Týden okořeněný dopadem druhého stupně Falconu 9 na měsíční povrch pomalu končí a tak je čas na pravidelný souhrn kosmonautických událostí. Kosmotýdeník si jako hlavní téma tentokrát vzal přípravu speciálního georadaru pro připravované vrtulníčky pro Mars. Ty mají být na Mars vysazeny již poměrně brzy díky první meziplanetární sondě pohánění jaderným reaktorem. V dalších tématech se podíváme na vyšetřování nehody New Glennu, start čínské rakety, přípravu prvního startu rakety Terran-R a na další témata. Přeji vám dobré čtení a pěknou neděli.

Na Marsu budou létat vrtulníčky s georadarem a hledat vodu

V březnu 2026 byl administrátorem NASA Jaredem Isaacmanem představen projekt SR-1 Freedom, který má představovat první jaderně poháněnou meziplanetární sondu. Projekt využívá modul PPE, který byl původně vyvinut pro zrušenou stanici Gateway a který je osazen elektrickými iontovými motory. Energii k motorům bude dodávat štěpný reaktor generující více než 20kW energie. Nákladem bude vstupní těleso, které ponese tři vrtulníčky vycházející ze zkušeností z provozu vrtulníčku Ingenuity, jenž na Mars letěl společně s vozítkem Perseverance. Projekt má šibeniční termín realizace – podzim roku 2028, tedy si v NASA musí hodně pospíšit. Nyní vyšel článek, který představuje vědecký přístroj, který vrtulníčky ponesou a který má zajímavý vědecký potenciál. Ten si nyní přiblížíme.

Vědecký přístroj umožní trojici vrtulníčků mise SkyFall využívat georadar ke studiu marťanského podpovrchu. Až začne vědecká část mise vrtulníčků, jedním z jejich úkolů bude hledat vodní led – kriticky důležitý zdroj pro budoucí astronauty. Vrtulníčky budou tento výzkum provádět pomocí georadaru. Aby tento radar fungoval, bude každý z létajících strojů vybaven flexibilní anténou na bázi tkaniny. Ta bude muset být opakovatelně složitelná, aniž by překážela při přistání nebo byla při přistání poškozena. Jedná se o specializovaný design vyvinutý pro tuto misi a systém nedávno prošel testováním v JPL.

Ačkoli družice na oběžné dráze dokáží mapovat usazený led, který se skrývá i desítky metrů pod povrchem, ve skutečnosti nevidí horní vrstvy regolitu. Právě zdroje lehce dostupného ledu, který bude hned pod povrchovým prachem, bude pro budoucí astronauty nejdůležitější. „Jediný způsob, jak na dálku detekovat mělký podpovrchový led, je letět blízko povrchu,“ řekl Adrian Tang, vedoucí vědecký pracovník pro nový georadar projektu SkyFall v JPL. „Díky nízkému a pomalému letu by vrtulník SkyFall mohl zachytit radarové snímky, které rozlišují jemné vrstvy tam, kde suchá půda ustupuje ledu a detekovat přítomnost ledu a zmapovat jeho rozsah.“

Pro nahlédnutí pod povrch Marsu bude georadar osazený na vrtulnících SkyFall používat široký frekvenční rozsah – od 500 do 2 500 megahertzů – což odpovídá vlnovým délkám přibližně 60 až 12 centimetrů. Nejdelší vlnové délky mohou proniknout několik metrů pod povrch. Kratší vlnové délky poskytují jemnější detaily o nejsvrchnějších vrstvách a textuře povrchu.

A právě zde přichází na řadu unikátní konstrukce antény. Tradiční anténa pracující v této části elektromagnetického spektra by musela být dlouhá 48,3 centimetru a mít volný výhled na povrch, ale minimální vzdálenost mezi povrchem Marsu a základnou trupu vrtulníku je pouze asi 15,2 centimetru. Tým potřeboval anténu, která by nerušila přistání ani by nebyla při přistání poškozena. Po rozsáhlém hledání správné antény se tým SkyFall zaměřil na anténu Vivaldi, protože dokáže vysílat a přijímat signály ve velkém, kontinuálním rozsahu rádiových frekvencí a protože její plochý a lehký profil lze snadno rozdělit na flexibilní, metalizované tkaniny. Zakřivenou anténu pojmenoval její vynálezce Peter Gibson, který si všiml, že její ladné linie připomínají housle, nástroj spojovaný se skladatelem Antonio Vivaldim.

