Původně neměl být osud tohoto stupně tak dramatický, ale 5. srpna přibližně v 8:35 SELČ, má horní stupeň rakety Falcon 9 narazit do Měsíce a vytvořit kráter o průměru 27 metrů. Posledních 18 měsíců se přitom tento stupeň líně potuloval vysoko nad Zemí. Nabízí se tedy otázka, co jej pošťouchlo z dosavadního nerušeného klidu na sebevražedný kurs k Měsíci. Nebylo k tomu potřeba moc, protože stupeň se již dříve pravidelně dostával do blízkosti Měsíce.
Zdroj: https://www.elonx.cz/
Všechno to začalo v lednu 2025, když Falcon 9 vynášel dva komerční robotické lunární landery – první Blue Ghost od Firefly Aerospace a druhý Hakuto-R (RESILIENCE) od ispace. Připomeňme, že Blue Ghost úspěšně přistál a provedl svou historickou misi, Hakuto-R narazil do povrchu během pokusu o přistání. Zpět ale k Falconu 9, který je pro aktuální příběh klíčovým hráčem. První stupně těchto raket jsou znovupoužitelné, což je již všeobecně známý fakt. Ovšem druhé stupně Falconů 9 musí být vyrobeny nové pro každou misi – každý totiž může letět pouze jednou. SpaceX tyto stupně nechává běžně deorbitovat krátce po startu, takže je navede do hustých vrstev zemské atmosféry k řízenému zániku. K startu s Blue Ghost a Resilience však tento postup nebylo možné využít, protože proces dopravy obou sond do bodu, kde se od horního stupně odpojily, vyčerpal téměř veškeré palivo v nádržích stupně.
Výsledkem bylo, že zhruba čtyřtunový objekt „byl opuštěn na vysoké oběžné dráze Země, která kříží dráhu Měsíce“, jak uvádí nedávná studie o nadcházejícím dopadu, kterou vedl Benjamin Fernando z Los Alamos National Laboratory v Novém Mexiku. SpaceX provedla „jiný manévr (než deorbitaci), aby zajistila, že stupeň je z hlediska předpisů bezpečný,“ vysvětlila Julianna Scheiman, ředitelka pro vědu NASA a programy Dragon ze SpaceX 3. srpna na tiskové konferenci, kde se diskutovalo o pilotované misi Crew-13, která má vyrazit k Mězinárodní kosmické stanici a jejíž termín startu je stanoven na 12. září.
Tento manévr však tento kus vesmírného odpadu neupevnil na stabilní pozici. I nadále na něj působily přírodní síly a ty, jak se později ukázalo, změnily jeho trajektorii. „V podstatě došlo k tomu, že kombinace sluneční aktivity a gravitačních sil nasměrovala tento objekt na dráhu směrem k Měsíci,“ vysvětlila Scheiman. Astronomové a lunární výzkumníci se již na dopad těší i přesto, že k němu dojde na osvětlené (denní) straně Měsíce a tudíž nebude pro většinu pozorovatelů na Zemi viditelný. Je však pravda, že pozorovatelé vybavení dobrými teleskopy mohou být schopni zachytit náznak vzniklému oblaku vyvrženého materiálu.
Tato událost „nabízí příležitost otestovat měřicí systémy pro stanovení vlastností výbuchů, které umožní seismicky lokalizovat dopady, a lépe porozumět multimodálním rizikům, která pro budoucí měsíční infrastrukturu a astronauty představují úlomky vesmírného odpadu dopadající na Měsíc,“ vysvětlil Benjamin Fernando a jeho kolegové ve svém vědeckém článku. Tato rizika již moc dlouho nebudou čistě hypotetická. Pokud vše půjde podle plánu, chtěla by NASA v průběhu následující dekády u jižního pólu Měsíce v rámci programu Artemis vybudovat lunární základnu a udržet ji obyvatelnou po delší dobu. Scheiman zmínila, že SpaceX pátrá po způsobech, jak minimalizovat šanci, že by vysloužilé stupně raket mohly v budoucnu bombardovat obydlený Měsíc.
