerstvým vydáním Vesmírné techniky.

Snímek týdne:

Čínská sonda Tianwen 1, která se stala první čínskou sondou na oběžné dráze Marsu, překvapila, když k Zemi dorazily fotografie právě této sondy. Aby mohly být snímky pořízeny, vypustila sonda malou kameru, která při odletu vyfotografovala Tianwen 1 na oběžné dráze Marsu. Podobný kousek předvedla stejná sonda při svém přeletu mezi Zemí a Marsem. Jelikož jde o čínský projekt, o podobných záležitostech se většinou předem nikde nepíše, můžeme to tak považovat za malé novoroční překvapení.

Tianwen-1 na oběžné dráze Marsu

Tianwen-1 na oběžné dráze Marsu
Zdroj: https://pbs.twimg.com/

Video týdne:

Před koncem roku (27. prosince) odstartovala z kosmodromu Pleseck ruská raketa Angara A5, která letěla na svoji testovací misi, při které se testoval horní stupeň Persej (vylepšený DM-03). Ačkoli start samotný byl úspěšný, horní stupeň při druhém zážehu selhal a celkově tak byl let neúspěšný. Nákladem byla pouze hmotnostní maketa. Video ukazuje ve dvou minutách přípravu na start a start této nové ruské rakety, která má nahradit rakety Proton.

Zdroje informací:
https://www.esa.int/
https://twitter.com/
https://blogs.nasa.gov/
https://www.nasaspaceflight.com/

Zdroje obrázků:
https://twitter.com/CNSAWatcher/status/1477092789573894145
https://www.esa.int/…/lidar_concept/8554114-9-eng-GB/Lidar_concept_article.jpg
https://www.esa.int/…/16082494-1-eng-GB/Aladin_revealed_pillars.jpg
https://www.esa.int/…/Pierre_Auger_Observatory_Fluorescence_Detector_pillars.jpg
https://www.esa.int/…/Profiling_the_world_s_winds_pillars.jpg
https://pbs.twimg.com/media/FH-wEBcXIAM0eDg?format=jpg&name=large

Print Friendly, PDF & Email
Kontaktujte autora článku - hlášení chyb a nepřesností, rady, či připomínky
Prosím čekejte...
Níže můžete zanechat svůj komentář.

5 komentářů ke článku “Kosmotýdeník 485 (27.12.2021 – 2.1.2022)”

  1. Spytihněv napsal:

    Doufám, že pro čínská překvapení neplatí třikrát a dost a že se ještě něčeho dočkáme 🙂 Jinak tady je vidět, že to jde a není to žádný velký problém. Na druhou stranu samozřejmě nemůžeme vědět, jestli už nemají za sebou nějaké nezdary, o kterých se nezmiňují. Ale to nic nemění na dalším zajímavém počinu.

  2. Kamil napsal:

    Zajímavost z předchozího týdne
    Když Thomas Marshburn (*29.8.1960) startoval 11.11.2021 v Dragonu Crew-3 do kosmu, stal se třetím nejstarším člověkem, který podnikl takový let, po nedostižném Johnu Glennovi (77 let, STS-95 v roce 1998) a legendárním Story Musgraveovi (61 let, STS-80 v roce 1996). Ale 18.12.2021 Thomas výkon Storyho překonal (22391 dní po narození, 61 let a 126 dní). Ovšem tato pozice mu nevydrží až do přistání a překonají ho členové posádky Axiom-1 Michael Lopez-Alegria (*30.5.1958), Larry Connor (*1950) a Eytan Stibbe (12.1.1958), což bude bezkonkurenčně nejstarší posádka kosmické lodi všech dob.

  3. marekproc napsal:

    Díky za článek. Aeolus měl hodně komplikací s laserem, více než 10 let skluz, ale výsledek stojí za to. Podobný laser bude na EarthCARE který snad konečně půjde na orbit příští rok.

Zanechte komentář

Chcete-li přidat komentář, musíte se přihlásit.