Rozměr antény Vivaldi byl sice efektivní a robustní, ale stále byl příliš velký na to, aby fungoval se světlou výškou vrtulníčku. Naštěstí lze georadar SkyFall dále miniaturizovat, protože je navržen speciálně pro mělké průzkumy (pod 5 metrů) v suchém marťanském regolitu, který blokuje rádiové vlny mnohem méně než zemská půda. Tým vyvinul techniky, jak anténu ještě více zmenšit, aniž by se obětovala citlivost. „Ačkoli se nám podařilo anténu poměrně dost zmenšit, je asi 1,5krát delší než nohy vrtulníku,“ řekla Christine Gebara, vedoucí mechaniky georadaru SkyFall v JPL. „To znamená, že během přistání se Vivaldi musí ohnout – a pokud přistane na nerovném terénu, musí se ohnout ještě více. Ale když vrtulník znovu vzlétne, anténa se musí pro sběr dat rozložit do plného rozměru. Protože se očekává, že SkyFall podnikne desítky letů s cílem prozkoumat Mars, potřebovali jsme anténu, která by tyto pohyby dokázala opakovaně zvládat, aniž by v průběhu mise ztratila svůj tvar.“

Aby se zajistilo, že jejich zmenšená anténa Vivaldi vydrží letový provoz, tým ji pokryl polyesterem a poté vrstvami Vectranu – stejného flexibilního, velmi pevného materiálu, jaký se používal pro přistávací airbagy, v nichž byly umístěny rovery Spirit a Opportunity. Aby si anténa udržela tvar za letu, inženýři přidali flexibilní pružiny ze skelných vláken a lehkou podpůrnou konstrukci z hořčíku. Celá sestava váží asi 150 gramů.

Během radiofrekvenčního testování tým otáčeli anténu tak, aby spodní strana směřovala nahoru – toto nastavení zatěžuje konstrukci více, než by kdy dokázala třetinová gravitace Marsu – a otestoval výkon signálu. Do konce testovací kampaně anténa vydržela 200 takových cyklů, což je více než dvojnásobek toho, co by bylo potřeba pro úspěšnou misi. „Tento test splnil všechny požadavky a odpověděl na naše největší technické otázky,“ řekl Tang. „I když nás ještě čeká práce, než bude anténa plně způsobilá k letu, byl to významný milník a hardware fungoval přesně podle očekávání.“

Testování konceptů kosmického hardwaru, společně s matematickými modely může misi pomoct realizovat jen do určité míry. Tým potřeboval dokázat, že jejich prototyp antény dokáže přežít intenzivní teplotní výkyvy a kosmické záření po celou misi. V laboratoři pro environmentální testování JPL inženýři anténu ohnuli, aby simulovali jednu možnou orientaci. Poté ji podrobili dramatickým tepelným změnám, aby simulovali marťanský denní a noční cyklus, během kterého se teploty mohou měnit až o 94 stupňů Celsia. Poté anténu opakovaně ohýbali, jako by prošla desítkami přistání.

Po první velké testovací kampani antén tým georadaru nyní staví technický model, který podstoupí vibrační testy, vystavení simulovanému prostředí Marsu, testování komunikace a další zkoušky v JPL Mars Yard.

Vrtulníčky ponesou každý ještě další tři přístroje. Budou to kamery, které budou snímat ve viditelném a blízkém infračerveném záření. Dále teplotní senzory a radiační senzory. Hmotnost každého vrtulníčku bude 5 kilogramů a rozměry trupu 24,5 centimetrů × 22 centimetrů × 21,5 centimetrů. Celková výška od nohou po vrchol rotoru bude 52 centimetrů. Každý vrtulníček ponese dvě protiběžné lopatky, každou o průměru 1,35 metru.

