Jsou věci, které by člověka ani v nejšílenějším snu nenapadly, že se mohou stát. Jsou natolik iracionální a absurdní a nepravděpodobné, že jednomu ani nevytane na mysl, že by se mohly stát. Leč stávají se. Jako nám tuhle v Alabamě. V předminulém díle seriálu Cesta (nejen) na kosmodrom jsme se poněkud tajuplně 10. února rozloučili s tím, že jsme NĚCO výjimečného zahlédli.

A potom jsem ji spatřil.

„Michale, vidíš to? Vidíš to, co já?“

„Jo, nějaká plesnivá deska. Ale říkal jsem si, že asi bude hrozně vzácná, tak už jsem ji už vyfotil.“

„Jestli je to to, co si myslím…“

Přistoupil jsem k objektu blíže.

Bylo to ONO.

A co to tedy bylo? Na první pohled špinavá olezlá krychle výšky téměř patrového domku, která byla odložená u plotu zcela stranou hlavních turistických proudů. Navíc za terénní vlnou, aby nepoutala pozornost nebo nekazila fotografie.

Když jsem krychli obešel, byl jsem si jistý, že je to, co mě napoprvé napadlo. Měla na sobě tři do trojúhelníku uspořádané velké otvory. Bylo to zkušební zařízení MPTA (Main Propulsion Test Article), které se používalo k testům všech tří kyslíko-vodíkových motorů kosmických raketoplánů SSME (Space Shuttle Main Engines) současně. O jeho významu svědčí i fakt, že zařízení dostalo čestné (byť neoficiální) označení MPTA-098 (budeme se ho držet i v tomto textu). Pro zasazení do kontextu: raketoplán Challenger měl výrobní označení OV-099, Enterprise OV-101 a Columbia OV-102 (Challenger původně neměl být určený k letům do vesmíru a Enterprise naopak měl být prvním kosmickým raketoplánem, ale to je jiný příběh). Jinými slovy: zařízení MPTA-098 bylo natolik významné, že by se s trochou nadsázky dalo označit za „raketoplán nula“. Samozřejmě, nikdy nebylo určeno k letu do vesmíru, ale šlo o zcela plnohodnotnou motorovou sekci raketoplánů.

Historie MPTA-098 je nesmírně zajímavá (ale pohříchu zapomenutá), popsat ji by vydalo na knihu. A tak ji zkusíme zjednodušit do několika vět. Kyslíko-vodíkové motory SSME byly testovány jednak samostatně, jednak bylo třeba odzkoušet činnost všech tří společně. To proto, aby byla k dispozici realističtější data o chování celého pohonného systému. Proto firma Rockwell International vytvořila MPTA-098: motorovou sekci vyráběla v Downey od dubna 1974, „trup“ v Palmdale od ledna 1976. Trup představovala nosníková konstrukce, která dovolovala uchycení na vnější nádrž ET stejným způsobem jako skutečné raketoplány. Celá konstrukce měřila na délku 29 m, na šířku 6 m a vážila 110 t. Byla pro ni vyrobena nádrž ET-MPTA. Oficiálně šlo o první nádrž ET (výrobní číslo 1), ale reálně jí předcházely dva jiné exempláře (ET-STA a GVTA). První zkušební zážeh absolvovala v dubnu 1978, poslední v lednu 1981. Všechny se uskutečnily ve Stennisově kosmickém středisku (Mississippi), byť se tak tehdy ještě nejmenovalo. Pak byla uskladněna a v roce 1988 putovala do Marshallova kosmického střediska NASA, kde z ní byla vyrobena maketa nákladního raketoplánu Shuttle C (Cargo). Te byla v roce 1990 rozebrána, zůstala jen MPTA, která pak šla do U. S. Space and Rocket Center. To ji dlouhé roky ani nevystavovalo, jen skladovalo pod širým nebem v depozitáři. Až v poslední době ji přemístilo alespoň do svého veřejností přístupného areálu, nicméně údržba veškerá žádná.

Zpět k naší návštěvě: MPTA-098 není jakkoliv popsaná nebo označená, takže věci neznalý návštěvník (pochopitelně drtivá většina) netuší, co ona „olezlá krabice“ představuje. A není ani oplocená. Takže se dá mezerou mezi plotem a MPTA prosmýknout a vlézt dovnitř. Interiér je naopak zachovaný výborně. Samozřejmě, mnohé části (elektronika, potrubí, ventily aj.) byly demontovány, ale i tak je interiér „plný“. A člověk získává představu o motorové sekci raketoplánů: části, která sloužila jak ke „krmení“ motorů, tak i k přenášení jejich tahu na raketoplán plus hlavní nádrž. Úžasný kus techniky.

Aneb opravdu mě nikdy nenapadlo, že se jednou budu mít možnost vstoupit do motorové sekce kosmického raketoplánu. Aneb přesně takto vypadá prolézačka pro skutečné kosmické mago… nadšence.

PS Chtěl jsem mít tento seriál doplněný pouze vlastními fotografiemi, ale právě u MPTA-098 udělám výjimku. To proto, aby si čtenář o zařízení udělal představu, protože není příliš známé.

Zdroje obrázků:
Foto Michal Přibyl
NASA