Mezinárodní vesmírná stanice bude v dalších týdnech a měsících dělat opravdu čest svému jménu – především pak prvnímu slovu ze svého názvu. Včera ve 23:02 zaburácely na kazašském kosmodromu Bajkonur motory rakety Sojuz, která vynesla na oběžnou dráhu kosmickou loď Sojuz TMA-17M. V ní seděli tři lidé a každý z jiného státu – Rus Oleg Kononěnko, Američan Kjell Lindren a Japonec Kimija Jui. Tato trojice doplní počet členů 44. dlouhodobé expedice na ISS na tradiční počet šesti. V našem dnešním článku se podíváme na životopisy kosmonautů, kteří usedli do Sojuzu, aby na půl roku opustili zemskou tíži.

Původně měl Sojuz TMA-17M odstartovat k ISS už 26. května! Odklad o téměř dva měsíce způsobila havárie kosmické lodi Progress M-27M (viz náš článek), kvůli které se musel překopat harmonogram letů – detaily v našem tehdejším článku. Nikdo nechtěl riskovat, že by byla chyba na samotné lodi – Progress totiž používá nemálo systémů, které jsou shodné s pilotovanou lodí Sojuz.

Ovšem následující Progress M-28M už nezklamal – i proto, že se vrátil na osvědčenou raketu, čímž padá vina na nosič Sojuz 2-1A použitý při nehodě. Jelikož se tato raketa nepoužívá pro vynášení pilotovaných lodí Sojuz, dostala trojice Kononěnko-Lindgren-Jui zelenou pro další přípravy.

Nosič se v minulých dnech vydal na rampu (povedené video najdete v tomto článku) a technici jej začali připravovat na start. K tomu došlo 22. července ve 23:02 středoevropského letního času. Sojuz letí po takzvané rychlé dráze, takže by se měl se stanicí spojit zhruba šest hodin po startu – Vy, kdo čtete tento článek až ráno, už zřejmě víte, jak přílet dopadl. Ale pojďme už na avizované představení členů posádky.

Oleg Dmitrijevič Kononěnko – velitel lodi – 51 let
Sociální sítě: nepoužívá

Oleg se narodil ve městě Čardžou, které bychom našli v dnešním Turkmenistánu. Jeho otec pracoval jako řidič, ale malý Oleg po ukončení střední školy nastoupil do zdejších leteckých dílen, kde rok pracoval. Letecká technika si získala jeho srdce a proto začal studovat Charkovský letecký institut N. J. Žukovského, kde se specializoval na letecké motory. Od nich se dostal k ještě rychlejším strojům – v konstrukční kanceláři CKSB Progress, která sídlí v Samaře zpracovával dokumentaci kosmických družic. konkrétně šlo o dokumenty týkající se jejich elektroinstalace.

Když byla devadesátá léta téměř v polovině, zatoužil po dráze kosmonauta. Nic mu nestálo v cestě a po úspěšném absolvování zdravotních testů dostal na začátku roku 1996 doporučení od meziresortní komise, aby byl přijat do oddílu kosmonautů CKSB. Ani ne za dva měsíce jej zástupci Roskosmosu, RKK Eněrgija a Střediska přípravy kosmonautů opravdu zařadili do výcvikové skupiny. V polovině roku se změnila jeho kvalifikace z „vedoucí inženýr-konstruktér“ na „zkušební kosmonaut“. Po dvouleté přípravě se začal chystat k letu na stanici Mir. Jenže životnost stanice se chýlila ke konci a Oleg byl na začátku ledna 1999 přeložen z CKSB Progress do RKK Eněrgija. Bylo to trochu smutné, protože CKSB tak přišla o svého prvního a posledního kosmonauta.

Pro Kononěnka se ale situace vyvíjela skvěle. V prosinci roku 2001 se dočkal jmenování do záložní posádky 3. návštěvní expedice (nikoliv dlouhodobé!) na ISS. Spolu s ním měl usednout do Sojuzu TM-34 i Gennadij Padalka, který shodou okolností pobývá na ISS i v těchto dnech. Letová nominace přišla v březnu 2002 do 9. dlouhodobé expedice. I tady měl být jeho parťákem Gennadij Padalka a trio měl doplnit Michael Fincke. Start naplánovaný na podzim roku 2003 ale neproběhl. Za všechno mohla havárie raketoplánu Columbia a následná reorganizace programu. Dlouhodbé expedice na stanici byly zredukovány pouze na dva kosmonauty. Kononěnko byl z posádky vyřazen a v Sojuzu TMA-4 letěli pouze Padalka a Fincke.