Kosmický přehled týdne:

Generální ředitel Blue Origin Dave Limp uvedl, že jako příčinu exploze rakety New Glenn před jejím čtvrtým letem, byl jako viník prozatím identifikován hlavní kyslíkový ventil motoru BE-4. “Anomálie vznikla u hlavního kyslíkového ventilu na jednom z motorů BE-4, což bylo později potvrzeno ze sesbíraného hardwaru a kontrolami dat,“ napsal Limp v příspěvku na sociálních sítích, který vydal více než dva měsíce po výbuchu a který poškodil jedinou rampu pro New Glenn. “Byly provedeny rozsáhlé testy na úrovni komponent a statické zážehy motoru, aby bylo možné lépe porozumět režimu selhání a zajistit informace o nápravě.” Limp řekl na základě pochopení anomálie, která vedla k explozi, že je nyní „cesta vpřed jasná. Provádíme malé úpravy ventilu, které lze rychle upraviti i na stávajících motorech. Nyní vyrábíme již upravený hardware, který bude připraven do konce tohoto měsíce.“ Úpravy probíhají i na motorech, které už Blue Origin dodala firmě ULA. Ta je využívá pro pohon své rakety Vulcan, která je nyní také uzemněná. Tuto raketu pro změnu zlobí trysky motorů na tuhé pohonné látky. U Vulcanu se mezitím uvažuje o vypuštění některých lehčích misí, které by dodatečný výkon motorů na tuhé pohonné látky nepotřebovaly.

Pátého srpna odstartovala čínská raketa Jielong 3 z mobilní plovoucí odpalovací rampy DeFu-15002. Raketa vynesla dvě družice pro pozorování Země s multispektrálními kamerami od čínské společnosti STAR.VISION. Obě družice jsou postaveny ve spolupráci se zahraničními zákazníky: Lampung-1byl sestaven v úzkém partnerství s provincií Lampung v Indonésii s cílem urychlit růst mořské ekonomiky, správu životního prostředí a spolupráci regionálního průmyslu. Druhá družice Samarkand 2028 byla postavena společně s agenturou Uzcosmos z Uzbekistánu, na podporu regionálního ekologického monitorování a technologických inovací.

Přehled z Kosmoanutixu:

Pro plný přehled kosmonautických událostí uplynulého týdne, přidáváme také přehled všech témat a tedy článků, které v uplynulém týdnu na tomto webu vyšly. Začali jsme dobrou zprávou ze Španělska, kde se podařilo uvést opět do provozu pozemní stanici ESA, která byla částečně zasažena požáry. NASA a komerční partneři se připravují na misi Artemis III. Součástí těchto příprav byly i nedávno dokončené zkoušky modelu rakety SuperHeavy 3. generace od SpaceX ve větrném tunelu. Společnost MaiaSpace zrušila plány na provedení suborbitálního zkušebního letu své rakety Maia. Místo něj se rozhodla přejít přímo k prvnímu pokusu o dosažení oběžné dráhy. Dvě družice z mise HyroGNSS Evropské kosmické agentury dokončily fázi uvádění do provozu a nyní jsou již v plném vědeckém provozu. Živě a česky jsme sledovali start rakety Falcon 9 se třemi družicemi BlueBird. Do měsíčního povrchu narazil druhý stupeň rakety Falcon 9, který byl použit před rokem a půl k vynesení dvou lunárních misí. Příprava teleskopu Nancy Grace Roman zdárně pokračuje. 27. července byla na trup observatoře přišroubována pamětní plaketa připomínající Nancy Grace Roman, první hlavní astronomku NASA a jednu z hlavních postav, které budovaly moderní vědecký program celé agentury. Webbův teleskop odhalil jemné detaily interferometrickou pozorovací metodou. Živě jste mohli sledovat výstup dvojice amerických astronautů z paluby ISS. Jejich pracovní náplní byla příprava na další nový panel iROSA. Letní seriál TOP5 se tentokrát zaměřil na nejdražší mezinárodní kosmické projekty. Astronautka Evropské kosmické agentury Sophie Adenot dokončila na palubě ISS třetí a s největší pravděpodobností poslední test evropského prototypu skafandru EuroSuit. A znovu ESA, která tentokrát nabízí evropským výzkumníkům a soukromým firmám vzácnou a vzrušující možnost nechat jejich inovativní software fungovat přímo v hlubokém kosmickém prostoru na palubě evropské sondy Hera. Prezident francouzské kosmické agentury CNES oznámil v dubnu poslancům, že zmenšený prototyp budoucího znovupoužitelného raketového motoru s uzavřeným cyklem typu full-flow staged combustion by měl absolvovat svůj první statický zážeh v roce 2028.

