První snímky ze Solar orbiteru jsou famózní!

Evropská sonda Solar orbiter poslala na Zemi první snímky Slunce, které odhalily všudypřítomné drobné sluneční erupce, kterým dali vědci přezdívku táborové ohně. Podle vědců, kteří se na misi podílí, doposud nebylo možné tento jev pozorovat podrobně. Teprve až sonda Solar Orbiter využila svůj potenciál v době, kdy teprve dokončovala aktivaci svých přístrojů. „Tohle jsou teprve první snímky a už na nich vidíme zajímavé nové jevy,“ rozplývá se Daniel Müller, hlavní vědecký pracovník této mise z ESA a dodává: „Nečekali jsme, že hned na začátku dostaneme tak skvělé výsledky. Kromě toho můžeme vidět, jak se výsledky z deseti přístrojů doplňují a poskytují tak podrobný a komplexní pohled na Slunce a jeho nejbližší okolí.“

Sonda Solar orbiter byla vypuštěna 10. února 2020 a je vybavena šesti přístroji pro dálkový průzkum, které snímkují Slunce a jeho okolí. Kromě toho na ní najdeme také čtyři přístroje, které sledují podmínky prostředí kolem sondy. Porovnáváním výsledků z obou typů přístrojů mohou vědci lépe porozumět vzniku slunečního větru, tedy proudu nabitých částic ze Slunce, který ovlivňuje celou Sluneční soustavu. Sonda Solar orbiter je mimořádná v tom, že žádná jiná sonda zatím nebyla schopna pořídit fotky Slunce z takové blízkosti.

Na obrázku vedle tohoto odstavce vidíte několik snímků Slunce z přístroje EUI (Extreme Ultraviolet Imager), které byly pořízeny 30. května 2020. V té době sonda prolétávala svým prvním přísluním – bodem eliptické dráhy, ve kterém je nejblíže ke Slunci. V této době se Solar orbiter nacházel 77 milionů kilometrů od Slunce, tedy zhruba v poloviční vzdálenosti mezi Sluncem a Zemí. Na snímcích je vidět mnoho tzv. „táborových ohňů“. „Tyto „táborové ohně“ jsou v podstatě malí příbuzní slunečních erupcí, které můžeme pozorovat ze Země, jen jsou milionkrát až miliardkrát slabší,“ popisuje David Berghmans z Belgické královské observatoře ROB, hlavní vědecký pracovník přístroje EUI, který poskytl snímky spodních vrstev sluneční atmosféry.

Vědci zatím nevědí, zda jsou táborové ohně pouze malou verzí slunečních erupcí, nebo zda jejich vznik pohání nějaké jiné procesy. Jisté však je, že už nyní se objevily vědecké teorie, které říkají, že se tyto miniaturní erupce mohou podílet na jednom z nejzáhadnějších jevů, které na Slunci probíhají – na ohřívání koróny. „Táborové ohně  jsou samy o sobě absolutně nevýrazné, ale když bychom sečetli jejich celkový efekt, který se projevuje po celém Slunci, tak by to mohlo mít dominantní podíl na ohřívání sluneční koróny,“ doplnil Frédéric Auchère, z francouzského Institutu astrofyziky IAS, který je zástupcem hlavního vědeckého pracovníka přístroje EUI.

Sluneční koróna představuje vnější vrstvu sluneční atmosféry a táhne se do vzdálenosti milionů kilometrů od naší hvězdy. Teploty v ní dosahují více než milionu stupňů Celsia, zatímco povrch Slunce je mnohem chladnější – „jen“ 5 500 °C. Ani po mnoha desetiletích studií není proces ohřívání koróny objasněn. Vědci se přesto domnívají, že rozlousknutí této záhady by pro ně mohlo představovat jakýsi „svatý grál“ astrofyziky. „Je zatím příliš brzy na to, abychom měli jistotu, ale věříme, že propojením těchto pozorování s měřeními z našich dalších přístrojů, které „cítí“ sluneční vítr procházející kolem sondy, budeme eventuálně schopni rozluštit některé tyto záhady,“ doplnil Yannis Zouganelis, zástupce hlavního vědeckého pracovníka mise Solar Orbiter.

