První mise vyhrazená pro studium atmosféry Marsu a její evoluce, tedy MAVEN (Mars Atmosphere and Volatile Evolution) od NASA, skončila po více než 11 letech na oběžné dráze Marsu. Vydržela tedy zhruba o dekádu déle, než byla její primární, jednoroční mise. Sonda o sobě dala naposledy vědět 6. prosince 2025, ale během přeletu za Marsem u ní došlo k nečekané ztrátě signálu. NASA se v dalších měsících snažila o obnovení jejího provozu, ale neuspěla. Včera v osm hodin večer našeho času proto uspořádala tiskovou konferenci, která měla zrekapitulovat a připomenout úspěchy mise MAVEN.
Zdroj: http://upload.wikimedia.org/
Agentura v reakci na ztrátu komunikace se sondou založila letos v únoru komisi pověřenou vyšetřováním této anomálie, která měla také zhodnotit pravděpodobný stav sondy. Výstupy z vyšetřování komise ukázaly, že sonda MAVEN není schopná záchrany, nedokáže provádět své úkoly – ať už vědecké, či spojené s přenosem dat, což je bohužel ve shodě se zjištěními týmu, který za misi zodpovídá.
Telemetrie ze sondy MAVEN před osudným schováním se za Marsem vloni v prosinci ukazovala, že všechny palubní subsystémy pracovaly normálně. Když se sonda měla podle výpočtů zpoza Marsu vynořit, komunikační síť Deep Space Network (DSN) již žádný klasický signál nezachytila. Krátký fragment telemetrie z analýzy rádiových signálů zaznamenaných přijímači DSN při volném naslouchání naznačoval, že se sonda nacházela v tzv. bezpečném režimu a otáčela se neobvykle vysokou rychlostí, když se vynořila zpoza Marsu, což svědčilo o narušení trajektorie její oběžné dráhy. Komice dospěla k názoru, že vzhledem k této rotaci došlo k vyčerpání energie z palubních akumulátorů , což způsobilo ztrátu energie komunikačního systému a dostalo sondu MAVEN do nezachranitelného stavu.
Tyto předběžné výsledky se nedotýkají potenciální prvotní příčiny anomálie, která se zatím stále vyšetřuje. Očekává se, že hodnotící komise poskytne svou závěrečnou zprávu později v tomto roce. NASA již zahájila oficiální proces ukončování mise MAVEN a v souladu se standardními postupy archivuje kompletní soubor dat z mise pro vědeckou komunitu. „Věda, kterou nám NAVEN dala, je klíčem k pochopení, jaká radiační ochrana a bezpečnostní opatření musíme přijmout, než pošleme lidi k Marsu,“ uvedla Louise Prockter, ředitelka divize planetárního výzkumu z centrály NASA ve Washingtonu a dodala: „Data nasbíraná sondou MAVEN budou i nadále poskytovat cenný vhled do Marsu i v dalších dekádách.“
Zdroj: http://www.nasa.gov/
Mise MAVEN odstartovala v listopadu 2013 a studovala horní vrstvu atmosféry Marsu, její ionosféru a interakci se Sluncem, aby vědci porozuměli ztrátě marsovské atmosféry do meziplanetárního prostoru. Pochopení procesu této ztráty nabídne vědcům pohled do historie atmosféry planety a klimatu, kapalné vody a obyvatelnosti planety. „Mise MAVEN skutečně posunula naše chápání atmosféry Marsu a jejího vývoje. Její datový balík měl v tomto směru mimořádný dopad,“ popisuje Shannon Curry, hlavní řešitelka mise MAVEN a výzkumnice z Laboratory for Atmospheric and Space Physics na University of Colorado v Boulderu a dodává: „Náš vědecký tým je hrdý na tyto úžasné objevy.“
Vliv Slunce na Mars
Jedním z prvních velkých výsledků sondy MAVEN bylo zjištění, že eroze atmosféry Marsu výrazně vzrůstá během slunečních bouří. Tým studoval, jak sluneční vítr, což je proud nabitých částic neustále vylétávající ze Slunce, společně se slunečními bouřemi kontinuálně odtrhává atmosféru Marsu, ale také jakou klíčovou roli hrály tyto procesy ve změně klimatu Marsu z potenciálně obyvatelného světa na dnešní chladnou a vyschlou planetu. Mise MAVEN odvedla bezkonkurenční množství práce v našem porozumění, jak Slunce a kosmické počasí ovlivňují Marsu, protože to byla jediná sonda, která simultánně pořizovala měření jak Slunce, tak i reakce marsovské atmosféry.