Oleg měl štěstí až v roce 2007, kdy jej nadřízení vybrali do 17. dlouhodobé expedice do pozice palubního inženýra. 8. dubna 2008 poprvé letěl do vesmíru – na Sojuzu TMA-12, kde mu dělal společnost jeho krajan Serhej Volkov a korejská kosmonautka I so-jon, která se po pár dnech vracela na Zemi Sojuzem TMA-11 se členy 16. expedice. Kononěnko a Volkov zůstali na stanici s Garette Reismanem, kterého v červnu nahradil Gregory Chamitoff. Oleg Kononěnko absolvoval během pobytu na stanici dva výstupy do volného prostoru s celkovou délkou 12 hodin a 12 minut. V říjnu přišel čas návratu – Volkova s Kononěnkem na stanici nahradili Michael Fincke a Jurij Lončakov a naše dvojice přistála v Kazachstánu 24. října.

Kononěnko se dočkal nominace do záložní posádky Sojuzu TMA-02M na pozici velitele lodi a letovou nominaci do Sojuzu TMA-03M. V této fázi jej potkala reorganizace ruských kosmonautických oddílů a proto přešel z RKK Eněrgija do Střediska přípravy kosmonautů. Podruhé do vesmíru odstartoval 21. prosince 2011 a spolu s ním v Sojuzu TMA-03M letěl také Američan Donald Petit a Nizozemec André Kuipers. Oleg během půlročního pobytu na stanici zvládl výstup do volného prostoru o délce 6 hodin a 25 minut, kromě toho byla druhá polovina jeho pobytu ozdobena tím, že se stal velitelem 31. dlouhodobé expedice. Tu na několik měsíců doplnili Gennadij Padalka (mají na sebe opravdu štěstí!), Sergej Revin a Joseph Acabá. Sojuz TMA-03M se na zemi vrátil 1. července 2012.

Aktuálně má Oleg Kononěnko na svém kontě 391 dní, 11 hodin a 19 minut ve stavu beztíže a při půlročním pobytu v rámci 44. a 45. expedice ještě půl roku přidá. Ve volném čase se rád věnuje četbě a týmovým sportům. Na Zemi bude na jeho návrat čekat manželka Taťána Michajlovna Kononěnko a dvě děti – Andrej Olegovič Kononěnko a Alisa Olegovna Kononěnko.

Kimija Jui – palubní inženýr 1 – 45let
Sociální sítě: – pouze v japonštině

Mnoho lidí zná japonské Nagano jen díky tomu, že se zde roku 1998 konaly zimní olympijské hry. Pro japonského astronauta Kimiju Jui je ale Nagano rodným městem. Jeho studijní kariéra začala na Akademii národní obrany Japonska, kterou roku 1992 opustil s bakalářským diplomem v kapse. V dalších měsících vstoupil do japonské armády, konkrétně k letectvu. Jeho kariéra byla od roku 1996 spojena hlavně s 204. letkou a stíhacími letouny F-15. Mezi lety 2002 a 2004 absolvoval výcvik zkušebních pilotů a následně se vrátil k pilotování F-15. V roce 2006 dokončil Joint Combined Warfighting School v USA. A o dva roky později nastoupil do štábu japonského letectva. Celkem má na různých strojích nalétáno přes 2000 hodin.

Když japonská kosmická agentura JAXA pořádala roku 2008 svůj 5. nábor astronautů, měl Kimija Jui štěstí – prošel všemi výběrovými koly a v únoru 2009 mu bylo slíbeno, že bude zařazen mezi japonské astronauty. Mezi roky 2009 a 2011 podstoupil dvouletý základní výcvik – jednak v japonském středisku v Tsukubě, ale i v Johnsonovu středisku v Houstonu. Po dokončení výcviku už byl astronautem a ne jen zkušebním astronautem.