Táborové ohně ale nejsou jediným fenoménem, který mohli vědci vidět na prvních snímcích Slunce ze sondy Solar orbiter. Přístroj PHI (Polarimetric and Helioseismic Imager) je dalším špičkovým kusem techniky na palubě evropské sondy. Jeho úkolem je měřit siločáry magnetického pole Slunce ve vysokém rozlišení. Má za úkol sledovat aktivní oblasti na Slunci, které mají silné magnetické pole, ze kterého mohou vzniknout sluneční erupce. Při těchto erupcích Slunce vyvrhne do okolí dávku nabitých částic, které tak obohatí neustálý tok slunečního větru. Když tyto částice interagují se zemskou magnetosférou, mohou způsobit magnetické bouře, které mohou narušit pozemní telekomunikační, nebo elektrické rozvodné sítě.

„Právě nyní jsme ve velmi klidné fázi jedenáctiletého slunečního cyklu,“ říká Sami Solanki, ředitel Institutu Maxe Plancka pro výzkum Sluneční soustavy a hlavní vědecký pracovník přístroje PHI a dodává: „Ale jelikož Solar orbiter je vůči Slunci v jiné pozici než Země, můžeme sledovat jednu aktivní oblast, která ze Země není vidět. I tohle je prvenství – ještě nikdy jsme neměli možnost měřit magnetické pole na straně Slunce, kterou nevidíme.“ Výsledné magnetogramy ukazují, že se intenzita magnetického pole liší na různých místech povrchu Slunce. Dají se tak využít k porovnávání výsledků s daty z přístrojů měřících lokální podmínky v okolí sondy. „Přístroj PHI měří magnetické pole na povrchu Slunce, s EUI sledujeme detaily sluneční koróny, ale také se snažíme odvodit siločáry magnetického pole mířící do meziplanetárního prostoru, kde je Solar orbiter,“ říká Jose Carlos del Toro Iniesta, zástupce hlavního vědeckého pracovníka  přístroje PHI z Andaluského institutu astrofyziky.

Čtyři již zmíněné přístroje měřící podmínky v okolí sondy se zaměřují především na siločáry magnetického pole a částice slunečního větru. Christopher Owen z Mullard Space Science Laboratory při University College London říká: „Použitím těchto informací můžeme odhadnout, na jakém místě Slunce vznikl sluneční vítr a následně použít celou řadu dalších přístrojů k odhalení a pochopení fyzikálních procesů, které probíhají na různých místech Slunce a které vedou ke vzniku slunečního větru.“

„Z prvních snímků jsme opravdu nadšeni, ale tohle je teprve začátek,“ říká Daniel Müller a dodává: „Solar orbiter zahájil svou velkou cestu do vnitřních částí Sluneční soustavy a během dvou let se dostane ještě blíže ke Slunci. Chceme se dostat až na vzdálenost 42 milionů kilometrů, což je skoro čtvrtina vzdálensoti Země od Slunce.“

„První data už nyní prokázala schopnosti a možnosti spolupráce mezi kosmickými agenturami a užitečnost různých přístrojů, které odkrývají některá tajemství Slunce,“ komentoval Holly Gilbert, ředitel divize heliofyzikálního výzkumu z Goddardova střediska a hlavní vědecký pracovník Solar orbiteru ze strany NASA. Samotná mise je evropská, ale podílí se na ní také agentura NASA. Z ESA se projektu dodáním přístrojů nebo částí sondy účastní celkem devatenáct zemí (Rakousko, Belgie, Česká republika, Dánsko, Finsko, Francie, Německo, Řecko, Itálie, Irsko, Lucembursko, Nizozemí, Norsko, Polsko, Portugalsko, Španělsko, Švédsko, Švýcarsko a Velká Británie). Stavbu sondy samotné pak obstarala společnost Airbus Defence and Space ve Velké Británii.

Přeloženo z:
https://www.esa.int/

Zdroje obrázků:
https://www.esa.int/…/Solar_Orbiter_s_first_view_of_the_Sun.png
https://www.esa.int/…/Solar_Orbiter_s_first_view_of_the_Sun.jpg
https://www.esa.int/…/Solar_Orbiter_spots_campfires_on_the_Sun_annotated.jpg
https://www.esa.int/…/The_Sun_and_its_magnetic_properties.jpg
https://www.esa.int/…/Combining_remote-sensing_and_in_situ_measurements.jpg
https://www.esa.int/…/Solar_Orbiter_first_images_and_measurements.jpg