Marsovská světelná show
Mise MAVEN objevila několik typů polárních září, které se rozzáří, když nabité částice vstoupí do atmosféry a začnou bombardovat plyny, které se díky tomu rozsvítí. Tým mise MAVEN ukázal, že protony vytvářejí na Marsu nové druhy polárních září. Na Zemi nastávají protonové polární záře pouze ve velmi malých oblastech blízko pólů, zatímco na Marsu mohou nastat kdekoliv.
Zdroj: https://www.nasa.gov/
Atmosféra Marsu se rozptyluje do kosmického prostoru
Abychom lépe pochopili, jak Mars přišel o většinu své atmosféry, sonda MAVEN poprvé v historii změřila tzv. atmospheric sputtering (rozptyl či rozprašování atmosféry) na jakékoli planetě. Tým to dokázal pozorováním argonu, což je vzácný plyn, což znamená, že jen vzácně reaguje s dalšími složkami marsovské atmosféry. Jediný významný způsob, jak může být z atmosféry odstraněn, je právě prostřednictvím sputteringu. Při tomto procesu ionty narážejí do marsovské atmosféry dost vysokou rychlostí, aby „vyšplouchly“ molekuly plynu z atmosféry – podobně jako kdybyste do bazénu vystřelili dělovou kouli. Tým využil 11 let dat, aby odhalil přítomnost rozptýleného argonu ve velkých výškách na přesně stejných místech, kde energetické částice narazily do atmosféry, což ukázalo sputtering v reálném čase.
Pochopení marsovských zaprášených tajemství
V roce 2018 vytvořila série prachových bouří tak velký oblak prachu, že obalil celou planetu. Tým mise MAVEN studoval jak tato „globální“ prachová bouře ovlivnila horní vrstvu atmosféry Marsu, aby pochopili, jak tyto události ovlivňují únik vody do meziplanetárního prostoru. Jejich výzkum potvrdil, že ohřívání z prachových bouří může zvednout molekuly vody mnohem výše do atmosféry, než bývá obvyklé. To pak vede k náhlým únikům vody do okolního prostoru.
Pronásledování komet
Kromě výzkumu Marsu se MAVEN podílela také na snahách NASA pozorovat mezihvězdnou kometu 3I/ATLAS. Vloni v průběhu deseti dní tým mise MAVEN naplánoval novou pozorovací kampaň pro sledování mezihvězdné komety 3I/ATLAS. Sonda MAVEN měla pořídit několik jejích snímků v různých vlnových délkách, což NASA přirovnává k focení přes různé filtry na fotoaparátu. Poté sonda pořídila ultrafialové snímky ve vysokém rozlišení, na kterých byl identifikován vodík vycházející z komety. Studiem kombinací těchto snímků mohli vědci identifikovat pestrou směs molekul a lépe porozumět složení komety a její historii.
Zdroj: https://science.nasa.gov/
Během své mise sonda MAVEN nasbírala data, která její vědecký tým přetavil ve více než 800 publikací, přičemž další jsou ještě plánované. Kromě vědeckého výzkumu byla mise MAVEN důležitým článkem marsovské retranslační sítě, která zajišťuje obousměrnou komunikaci se Zemí a rovery na Marsu. MAVEN je také držitelem rekordu za nejvíce dat přenesených od jiné planety za jediný den.