„Je to jedna z věcí, na kterých ve spolupráci s NASA a dalšími souvisejícími agenturami,“ uvedla Schieman a dodala: „Jaká je nejlepší cesta ke zbavení se horníhostupně při vysokoenergetických misích, které jsou do systému Slunce-Země-Měsíc?“ Dnešní náraz Falconu 9 nebude premiérou tohoto druhu. Třetí stupně raket Saturn V narazily do Měsíce hned při několika misích programu Apollo. 4. března 2022 pak do Měsíce narazil záhadný objekt, který vytvořil nezvyklý dvojitý kráter. Právě jeho tvar odhalil identitu impaktoru. Šlo o horní stupeň rakety Dlouhý pochod 3C, která v říjnu 2014 vynesla čínskou bezpilotní lunární misi Chang’e 5-T1.
Zdroj: https://upload.wikimedia.org/
Přeloženo z:
https://www.space.com/
Zdroje obrázků:
ChatGPT
https://www.elonx.cz/wp-content/uploads/2022/11/Fgp-jdbUcAEmE7X.jpeg
https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/2/27/New_rocket_body_impact_double_crater_on_the_Moon.png
zaujmalo by ma, ako skonci samotny horny stupen. kolko metrov pod zem sa dostane a ci bude napr vcelku a stlaci sa po zaboreni do pody, alebo ho naopak roztrha naraz na drobne kusky, ktore budu skor lietat po okoli, nez ze by sli pod zem.
Vzhledem k dopadové rychlosti cca 2,4 km/s se nejdřív zarazí do povrchu a pak se rozletí směs povrchového materiálu a roztaveného pláště stupně. Motor se zarazí slisovaný a pak roztavený pod povrch. Většinu výbuchu bude tvořit měsíční materiál.
diki! takze teraz je uz v nejakej (asi dost velkej) hlbke pod povrchom ako neforemny, ale pekne hutny kus zeleza 🙂
Je otázka kolik materiálu se vypaří, bude to asi většina a přežijí jen části motoru z pevných slitin a ty budou hluboko pod dnem kráteru. Tedy na pohled to nepůjde poznat od kráterů jiných.
Pokud se nepletu, tak by mělo jít celkově o devátý dopad raketového stupně na Měsíc. 5x Apollo, s čímž se počítalo. Pak LCROSS, kde Centaur posloužil jako impactor a byl sledován „svou vlastní“ sondou při dopadu. Prehistorická Luna 2 byla následována horním stupněm své rakety, který také dopadl. Pak v článku zmíněný Dlouhý pochod od Chang’e 5-T1 a dnes Falcon.
Myslím, že to bolo u Falconu 2krát
Ta otázka pana Schiemana z posledního odstavce článku je zajímavá. Horní stupně lunárních sond, které sondu dostanou na dráhu k Měsíci, mají při oddělení logicky stejné vlastnosti dráhy, jako samotné sondy a jejich trajektorie tak míří na dráhu k Měsíci. K zachycení na lunární dráze by potřebovaly provést cílený manévr s velkými nároky na množství paliva, navíc stabilních drah okolo Měsíce moc není, takže „pohřbívat“ několikatunové stupně tímto způsobem je nesmysl. Druhá možnost je udělat změnu dráhy tak, aby stupeň prolétl „za Měsícem“, což udělá gravitační prak a stupeň se dostane na heliocentrickou dráhu. Tato dráha však bude protínat dráhu Země kolem Slunce a je zde tedy nenulové riziko, že se stupeň někdy někde nečekaně zjeví a dojde k problémům. Příkladem je stupeň z Apollo 12, který se každých asi 40 let dočasně vrací do gravitačního pole Země. Poslední možnost (úmyslně nezmiňuji návrat do atmosféry, to není energeticky přijatelné) je řízený náraz do Měsíce. Z mého laického hlediska je to řešení zdaleka nejbezpečnější. Ideální by bylo vytipovat nějakou vědecky nezajímavou lokalitu na přivrácené straně Měsíce a právě do ní stupeň po oddělení nákladu nasměrovat. Samozřejmě by takový manévr musel být s velkou jistou, abychom tím omylem netrefili stanici nebo něco jiného užitečného.