Jupiter se chlubí nejjasnějšími a nejpůsobivějšími polárními zářemi ve Sluneční soustavě. U jeho pólů tato chvějící se světélka nabízí náznaky toho, jak tato planeta interaguje se slunečním větrem a měsíci, které se prohánějí s Jupiterově magnetickém poli. Na rozdíl od pozemských polárních září si největší měsíce Jupiteru vytvářejí vlastní signatury polárních září v atmosféře planety. To je jev, který pozemský Měsíc nedělá. Tyto měsíci vyvolané záře bývají označovány také jako „stopy družic“ a odhalují, jak každý měsíc interaguje se svým lokálním kosmickým prostředím.
Ještě před příletem americké sondy Juno bylo prokázáno, že tři ze čtyř největších měsíců Jupiteru (takzvaných Galileovských měsíců) – Io, Europa a Ganymed – vytvářejí tyto charakteristické aurorální znaky. Ovšem Callisto, nejvzdálenější Galileovský měsíc, zůstával v tomto směru tajemstvím. Navzdory mnoha pokusům, které využívaly Hubbleův teleskop se stopa Callisto zdála jako nepolapitelná, jednak proto, že je slabá, a jednak proto, že se nejčastěji nachází nad jasnějším hlavním oválem polární záře, tedy oblastí, kde se polární záře projevuje.
Sonda Juno krouží kolem Jupiteru od roku 2016 a nabízí nevídané blízké pohledy na tyto polární záře. Aby však bylo možné zachytit stopu Callisto, musí se hlavní ovál polární záře posunout stranou, zatímco se snímá polární oblast. A aby bylo možné využít arzenál přístrojů sondy Juno ke studiu polí a částic, musí trajektorie sondy procházet magnetickou siločarou spojující Callisto a Jupiter. Tyto dva požadavky se šťastnou náhodou sešly během 22. oběhu sondy Juno kolem obří planety, v září 2019. Data odhalila aurorální stopu Callisto a poskytla vzorky populace částic, elektromagnetických vln a magnetických polí spojených s interakcí.
Magnetické pole Jupiteru se táhne daleko za oběžné dráhy největších měsíců a vytváří rozsáhlou oblast (magnetosféru), která je obklopena a ovlivňována slunečním větrem proudícím z našeho Slunce. Stejně jako sluneční bouře u Země posouvají polární záře blíže k rovníku, polární záře u Jupiteru jsou také ovlivňovány sluneční aktivitou. V září 2019 zasáhl magnetosféru Jupiteru mohutný proud slunečního materiálu s vysokou hustotou, který na krátkou dobu odhalil – když se ovál polární záře přesouval směrem k rovníku Jupitera – slabý, ale zřetelný signál spojený s Callisto. Tento objev definitivně potvrdil, že všechny čtyři Galileovské měsíce zanechávají v atmosféře Jupiteru své stopy. Ukázalo se také, že stopy Callisto jsou podobné stopám jejích „sourozenců“, čímž dotvářejí rodinný portrét aurorálních znaků Galileových měsíců.
Mezinárodní tým vědců, který vedl Jonas Rabia z IRAP (Institut de Recherche en Astrophysique et Planétologie) ve francouzském Toulouse, vydal 1. září svůj článek In situ and remote observations of the ultraviolet footprint of the moon Callisto by the Juno spacecraft o tomto objevu v časopise Nature Communications.
Přeloženo z:
https://science.nasa.gov
Zdroje obrázků:
https://assets.science.nasa.gov/…/Juno%20observes%20auroral%20footprint%20of%20Callisto%20during%20PJ22.jpg