Snímek týdne:

Společnost Relativity Space se pochlubila nadějnou fotkou, na které je motorová sekce rakety Terran-R s prvními nainstalovanými motory Aeon R. Jde o významný milník v přípravě letového hardwaru této nové rakety. Paralelně s tímto pokračuje testování druhého stupně, který je osazen ve Stennisově kosmickém středisku NASA v Mississippi. Ten již podstoupil několik kampaní s plněním kryogenních pohonných látek a také tlakováním. Nyní jej čeká vyjmutí, instalace jednoho motoru Aeon R s tryskou upravenou pro práci ve vakuu a následně statický zážeh. Pokud dopadne dobře, bude převezen k integraci s prvním stupněm. Terran R je nosič, který pohání 13 motorů Aeon R spalující kapalný metan a kapalný kyslík. První stupeň nosiče je vícenásobně použitelný a bude přistávat motoricky na nohy – obdobně jako Falcon 9. Raketa je i s druhým stupněm a aerodynamickým krytem vysoká 87 metrů a průměr 5,3 metru. Nosnost na LEO má být 33,5 tuny.

Video týdne:

SpaceX zveřejnila video, které ukazuje proces pokusů o záchranu Starship S40. Ta během letu IFT-13 nečekaně přežila přistání na vlnách Indického oceánu. Tým s vidinou toho, že získá letový hardware k analýze, začal unikátní pokus o odtáhnutí Starship k australskému pobřeží. Tažení však jde velmi pomalu a není jisté, zda se vydaří. I tak tým získal spoustu podrobných fotek a vzorků, které jsou cenným příspěvkem k dalšímu vylepšení Starship.

The SpaceX Recovery team is still working to recover Flight 13’s Starship from the Indian Ocean. They’ve been overcoming challenging conditions and increasingly rough seas as they attempt to guide the 52m long spacecraft to port pic.twitter.com/ECT5FyCvr7

— SpaceX (@SpaceX) August 7, 2026

Zdroje informací:
https://science.nasa.gov/
https://www.jpl.nasa.gov/
https://spaceflightnow.com/
https://www.nasaspaceflight.com/
https://rocketlaunch.org/

Zdroje obrázků:
https://assets.science.nasa.gov/dynamicimage/assets/science/missions/skyfall/Space_Reactor-1-Freedom-mission-graphic.jpg
https://d2pn8kiwq2w21t.cloudfront.net/original_images/e1_-_PIA26760_-_SkyFall_Operations_-_FINAL.jpg
https://d2pn8kiwq2w21t.cloudfront.net/…/e2_-_PIA26759_-_antenna_in_chamber-2026-07-29-172402_-_D2026_0603_RL2666.jpg
https://cdn.mos.cms.futurecdn.net/i3DRT4btUSeiPSu2wJmuaV.jpg
https://assets.science.nasa.gov/dynamicimage/assets/science/missions/skyfall/Space_Reactor-1-Freedom-mission-graphic.jpg
https://pbs.twimg.com/media/HPJMSODaMAAOQB0?format=jpg&name=4096×4096