Kimija nezahálel a v roce 2012 se zúčastnil v pořadí již šestnácté expedice NEEMO, který spočívá v několikadenním pobytu v podmořské základně Aquarius. Účastníci se většinou rekrutují z řad kosmonautů a na mořském dně plní úkoly, které slouží k otestování technologií, které se budou hodit při dlouhodobých letech vesmírem.

Japonský astronaut tu strávil celkem 12 dní. Jen o pár týdnů později se dočkal své první letové nominace – do Sojuzu TMA-17M, který před pár desítkami minut odstartoval. Na jeho návrat se bude nejvíce těšit jeho manželka a dva synové.

Kjell Nordwood Lindgren – palubní inženýr 2 – 42 let
Sociální sítě:

Americký astronaut se jménem typickým pro obyvatele Skandinávie a přilehlých oblastí se narodil na Tchaj-wanu ve městě Taipei, ale většinu dětství prožil v Anglii. Po návratu do Spojených států začal studovat U.S. Air Force Academy, kde v roce 1995 získal titul bakaláře v oboru biologie. O dva roky později svou kvalifikaci rozšířil, když na Colorado State University získal magisterský titul, přičemž se specializoval na fyziologii kardiovaskulárního systému. Studia dokončil v roce 2002, kdy získal doktorát z medicíny na Coloradské univerzitě.

Vzhledem ke své kvalifikaci nastoupil do nemocnice v Minneapolis, kde pracoval na zdejší pohotovosti a kromě toho do roku 2006 stíhal i doktorandské aktivity na University of Minnesota. Po studování se mu ale začalo stýskat a proto přešel na do Galvestonu na University of Texas. Tady studoval obor letecké a kosmické lékařství. Netrvalo to dlouho – už v roce 2007 – začal spolupracovat s NASA.

V rámci náboru z roku 2009 byl vybrán mezi astronauty a začala jeho dvouletá všeobecná příprava. Za zmínku stojí, že původně měl letět už na Sojuzu TMA-16M. Ale jakmile se rozhodlo, že se bude zkoušet roční pobyt, nahradil jej Scott Kelly. Kjell však nemusel smutnit – dočkal se letové nominace hned do další kosmické lodi a před pár desítkami minut zažil poprvé stav beztíže. Ve volném čase se rád věnuje rodině – manželce a třem dětem.

Až Sojuz přiletí k ISS a připojí s k modulu Rassvět, bude 44. dlouhodobá expedice kompletní. Další vývoj bude trochu komplikovanější než obvykle – kvůli ročnímu pobytu Scotta Kellyho a Michaila Kornijenka. V září přiletí ke stanici Sojuz TMA-18, který na stanici dopraví ruského kosmonauta Sergeje Volkova, dánského kolegu Andrease Mogensena a kazašského kosmonauta Ajdina Ajmbetova. Druzí dva jmenovaní stráví na stanici pouze deset dní. Pak nastoupí do útrob Sojuzu TMA-16M a společně s Gennadijem Padlakou, který touto lodí před několika měsíci na ISS přiletěl spolu s Kellym a Kornijenkem se vrátí na Zemi. Na stanici bude 45. dlouhodobá expedice, kterou povede Scott Kelly a spolu s ním zde budou Kornijenko, Volkov, Kononěnko, Lindren a Jui. Trojice, které je věnován dnešní článek, by se na Zemi měla vrátit na konci roku 2015.

Zdroje informací:
https://blogs.nasa.gov/
https://cs.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
http://iss.jaxa.jp/
https://cs.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://en.wikipedia.org/
https://cs.wikipedia.org/

Zdroje obrázků:
https://upload.wikimedia.org/…/1024px-Soyuz-TMA-17M-Mission-Patch.png
https://scontent-fra3-1.xx.fbcdn.net/…893798560694812_7544740702063949872_o.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/a/a0/Kononenko.jpg/800px-Kononenko.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/1200px-Oleg_Kononeko_Expedition17.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/1200px-Oleg_Kononenko_in_the_Zvezda_Module.jpg
http://www.rocketstem.org/wp-content/uploads/2015/02/7339946272_3bf6a7391a_o.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/800px-Kimiya_Yui_NASA_official_portrait.jpg
https://upload.wikimedia.org/…/800px-Astronaut_Kjell_Lindgren_Official_Photo.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/thumbnails/image/m15-108_0.jpg