Přeloženo z:
https://www.nasa.gov/
Zdroje obrázků:
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2026/06/c-original.jpg
https://upload.wikimedia.org/…NASA’s_space_probe_MAVEN_at_the_Kennedy_facility.jpg
http://www.nasa.gov/sites/default/files/10933173944_ea869be1c0_o.jpg
https://www.nasa.gov/wp-content/uploads/2022/08/patchy_aurora7-no_logo_002.png
https://assets.science.nasa.gov/…/solar-system/comets/3i-atlas/2025/MAVEN-comet3i-echelle-2-text
Jde o zajímavou shodu okolností. Vše v pořádku, ale během zákrytu náhle došlo k fatální anomálii. Probíhaly během ztráty spojení nějaké jiné akce než obvykle? Přiznám se, že mě nic nenapadá. Tedy s výjimkou právě ztráty spojení se Zemí. Ale jestli se sonda na ztrátu spojení nějak připravovala nebo se to jen pasivně přerušilo a později, když by vykoukla na druhé straně, by se samo obnovilo… Asi bych vsadil na tu shodu okolností. Že by k té anomálii došlo v každém případě, i kdyby sonda byla neustále na dráze s výhledem na Zemi. Tedy pokud ignorujeme krajně nepravděpodobný vnější zásah.
Ano, vidím to stejně, k anomálii by došlo tak jako tak bez ohledu na pozici sondy na oběžné dráze. To, že to vyšlo na okamžik schování za Marsem, je zřejmě vedlejší. Ale definitivně jasno bude až po zveřejnění hlavní vyšetřovací zprávy.
Nejsem si jist, co nazýváte tím „vnějším zásahem“. Pokud zásah někoho zvenčí (hacker), tak ten také považuji také za nepravděpodobný, naopak zásah meteoroidem je jednou ze zcela reálných možností a vysvětlí to celkem v pohodě rychlou rotaci sondy. Asi jedinou další možností je nějaká forma selhání navigačního/orientačního systému, který pak ve výsledku místo stabilizace sondu roztočil. Stačí si vzpomenout na trable se setrvačníky na MIRu. Výpadek komunikace asi nebude příčinou, ale může souviset v tom smyslu, že kdybychom se sondou mohli komunikovat, tak by se třeba před vybitím akumulátorů dalo ještě něco udělat pro záchranu.
neviem ci je to mozne, ale mohla zacat unikat nejaka napln co je pod tlakom, mozno palivo.. to by ju tiez mohlo roztocit.. neviem, ci take nieco je mozne vidiet z telemetrie..
Samozřejmě je vždycky škoda, když tak užitečná sonda musí skončit. Obzvlášť když dělala i tu retlanslační stanici pro další (které stroje a jak je to ovlivní?). Ale je dobré zdůraznit nejen kolik toho nasbírala, ale i právě to, že data z ní se dokonce budou ještě dále zpracovávat, jak se píše na konci článku. A dokonce je pravděpodobné, že nejen nová data (dosud nezpracovaná), ale že i už dříve zpracovaná a publikovaná se použijí na ověření jiných jevů, typicky ve spojitosti s daty z jiných sond a nebo s novými znalostmi a tím i novým zadáním. Takže to číslo 800 ještě významně naroste… A to je to, co mi přijde důležité: díky tomu, že ta data jsou veřejně přístupná, tak to umožňuje objevy, které dopředu nikdo nemohl předpokládat, protože se nepoužijí jen jednou (na zpracování zadaného úkolu podle původního plánu při vypouštění této sondy), ale kdykoli později, až se objeví nové souvislosti a s nimi i nová potřeba projít tato data. A význam každé sondy tak roste ještě víc než by mohlo být kdy plánované – a i za hranicí její fyzické funkčnosti.